Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec dne 31.10.2012 domáhal kromě jiného přezkoumání a zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 14.8.2012, č.j. 9038/12/1400-506218, a vyslovení jeho nicotnosti. Zároveň požádal o odklad jeho vykonatelnosti. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 6.11.2012, č.j. 59 Af 24/2012-6, postoupil věc týkající se přezkumu správního rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), Krajskému soud v Hradci Králové jako soudu příslušnému podle § 7 citovaného zákona. Ten žalobce dne 15.7.2013 vyzval k úhradě soudního poplatku, žalobce reagoval přípisem ze dne 23.8.2013 v němž žádal, aby ho soud od povinnosti uhradit soudní poplatky osvobodil, ustanovil mu zástupce z řad advokátů a přiznal žalobě odkladný účinek. Zároveň namítal podjatost všech soudců krajského soudu v Hradci Králové. O této námitce rozhodl Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 31.10.2013, č.j. Nao 59/2013-38, tak, že soudci krajského soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci.
Krajský soud následně dne 10.1.2014 vyzval žalobce, aby poskytl informace o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech a za tím účelem vyplnil prohlášení, které mu zaslal. Žalobce reagoval dne 30.1.2014 a následně 20.2.2014. Na základě poskytnutých údajů krajský soud svým usnesením ze dne 6.3.2014, č.j. 31 Af 42/2013-57, které nabylo právní moci dne 22.3.2013, žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku, ustanovení zástupce z řad advokátů a odložení vykonatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí nevyhověl. Žalobci uložil soudní
pokračování 31Af 42/2013
-2-
poplatky uhradit. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15.5.2014, č.j. 4 As 72/2014-17, zčásti odmítl a zčásti zamítl. Krajský soud žalobce usnesením ze dne 27.6. 2014, č.j. 31 Af 42/2013-76, opětovně vyzval k zaplacení soudních poplatků ve výši 3.000 Kč a 1.000 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Tato lhůta uplynula dne 16.7.2014. Žalobce soudní poplatek, k jehož zaplacení byl vyzván, neuhradil. Podáním ze dne 16.7.2014, doručeným krajskému soudu dne 17.5.2014, které nijak blíže nezdůvodnil, znovu požádal o osvobození od platby soudního poplatku, který nemůže aktuálně zaplatit a tvrdil, že pro takový postup splňuje všechny předpoklady, což prokáže vyplněním příslušného formuláře, o jehož zaslání zároveň soud žádal. Žalobce také opětovně požádal o ustanovení zástupce a přiznání odkladného účinku žalobě. Současně vznesl námitku podjatosti všech soudců v aktuálním obsazení. V citovaném podání uvedl, že mu nezbývá, než proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.5.2014, č.j. 4 As 72/2014-17, podat v zákonné lhůtě ústavní stížnost a žádal proto, aby krajský soud přerušil řízení do rozhodnutí Ústavního soudu.
Krajský soud připomíná, že o námitce podjatosti soudců krajského soudu rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 31.10.2013, č.j. Nao 59/2013-38, které nabylo právní moci dne 18.11.2013. Konstatoval, že dotčení soudci nejsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni. Krajský soud neshledal důvod pro předložení námitky podjatosti soudců krajského soudu Nejvyššímu správnímu soudu, neboť žalobce svoji opakovanou námitku žádnými novými důvody nepodložil.
Krajský soud v tomto řízení již rozhodoval i o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, a to zamítavě shora citovaným usnesením ze dne 6.3. 2013, č.j. 31 Af 42/2013-57. Kasační stížnost proti němu Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15.5.2014, č.j. 4 As 72/2014-17, zamítl. Žalobce ve svém podání ze dne 16.7.2014, požadoval zaslání příslušného formuláře, jehož vyplněním by prokázal, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Krajský soud této žádosti nevyhověl, neboť žalobce ani nenaznačil, k jaké změně v jeho poměrech došlo od 20.2.2014, kdy prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplnil a soudu k jeho žádosti poskytl. Nic mu nebránilo v tom, aby svoje aktuální majetkové poměry popsal, případně doložil příslušnými doklady. Navíc ze spisu zdejšího soudu 31 Af 30/2013 vyplývá, že žalobce byl vyzván k vyplnění citovaného prohlášení, které mu bylo zároveň dne 19.6.2014 zasláno, krajskému soudu však písemně sdělil dne 26.6.2014, že odkazuje na dříve podaná prohlášení. Ta, jak krajský soud zjistil, jsou svým obsahem shodná s prohlášením žalobce vyplněným v tomto řízení dne 20.2.2014.
Za této situace je krajský soud toho názoru, že již nemusel o nové žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodovat, neboť žalobce od doby rozhodování o jeho předchozí žádosti neprokázal, že došlo ke změně okolností, jež byly pro posouzení jeho žádosti rozhodující. Opětovná žádost neobsahovala žádné nové, dosud neuplatněné skutečnosti.
pokračování 31Af 42/2013
-3-
Pokud tedy krajský soud po nevyhovění kasační stížnosti žalobce proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a nepřiznání odkladného účinku podané žalobě Nejvyšším správním soudem opětovně vyzval žalobce k zaplacení soudních poplatků z jeho žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, poučil ho o následcích nezaplacení a žalobce přesto soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, jsou dle krajského soudu naplněny zákonné důvody pro zastavení řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. ledna 2006, č.j. 1 As 27/2005-87; dostupný na www.nssoud.cz).
Dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích totiž nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Taková situace v předmětné věci nastala.
Stejný závěr učinil krajský soud i ohledně opakované žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku podané žalobě.
Žalobce dále navrhl, aby krajský soud přerušil řízení a vyčkal rozhodnutí Ústavního soudu, ke kterému má v úmyslu se obrátiti se stížností do rozsudku Nejvyššího správního soud ze dne 15.5.2014, č.j. 4 As 72/2014-17. Pokud by řízení o ústavní stížnosti žalobce již před ústavním soudem probíhalo, předseda senátu by mohl zvažovat, zda jsou splněny podmínky pro postup dle § 48 odst. 3 písm. d) s.ř.s., neboť ostatní důvody pro přerušení řízení, jak je ust. § 48 s.ř.s. upravuje, na danou věc nedopadají. Protože však žalobce, dle jeho sdělení ze dne 16.5.2014 podání ústavní stížnosti pouze zvažoval a ani později soud o podání stížnosti neinformoval, krajský soud pro přerušení řízení neshledal důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s..
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§§ 54 odst. 5 a 55 odst. 5 s. ř. s.).
Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Hradci Králové dne 4. srpna 2014
Mgr. Marie Kocourková, v.r.
předsedkyně senátu