34 Ad 16/2013-39
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobkyně: J. V., bytem ………………………., ……………….., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o starobní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2014, č. j. 465 326 428/315-PZ,
takto:
O d ů v o d n ě n í :
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 16.1.2013 (v záhlaví zkráceného znění vyvěšeného na úřední desce je uveden nesprávný letopočet 2014), č. j. 465 326 428/315-PZ zamítla námitky účastnice řízení a rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.8.2010 potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím ze dne 26.8.2010, č.j. 465 326 428/426 přiznala žalobkyni podle ust. § 29 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31.1.2006 (dále v textu „zákon o důchodovém pojištění“) a s přihlédnutím k článkům 45 a 46 odst. 2 a 47 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (dále jen nařízení) a od 1.5.2010 s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 od 1.1.2006 starobní důchod ve výši 1.953 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podala účastnice řízení dne 7.12.2010 námitky, v nichž vytýkala žalované, že nerespektovala rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5.5.2009, č.j. 34 Cad 165/2007 a rozsudek NSS ze dne 29.4.2010 č.j. 3 Ads 90/2009. Rozhodnutím žalované ze dne 11.2.2011 byly námitky účastnice řízení zamítnuty a rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.10.2010 potvrzeno. Proti rozhodnutí ČSSZ o námitkách podala účastnice řízení žalobu a Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 34Ad 59/2011-18 ze dne 30.7.2012 zrušil rozhodnutí ČSSZ ze dne 11.2.2011 a vrátil věci ČSSZ k dalšímu řízení se závazným právním názorem provést srovnávací výpočet dle postupu stanoveného k datu přiznání starobního důchodu 1.1.2006, kdy se doba pojištění na území jiného členského státu EU hodnotila jako vyloučená doba a dle postupu prováděného od roku 2009, kdy se za doby pojištění na území jiného členského státu EU dosazuje průměrný denní indexovaný výdělek. K námitkám účastnice řízení ohledně nesrovnalostí a neúplných údajů obsažených v OLDP ze dne 20.8.2010 a OLDP ze dne 4.1.2006 ČSSZ uvedla, že jde o důsledek nového postupu při výpočtu dílčího důchodu, kdy se za doby pojištění získané podle právních předpisů jiného členského státu ve smyslu čl. 47 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 dosazuje průměrný indexovaný výdělek, který se určí z vyměřovacích základů získaných a započítávaných podle českých právních předpisů, a proto se při výpočtu osobního vyměřovacího základu neužívá postup, kdy se doba pojištění získaná v jiném členském státě z rozhodného období vyloučila. Po citaci čl. 46 odst. 1, 2, 3 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 je buď přiznán důchod stanovený výlučně podle správních předpisů ČR bez přihlédnutí k dobám pojištění získaných podle právních předpisů jiných členských států, nebo tzv. dílčí důchod stanovený poměrem mezi dobou pojištění získanou v ČR a celkovou dobou pojištění. Protože účastnice řízení ke dni dosažení důchodového věku získala v ČR 3.287 dnů pojištění, tj. 9 roků a 2 dny a nesplnila podmínku potřebné doby pojištění výlučně podle právních předpisů ČR bez přihlédnutí k dobám pojištění získaných podle právních předpisů jiných členských států, tj. nejméně 25 let doby pojištění, bylo postupováno podle závazných právních předpisů Evropské unie, tj. čl. 45 odst. 1 a čl. 46 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1408/71. V českém důchodovém pojištění byla započítána doba v rozsahu 3.287 dnů a v rakouském důchodovém pojištění 11.559 dnů, celkem 14.864 dnů, tj. 40 roků a 246 dnů pojištění. V souladu s čl. 46 odst. 2 žalovaná stanovila základní výměru starobního důchodu, tj. v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle čs. správních předpisů k celkové době pojištění ve všech členských státech. Základní výměra ke dni přiznání starobního důchodu činila 326 Kč měsíčně. Procentní výměra byla stanovena v souladu s § 33 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, tj. za získanou dobu pojištění 40 roků 60% výpočtového základu měsíčně. Při výpočtu výpočtového základu žalovaná určila osobní vyměřovací základ podle § 16 zákona o důchodovém pojištění, stanovila roční vyměřovací základy podle § 17 odst. 1 a úhrny vyměřovacích základů. Při výpočtu dílčího důchodu podle čl. 46 odst. 2 nařízení se za doby pojištění získané podle právních předpisů jiného členského státu ve smyslu čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení dosazuje průměrný indexovaný výdělek, tedy jde o fikci, že v období výdělečné činnosti v jiném členském státě dosahoval migrující pracovník obdobných výdělků, kterých by pravděpodobně dosáhl, kdyby pracoval v ČR. Základem pro stanovení průměrného výdělku, který je dosazován za doby pojištění získané v jiném členském státě, jsou výhradně vyměřovací základy získané podle čs. právních předpisů v rozhodném období. Pokud však v období od roku 1986 nebylo získáno alespoň 5 kalendářních roků s vyměřovacím základem, vypočte se průměrný výdělek z vyměřovacích základů získaných od roku 1986 a z vyměřovacího základu získaného v posledním kalendářním roce před rokem 1986. Pokud v období od roku 1986 nebyl získán žádný vyměřovací základ, vypočte se průměrný výdělek pouze z vyměřovacího základu získaného v posledním kalendářním roce před rokem 1986. Jednotlivé vyměřovací základy je nutné násobit příslušným koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu platným pro příslušný kalendářní rok dle data přiznání důchodu. Výsledná částka představuje průměrný denní indexovaný výdělek, který se dosazuje za jednotlivé dny, ve kterých trvalo pojištění spojené s výdělečnou činností v jiném státě. Za den povinného pojištění v jiném členském státě lze považovat pouze skutečně odpracovaný den, nikoliv náhradní doby pojištění, dobrovolného pojištění, bydlení atd., nedoložené doby se z rozhodného období vyloučí. V jednotlivých kalendářních letech se sečtou dosazené výdělky, tím se zjistí roční vyměřovací základ, který se vydělí příslušným koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu platného pro příslušný kalendářní rok. V případě účastnice řízení tato získala dobu pojištění v ČR od 1.9.1960 do 7.12.1969 ve výši 3.287 dnů, v rakouském důchodovém pojištění od 8.12.1969 do 25.11.2005, tj. 11.559 dnů, celkem 14.846 dnů pojištění. Nárok na čs. starobní důchod účastnici řízení vznikl dne 26.11.2005. Ve smyslu čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení bylo stanoveno rozhodné období pro výpočet osobního vyměřovacího základu za roky 1986 až 2005. Od roku 1986 však nebyly získány žádné vyměřovací základy podle čs. právních předpisů, proto byl průměrný výdělek vypočten pouze z vyměřovacího základu získaného v posledním kalendářním roce před rokem 1986, což byla doba od 20.1.1969 do 7.12.1969 ve výši 20.078 Kč za 322 dnů pojištění, z čehož bylo 7 dnů vyloučené doby. Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu platný pro příslušný kalendářní rok dle data přiznání důchodu byl stanoven na hodnotu 10,1690. Dále žalovaná v rozhodnutí uvedla výpočet průměrného výdělku dosazením indexového výdělku za dobu pojištění v Rakousku v rozhodném období a provedla deindexaci. Roční vyměřovací základ byl určen jako součin částky vyměřovacích základů za jednotlivé roky rozhodného období a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu platného pro příslušný kalendářní rok dle data přiznání důchodu. Při zjišťování osobního vyměřovacího základu bylo postupováno podle § 16 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Podle pravidel v § 15 zákona o důchodovém pojištění byla zjištěna výše výpočtového základu 12.245 Kč. Výše procentní výměry za 40 roků pojištění přestavuje 60% výpočtového základu, tj. 7.347 Kč.
Dále ČSSZ provedla výpočet procentní výměry důchodu podle zák. č. 100/1988 Sb., ve znění do 31.12.1995. Za 37 roků byla určena výše starobního důchodu 62% z průměrného měsíčního výdělku účastnice řízení, jemuž předcházelo v souladu s § 12 téhož zákona zjištění pěti výdělkově nejlepších kalendářních let v rozhodném období. Rozhodné období bylo v letech 1996 – 2005, v němž byly zjištěny hrubé výdělky za jednotlivé kalendářní roky postupem shora, ze kterých byl vypočítán důchod účastnice řízení. Průměrný měsíční výdělek byl zjištěn ve výši 11.945 Kč, který byl redukován ve smyslu § 12 odst. 6 citovaného zákona. Zjištěná výše starobního důchodu 3.496 Kč byla nižší než výše starobního důchodu podle zákona o důchodovém pojištění, proto byl tento zákon použit pro výpočet konečné výše starobního důchodu.
Teoretická výše procentní výměry důchodu ke dni vzniku nároku na důchod za 40 roků pojištění činila 7.347 Kč a skutečná výše procentní výměry důchodu byla stanovena v poměru dob pojištění ve výši 1.627 Kč měsíčně. Starobní důchod vypočtený podle čl. 46 odst. 2 nařízení činil včetně základní výměry 1.953 Kč a byla použita metodika výpočtu starobního důchodu za použití průměrného denního indexovaného výdělku, která se při výpočtu výše starobního důchodu používá zejména pro ty občany, kteří byli pojištěni na území více států EU a provádí se od roku 2009. Jelikož účastnice řízení nesplnila podmínku potřebné doby pojištění výhradně podle čs. právních předpisů postupovala žalovaná při výpočtu jejího starobního důchodu podle čl. 46 odst. 2 nařízení. V další části rozhodnutí uvedla postup při výpočtu výše základní výměry a procentní výměry starobního důchodu, přičemž dospěla k teoretické výši procentní výměry starobního důchodu za 40 roků pojištění ve výši 60% z výpočtového základu 11.679 Kč, tj. 7.008 Kč, kterou vynásobila poměrem délek dob pojištění získaných na území ČR a celkové doby pojištění. Starobní důchod takto vypočtený, tj. zhodnocením doby pojištění na území Rakouska jako vyloučené doby činil 1.878 Kč měsíčně a je nižší než starobní důchod vypočtený na základě dosazení průměrného denního indexovaného výdělku za doby pojištění získané účastnici řízení na území Rakouska ve výši 1.953 Kč měsíčně a tudíž jí náleží starobní důchod vypočtený na základě dosazení průměrného denního indexovaného výdělku za doby pojištění získané na území Rakouska. Rozdíly v osobních listech důchodového pojištění v roce 2006 a 2010 jsou způsobeny novým postupem při výpočtu dílčího důchodu v souladu s ust. čl. 47 nařízení, kdy za každý den povinného pojištění v jiném členském státě v rozhodném období se dosadí průměrný denní výdělek, ale za takový den lze považovat pouze skutečně odpracovaný den, tudíž nikoliv dny náhradní doby pojištění, dobrovolného pojištění, anebo vyplývá-li z potvrzení zahraničního nositele pojištění, že nejde o dobu výdělečné činnosti. Místo dosazení průměrného denního indexovaného výdělku se tyto doby z rozhodného období vyloučí. V roce 2000 byla účastnice řízení zaměstnána od 1.1.2000 do 31.5.2000, od 1.6.2000 do 31.5.2001 byla podle údajů nezaměstnaná od 1.6.2001 do 31.7.2001 pobírala nemocenské dávky a od 1.8.2001 jí byl v Rakousku přiznán starobní důchod a tudíž tyto doby nejsou skutečně odpracovanými dny, ale jsou hodnoceny jako doba vyloučená. V roce 2000 ve výši 214 dnů, 2001, 2002, 2003 po 365 dnech, v roce 2004 366 dnů, v roce 2005 320 dnů.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítala, že při výpočtu starobního důchodu podle zákona č. 100/1988 Sb., žalovaná uvádí průměrný měsíční výdělek z rozhodného období 1996 až 2005 ve výši 11.945 Kč, neuvedla však, jak k této částce dospěla, současně žádá vysvětlení, je-li 37 roků pojištění správně, když ve skutečnosti má 40 roků pojištění, poukazuje na chybu, které se žalovaná dopustila, když dle jejích propočtů dochází k zredukovanému průměrnému měsíčnímu výdělku 4.144 Kč namísto 4.067 Kč. Dále žalobkyně namítá postup ve výpočtech pojištěných dob podle rakouské pojišťovny, tj. 380 měsíců a poukazuje nato, že dostávala od zaměstnavatele rozdíl mezi původním výdělkem a nezaměstnaneckou podporu, za dobu nemocenské se vyplácí sto procent výdělku, z obou se platí sociální pojištění a daně.
Žalovaná ve vyjádření k námitce zhodnocení 380 měsíců rakouské doby pojištění uvedla, že tento rozsah zhodnocené doby v Rakousku uznal NSS v Brně v rozsudku ze dne 29.4.2010, č. j. 3 Ads 90/2009 jako zhodnocený správně, tj. doba od prosince 1969 do července 2001 v rozsahu 380 měsíců, tj. 11.559 dnů pojištění byly zhodnoceny plně. Pokud se týká způsobu výpočtu starobního důchodu podle zák. č. 100/1988 Sb., žalovaná odkázala na stěžejní zákonná ustanovení § 12 odst. 1, 3, 4, 5 a ust. § 12 odst. 2 vyhl č. 149/1988 Sb., a uvedla, že nárok na starobní důchod vznikl žalobkyni dne 26.11.2005, důchod žádala přiznat od 1.1.2006. Rozhodným období je období od roku 1996 do roku 2005, v němž 5 výdělkově nejlepších kalendářních let tvoří roky 2000, 1999, 1998,1997 a 1996. Na základě součtu těchto příjmů pro výpočet vyloučila 214 dnů v roce 2000 a součet příjmů vydělila počtem kalendářních dnů, čímž dosáhla výdělek za jeden den, vynásobením počtem dnů v roce (365) výdělek za jeden rok vydělením 12 výdělek za 1 měsíc. Takže průměrný měsíční výdělek byl stanoven částkou 11.945 Kč, který redukovala ve smyslu § 12 odst. 6 zákona č. 100/1988 Sb., na částku 4.067 Kč. V důsledku této redukce, pokud průměrný neredukovaný výdělek je vyšší než 10.001 Kč, jeho redukovaná výše nemůže být vyšší než 4.067 Kč. Pokud se týká zhodnocené celkové doby zaměstnání v rozsahu pouze 37 roků, nikoliv 40 roků odkázala na ust. § 22 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., podle něhož se pro stanovení výše starobního důchodu hodnotí jen doba zaměstnání po dosažení 18-ti let do vzniku nároku na důchod. Žalobkyně získala celkovou dobu pojištění po snížení náhradní doby pojištění na 80% v rozsahu 14.846 dnů tj. 40 roků a 246 dnů, ale šlo o dobu včetně doby do 18-ti let věku, tj. včetně doby 1.302 dnů. Pro účely výpočtu starobního důchodu podle zák. č. 100/1988 Sb., se nepřihlíží k době do 18-ti let věku, a proto jde o dobu zaměstnání pouze 13.544 dnů. Doba do 18-ti roků věku se zhodnocuje pouze v případě posouzení vzniku nároku na dávku důchodového zabezpečení při posuzování podmínky získání potřebné doby pojištění. Vzhledem k tomu, že nepochybila a výši starobního důchodu vypočetla správně a to i ve smyslu ochranného ustanovení § 71 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění navrhla, aby soud žalobu proti rozhodnutí ze dne 16.1.2013 zamítl.
V replice k vyjádření žalobkyně uvedla, že v případě pokud se k částce nad 10.000 Kč při redukci nepřihlíží, pak by redukovaný měsíční výdělek 4.067 Kč byl správný. Podle sdělení ze dne 16.1.2013 na str. 7 žalovaná uvádí ke stejnému výpočtu, že od 6.000 Kč výše náleží 1/10 což by bylo dohromady 4.262 Kč a nikoliv 4.067 Kč. Bohužel i svůj výpočet 4.144 Kč musí považovat za chybný, neboť nepoužila 1/3 ale 30%. Měl by soud tedy zjistit, která ze dvou odlišných informací ČSSZ ke stejnému postupu výpočtu odpovídá zákonu. Nerozumí také stanovisku žalované, že výše 3.496 Kč je nižší než výše starobního důchodu podle zákona o důchodovém pojištění a tudíž, zda podle tohoto zákona byl vypočten starobní důchod 1.552 Kč. Nechápe také rozdíl v počtu roků pojištění, které nyní činí 37 roků, na rozdíl od OLDP z 4.1.2006, který uvádí 39 roků a 81 dnů po snížení náhrady doby pojištění. Důchod je přiznáván od 1.1.2006 a lze tedy předpokládat, že pozdější změny zákonů se jí nemohou týkat. V dopise ze dne 27.8.2009 týkajícího se dodatečného uznání deváté nepovinné třídy doplnila, že v roce 2009 všem po předložení vysvědčení za školní rok 1960 -1961 byl tento školní rok přiznán jako náhradní doba pojištění a se zpětnou platností vyplacen od přiznání starobního důchodu. Údajně byla tato možnost dodatečného uznání deváté třídy pro ročníky 1945 – 1947 jako náhradní pojišťovací doba opět zrušena asi v roce 2010 či 2011. Svůj nárok a vysvědčení uplatnila v době, kdy podle zákona tato náhradní doba pojištění náležela a tudíž pozdější změny by se jí neměly týkat. Z dopisu ze dne 27.8.2009 se dozvěděla, že žalovaná neměla k dispozici spisovou dokumentaci, a proto nerozhodla v zákonné lhůtě dvou měsíců, ani žádost nezamítla. Domáhá se tudíž, aby jí tato doba byla uznána jako náhradní doba pojištění, zrovna tak jak studium do 25.3.1964, jak vyplývá z osobního listu důchodového pojištění ze dne 4.1.2001, což je včetně školního roku 1960/1961 ve výši 80%, dohromady 40 roků a 8 dnů.
Soud posoudil žalobní námitky takto:
Pokud se týká námitky žalobkyně ohledně absence způsobu výpočtu výše průměrného měsíčního výdělku 11.945 Kč v rozhodném období 1996 – 2005 při provádění srovnávacího výpočtu starobního důchodu podle zák. č. 100/1988 Sb., je sice pravdou, že napadené rozhodnutí podrobný výpočet této částky neobsahuje, žalovaná se ve vyjádření k tomuto způsobu výpočtu průměrného měsíčního výdělku podrobně vrátila a cituje zákonná ustanovení § 12 zák. č. 100/1988 Sb., a uvádí způsob výpočtu průměrného měsíčního výdělku včetně jeho redukce a nepovažuje absenci podrobného výpočtu neredukovaného měsíčního výdělku za porušení zákonnosti napadeného rozhodnutí, s čímž se soud ztotožňuje. Redukce průměrného měsíčního výdělku podle § 12 odst. 6 byla provedena v souladu se zákonem, a tudíž zredukovaný průměrný měsíční výdělek činí 4.067 Kč. Základní výše důchodu pak 2.522 Kč měsíčně, což je 62 % z průměrného měsíčního výdělku a po zvýšení o 38,6% byla zjištěna výše starobního důchodu podle zákona č. 100/1988 Sb., ve výši 3.496 Kč, která je nižší než výše starobního důchodu vypočteného podle zákona o důchodovém pojištění (7.347 Kč procentní výměry). Námitka absence deindexace celého roku 2000 je rovněž nedůvodná, neboť průměrný denní indexovaný výdělek se dosazuje za den povinného pojištění v jiném členském státě a za ten lze považovat pouze skutečně odpracovaný den. Nelze ho tedy dosadit za náhradní doby pojištění, za doby dobrovolného pojištění, za doby bydlení, anebo vyplývá-li z potvrzení zahraničního nositele pojištění, že nejde o dobu výdělečné činnosti. Jak vyplývá z potvrzení rakouského nositele pojištění v roce 2000 byla žalobkyně od 1.6.2000 do 31.5.2001 nezaměstnaná, od 1.6.2001 do 31.7.2001 pobírala nemocenské dávky a od 1.8.2001 jí byl přiznán v Rakousku starobní důchod a nejedná se tudíž skutečně o odpracované dny, a proto jsou pro konečný výpočet tyto doby hodnoceny jako vyloučené. Stejně tak i následující roky až do 22.11.2005 do dosažení důchodového
věku podle čs. předpisů. Pokud se týká rozdílů v délce pojištění 37 roků oproti 40 rokům pojištění, žalovaná správně ve svém vyjádření uvedla, jakým způsobem zákon č. 100/1988 Sb., hodnotí dobu pojištění pro stanovení výše starobního důchodu (pouze doba zaměstnání po dosažení 18-ti let věku do vzniku nároku na důchod), doba 40 roků je zhodnocená doba pojištění podle zákona o důchodovém pojištění včetně doby do 18-ti let věku a po snížení náhradní doby na 80% činí doba pojištění 40 roků 246 dnů, takže uvedený rozdíl spočívá v rozdílné právní úpravě hodnocení doby zaměstnání podle zákona č. 100/1988 Sb., a zákona o důchodovém pojištění. Pokud se týká námitky nesprávného postupu ve výpočtech zpochybňujících potvrzení o pojištěných dobách podle rakouské pojišťovny v rozsahu 380 měsíců, o této době rozhodl Nejvyšší správní soud, který rozsah zhodnocené doby v Rakousku uznal jako správný, rakouský nositel pojištění potvrdil dobu pojištění od prosince 1969 do července 2001 v rozsahu 380 měsíců, čemuž odpovídá 11.559 dnů, které byly žalobkyni v osobním listu důchodového pojištění zhodnoceny plně. Podle soudu tato námitka spíše směřuje do té části výpočtu výše starobního důchodu žalobkyně, kdy žalovaná dosazovala za dobu odpracovanou v cizině průměrný denní indexovaný výdělek a v konkrétním případě žalobkyně jde o rok 2000 – 2001, tj. do doby, než jí byl přiznán starobní důchod v Rakousku (do 1.8.2001). Tato námitka byla soudem posouzena shora v souvislosti s namítanou neúplnou deindexací roků 2000.
Podáním ze dne 23.7.2013 žalobkyně rozšířila své námitky o další body, které se týkají rozdílných údajů ohledně doby pojištění v osobních listech důchodového pojištění ze dne 4.1.2006, kde je uvedeno 39 roků a 81 dnů po snížení náhradní doby pojištění, nyní ČSSZ udává 37 roků pojištění. K tomuto soud uvádí, že rozsah pojištění v délce 37 roků vysvětlil a posoudil shora. Pokud se týká 39 roků a 81 dnů pojištění, v OLDP z 4.1.2006 jde o dobu pojištění, která byla zhodnocena podle zákona o důchodovém pojištění, ovšem tehdy bez započtení doby od 1.9.1960 do 31.8.1961, tj. v české době pojištění ( zvýšení z 2.922 dnů na 3.287 dnů) a v cizině (z 11.394 na 11.559 dnů), nikoliv podle zákona č. 100/1988 Sb. Tyto nové doby pojištění obsahuje OLDP ze dne 14.12.2012. Na tomto místě je nutno uvést, že jak zákon č. 100/1988 Sb., tak i zákon č. 155/1995 Sb., rozlišují dobu pojištění pro vznik nároku na důchod a pro stanovení výše této důchodové dávky. Zákon č. 100/1988 Sb., rozdílně hodnotil dobu pojištění do 18-ti let věku, zákon o důchodovém pojištění zredukoval dobu pojištění v případně náhradní doby pojištění na 80% a s touto dobou pojištění počítá při výpočtu výše starobního důchodu. Pokud se týká problematiky devátých tříd, tj. školního roku 1960 – 1961 jak vyplývá z OLDP ze dne 14.12.2012, tuto dobu žalovaná jako dobu pojištění zohlednila.
Na základě posouzení žalobních námitek žalobkyně vyplývajících z žaloby i dodatečně uplatněných dne 23.7.2013, které soud posoudil nad rámec vlastního přezkumného řízení, shledal všechny námitky žalobkyně nedůvodnými a žalobu ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítá.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s., když úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 30. května 2014
JUDr. Milada Haplová, v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
Karolina Marešová