ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové
a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce : J. P, bytem
xxxxxxxx, zastoupen JUDr.Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem U Jiskry 114/1,
Rumburk, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno
(dříve Finanční ředitelství pro hl.m.Prahu se sídlem Štěpánská 28, Praha 1) v řízení o žalobě
proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu ze dne 26.1.2010 čj: 1051/10-1500-
106358
t a k t o :
I. Žaloba se z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení
rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu (dále též „žalovaný správní orgán“) ze dne
26.1.2010 čj: 1051/10-1500-106358, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2009 čj: 347895/09/005512401949,
kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši aaaaa,-Kč za správní delikt podle § 6 odst. 2
zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o
správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 254/2004 Sb.“).
[OBRÁZEK]rozhodného dne 8.6.2006 převzal své vlastní peníze,
itenta inkasovala společnost AuTec mobil s.r.o. jako
komisionář, když na základě komisionářské smlouvy prodala jeho osobní automobil. Nešlo o
platbu ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb., proto se nemohl dopustit správního deliktu. Navrhl,
aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5
zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě popsal dosavadní průběh správního řízení,
poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a odůvodnění prvostupňového správního
rozhodnutí s tím, že bylo zjištěno, že dne 8.6.2006 převzal žalobce od společnosti AuTec
mobil s.r.o. v hotovosti částku bbbb Kč, kterou mu bylo uhrazeno vyúčtování komisního
prodeje vozidla. Z šetření vyplynulo, že v případě platby přijaté žalobcem jako podnikající
fyzickou osobou došlo k porušení zákona č. 254/2004 Sb., když přijatá částka překročila
zákonný limit 15.000 EUR, stanoveného pro hotovostní platby, o ccccc EUR, tj.bbbb Kč.
Dále poukázal na to, že žalobce s uvedenou společností uzavřel komisionářskou smlouvu,
kterou je nutno považovat za závazkový vztah, jehož obsahem byl závazek komisionáře
zařídit dohodnutou záležitost a poté předat finanční prostředky, v daném případě finanční
prostředky získané prodejem vozidla. Navrhl zamítnutí podané žaloby.
Soud se zabýval otázkou pasivní legitimaci žalovaného, a to s přihlédnutím k zákonu
č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2013.
Žaloba směřovala proti Finančnímu ředitelství pro hl.m.Prahu, jehož rozhodnutí se žalobce
domáhal přezkoumat. Kompetence tohoto správního úřadu přešla s účinností zákona č.
456/2011 Sb. na Odvolací finanční ředitelství. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), je v řízení o žalobách na
přezkoumání rozhodnutí správních orgánů žalovaným ten správní orgán, který rozhodl
v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Protože v průběhu
řízení přešla působnost Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu na Odvolací finanční ředitelství,
považoval soud za žalovaného právě tento správní orgán.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek
v žalobě uvedených, po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 51
odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu
nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez
nařízení jednání souhlasí.
Z obsahu správního spisu je zřejmé, že oznámením o zahájení řízení ze dne 3.6.2009
bylo zahájeno řízení z moci úřední ve věci dodržování povinnosti vyplývajících ze zákona
254/2004 Sb. s tím, že bylo konstatováno, že žalobci byla provedena platba v hotovosti na
základě výdajového pokladního dokladu č. V 147 ve výši bbbb Kč, kterou byl vyplacen
komisní prodej žalobci. Bylo konstatováno, že byl překročen limit pro platby v hotovosti
k rozhodnému dni, tj. ke dni 8.6.2006, a to o částku cccc Kč. Při ústním jednání, o jehož
průběhu byl sepsán dne 9.7.2009 protokol, žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil
námitku, že nepřijal takovou platbu, o které zákon č. 254/2004 Sb. hovoří. Svoji výhradu pak
doplnil sdělením ze dne 18.8.2009. Poukázal na to, že jediný, zákonem omezený transfer
peněz, uskutečněný mezi žalobcem a komisionářem, spočíval v platbě jeho provize. Ta byla
realizována srážkou kupní ceny a zdaleka nedosahovala zákonem předepsaný limit.
Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 8.9.2009 čj:
347895/09/005512401949 bylo rozhodnuto tak, že se žalobce dopustil správního deliktu podle
[OBRÁZEK]oť dne 8.6.2006 přijal v hotovosti platbu ve výši bbbbb
ní komisního prodeje označeného vozidla společností
AuTec mobil s.r.o. V odůvodnění správní orgán konstatoval průběh řízení, poukázal na znění
ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 254/2004 Sb., poukázal na právní úpravu komisionářské
smlouvy provedenou v obchodní zákoníku se závěrem, že výplata peněz, přijatých z prodeje
věci pro komitenta, představuje obchodní vztah, kterým je neoddělitelně celá transakce.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou
napadeným rozhodnutím tak, že odvolání se zamítá a odvoláním napadené rozhodnutí
potvrzuje. Žalovaný správní orgán rovněž poukázal na charakter komisionářské smlouvy, jež
je upravena v ustanovením § 577 a násl. obchodního zákoníku s tím, že jde o závazek, na
jehož základě komisionář měl předat žalobci finanční prostředky, které získal prodejem
vozidla. Protože šlo o částku, která přesahovala zákonem stanovený limit pro hotovostní
platby, měla být platba provedena bezhotovostně. Zdůraznil, že vztah mezi žalobcem a
jmenovanou společností je obchodním závazkovým vztahem, došlo k naplnění skutkové
podstaty správního deliktu, pokuta byla uložena na samé spodní hranici zákonem stanovené
výše.
Z obsahu podané žaloby je zřejmé, že žalobce namítá nesprávné právní posouzení,
když má za to, že převzal své vlastní peníze, které pro něho na jeho účet jako komitenta
inkasovala společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář, když na základě komisionářské
smlouvy prodala jeho osobní automobil. Nešlo o platbu ve smyslu zákona č.254/2004 Sb.,
převzetím vlastních peněz neporušil žádnou povinnost a nemohl se dopustit správního deliktu.
Žalobce v podané žalobě v podstatě namítá, že nešlo o platbu ve smyslu zákona č.
254/2004 Sb., protože převzal vlastní peníze a tím nemohl porušit žádnou povinnost. Tyto
námitky soud neshledal důvodnými.
Z ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb. vyplývá, že poskytovatelem
platby, který je povinen v případě, že jde o platbu nad zákonem stanovený limit, postupovat
podle tohoto zákona, je ten, kdo platbou uhrazuje závazek. Otázkou, zda v daném případě šlo
o závazkový vztah se zabýval jak prvostupňový, tak odvolací správní orgán. Se závěry obou
správních orgánů se soud ztotožňuje.
V daném případě je nesporné, že žalobce uzavřel komisionářskou smlouvu, na základě
níž společnost AuTec mobil s.r.o. jako komisionář měla pro žalobce jako komitenta obstarat
službu – prodat jeho osobní automobil a poté mu předat finanční částku, získanou z prodeje
automobilu, sníženou o dohodnutou provizi. Uzavírání komisionářské smlouvy je upraveno
v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Komisionářská
smlouva je obsažena v části třetí obchodního zákoníku, který je označen jako obchodní
závazkové vztahy. Z ustanovení § 577 a násl. obchodního zákoníku vyplývá, že komisionář se
zavazuje, že vlastním jménem zařídí pro komitenta určitou obchodní záležitost, přičemž tak
činí na účet komitenta, komitent se zavazuje zaplatit komisionáři úplatu. V daném případě se
komisionář zavázal, že obstará prodej žalobcova auta a poté mu vyplatí finanční částku,
získanou prodejem, sníženou o provizi za obstarání této obchodní záležitosti. Jde o klasický
závazkový vztah, kdy se smluvní strany dohodly na tom, že jedna smluvní strana pro druhou
smluvní stranu obstará určitou obchodní záležitost, obstarávající strana (zde komisionář) za
provedenou službu získá určitou finanční částku a poté provede vypořádání, v daném případě
výplatu peněz, které komisionář obdržel za prodaný automobil po odečtení provize za
obstarání služby. Pro posouzení otázky, zda jde či nejde o závazkový vztah je nerozhodná
[OBRÁZEK]čet komitenta, charakter závazkového vztahu se tím
ář zavázal k tomu, že prodá auto, ve vztahu k němuž
měl žalobce vlastnické právo a po uskutečnění této obchodní transakce mu vyplatí částku
získanou prodejem. Šlo v podstatě o situaci, kdy žalobce svěřil obstarání služby (prodej
automobilu) jinému subjektu, na místo toho, aby úkon prodeje uskutečnil on sám. V případě,
že by žalobce prodával sám osobní automobil jinému subjektu, kupní cenu, která by
přesahovala zákonem stanovený limit, by mohl obdržet pouze formou bezhotovostní platby.
Není žádný rozumný důvod pro to, aby byly tyto dva zcela nepochybně závazkové vztahy
posuzovány odlišně. Jestliže v případě, že by žalobce sám prodával osobní automobil, který
byl v jeho vlastnictví a následně na vlastní účet získal peníze za prodej tohoto automobilu,
tedy uskutečnil sám klasický závazkový vztah koupě a prodeje,by byl povinen postupovat
podle zákona č. 254/2004 Sb., pak nelze souhlasit s tím, že by nebyl k takovémuto postupu
zavázán v případě, že prodej osobního automobilu svěřil jinému subjektu s tím, že následná
obchodní transakce bude po jejím uskutečnění vyúčtována mezi smluvními stranami.
Z výše uvedených důvodů má soud za to, že v daném případě byl komisionář
poskytovatelem platby, který platbou uhradil svůj závazek ve vztahu k žalobci. Podmínka
uvedená v ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb. byla splněna. Tím, že
žalobci byla vyplacena určitá finanční částka komisionář splnil svoji povinnost, jež vyplývala
ze závazkového vztahu, z komisionářské smlouvy. Pokud žalobce přijat hotovostní platbu ve
výši, která přesáhla zákonem stanovený limit, naplnil svým jednáním skutkovou podstatu
správního deliktu podle § 6 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., podle něhož se právnická nebo
podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že přijme hotovostní platbu,
která.,byla provedena v rozporu s tímto zákonem. Skutečnost, že vyplacená částka překročila
částku 15.000 EUR, která je v ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. stanovena jako
limit, při jehož překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně, žalobce
nezpochybňoval.
Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu
podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl
ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému správnímu
orgánu náklady na běžnou činnost správního orgánu nevznikly.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
[OBRÁZEK]jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 26.dubna 2013
JUDr.Hana Veberová
předsedkyně senátu