61A 3/2014-24
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: P.H., nar. „X“, bytem P. 2653, P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2013, č.j. KrÚ 77554/2013/ODSH/14,
takto:
Odůvodnění:
Vymezení předmětu řízení:
Žalobou doručenou krajskému soudu dne 7. 2. 2014 bylo zahájeno řízení o přezkum zákonnosti rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“). Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce do rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 27. 6. 2013, č.j. OSA/P-661/13-D/49 a napadené rozhodnutí uvedeného správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Žalobce byl žalovaným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že jako řidič motorového vozidla dne 17. 4. 2013 v době okolo 15:07 hodin na ul. Trnovská v obci Pardubice jel rychlostí 86 km/h (při zohlednění odchylky měření), tedy překročil místní úpravou stanovenou nejvyšší povolenou rychlost 40 km/h. Žalobci byla za spáchání uvedeného přestupku podle § 11, § 12) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“) a podle § 125c odst. 4 písm. d), odst. 5 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců s tím, že podle § 94a odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích je povinen odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do pěti pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byla vyslovena sankce zákazu řízení motorových vozidel. Dále byla žalobci uložena podle § 79 odst. 1 přestupkového zákona a podle vyhlášky MV č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.
Žalobní body:
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce tvrdí, že účinky doručení napadeného rozhodnutí pro jeho osobu nastaly dne 3. 2. 2014, kdy bylo uvedené rozhodnutí doručeno jeho zástupci při nahlédnutí do správního spisu.
Žalobce namítá popření práva na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských a základních svobod ve znění Protokolů č. 1, 4, 6, 7, 11, 12, 13, 14 publ. pod č. 209/1992 Sb., k obhajobě obhájcem dle vlastního výběru, jakož i ve smyslu Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., kterým předsednictvo České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku České republiky, jakož i popření práva na dvojinstančnost řízení.
V konkrétní rovině žalobce tvrdí, že: „Ve věci jednala osoba, která nebyla zplnomocněna žalobcem k provedení žádných úkonů, jelikož ve spise absentuje originální plná moc, kterou žalobce nikdy neposlal, tedy nedošlo ke zplnomocnění osoby. Žalobce se domlouval na případném zastoupení na základě plné moci s panem R.K., nar. „X“, bytem: Píškova 1954, Praha 5, kterému zaslal pouze nascanovanou kopii plné moci e-mailem k jeho vnitřní potřebě (evidence). Dále se s panem K. dohodl, že smlouva o zastoupení je uzavřena dnem, kdy doručí ke správnímu orgánu originál plné moci. R.K. uvedl, že až tímto dnem je jednak uzavřena s nimi smlouva o zastoupení a druhak, že teprve tímto nastávají právní účinky, neboť zmocnění k zastupování dle ust. § 33 odst. 1 správního řádu se prokazuje písemnou plnou mocí, tedy je zřejmé, že na této musí být originál podpisu.“
Dále žalobce tvrdí, že si zastupování jako zbytečné rozmyslel, čekal na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a následně, když žalobce nikdo nekontaktoval, sám se ústního jednání pro množství práce neúčastnil, zmocnil svoji známou, která nahlédnutím do spisové dokumentace zjistila, že rozhodnutí bylo doručeno panu K. Žalobce v uvedeném postupu správního orgánu shledává porušení dvojinstančnosti řízení, zkrácení na svém právu odvolat se proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, k čemuž se odkázal na čl. 2 protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž ustanovení § 81, § 85 správního řádu. Žalobce uvedený procesní postup označil za nepřípustné svévolné jednání správních orgánů, rozporný se zásadou legitimního očekávání. Žalobce se dovolává principu právní jistoty s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 690/01.
Žalobce je toho názoru, že nebylo-li podání kopie plné moci potvrzeno originálem podpisu podle § 37 odst. 4 správního řádu, nemohly nastat účinky zastoupení.
Žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného:
Žalovaný má za to, že rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, bylo vydáno na základě úplných a přesně zjištěných skutečností ve věci. K uplatněné námitce nedostatku řádného prokázání zastoupení žalovaný poukázal na ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu, podle kterého se zmocnění k zastoupení prokazuje písemnou plnou mocí, přičemž z uvedeného ustanovení nevyplývá výlučný požadavek originálu plné moci. Plnou moc k zastupování žalobce podal zmocněnec R.K. elektronickou cestou se zaručeným elektronickým podpisem, za zmocnitele v průběhu správního řízení aktivně jednal (omluva z ústního jednání, e-mailová komunikace se správním orgánem prvního stupně ohledně doručení rozhodnutí o přestupku e-mailem. V průběhu správního řízení přitom ani zmocněnec ani zmocnitel neoznámili zánik právního vztahu zastupování. Případná domluva mezi zmocněncem a zmocnitelem o účincích zastoupení, která však nebyla správním orgánům rozhodujícím ve věci oznámena, nemůže mít na posouzení platnosti zastoupení vliv. Žalovaný doplnil, že se jedná o osobu známou z úřední činnosti.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.
Rozhodné okolnosti ve věci:
Krajský soud zaměřil s ohledem na obsah žalobních námitek svoji pozornost na procesní postup ve věci, a to zejména na prokázání zastoupení žalobce zmocněncem ve správním řízení.
Ze správního spisu je zřejmé, že žalobci bylo dne 13. 6. 2013 doručeno sdělení o zahájení správního řízení a předvolání obviněného k ústnímu jednání na den 25. 6. 2013 v 12:00 hodin. Tato okolnost je prokázána podpisem žalobce na doručence. Tedy žalobce věděl o tom, že ústní jednání je nařízeno na den 25. 6. 2013. Dále je ve správním spise založena kopie plné moci ze dne 18. 6. 2013 udělená a podepsaná žalobcem jako zmocnitelem R.K., nar. „X“, trvale bytem P. 1954, P. 5, jako zmocněnci k zastupování ve správním řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku vedené pod sp. zn. OSA/P-661/13-D/14. Plná moc je koncipována jako oprávnění k zastupování ve všech stupních správního řízení a rovněž v řízení před správním soudem, včetně doručování písemností ve všech stupních řízení (č.l. 28 správního spisu). Dále je ve správním spise založena žádost zmocněnce žalobce o ustanovení jiného termínu projednání, přičemž omluvu doložil cestovní smlouvou. Zmocněnec žalobce přitom v tomto podání uvedl jako spisovou značku údaj odpovídající č.j. na předvolání k ústnímu jednání, které bylo doručováno žalobci, nikoliv však tomuto zmocněnci.
Ústní jednání se konalo dne 25. 6. 2013 bez přítomnosti žalobce a zmocněnce žalobce, když správní orgán omluvu zmocněnce neuznal jako důvod pro odročení jednání, neboť plná moc byla datována dne 18. 6. 2013, tedy zmocněnec již v té době věděl, že nebude moci žalobce zastupovat při ústním jednání, jelikož od 15. 6. 2013 měl být na dovolené.
Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo zmocněnci žalobce doručeno na elektronickou adresu, na níž o doručování požádal, přičemž dne 6. 7. 2014 zmocněnec žalobce elektronicky doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Zmocněnec žalobce napadl rozhodnutí správního orgánu prvního stupně blanketním odvoláním, přičemž toto přes výzvu správního orgánu prvního stupně podle § 37 odst. 3 správního řádu nedoplnil. Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo odvolání zamítnuto a napadené prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí bylo doručeno zmocněnci žalobce na adresu P. 1954, P. 5 formou náhradního doručení. Dle doručenky byl zmocněnec vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 11. 11. 2013 a dne 25. 11. 2013 byla vložena do schránky. Rozhodnutí dle žalovaného nabylo právní moci dne 21. 11. 2013.
Dne 30. 1. 2014 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena plná moc k zastupování žalobce ve správním řízení v plném rozsahu po celou dobu správního řízení udělená M.V., nar. „X“, bytem D. P. 910, P., která byla sepsána dne 27. 1. 2014. Dotyčná nahlédla do správního spisu dne 3. 2. 2014. Ve správním spise je založena žádost o odložení výkonu rozhodnutí s plnou mocí udělenou Mgr. Jaroslavu Topolovi, advokátovi ze dne 28. 1. 2014. Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 2. 2014 byl odložen výkon žalobou napadeného rozhodnutí.
Posouzení včasnosti a důvodnosti žaloby:
To, zda je žaloba včasná, tedy podle § 72 odst. 1 s.ř.s. podána k soudu do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, a v důsledku toho s ohledem na povahu uplatněných žalobních námitek důvodná, či nikoliv, záleží na posouzení toho, zda ve správním řízení bylo jednáno jako se zmocněncem žalobce s osobou, s níž takto jednáno být mělo. Z uvedeného důvodu se krajský soud musí žalobou zabývat meritorně, a to bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. Při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vychází krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, přičemž soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 1), 2) s.ř.s. Dospěje-li krajský soud k závěru, že procesní postup žalovaného byl v souladu se zákonem, pak byla žaloba uplatněna opožděně, dospěje-li však k závěru, že rozhodnutí mělo být doručeno žalobci, jak sám v žalobě uvádí, pak bude muset dát krajský soud za pravdu žalobci v tom, že žaloba je včasná a pak i z důvodu podstatné procesní vady (jednání s osobou, která nebyla oprávněna žalobce zastupovat) důvodná.
K námitce žalobce o nedostatku vztahu zastoupení mezi žalobcem a zmocněncem R.K. ve správním řízení:
Plná moc slouží k prokázání existence právního vztahu (typicky příkazní smlouva) mezi zmocnitelem a zmocněncem ve vztahu k třetím osobám. S tím koresponduje i požadavek na formální náležitosti plné moci, totiž požadavek, aby byla podepsána zmocnitelem, nikoliv nutně zmocněncem, neboť se jedná o jednostranný právní úkon. Jestliže zmocnitel vydá zmocněnci plnou moc jako důkaz o uzavřeném právním vztahu a z této plné moci nevyplývá pevné časové omezení pro zmocněnce, tedy právní úkony, k nimž je zmocněnec zplnomocněn, jsou vymezeny identifikací správního řízení, případně rovněž následným soudním řízením vztahujícím se k téže věci, pak se zmocnitel ve vztahu k třetím osobám (zde ve vztahu ke správnímu orgánu) nemůže dovolávat toho, že účinky právního zastoupení jsou vázány na jiné, v plné moci neuvedené skutečnosti (zde tvrzená podmínka doručení originálu plné moci správnímu orgánu). Krajský soud přitom nepřehlédl tu nikoliv nepodstatnou skutečnost, že předvolání k ústnímu jednání bylo zasláno toliko žalobci, omluvu k ústnímu jednání však sepsal a podepsal pouze zmocněnec, přičemž použil identifikaci správního řízení obsaženou na předvolání k ústnímu jednání. Již tím, že zmocněnec sepsal omluvu k ústnímu jednání na konkrétní stanovené datum, má krajský soud za prokázané, že žalobce informoval zmocněnce o konání ústního jednání. Přičteme-li k tomuto faktu skutečnost, že žalobce se ústního jednání neúčastnil, ani svoji absenci neomluvil, hodnotí krajský soud jako ryze účelové to tvrzení žalobce, že si zastoupení tímto zmocněncem rozmyslel jako nadbytečné, neboť se chtěl sám účastnit správního řízení. Zmocněnec se o ústním jednání zcela zjevně dozvěděl od žalobce, plná moc byla sepsána až po datu doručení předvolání k ústnímu jednání žalobci. Je nanejvýš pravděpodobné, že pokud by žalobce nepředpokládal svoje zastoupení u ústního jednání, buď by se z něj omluvil, nebo by v přiměřené době po té vyvinul aktivitu za účelem zjištění průběhu či výsledku správního řízení. Tvrzení žalobce o tom, že čekal na aktivitu správního orgánu, rovněž nelze s ohledem na udělenou plnou moc po obdržení předvolání k ústnímu jednání hodnotit jinak, než jako účelové tvrzení. Krajský soud tak odmítá žalobní námitku o tom, že účinnost zastoupení, které plná moc prokazovala, nenastala z důvodu, že nedošlo ke splnění podmínky předložení originálu plné moci správnímu orgánu. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Rc) Odon 28/Fa-Sp ze dne 20. 12. 1995: „Oprávnění jednat za jiného jeho jménem vzniká mj. na základě dohody o plné moci a udělením plné moci se toto oprávnění osvědčuje. Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující rozsah uvedený v plné moci, neboť tím se třetím osobám dává tento rozsah najevo; proto není rozhodující rozsah zmocnění uvedený např. v dohodě o plné moci, popř. jinde dané zmocnitelovo omezení neuvedené v plné moci. Pokud je v plné moci užito formulace „...ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony...," je nutné pokládat takovou moc za všeobecnou, nevyplývá-li to z dalšího jejího textu stanovené omezení.
K tvrzené povinnosti předložit originál plné moci v řízení před správním orgánem podle § 33 odst. 1 správního řádu:
Podle § 33 odst. 1 správního řádu si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.
V ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu není výslovně stanoveno, že plná moc musí být předložena v originále. Dovozování této okolnosti bez dalšího, tedy bez dalších skutečností takový postup odůvodňujících, považuje krajský soud za nedůvodně zužující gramatický výklad. Obdobně rozsudek NSS č.j. 7 As 13/2005-62 ze dne 27.7.2005: „Při posuzování, jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za řízení význam.“ Tedy, i kdyby plná moc měla (avšak krajský soud tento právní názor nezastává) být předložena v originále, bylo by nutno se zabývat tím, za jakých okolností byla správnímu orgánu předložena, zda by tato údajná chyba mohla být posuzována jako taková procesní vada, která by mohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. K tomu již krajský soud zaujal stanovisko shora, když uvedl, že plná moc byla sepsána až po doručení předvolání k ústnímu jednání žalobci, tedy žalobce si byl vědom toho, že správní řízení bylo zahájeno a měl reálnou možnost se o průběh správního řízení aktivně zajímat. Jestliže byla plná moc v písemné podobě správnímu orgánu předložena spolu s omluvou z ústního jednání a jestliže zmocněnec následně podal odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zatímco žalobce sám byl nečinný, neměl správní orgán žádné důvodné pochybnosti o existenci zastoupení zmocnitele zmocněncem, tedy nebyl důvod aplikovat ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu.
Krajský soud zdůrazňuje, že rovněž z pohledu koherence právního řádu je třeba vykládat požadavek prostého předložení plné moci dle skutkových okolností, přičemž zpravidla postačí kopie plné moci. Teprve měl-li by správní orgán jakékoliv pochybnosti o existenci zastoupení, které je předkládanou kopií plné moci prokazováno, bylo by na místě vyžádání originálu plné moci. Tam, kde chtěl zákonodárce podmínit relevanci právního vztahu zastoupení předložením originálu plné moci nebo jejího ověření, učinil tak výslovně (viz např. § 10 odst. 3 zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu; § 26 odst. 2 vyhl. č. 233/2009 Sb., o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob; § 10 odst. 1 vyhl. č. 215/2012 Sb. o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu). Stejně tak považoval-li zákonodárce za vhodné trvat na ověřených podpisech na plné moci, vyslovil se přímo /viz např. § 97 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)/.
K tvrzenému popření práva na spravedlivý proces pak soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 148/02, z nějž vyplývá, že:„…v případě subjektivního práva na soudní a jinou právní ochranu je totiž třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé.“ V dané věci nic nebránilo žalobci, který si byl, nebo si měl být vědom, právních účinků plné moci, kterou podepsal, aby, chtěl-li zvrátit její účinky, kontaktoval správní orgán. Krajský soud tak ve světle shora uvedené argumentace nedospěl k závěru, že by bylo popřeno legitimní očekávání žalobce ve smyslu procesního postupu obou na věci zúčastněných správních orgánů.
Krajský soud uzavřel, že správní orgán prvního stupně a rovněž žalovaný jako odvolací správní orgán postupovaly v souladu se zákonem, když ve správním řízení jednaly se zmocněncem žalobce R.K. a tomuto rovněž doručovaly správní rozhodnutí.
Na okraj krajský soud poznamenává, že nepřehlédl totožnost tvrzených námitek, totožnost popírané osoby zmocněnce a totožnost osoby právního zástupce žalobce v této věci s tvrzenými námitkami, popíranou osobou zmocněnce a osobou právního zástupce v dalších věcech přestupků projednávaných před tímto krajským soudem.
Krajský soud tak po meritorním přezkoumání procesního postupu žalovaného, když žádnou z žalobních námitek neshledal důvodnou, dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně, neboť v době podání žaloby lhůta dvou měsíců k podání žaloby podle § 72 odst. 1 s.ř.s., počítáno od doručení žalobou napadeného rozhodnutí zmocněnci R.K., již uplynula. S ohledem na to, že posouzení včasnosti žaloby záleželo na meritorním posouzení žalobních námitek, nepřistoupil krajský soud k odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., nýbrž žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s.
Náklady řízení:
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci (§ 60 odst. 1 s.ř.s.), když žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak krajský soud z obsahu soudního spisu neshledal, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly takové náklady, které by významně převyšovaly rozsah jeho úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Pardubicích dne 19. června 2014 JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v.r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
Vladimíra Píchová