30 A 25/2013- 47

30A 25/2013-47

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně: B. O., zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem AK se sídlem v Praze 2, Ječná 7/548, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, pošt. schránka 155/SO, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 19. března 2013, čj. MV-97268-3/SO/sen-2012, t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. března 2013, čj. MV-97268-3/SO/sen-2012, se z r u š u j e a věc se jí v r a c í k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 6.800,- Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Pavla Čižinského, a to do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 19. července 2014, čj. OAM-4319-23/PP-2012, kterým byla zamítnuta její žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky.

pokračování 30A 25/2013

-2-

V jeho odůvodnění žalovaná uvedla, že žalobkyně požádala o povolení k přechodnému pobytu podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). S poukazem na ustanovení § 87b odst. 2 zákona o pobytu cizinců konstatovala, že k žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu je rodinný příslušník povinen předložit náležitosti podle § 87a odst. 2, s výjimkou náležitosti podle § 87a odst. 2 písm. b), doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a jde-li o cizince podle § 15a odst. 1 písm. d), také doklad potvrzující, že je nezaopatřenou osobou. Dále cizinec předloží k žádosti cestovní doklad, fotografie, doklad o zdravotním pojištění a doklad o zajištění ubytování na území. Žalobkyně zákonem stanovené náležitosti nepředložila, proto ji prvoinstanční orgán vyzval k odstranění nedostatků ve lhůtě 15 dnů. Ve výzvě byla poučena, jaké náležitosti musí žadatel o povolení k přechodnému pobytu k žádosti předložit a s odkazem na § 15a zákona o pobytu cizinců byla poučena i o tom, koho lze za rodinného příslušníka občana Evropské unie považovat.

Žalovaná dále konstatovala, že žalobkyně se žádostí o povolení k přechodnému pobytu předložila i oddací list matky, která uzavřela manželství s občanem České republiky Z. S.. Dle žalované však nebyl předložen doklad osvědčující skutečnost, že žalobkyně je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, na základě něhož by jí mohlo být vydáno povolení k přechodnému pobytu. Ta žádala o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, dle něhož se ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem prokáže, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.

Žalovaná poznamenala, že uvedené ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) cit. zákona reaguje na článek 3 odst. 2 písm. b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, podle něhož členský stát usnadňuje v souladu s vnitrostátními předpisy vstup a pobyt „partnerovi, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah“. Žalovaná dále citovala článek 2 bodu 2 zmíněné směrnice, v němž je vysvětleno, kdo se rozumí „rodinným příslušníkem“, a článek 3 téže směrnice, ve kterém jsou pak uvedeny oprávněné osoby. Pokud jde o interpretaci ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalovaná současně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, čj. 5 As 6/2010-63, z něhož mimo jiné citovala, že „vztah obdobný vztahu rodinnému musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky. Za vztah rodinný je bezesporu považován vztah rodiče – děti, prarodiče - děti… Za vztah rodinný však Směrnice, ale ani vnitrostátní předpis, přihlédneme-li nadto i k čl. 37 Směrnice, nepovažuje vztah, který má s občanem Evropské unie, resp. České republiky, cizinka v projednávané věci (vztah sestřenice - bratranec). Za rodinného příslušníka občana Evropské unie se rozumí jeho: a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený

pokračování 30A 25/2013

-3-

přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie. Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr – sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, považovat vztah bratranec – sestřenice.“

Žalovaná uzavřela, že v posuzovaném případě bylo postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie uplatňováno z titulu sdílení společné domácnosti se Z. S., který je manželem matky žalobkyně. Tato kategorie vztahu však není rodinným vztahem zakládajícím postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES a zákona o pobytu cizinců, přičemž tento status nemůže být s ohledem na výše uvedenou argumentaci přiznán ani v případě vztahu obdobnému takovému vztahu rodinnému. K tomu žalovaná současně připomněla, že žalobkyně do protokolu dne 28. 6. 2012 uvedla, že nemá žádné zdravotní potíže, pracuje a má vlastní příjem. Vzhledem k tomu, že v případě žalobkyně nebyla naplněna podmínka existence vztahu, který by bylo možno považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému, bylo dle žalované bezpředmětné zabývat se tím, zda sdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie či nikoli.

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Nezákonnost spatřuje v nedostatečném zjištění skutkového stavu, v jeho nepřezkoumatelnosti a chybném právním posouzení věci.

Žalobkyně uvedla, že je Mongolskou státní příslušnicí a v České republice žije od roku 2005, nyní i se svým synem narozeným v roce 2008, se svou matkou D. S. (občankou Mongolska) a jejím manželem Z. S. (občanem České republiky). Dne 30. 3. 2012 se svým synem podala žádost o povolení k přechodnému pobytu jako rodinná příslušnice svého otčíma Z. S. Žádost však byla zamítnuta s odůvodněním, že nesplňuji žádné z kritérií rodinného příslušníka dle § 15a zákona o pobytu cizinců.

K výtce žalovaného, že nepředložila doklad o splnění podmínky dle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, uvedla, že v případě rodinné vazby dle zmíněného ustanovení žádný jednoznačný doklad typu rodného listu nebo oddacího listu neexistuje. Požadované skutečnosti lze prokázat jen kombinací různých důkazních prostředků, zejména svědeckých, popř. účastnických, výpovědí, které ostatně správní orgán provedl. Má proto zato, že jí nemůže být vytýkáno nepředložení důkazů, neboť skutečným důvodem zamítnutí žádosti bylo právní posouzení provedených důkazů správním orgánem. Ke svému závěru však prvoinstanční orgán neshromáždil dostatek důkazů, zejména nezkoumal míru, povahu, pravidelnost a ziskovost výdělečné činnosti žalobkyně, ani její perspektivy do budoucna. Žalovaný se pak pouze spokojil s tím, že sama prohlásila, že pracuje.

Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože se žalovaný nevypořádal s jejími odvolacími námitkami, zejména s pasáží, ve které zdůraznila, že služby, kterými ji rodiče pomáhají, jsou pro ni nepostradatelné, že je tedy na nich závislá a de facto je jimi vyživovaná. Jedná se i o pomoc při hlídání a výchově jejího syna. Ani skutečnost, že je nyní výdělečně činná, neznamená, že není na svých

pokračování 30A 25/2013

-4-

rodičích, tj. na příslušníkovi EU, materiálně závislá, tedy že je jím vyživovaná. Navíc nebude své momentální zaměstnání z právních důvodů moci brzy vykonávat a následně tak bude na svých rodičích závislá zcela. Žalobkyně vyslovila názor, že v tomto řízení je stěžejní otázkou, co znamená být „výdělečně činný“ ve smyslu ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, jak velká míra vlastní výdělečné činnosti je zapotřebí, aby bylo o určité osobě možno prohlásit, že tato není vyživovaná, o jak dlouhou dobu vyživování se musí jednat, aby bylo možno tvrdit, že určitá osoba je vyživovaná, a pokud určitá osoba nebude moci v budoucnu pracovat, zda lze o ní z důvodu, že pracovala v minulosti, prohlásit, že nemůže splňovat hypotézu ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Ohledně žádné z těchto otázek žalovaný nevedl žádnou úvahu, čímž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Závěr žalovaného, že v případě žalobkyně nejde o kategorii rodinného vztahu zakládajícího postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie, lze dle žalobkyně interpretovat tak, že vztah mezi zletilou dcerou a manželem matky této zletilé dcery není vztahem rodinným, ba dokonce že nemůže být ani vztahem obdobným vztahu rodinnému ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a že tedy není třeba provádět žádné další dokazování. S takovým posouzením věci však dle jejího názoru nelze souhlasit, neboť vztah mezi zletilou dcerou a manželem rodiče může být vztahem dle § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tj. nezaopatřený přímý příbuzný v sestupné linii manžela občana EU, přičemž záleží pouze na tom, zda je splněno kritérium vyživovanosti a nezaopatřenosti. Tyto skutečnosti je však třeba zjistit dokazováním. Žalobkyně dodala, že pokud i mezi zletilou dcerou a manželem matky může být vztah rodinný ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, pak nelze vyloučit ani vztah obdobný vztahu rodinnému dle § 15a odst. 3 písm. b) téhož zákona.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání v souladu s jeho ustanovením § 51 odst. 1. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že dne 30. 3. 2012 podala žalobkyně za svou osobu i za svého nezl. syna žádost o povolení k přechodnému pobytu podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, v níž jako důvod uvedla, že jsou rodinnými příslušníky občana Evropské unie Z. S., a to dle § 15a odst. 1 písm. d) a odst. 3 písm. a) bodu 2 a písm. b) zákona o pobytu cizinců. Výzvou ze dne 13. 4. 2012 prvoinstanční orgán žalobkyni vyzval k odstranění vad žádosti, v níž uvedl, že je nutné doložit řádně vyplněný formulář, originál platného cestovního dokladu, fotografie, doklad o zdravotním pojištění na území České republiky, doklad o zajištění ubytování a originál nebo úředně ověřenou fotokopii dokladu potvrzujícího, že je rodinným příslušníkem občana EU, k čemuž podrobně ocitoval znění ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců. Následně po zhodnocení žalobkyní

pokračování 30A 25/2013

-5-

předložených listin prvoinstanční orgán dne 19. července 2012 žádost zamítl s odůvodněním, že žalobkyni nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a zákona o pobytu cizinců a nesplňuje tak podmínky pro udělení povolení k přechodnému pobytu podle § 87b odst. 1 téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná zamítla žalobou napadeným rozhodnutím

Ve správním spise je kromě dokumentů týkajících se osoby žalobkyně a jejího syna založen i oddací list matky žalobkyně, z něhož je zřejmé, že dne 25. 2. 2011 uzavřela manželství s občanem České republiky Z. S. Z dalších pro posouzení věci relevantních listin správní spis obsahuje protokol o účastnickém výslechu žalobkyně ze dne 28. 6. 2012 a protokol o výslechu svědka Z. S. z téhož dne 28. 6. 2012.

Ve smyslu ustanovení § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců se rodinným příslušníkem občana Evropské unie pro účely tohoto zákona rozumí jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie. Odstavec druhý cit. ustanovení obsahuje definici nezaopatřené osoby podle odstavce 1 písm. d): za takovou osobu se považuje občanem Evropské unie nebo jeho manželem vyživovaný cizinec, který a) se nejdéle do 26 let věku soustavně připravuje na budoucí povolání, b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

Dle odstavce 3 zákona o pobytu cizinců se ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že:

a) je příbuzným občana Evropské unie neuvedeným v odstavci 1, pokud

1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti,

2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo

3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo

b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.

Citovaný odstavec třetí ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců tak rozšiřuje kategorii rodinných příslušníků i na jiné osoby, tj. na ty příbuzné občana Evropské unie, které s ním žily ve společné domácnosti nebo které jsou odkázány na výživu nebo osobní péči občana Evropské unie ze zdravotních důvodů, jakož i na ty osoby, které mají s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žijí s ním ve společné domácnosti. Zákonodárce kategorii rodinného příslušníka takto rozšířil v návaznosti na tzv. „oprávněné osoby“, jak je vymezuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 (dále jen „Směrnice“). Ta ve svém článku 3. bodu 1. uvádí, že se vztahuje na všechny občany Unie, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky,

pokračování 30A 25/2013

-6-

nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bodu 2, kteří je doprovázejí nebo následují. Bod 2 téhož článku 3 pak stanoví, že aniž je dotčeno právo volného pohybu a pobytu dotyčných osob, které tyto osoby již případně mají, usnadňuje hostitelský členský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy vstup a pobyt těchto osob: a) všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 a kteří jsou v zemi, z níž pocházejí, osobami vyživovanými občanem Unie s primárním právem pobytu nebo členy jeho domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně; b) partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah.

Pro účely Směrnice je vymezen pojem „rodinný příslušník“ v čl. 2 bod 2 tak, že se jím rozumí: a) manžel nebo manželka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manželstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu; c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b/; d) předci v přímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami, a takoví předci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b).

Mezi účastníky není sporné, že žalobkyně nesplňuje kategorii rodinného příslušníka dle odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť u ní není dán přímý příbuzenský poměr. Spornou je otázka, zda je či není osobou s obdobným postavením rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu ustanovení § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, když žalobkyně odvozuje toto své postavení od skutečnosti, že pokud mezi zletilou dcerou a manželem matky může být vztah rodinný ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, nelze vyloučit ani vztah obdobný vztahu rodinnému dle § 15a odst. 3 písm. b) téhož zákona, který by přicházel v úvahu v jejím případě. Žalobkyně má současně zato, že splňuje i kritéria pro aplikaci ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) bodu 2 stejného zákona, neboť se považuje za nezaopatřenou přímou příbuznou v sestupné linii manželky občana Evropské unie.

Krajský soud předně připomíná, že při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 74 s. ř. s.), a to přesto, že je mu v souvislosti se žádostí o osvobození od soudních poplatků známo, že se od té doby situace žalobkyně ohledně zaměstnání změnila. Nesdílí proto názor žalobkyně, že ke dni rozhodnutí správního orgánu splňovala kritéria pro aplikaci ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců (tj. že je příbuznou občana Evropské unie neuvedenou v odstavci prvém a je občanem Evropské unie vyživovaná), a to již z toho důvodu, že sama do protokolu dne 28. 6. 2012 prohlásila, že je zaměstnána u firmy TRW ve Staré Boleslavi, kde pracuje ve třísměnném provozu 8 hodin denně, přičemž její výdělek činí cca 10 tisíc Kč měsíčně. Přestože zmíněný příjem není nikterak vysoký, zcela jednoznačně přesahuje životní minimum ve vztahu k její osobě a malému nezletilému dítěti. Polemika žalobkyně o tom, co znamená „být výdělečně činný“, není za dané situace na místě. Bezpochyby to znamená mít zaměstnání a nelze vést pouze hypotetické úvahy o tom, co může nebo nemůže nastat v budoucnu. Nelze žalovanému ani

pokračování 30A 25/2013

-7-

vytýkat, že nevedl žádné další dokazování ohledně zaměstnání žalobkyně, neboť jestliže sama správnímu orgánu uvedla základní údaje potřebné pro posouzení její pracovní situace, sociálních podmínek a možnosti uspokojovat své základní potřeby, další šetření by bylo nadbytečné. Navíc i svědek Z. S. potvrdil, že žalobkyně ze svého výdělku něco platí na ubytovně a že jemu a manželce (tj. matce žalobkyně) rovněž přispívá na bydlení. V tomto směru tedy není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jak namítala žalobkyně.

V žádném případě pak žalobkyně nesplňuje kritéria stanovená pro nezaopatřenou osobu definovaná v ustanovení § 15a odst. 1 písm. d) v návaznosti na odstavec 2 téhož ustanovení, neboť není osobou, která se nejdéle do 26 let věku soustavně připravuje na budoucí povolání, ani osobou, která se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, a ani osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Na svůj zdravotní stav byla žalobkyně prvoinstančním orgánem dotazována a označila jej za dobrý (viz protokol rovněž ze dne 28. 6. 2012).

Krajský soud se však neztotožnil ani se závěrem žalovaného (a před ním i prvostupňového orgánu), že v případě žalobkyně nebyla naplněna podmínka existence vztahu, který by bylo možno považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému ve smyslu ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a proto že pak bylo bezpředmětné zabývat se tím, zda sdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie.

Žalovaný se při svém hodnocení opíral o závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, čj. 5 As 6/2010-63, v němž tento soud posuzoval aplikaci ustanovení § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jehož znění bylo po novelizaci provedené zákonem č. 427/2010 Sb. podřazeno právě pod § 15a odst. 3 písm. b) téhož zákona. Vyslovil názor, že vztah obdobný vztahu rodinnému musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný a musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky tak, jak je zákon v souladu se Směrnicí vymezuje. Jak ze zmíněného rozsudku citoval a zdůraznil žalovaný, za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, považovat vztah bratranec - sestřenice. Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval, že za vztah rodinný je bezesporu považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti. Ohledně posuzování vztahů obdobných vztahům rodinným připustil, že existují-li mezi určitými osobami, které mezi sebou mají určitou dlouhodobou úzkou citovou a jinou vazbu, lze takové vztahy přirovnat ke vztahu např. rodiče - děti, prarodiče - vnuci.

Krajský soud má tedy zato, že v nyní projednávané věci je nutno posoudit, a to na základě provedení příslušného dokazování (místním šetřením, výslechy svědků apod.), zda mezi žalobkyní a manželem její matky je určitá dlouhodobá úzká citová a jiná vazba, na základě níž lze jejich vztah přirovnat ke vztahu rodič – dítě (v tomto případě ke vztahu otec – dcera), tj. zda lze vztah mezi těmito osobami považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému. Pokud by bylo tomu tak bylo, bylo by dále nutno ověřit existenci jejich společné domácnosti, protože předmětné ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců obsahuje dvě podmínky, tj. kromě toho, že

pokračování 30A 25/2013

-8-

cizinec žije s občanem Evropské unie ve vztahu obdobném vztahu rodinnému, musí s ním žít ve společné domácnosti. Obě podmínky přitom musejí být splněny současně. Pojem společné domácnosti nelze přitom ztotožňovat pouze se společným bydlením na stejné adrese, ale společné podílení se na chodu domácnosti, zabezpečování a úhradě společných potřeb, apod.

S ohledem na shora popsanou situaci žalobkyně ke dni rozhodování správních orgánů nutno uzavřít, že splnění kritérií pro aplikaci ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců nebylo v jejím případě řádně posouzeno. Proto krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. V dalším řízení bude žalovaný vázán právním názorem soudu v tomto rozsudku vysloveným (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Dlužno poznamenat, že pokud v mezidobí došlo ke změně v poměrech žalobkyně, správní orgány musí zhodnotit aktuální stav ke dni svého rozhodování.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, krajský soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě nákladů právní služby poskytnuté advokátem za 2 úkony po 3.100,- Kč včetně paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 6.800,- Kč. Od placení soudního poplatku byla osvobozena. Krajský soud uložil takto vyčíslené náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, neboť jde o advokáta (§ 64 s. ř. s. a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Hradci Králové dne 20. června 2014

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu