[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: V. P., bytem R., původně zastoupená zákonným zástupcem V. F., bytem K., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen žalovaný či MPSV),  v řízení o žalobě ze dne 21.8.2012 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.6.2012 č.j. X o rodičovský příspěvek,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21.6.2012  č.j.  X   s e    z r u š u j e   pro vady řízení a věc se   v r a c í   žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Řízení v této projednávané věci je upraveno soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb., dále jen s.ř.s.) a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce/žalobkyně a žalovaný.

Městskému soudu v Praze byla dne 24.8.2012 doručena včasná žaloba tehdy nezletilé žalobkyně zastoupené zákonným zástupcem (matkou) V. F. (adresa pro doručování K.) směřující proti rozhodnutí MPSV ze dne 21.6.,2012 č.j. X, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), změnil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Karlových Varech (dále jen ÚP) ze dne 13.3.2012 č.j. X, jímž byla žalobkyni poskytnuta dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně od 1.4.2012 takto: I. Dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek ode dne 07.03.2012 se zamítá.

             II. Dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek  se přiznává ode dne 01.04.2012 ve výši 7 600 Kč měsíčně,

protože ÚP pochybil tím, že se nevypořádal ve výroku svého rozhodnutí s žádostí žalobkyně o přiznání rodičovského příspěvku od 7. do 31.3.2012, což napravil žalovaný jako odvolací správní orgán, který ale naopak nezjistil žádné pochybení ÚP při aplikaci hmotně právních předpisů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že v případě žalobkyně se nejedná o výjimku, která je uvedena v ust. § 30b písm. f) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen zákon), jak uvádí ve svém odvolání, neboť nepřevzala svou dceru do vlastní péče, která by byla do doby převzetí svěřena do péče jiné osoby na základě rozhodnutí příslušného orgánu ani její dcera nebyla do převzetí umístěna na základě rozhodnutí příslušného orgánu v ústavní péči, kde by jí bylo poskytováno plné přímé zaopatření a ani nepřevzala dítě z péče zdravotnického zařízení, které trvalo déle než tři kalendářní měsíce. Výčet důvodů uvedený v § 30b zákona, pro které lze uznat, že péče o dítě trvala po celý kalendářní měsíc, je výčet taxativní, proto nelze podmínku z jiných, než uvedených důvodů v tomto ustanovení uznat.

Žalobou se žalobkyně domáhala výplaty rodičovského příspěvku od 1.3.2012 s tím, že příslušný zákon na její situaci nepamatuje, je třeba podmínku osobní celodenní a řádné péče po celý kalendářní měsíc, jakož i zákonné výjimky, kdy je podmínka považována za splněnou, interpretovat pomocí teologického výkladu tak, aby byl zachován smysl a účel dávky rodičovského příspěvku, kterým je primárně finančně zajistit rodiče, který fakticky o dítě pečuje a z tohoto titulu nemůže vykonávat výdělečnou činnost. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení soudního řízení o ustanovení poručníka byl uplatněn již dne 17.10.2012 a následně dne 25.1.2012, měl být měsíc březen 2012, kdy jí byla pravomocným rozsudkem soudu přiznána rodičovská zodpovědnost, považován za měsíc, v němž převzala do péče vlastní dítě v souladu s § 30b odst. 1 písm. f), ačkoliv navrhovaný poručník současně s podáním návrhu na ustanovení poručníka žádost o rodičovský příspěvek neuplatnil. Dotčené správní orgány se dle jejího názoru s možnou aplikací zákonné výjimky zakotvené v § 30b odst. 1 písm. f) na její případ dostatečným způsobem nevypořádaly. Podmínku osobní celodenní a řádné péče po celý kalendářní měsíc nelze podrobit pouze doslovnému jazykovému výkladu. Pokud by navrhovaný poručník dítěte současně s návrhem na zahájení soudního řízení o ustanovení poručníka podaném dne 25.1.2012 žádost o dávku rodičovský příspěvek uplatnil, není z textu zákona jednoznačné, zda by podmínky nároku na dávku za měsíc březen 2012, kdy jí byla pravomocným rozhodnutím soudu přiznána rodičovská zodpovědnost a kdy si o rodičovský příspěvek žádala, splňoval poručník či zda by jí byla přiznána dávka již od měsíce března 2012. Závěrem bylo požadováno zrušit rozhodnutí MPSV ze dne 21.6.2012 pro nezákonnost a věc vrátit k dalšímu řízení žalovanému.

Po doručení žaloby žalovaný dne 10.10.2012 sdělil, že celou věc znovu vyhodnocuje, jelikož má projednávaná věc významný lidský rozměr a dotýká se primárních práv žalobkyně na základní hmotné zabezpečení matky při poskytování celodenní péče o narozené dítě. Následně ve vyjádření ze dne 9.11.2012 žalovaný sdělil, že jednoznačně se nelze v případě žalobkyně domáhat aplikace § 30b odst. 1 písm. f) zákona, protože žalobkyně pečuje o nezl. dceru T. od samotného porodu po stránce materiální i citové. Právní úprava nepamatuje na situaci, že by rodičem dítěte mladšího 4 let byl nezletilý rodič s rodičovskou odpovědností a dle názoru právního oddělení MPSV není důvod, aby výkladem zákona byl zaveden diskriminující prvek v neprospěch nezletilého rodiče, který de facto zajišťuje osobní, celodenní a řádnou péči o dítě do 4 let ve smyslu § 30 odst. 1 zákona, přičemž hypoteticky vzato, pokud by byla žalobkyně o jeden rok starší, rodičovský příspěvek by byl přiznán k datu narození dítěte, popřípadě k datu podání žádosti o přiznání příspěvku, když ve prospěch žalobkyně svědčí i samotná koncepce rodičovského příspěvku, což je dávka nároková při splnění objektivních skutečností. Závěrem žalovaný uvedl, že nesouhlasí s aplikací § 30b odst. 1 písm. f) zákona ve prospěch žalobkyně, ale na druhou stranu bylo ponecháno na úvaze soudu, zda žalobkyně splňuje podmínku osobní celodenní a řádné péče o dítě mladší 4 let od data narození, tedy od 28.9.2011 ve smyslu § 30 odst. 1 zákona; také bylo připomenuto, že správní řízení bylo zahájeno podáním žádosti dne 7.3.2012 a vyhoví-li soud předcházející dikci, žalobkyně by nepřetržitě poskytovala zákonem požadovanou péči i v časovém úseku od 1. do 31.3.2012, vznikl by jí tak nárok na příspěvek za celý měsíc, tedy od 1.3.2012. Dále bylo uvedeno, že k tvrzení žalobkyně, že byla pracovníky žalovaného nesprávně poučena o nutnosti podat žádost o příspěvek až po vydání rozsudku soudu o přiznání rodičovské zodpovědnosti, se nelze vyjádřit, neboť prezentované nemá oporu ve spisovém podkladu.

Ze správního spisu zaslaného žalovaným soud zjistil, že skutečnosti uvedené ve vyjádření k žalobě i v napadeném rozhodnutí odpovídají jeho obsahu, založena je i kopie rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 25.1.2012 č.j. 13 Nc 170/2011-138 o přiznání rodičovské zodpovědnosti nezletilé matce, tj. žalobkyni, ve vztahu k péči o nezletilou T. S.

 Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8.1.2013 č.j. 2Ad 46/2012 -27 byla tato věc postoupena dle § 7 odst. 5 s.ř.s. k vyřízení zdejšímu soudu jako místně příslušnému s ohledem na změnu místní příslušnosti (dle bydliště žalobce) s účinností od 26.11.2012 dle zákona č. 396/2021 Sb., část 16, článek XXIV; zdejšímu soudu byla věc doručena dne 21.2.2013.

K výzvě zdejšího soudu žalovaný sdělil dne 29.4.2014, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 s.ř.s., naproti tomu žalobkyně nesouhlas nevyjádřila.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 13 P 21/2012 (dříve 13 Nc 170/2011) vyplývá, že tehdy nezletilá žalobkyně dne 17.10.2011 podala společně s tehdy nezletilý otcem D. S. návrh na přiznání rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k péči o jejich nezletilou dceru T. S. a ustanovení poručníka nezl. T., přičemž rozsudkem ze dne 25.1.2012 správně č.j. 13 Nc 170/2011-38 (nikoli - 138) bylo rozhodnuto o přiznání rodičovské zodpovědnosti nezletilé matce, tj. žalobkyni, ve vztahu k péči o nezletilou T., avšak v rozsudku není ani zmínka o tom, že současně byl podán i návrh na ustanovení poručníka nezl. T., o němž při jednání dne 25.1.2012 ( od 10.45 hod.) nebylo rozhodnuto. Návrh na ustanovení poručníka byl nezletilými rodiči nezl. T. vzat zpět při jednání soudu téhož dne (od 12.00 hod.), řízení tedy bylo usnesením ze dne 25.1.2012 zastaveno a ještě tentýž dne byl N. S., sestrou nezl. otce D. S., podán nový návrh na ustanovení poručníka nezl. T., o němž bylo rozhodnuto dne 15.5.2012 rozsudkem č.j. 13 P 21/2012-74.

 Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. 

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (tj. 21.6.2012), jak vyplývá z § 75 odst. 1 s.ř.s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Podle § 31 odst. 2 a 3 s.ř.s. mimo jiné ve věcech sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

 Dle § 78 odst. 1 věta první, odst.  4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán.

Podmínky nároku na rodičovský příspěvek jsou stanoveny v § 30 odst. 1 zákona, kdy rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 220 000 Kč, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 30b odst. 1 písm. f) zákona podmínka osobní celodenní a řádné péče pro nárok na rodičovský příspěvek po celý kalendářní měsíc podle § 30 odst. 1 se považuje za splněnou i v kalendářním měsíci, v němž rodič převzal do péče vlastní dítě, které bylo do doby převzetí svěřeno do péče jiné osoby na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo převzal do péče dítě, které bylo do dne převzetí umístěno na základě rozhodnutí příslušného orgánu v ústavu (zařízení), v němž bylo dítěti poskytováno plné přímé zaopatření anebo převzal dítě z péče poskytovatele zdravotních služeb, které trvalo déle než 3 kalendářní měsíce.

V § 7 odst. 10 písm. d) a odst. 11 zákona je stanoveno, že za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto zákona považuje rozhodnutí soudu o ustanovení občana poručníkem. Stejně jako rozhodnutí příslušného orgánu podle odstavce 10 se pro nárok na dávky státní sociální podpory posuzuje, až do rozhodnutí soudu, podání návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, osobně pečuje.

Dle § 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s dalšími základními zásadami správního řízení.  

Správní řízení upravené správním řádem v této věci není odlišné od správního řízení v jiné oblasti (např. stavební řízení), proto musí být všechny úkony provedeny řádně, i když je si soud samozřejmě vědom toho, že ÚP s ohledem na velké množství žádostí nemá vždy dostatek času na věnování se jednotlivým věcem v potřebném rozsahu.

V této věci se žalobkyně podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 21.6.2012 z důvodů v ní uvedených. Soud s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, žaloba je důvodná, když nelze připustit, aby nárok na rodičovský příspěvek měla například matka, která se o dítě nestarala a péči o něho převzala jiná osoba či zařízení, následně přehodnotila situaci a dítě si vzala do své péče a nárok na tuto dávku by jí vznikl a naproti tomu nezletilá matka, která o dítě řádně pečuje od narození a rozhodnutí o přiznání rodičovské zodpovědnosti, o jejíž přiznání s ohledem na svůj věk požádala, kvůli problémům s doručováním, jimž bylo možno předejít větší pečlivostí Okresního soudu v Sokolově, na dávku nárok nemá, když rozsudek ze dne 25.1.2012, jenž byl téhož dne doručen účastníkům přítomným jednání soudu, nabyl právní moci přibližně až 6 týdnů po jeho vyhlášení (tj. 7.3.2012), neboť ačkoliv otcovský dědeček (M. S.) byl již od 4.1.2012 ve výkonu trestu (uvedeno i v protokolu o jednání) ve Věznici Horní Slavkov, tedy již v době jednání a vyhlášení předmětného rozsudku okresního soudu dne 25.1.2012 č.j. 13 Nc 170/2011-38, přesto mu byl rozsudek zaslán na adresu jeho pobytu a teprve poté do věznice – doručen dne 20.2.2012; rovněž problémy byly i s doručováním mateřskému dědečkovi F. P., který nakonec rozsudek převzal osobně dne 1.3.2012 a vzdal se práva odvolání, tudíž právní moc rozsudek nabyl až dne 7.3.2012. Lze předpokládat, že okresní soud si neuvědomil, že nabytí právní moci rozsudku má značný význam na další skutečnosti týkající se matky nezletilé T., např. na žádost o přiznání rodičovského příspěvku a lze rovněž důvodně předpokládat, že otcovský dědeček nebyl dotázán, zda se vzdává práva na odvolání proti rozsudku ze dne 25.1.2012.

Soud z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 13 P 21/2012 obsahující i celé řízení ve věci č.j. 13 Nc 170/2011 zjistil, že při podání návrhu na přiznání rodičovské zodpovědnosti žalobkyni ve vztahu k péči o nezletilou T. bylo zároveň žádáno i o ustanovení poručníka nezletilé T., jímž měla být dle návrhu ustanovena P. D. (matka nezletilého otce (D. S.) nezletilé T., tj. otcovská babička), která se dle protokolu o jednání ze dne 25.1.2012 také podílela na výchově i péči o nezl. T., což vyplývá i ze založených zpráv Městského úřadu Rotava ze dne 2.12.2011, jelikož všichni bydleli v jednom bytě o velikosti 1+2. Rovněž dne 25.1.2012 při jednání uvedeného soudu o ustanovení poručníka nezl. T. bylo zastaveno řízení po zpětvzetí návrhu navrhovateli, ale ještě téhož dne byl podán nový návrh na ustanovení poručníka ze strany N. S., tj. sestry nezl. otce nezl. T. bydlící s nimi v jednom domě, která byla ustanovena poručníkem rozsudkem ze dne 15.5.2012 č.j. 13 P 21/2012-74 (právní moc dne 20.6.2012). Tyto rozhodné skutečnosti však nebyly žalovanému známy, jelikož na rozdíl od zdejšího soudu měl k dispozici pouze předmětný rozsudek ze dne 25.1.2012 neobsahující úplně všechny rozhodné skutečnosti potřebné pro objektivní posouzení věci a je otázkou, zda žalobkyni bylo vůbec známo, které písemnosti je nezbytné předložit správnímu orgánu k objektivnímu rozhodnutí o její žádosti o rodičovský příspěvek, případně zda byla při podání žádosti o příspěvek upozorněna pracovníky ÚP, které písemnosti je nezbytné předložit s ohledem na specifičnost této věci (nezletilí rodiče nezletilého dítěte). Pravděpodobně ani rozhodující soudce ohledně nezl. T. nevyhodnotil dostatečně, jak široký je dopad jeho rozhodnutí na úkony dalších orgánů – např. rozhodování o dávkách státní sociální podpory.

Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že až do 31.12.2013 platilo, že nezletilý rodič nemá rodičovskou zodpovědnost, o níž musel nejprve požádat soud ve vztahu k péči o dítě, protože teprve pak splňoval podmínku celodenní, osobní a řádné péče o dítě a mohl mu být přiznán rodičovský příspěvek, i když o dítě fakticky pečoval. Žalobkyně tehdy postupovala v souladu s platným zákonem, když dne 17.10.2011 podala návrh o přiznání rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k péči o nezletilou dceru T. a návrhu bylo vyhověno rozsudkem ze dne 25.1.2012. Nabytí právní moci rozsudku dne 7.3.2012 však záleželo na okolnostech, které žalobkyně nemohla ovlivnit, proto je toto datum naprosto nahodilé.  

Je rovněž nepochybné, že v případě dostatečné znalosti o tom, že žádost o rodičovský příspěvek lze podat i současně s podáním návrhu soudu na ustanovení poručníka dítěti, nepochybně by tak matka či navržený poručník této možnosti využili, avšak žádost nebyla podána, když dle žalobkyně se tak stalo v důsledku absentujícího či nesprávného poučení ze strany pracovníků Úřadu práce, přičemž nelze spravedlivě požadovat po občanovi nemajícím v oblasti sociálního zabezpečení vzdělání, aby se orientoval a plně vyznal v těchto dávkách a v záludnostech při uplatnění žádostí o ně; navíc se jeví docela pravděpodobným, že při sepisu žádosti do příslušného tiskopisu se pracovnici úřadu práce ihned nevybavila možnost aplikace § 7 odst. 10 písm. d) a odst. 11 zákona, i když stanovené podmínky žalobkyně splňovala.

Žalobkyně se dožadovala přiznání předmětné dávky za měsíc březen 2012, kdy pouze díky neznalosti možností uplatnitelných při podání příslušné žádosti o předmětnou dávku, nepožádal o ni navržený poručník nezletilé, došlo k přiznání dávky až od 1.4.2012 a nikoli již od 7.3.2012, ač žalobkyně o nezletilou dceru pečovala celý měsíc březen, tedy splnila požadavek zákona (§ 30 odst. 1 zákona), když je dle názoru soudu bez významu skutečnost, že právní moc rozsudek nabyl dne 7.3.2012, ale péče o nezletilou ze strany žalobkyně celý měsíc březen trvala, opak zjištěn nebyl.

Také je nutno vzít v úvahu i obsah příslušného § 30b odst. 1 písm. f) zákona, jelikož předmětným rozsudkem ze dne 25.1.2012 žalobkyně oficiálně převzala do péče vlastní dítě, protože jím jí byla přiznána rodičovská zodpovědnost, tedy ve smyslu části první uvedeného paragrafu před slovem „nebo“ žalobkyně tímto zákonný požadavek naplnila, když ve smyslu tehdy platného zákona musela být péče o nezletilé dítě vždy zajištěna buď rodiči, kteří v této věci však byli oba nezletilí, či jinou osobou nebo ústavem, přičemž v této věci nebylo soudem jednáno o nezletilé bezodkladně, jak to vyžadoval její zájem, ani nebylo využito možnosti předběžného opatření ze strany soudu, ani nebylo nařízeno soudní jednání v co nejkratší době po podání návrhu, kvůli čemuž byla přiznána rodičovská zodpovědnost žalobkyni v době, kdy nezletilá T. dosáhla věku téměř 4 měsíců. Žalobkyně tedy rozsudkem soudu o přiznání rodičovské zodpovědnosti oficiálně převzala do své péče nezl. T., která byla do té doby svěřena ve smyslu § 7 odst. 10 písm. d) a 11 zákona poručníkovi, kdy za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto zákona považuje rozhodnutí soudu o ustanovení občana poručníkem, přičemž stejně jako rozhodnutí příslušného orgánu podle odstavce 10 se pro nárok na dávky státní sociální podpory posuzuje až do rozhodnutí soudu podání návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, osobně pečuje, což bylo v této věci splněno, když o nezl. T. pečovala a na její výchově se podílela jak otcovská babička, tak i sestra otce nezl., která nakonec byla poručníkem soudem ustanovena.

S ohledem na shora uvedené je dle názoru zdejšího soudu nepochybné, že žalobkyni náležel rodičovský příspěvek i za měsíc březen 2012, o který žádala, když po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečovala o dítě ve smyslu § 30 odst. 1 zákona, kdy již byl vydán rozsudek o přiznání rodičovské zodpovědnosti žalobkyně ve vztahu k péči o nezl. T., avšak ten nabyl právní moci až dne 7.3.2012 díky nedostatečné pozornosti soudu zejména ohledně doručování rozsudku otcovskému dědečkovi (M. S.). Přitom jak již bylo konstatováno, datum právní moci předmětného rozsudku je naprosto nahodilé datum, proto nelze ani postupovat v režimu přílišného formalismu, jímž by došlo k újmě žalobkyně na jejích právech, která ze své strany splnila nezbytné náležitosti. V jejím případě se skutečně jednalo o splnění podmínek stanovených v § 30b odst. 1 písm. f) první část před slovem nebo (rodič převzal do péče vlastní dítě, které bylo do doby převzetí svěřeno do péče jiné osoby na základě rozhodnutí příslušného orgánu) za použití § 7 odst. 10 písm. d) a odst. 11 zákona ve vztahu k měsíci březnu 2012, tudíž nepřiznáním rodičovského příspěvku za měsíc březen 2012 byla poškozena na svých právech, proto byla žaloba shledána důvodnou a napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno (výrok I. rozsudku) ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. bez jednání, jelikož skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu ve správním spisu a vyžaduje zásadní doplnění.

Žalovaný tedy znovu zhodnotí všechny skutečnosti zjištěné v tomto soudním řízení (kopie potřebných písemností pořízených ze spisu okresního soudu), které mu nebyly s největší pravděpodobností známy a ani nebyly po žalobkyni požadovány (např. návrh ohledně ustanovení poručníka nezl. T.) a ve věci znovu rozhodne tak, že žalobkyni přizná rodičovský příspěvek od jí požadovaného 1.3.2012 a nikoli až od 1.4.2012, čímž bude realizovat rozsudek zdejšího soudu č.j. 16Ad 21/2013-45 ze dne 1.7.2014. Soud se také omlouvá za délku řízení způsobenou objektivními okolnostmi.

O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, avšak žalobkyně však náklady řízení nepožadovala.  

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 1. července 2014

                                                                                                             JUDr. Alena Hocká, v.r.

Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová                                                     samosoudkyně