[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: Bc. J.N., zast. JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou, sídlem nám. Přemysla Otakara II č. 58/16, České Budějovice, proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.8.2010, č.j. PPR-13853-5/ČJ-2010-99KP,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou se domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech kázeňských ze dne 13.8.2010, č.j. PPR-13853-5/ČJ-2010-99KP, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí náměstka ředitele Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro vnější službu ve věcech kázeňských ze dne 7.5.2010, č. NŘVSKZ-5/2010, kterým byl žalobce jakožto zástupce vedoucího obvodního oddělení Policie České republiky České Budějovice (dále jen OOP) uznán vinným dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ( dále jen zákon o služebním poměru) ze spáchání kázeňského přestupku porušení základní povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň dle ustanovení § 45 odst. 1 písm. a) ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru a zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vyškoleni a vycvičeni dle ustanovení § 45 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Kázeňského přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že za kontrolované období od 1.1.2009 do 11.2.2010 (před a v souvislosti s případem vraždy manželů M. dne 11.2.2010) porušil základní povinnosti policisty vyplývající z ust. podle § 2, 10, 11 a 50 odst. 2 zákona o služebním poměru, § 158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. (trestní řád), čl. 13 odst. 3 písm. a), b), f) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. 238/2009 ze dne 5.8.2009 (organizační řád), čl. 14 odst. 2 písm. b) závazného pokynu policejního prezidenta č. 110/2008, čl. 2 odst. 3 závazného pokynu policejního prezidenta č. 30/2009 tím, že : 1) od 2.11.2009 neprovedl kontrolu plnění úkolů zpracovatele v souvislosti se šetřením trestných činů č.j. KRPC-13061/Tč-2009-020110 a č.j. KRPC-46574/Př-2009-020110, neučinil další opatření, kterými by minimalizoval nebezpečí naplnění výhružek J. H. (ověření držení zbraní otce J. H., minimalizace zneužití těchto zbraní) a na poradách neseznámil podřízené o osobě J. H., neinformoval jiné policejní složky, zejména Integrované operační středisko územního odboru v Českých Budějovicích; 2) od 15.1.2009, kdy byl na poradě vedoucího OOP České Budějovice seznámen se závazným pokynem policejního prezidenta č. 203/2008 o poskytování krátkodobé ochrany (dále jen ZP PP č. 203/2008), do 11.2.2010 neseznámil své podřízené s tímto pokynem v systému eSIAŘ (elektronická sbírka interních aktů řízení), od 25.7.2009, kdy se seznámil s pokynem v eSIAŘ, do 11.2.2010 nekontroloval seznámení podřízených s tímto pokynem a nesplnil tak povinnost dle úkolu č. 5 ze zápisu porady vedoucího územního odboru vnější služby České Budějovice konané dne 25.2.2009; tedy nedbalostním jednáním porušil základní povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň, když řádně nesplnil služební povinnosti pro něj vyplývající z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů a jako vedoucí příslušník nezabezpečil, aby příslušníci byli pro výkon náležitě proškoleni. Žalobci byl uložen kázeňský trest podle § 51 zákona o služebním poměru snížením tarifu o 25 % na dobu 3 měsíců.
Žalobce má za to, že se porušení povinností nedopustil, proto navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V žalobě namítl, že více jak desetiletou policejní praxi vykonával bez jakýchkoliv závad, funkci vykonával na nejvíce zatíženém oddělení OOP v Českých Budějovicích, v personálním obsazení, které nemůže žádným způsobem ovlivnit. Má za to, že udělal vše, co bylo v jeho kompetenci, aby minimalizoval nebezpečí výhrůžek J. H. ve vztahu k nevlastnímu otci M. Vynaložil veškerou péči, kterou mu rozsah agendy a počet podřízených umožnil. Případ byl uložen do systému ETŘ (evidence trestního řízení) s vložením do systému KSU (kriminalisticky sledovaná událost), kdy je praxe taková, že policisté mají do informačního systému přístup. Tento přístup měl i policista vykonávající dozorčí službu OOP České Budějovice. Případ byl podrobně popsán, J. H. byl označen jako podezřelý, manželé M. jako poškození. Bylo konáno bez průtahů, s konzultací se státní zástupkyní a soudním znalcem z odvětví psychiatrie. Znalec neshledal obavy z realizace výhrůžek, dle posudku postačí dlouhodobá ambulantní ochranná léčba. Nic tedy neavizovalo, že by ve věci mělo být konáno jinak než standardním způsobem. Žalobce má za to, že nemohl při objemu nápadu a stanovisku státního zastupitelství i psychiatra činit žádné další kroky, které by následné neštěstí odvrátily.
Žalobce tvrdí, že policisté OOP České Budějovice byli seznámeni s postupem při postupování krátkodobé ochrany PČR na měsíční poradě vedoucího dne 15.1.2009, jak plyne ze zápisu z této porady. Seznámeni byli tak, jak to bývá ve všech případech, kdy se nové předpisy bezprostředně dotýkají činnosti konkrétních podřízených policistů. Je jim zdůrazňována podstata problému a vysvětlení je řazeno podle důležitosti. Aplikační rozcestník eSIAŘ je dle žalobce dobrým pomocníkem, ale obsahuje nadměrné množství podružných předpisů, které policisté od sebe obtížně ve smyslu důležitosti odlišují. Žalobce má za to, že zvláštní upozornění na ZP PP č. 203/2008 nemělo mimořádnou důležitost, neboť k předpisu chyběla metodika. Podřízení byli s daným předpisem seznámeni a je nepodstatné, jestli tato seznámení probíhala prostřednictvím aplikačního rozcestníku eSIAŘ nebo při poradě pouze ústně. Dozorčí stálé služby OOP měl jasnou instrukci, že v případě jakéhokoliv problému, který nebude umět sám řešit, vyrozumí vedoucího pracovníka OOP tak, aby byla zajištěna případná pomoc. S tímto se nevypořádal příslušný orgán v rámci podaného odvolání. Po odložení věci byli manželé M. s policií stále v kontaktu, byla s nimi řešena situace týkající se držení zbraně ze strany otce J. H. Žalobce si je vědom následků, které nastaly, ale hledání viníka pouze pro uspokojení veřejnosti je pro něho nepřijatelné.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že ze spisového materiálu vyplývá, že policejní orgán v rámci prověřování věci se fakticky nezabýval informací, že zbraň potřebnou k usmrcení manželů M. si J. H. vezme u svého vlastního otce J. H. J. H. nebyl fakticky kontaktován, aby se dozvěděl o úmyslu svého syna zabít nevlastního otce jeho zbraní. Současně nebyla tato informace o závažné situaci předána jiným policejním složkám, což by mělo za následek zvýšení akceschopnosti policie. Ze strany zpracovatelů OOP nebylo v rámci určených právních předpisů a interních aktů řízení učiněno maximum k zamezení nastalých následků a to i vzhledem k závěrům znaleckého posudku. Je nepochybné, že žalobce řádně neseznámil všechny své podřízené se ZP PP č. 203/2008. Je povinností vedoucích pracovníků seznamovat s interními akty řízení pouze ty pracovníky, kteří informace z těchto interních aktů řízení potřebují pro plnění svých úkolů. Námitku žalobce ohledně neexistence metodiky v oblasti krátkodobé ochrany osob považuje žalovaný za nepřípadnou vzhledem k existenci tohoto institutu v zákoně č. 273/2008 Sb. a jeho následné podrobné úpravě v interním aktu řízení.
Ze správního spisu plynou tyto skutečnosti :
Rozhodnutím náměstka ředitele Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro vnější službu ve věcech kázeňských ze dne 7.5.2010, č. NŘVSKZ-5/2010, byl žalobce uznán vinným dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru ze spáchání kázeňského přestupku porušení základní povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň dle ustanovení § 45 odst. 1 písm. a) ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru a zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vyškoleni a vycvičeni dle ustanovení § 45 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterého se měl dopustit z nedbalosti tím, že za kontrolované období od 1.1.2009 do 11.2.2010 (před a v souvislosti s případem vraždy manželů M. spáchané dne 11.2.2010) porušil základní povinnosti policisty vyplývající z ust. podle § 2, 10, 11 a 50 odst. 2 zákona o služebním poměru, § 158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. (trestní řád), čl. 13 odst. 3 písm. a), b), f) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. 238/2009 ze dne 5.8.2009 (organizační řád), čl. 14 odst. 2 písm. b) ZP PP č. 110/2008, čl. 2 odst. 3 ZP PP č. 30/2009 tím, že : 1) od 2.11.2009 neprovedl kontrolu plnění úkolů zpracovatele v souvislosti se šetřením trestného činu trestných činů č.j. KRPC-13061/Tč-2009-020110 a č.j. KRPC-46574/Př-2009-020110, neučinil další opatření, kterými by minimalizoval nebezpečí naplnění výhružek J. H. (ověření držení zbraní otce J. H., minimalizace zneužití těchto zbraní) a na poradách neseznámil podřízené o osobě J. H., neinformoval jiné policejní složky, zejména Integrované operační středisko územního odboru v Českých Budějovicích; 2) od 15.1.2009, kdy byl na poradě vedoucího OOP České Budějovice seznámen se ZZ PP č. 203/2008 o poskytování krátkodobé ochrany, do 11.2.2010 neseznámil své podřízené s tímto pokynem v systému eSIAŘ, od 25.7.2009, kdy se seznámil s pokynem v eSIAŘ, do 11.2.2010 nekontroloval seznámení podřízených s tímto pokynem a nesplnil tak povinnost dle úkolu č. 5 ze zápisu porady vedoucího územního odboru vnější služby České Budějovice konané dne 25.2.2009; tedy nedbalostním jednáním porušil základní povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň, když řádně nesplnil služební povinnosti pro něj vyplývající z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů a jako vedoucí příslušník nezabezpečil, aby příslušníci byli pro výkon náležitě proškoleni. Žalobci byl uložen kázeňský trest podle § 51 zákona o služebním poměru snížením tarifu o 25 % na dobu 3 měsíců.
Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 13.8.2010, č.j. PPR-13853-5/ČJ-2010-99KP, neboť žalobce v rozporu s čl. 14 odst. 2 ZP PP č. 110/2008 a popisem služební činnosti ze dne 30.3.2008 neprovedl kontrolu plnění zpracovatele v souvislostí se šetřením trestného činu J. H. a nezajistil, aby byla přijata opatření k minimalizaci naplnění jeho výhrůžek. Dále dle policejního prezidenta žalobce neseznámil své podřízené i jiné policejní složky o osobě J. H. a podřízené také neseznámil s ZP PP č. 203/2008.
Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přezkoumal bez nařízení jednání dle § 51 s.ř.s. napadené rozhodnutí, včetně řízení, kterého jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Soud věc posoudil následovně.
Při rozhodování vycházel soud z následující právní úpravy:
Podle § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru je příslušník povinen dodržovat služební kázeň.
Podle § 45 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru je vedoucí příslušník též povinen zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vyškoleni a vycvičeni.
Podle § 46 odst. 1 odst. zákona o služebním poměru služební kázeň spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů.
Podle § 50 odst. 1 odst. zákona o služebním poměru je kázeňským přestupkem zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu. Za takové jednání se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení. Dle odst. 2 je kázeňský přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže příslušník a) věděl, že svým jednáním může porušit služební povinnost, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že služební povinnost neporuší, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může porušit služební povinnost, ač to vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl.
Dle § 2 zákona č. 273/2008 Sb. policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony.
Dle § 10 odst. 1, 2, 3 zákona č. 273/2008 Sb. v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie, je policista ve službě nebo zaměstnanec policie v pracovní době povinen provést úkon v rámci své pravomoci (dále jen „úkon“) nebo přijmout jiné opatření, aby ohrožení nebo porušení odstranil. Policista má povinnost podle odstavce 1 i v době mimo službu, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty. V případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, k jehož odstranění je příslušný jiný orgán veřejné správy a hrozí-li nebezpečí z prodlení, je policista ve službě nebo zaměstnanec policie v pracovní době povinen přijmout vhodné opatření k odstranění bezprostředně hrozícího nebezpečí a v případě potřeby vyrozumět příslušný orgán veřejné správy. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, policista ve službě nebo zaměstnanec policie v pracovní době tento orgán o tomto ohrožení nebo porušení bez zbytečného odkladu vyrozumí.
Dle § 11 zákona č. 273/2008 Sb. jsou policista a zaměstnanec policie povinni a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma, c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.
Dle § 158 odst. 1 tr.ř. je policejní orgán povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Pověřené orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření., které obecně stanoví povinnost prevence a ochrany majetku a zdraví.
Dle čl. 13 odst. 3 písm. a), b), f) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. 238/2009 ze dne 5.8.2009 (organizační řád), vedoucí oddělení a jejich zástupci řídí, organizuje, kontroluje a koordinuje plnění úkolů policistů a zaměstnanců a odpovídá za plnění těchto úkolů nadřízenému, jemuž je přímo podřízen; zpracovává v souladu s právními předpisy a interními akty řízení služební a pracovní náplně policistů a zaměstnanců. Zabezpečuje ve své působnosti dodržování služební a pracovní kázně, právních předpisů a interních aktů. Informuje podřízené o skutečnostech důležitých pro jejich činnost.
Dle popisu služebního místa (pracovní náplně) žalobce zástupce vedoucího oddělení řídí, koordinuje činnost policistů zařazených k plnění úkolů trestního řízení a řešení přestupků; organizuje, řídí a kontroluje oblast přijímání, evidování a prošetřování oznámení od občanů.
Soud má za to, že žalobce si není zcela vědom povahy řízení dle s.ř.s. i skutkové podstaty kázeňského přestupku mu kladeného za vinu. Řízení dle s.ř.s. je ovládáno dispoziční zásadou a zásadou koncentrace, soud tak dle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumává žalobou napadené správní rozhodnutí pouze v rozsahu žalobních bodů, je proto zcela na žalobci, aby vymezil rozsah přezkumu, tedy uvedl, které závěry správního orgánu považuje za nezákonné a na základě jakých skutečností. Žalobci je kladeno za vinu, že nesplnil řádně mu stanovené povinnosti zákonem o služebním poměru, trestním řádem, závazným pokynem policejního prezidenta a rozkazem krajského ředitele spočívající obecně v kontrolní činnosti nadřízeného orgánu a povinnosti seznámit nadřízené se ZP PP č. 203/2008, nikoli že způsobil úmrtí manželů M. Úmrtí manželů M. bylo impulsem k provedení kontrolního šetření činnosti všech zúčastněných úředních osob. K žalobcem uvedenému tvrzení, že nemohl učinit další kroky, které by neštěstí zabránily, lze uvést, že skutečnost, zda bylo možné zabránit úmrtí manželů M., je pouze korelativem ve vztahu k dílčímu útoku skutkové podstaty provinění spočívající v nepřijetí opatření směřujících k vyloučení disponování zbraní J. H., tedy zda okolnosti případu vyžadovali přijetí takového dalšího opatření, neboť v rozsahu kázeňského provinění žalobce jde o porušení zákonné povinnosti bez ohledu na následek. Soud v dané věci tak není oprávněn přijmout závěr o tom, zda by v případě např. odnětí zbraně otce J. H. došlo k úmrtí touto zbraní manželů M.
Kázeňský přestupek žalobce má spočívat v nedbalostním porušení zákona a závazných pokynů policejního prezidenta a rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje a to neprovedením kontroly plnění úkolů zpracovatele, nepřijetím opatření pro snížení nebezpečí naplnění výhružek (ověření držení zbraní otce J. H., minimalizace zneužití těchto zbraní), neseznámením podřízených o osobě J. H., neinformováním jiné policejní složky, zejména Integrované operační středisko územního odboru v Českých Budějovicích, dále neseznámením podřízených se ZP PP č. 203/2008 v systému eSIAŘ a neprovedením kontroly seznámení podřízených s tímto pokynem.
Namítá-li žalobce svou dosavadní řádnou policejní praxi, lze konstatovat, že jde pouze o skutečnost, ke které lze přihlédnout při určení výše trestu, jak ostatně žalovaný učinil, a tedy nejde o skutečnost vylučující kázeňskou odpovědnost žalobce. Tvrzení o personální obsazenosti oddělení OOP v Českých Budějovicích žalobce nijak nespecifikoval, aby bylo zřejmé, že takový stav vylučoval plnění povinností, jejichž porušení je mu kladeno za vinu. Žalobce podáním ze dne 21.6.2013 uvedl, že obdržel od policejního prezidenta Plaketu PČR za dlouhodobé a iniciativní dosahování velmi dobrých služebních výsledků a za prosazování dobrého jména PČR a předložil statistiku nápadu OOP za rok 2010. Udělení plakety jako kázeňské odměny nelze považovat za skutečnost vylučující kázeňskou odpovědnost žalobce. Tvrzení o zatíženosti OOP žalobce nijak nespecifikoval v tom smyslu, aby bylo zřejmé, že takový stav vylučoval plnění povinností, jejichž porušení je mu kladeno za vinu, zejména pokud se statické údaje nápadu trestné činnosti netýkají také období roku 2009, nýbrž pouze roku 2010.
První dílčí útok skutkové podstaty kázeňského provinění žalobce vychází prvotně ze závěru služebního funkcionáře o nepřijetí opatření směřujícího k minimalizaci rizika zneužití otce J. H. a to zejména ověření držení takové zbraně. Žalobce pouze obecně namítá, že vzhledem ke způsobu vyřízení věci (odložení věci dle § 159 odst. 1 tr.ř. a podání návrhu na nařízení ochranného léčení) a závěrům znalce postupoval standardně a nedopustil se porušení služebního předpisu. Tvrzení o standardním postupu lze vyložit tak, že žalobce má za to, že vzhledem k okolnostem nebyl povinen provést další opatření k omezení možnosti J. H. disponovat se zbraní otce. Žalobce netvrdil, že kontroloval své podřízené, proto naplnění skutkové podstaty dílčího útoku skutkové podstaty kázeňského přestupku spočívajícího v neprovedení kontroly nebylo žalobou napadeno. Žalobce měl dle služebního funkcionáře porušit ust. § 2, 10, 11 a 50 odst. 2 služebního zákona, § 158 odst. 1 tr.ř., které obecně stanoví povinnost ochrany majetku a zdraví. Zda postup policisty je v souladu se shora uvedenou ochrannou povinností policie je dáno okolnostmi dané věci (situace).
Dle soudu je v třeba odlišit procesní postup OOP spočívající v odložení věci dle § 159 odst. 1 tr.ř. a podání návrhu na nařízení ochranného léčení J. H. (v tomto rozsahu OOP postupovalo v souladu se stanovisky státního zastupitelství a znalce) a činnost policie mimo trestní a přestupkové řízení. Stanoviska příslušných subjektů se týkala pouze procesního postupu policie nikoli jeho mimoprocesní činnosti, jak předpokládá např. ust. § 2, 10 a 11 zákona č. 273/2008 Sb. Bylo zcela na policistovi, aby vzhledem k okolnostem věci vyhodnotil, zda je nutné přijmout další opatření směřující k minimalizaci rizika zneužití zbraně J. H. Ze správního spisu plyne, že OOP České Budějovice bylo známo, že J. H. opakovaně napadá svého nevlastního otce P. M. a že mu vyhrožuje zabitím, zároveň bylo policii sděleno, že jeho vlastní otec, J.H., drží střelné zbraně. V podání vysvětlení ze dne 2.11.2009 ve věci č.j. KRPC-13061/TČ-2009-020110 J. H. uvedl, že od útoku na P. M. upustil jen proto, že si uvědomil, že nemá střelnou zbraň, plánuje si však, že zbraň si obstará od vlastního otce a P. M. zabije. Dle znaleckého posudku MUDr. Vladimíra Chodury ze dne 9.11.2009 je a bude pobyt J. H. na svobodě bez adekvátní soustavné a dlouhodobé odborné léčby pro společnost (zejména pro členy rodiny) nebezpečný (bod 3 znaleckého posudku). Bez této léčby bude přetrvávat i jisté riziko, že se J. H. bude snažit o naplnění svých výhružek vůči svému nevlastnímu otci (bod 4 znaleckého posudku). Znalec navrhl nařízení ochranné psychiatrické léčby, ústavní formu však nepovažoval za nezbytnou, pokud bude J. H. v rámci ambulantní ochranné léčbě spolupracovat.
Oproti žalobci má soud za to, že závěry znalce vyžadovaly další úkony spočívající v minimalizaci znalcem zmíněného rizika naplnění výhružek. Zejména pokud J.H.v podání vysvětlení uvedl, že od útoku na P. M. upustil jen proto, že si uvědomil, že nemá střelnou zbraň, plánuje si však, že zbraň si obstará od vlastního otce a P. M. zabije. Ve znaleckém posudku uvedené konstatování, že výhružky J. H. jsou siláckým gestem, není hodnocením znalce, nýbrž tvrzení posuzovaného J. H. ohledně motivace jeho sms o tom, že zabije P. M. Dle úředního záznamu ze dne 2.1.2009 sepsaného nprap. A. H. byl po výše uvedeném podaném vysvětlení J. H. kontaktován znalec, který měl uvést, že situace nebude "tak horká, jak vypadá". Téhož dne byl proveden pokus telefonicky kontaktovat J. H. (v záznamu nesprávně uvedeno J. M.) jako údajného držitele střelných zbraní, avšak neúspěšně pro neexistenci uvedeného telefonního čísla. Jakkoli znalec dne 2.1.2009 nepovažoval zřejmě hrozbu za reálnou, následně ve znaleckém posudku ze dne 9.11.2009 ji nevyloučil, resp. ji v případě neléčení J. H. pokládal za reálnou. Přitom ze znaleckého posudku plyne, že v dané době nebyl J. H. medikován.
Soud má za to, že okolnosti případu (opakované útoky na P. M., duševní choroba J. H., která nebyla léčena, tvrzení J. H. o dokonání hrozby se zbraní otce) vyžadovala po příslušníkovi policie ČR, zde příslušného OOP České Budějovice, učinit šetření, zda J. H. skutečně disponuje střelnou zbraní a minimálně jej kontaktovat za účelem zjištění jeho možností vyloučit nakládání J. H. se zbraní a následně kontaktovat příslušnou složku Policie ČR k provedení úkonů dle § 59, 58 odst. 1, 8 zákona č. 119/2002 Sb. ve znění do 31.1.2009 (Příslušník policie je oprávněn zadržet zbraň kategorie A, B, C nebo D, střelivo, zbrojní průkaz, průkaz zbraně nebo zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, aby jejich držiteli zabránil v jednání, kterým porušuje povinnost nebo nedodržuje zákaz stanovený tímto zákonem /§ 56/. Nošené nebo přepravované držené zbraně všech kategorií, včetně jejich hlavních částí a zakázaných doplňků nebo střelivo do nich, musí být pod neustálou kontrolou držitele zbrojního průkazu nebo držitele zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, který přepravu realizuje /§ 58 odst. 1/. Příslušný útvar policie je oprávněn u držitelů zbrojních průkazů provést kontrolu zabezpečení zbraní kategorie A; při této kontrole je oprávněn vstupovat do jejich obydlí /§ 58 odst. 8/ ). Zpracovatel případu neprovedl šetření v evidenci zbraní, sice učinil pokus kontaktovat telefonicky J. H., avšak neúspěšně. Vzhledem k bydlišti J. H. v Českých Budějovicích, nic nebránilo tomu, aby J. H. byl kontaktován osobně kterýmkoliv příslušníkem OOP. Zejména pokud z vyjádření J. H. po smrti manželů M. plyne, že jím držené střelné zbraně byly J. H. zcela volně dostupné. Přijetí dalších opatření by nebylo polemikou se závěry znalce a nerespektování stanovisko státního zástupce, nýbrž vyhodnocením zjištěných skutečností a naplnění účelu policie dle § 2 zákona č. 273/2008 Sb., tedy chránit bezpečnost osob a předcházet vzniku újmy. Takovouto povinnost zákon nestanovil znalci nebo státnímu zástupci, nýbrž policii ČR. Žalobcem tvrzená konzultace s manželi M. ohledně zbraně J. H. nemá oporu ve správním spise. Zároveň má soud, že žalobou nijak specifikované "řešení držení zbraně s manžely M." nebylo okolností, která by vyloučila veřejnoprávní preventivní a ochrannou povinnost policie, která v dané věci měla být naplněna výše uvedenými opatřeními směřujícími k omezení možnosti J. H. nakládat se zbraní svého otce za účelem usmrcení své matky a nevlastního otce. Pokud žalobce hodlal tvrdit, že mu nebyly známy rozhodné skutečnosti, např. hrozba zabití zbraní otce J. H. nebo závěr znalce o nebezpečí J. H., měl takto v žalobě uvést. Zpracovatelem daného případu ani žalobcem jakožto jeho nadřízeným nebylo provedeno šetření v evidence zbraní, nebyl učiněn úkon směřující ke kontrole zajištění zbraně nebo jejího zadržení. Žalobce neprovedením uvedených úkonů (opatření), resp. nedáním takového pokynu podřízenému v rámci jeho kontroly porušil povinnost dle § 2, 10 a 11 zákona č. 273/2008 Sb. a § 158 odst. 2 tr. řádu, tedy porušil služební povinnost ve smyslu § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru. Zároveň tímto porušil povinnost kontrolovat plnění úkolů zpracovatele dle čl. 13 odst. 3 písm. a) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. 238/2009 ze dne 5.8.2009, neboť pokud by takto učinil řádně, byla by taková opatření provedena.
Další dílčí útok kázeňského přestupku žalobce spočívá v neseznámení podřízených o osobě J. H. Soud má za to, že žaloba v tomto rozsahu napadeného rozhodnutí ničeho nenamítá, netvrdí kdy a v jakém rozsahu seznámil žalobce své podřízené o nebezpečí J. H. Obecné tvrzení žalobce o standardním postupu nelze považovat za žalobní bod v souladu s § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. proti závěru služebního funkcionáře o neseznámení podřízených o osobě J. H.
K závěru služebního funkcionáře o neinformování jiných policejních složek, zejména Integrovaného operační středisko územního odboru v Českých Budějovicích žalobce namítl, že případ byl uložen do systému ETŘ (evidence trestního řízení) s vložením do systému KSU (kriminalisticky sledovaná událost), do kterého mají policisté, tedy i policista vykonávající dozorčí službu, přístup. Žalobci je však kladeno, že neinformoval jiné složky o okolnosti spočívající v možnosti realizace výhružky J. H. střelnou zbraní, kterou mohl získat od svého otce, J. H. a že dle znalce je dána pravděpodobnost realizace výhružky. Záznam v ETŘ, KSU takovouto skutečnost neobsahoval, žalobce takto ani netvrdí. Přitom absence této informace se projevila jako zásadní při hodnocení oznámení P. M. na linku 158 ve dne jeho vraždy, kdy byla bagatelizována intenzita útoku na něj ve smyslu pochybnosti o povaze zbraně, tedy zda se jedná o střelnou zbraň a nikoli o repliku, jak plyne ze záznamu hovoru dozorčího se zasahujícími policisty a operačním střediskem ze dne 10.-11.2.2010. Žalobce namítá, že dozorčí stálé služby OOP měl jasnou instrukci, že v případě jakéhokoliv problému, který nebude umět sám řešit, vyrozumí vedoucího pracovníka OOP tak, aby byla zajištěna případná pomoc. Předmětem žalobou napadeného řízení není pochybení dozorčího stálé služby, ale žalobce, nehledě k tomu, že takovýto obecný pokyn je podmíněn úvahou dozorčího, zda je schopen situaci vyřešit sám či nikoli. Soud má za to, že daný žalobní bod nesměřuje proti kázeňskému přestupku žalobce spočívající v neinformování podřízených a dalších složek policie o nebezpečnosti J. H. Odvolací správní orgán se sice nevypořádal s totožnou odvolací námitkou žalobce, avšak pro její věcnou nerelevanci soud nepovažuje pochybení žalovaného spočívající v nevypořádání takové odvolací námitky za natolik intenzivní vadu rozhodnutí, aby založila nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku, zejména pokud tato odvolací námitka byla součástí odvolací námitky o personální situaci na OOP ve vztahu k zařazení policistů dohlídky noční služby inkriminovaného dne, tedy skutečnosti (zařazení nezkušených policistů do hlídky), která nebyla předmětem kázeňského přestupku žalobce.
Co se týče dílčího útoku kázeňského provinění žalobce spočívajícího v neseznámení podřízených s pokynem ZP PP č. 203/2008 a nekontrolování seznámení podřízených s tímto pokynem žalobce namítá, že podřízené seznámil s pokynem na poradě dne 15.1.2009, dále že systém eSIAŘ je nadbytečně rozsáhlý a ohledně ZP PP č. 203/2008 nebyla vydána metodika.
Závazný pokyn policejního prezidenta č. 222/2008 stanoví pravidla pro přípravu, schvalování, vyhlašování a evidenci interních aktů řízení, organizačních řádů a dohod a také seznamování se s nimi. Tento závazný pokyn, který nabyl účinnosti dne 1.1.2009, je poměrně rozsáhlým dokumentem, který na 18 stranách obsahuje 37 článků. V části osmé je upraven Systém eSIAŘ, tedy automatizovaný systém s manuálním vkládáním dat provozovaný na centrální úrovni na základě právních předpisů. V čl. 27 je popsán účel tohoto systému s tím, že slouží mimo jiné k seznamování pracovníků s interními akty řízení a ke kontrole tohoto procesu. V článku 32 odst. 2 písm. c) je výslovně uvedeno, že vedoucí pracovníci adresátů na nižších stupních organizační struktury odpovídají za kontrolu seznamování. Podle odst. 3 vedoucí pracovník stanoví povinnost seznámení pouze těm pracovníkům, jejichž činnost je interním aktem řízení nebo oznámením upravována nebo kteří tyto informace potřebují pro plnění svých úkolů. Podle odst. 5 tohoto článku jsou pracovníci povinni se seznámit s interními akty řízení nebo oznámeními, které jsou zaznamenány v kontu dokumentů funkce, na níž jsou zařazeni. Za prokazatelné seznámení se považuje odsouhlasení „Prohlášení o řádném seznámení s dokumentem“, které pracovník provede po zadání svého loginu a hesla.
Dle ZP PP č. 222/2008 může vedoucí pracovník zajistit vyhlašování, přidělování a seznamování i jiným vhodným prokazatelným způsobem, ale ZP PP tento postup umožňuje pouze za situace, kdy využívání systému eSIAŘ neumožňují technické podmínky nebo specifický způsob výkonu služby. Z toho vyplývá, že seznamování se s IAŘ cestou eSIAŘ je jednoznačně uvedeno v pokynu jako prioritní. Žalobce nijak netvrdí, že by systém v rozhodné době nebyl funkční a z tohoto důvodu nebylo možné systém vůbec používat. Pokud jde o jeho tvrzení, že postačilo seznámení s interními akty řízení na poradách, i zde by bylo možné a žalovaný to učinil také, žalobci částečně přisvědčit, že osobní kontakt je v práci velmi důležitým faktorem. Avšak jak v žalobou napadeném rozhodnutí policejní prezident uvedl, lze mít důvodné pochybnosti o rozsahu seznámení policistů s interními akty, jestliže na poradě dne 15.1.2009 měli být policisté seznámeni s 10 interními akty řízení v celkovém rozsahu 115 stran textu bez příloh. Zároveň zasahující policista nstržm. T. nebyl přítomen porady ze dne 15.1.2009. Soud ve shodě se správním orgánem považuje za nereálné, aby během jedné porady byli příslušníci podrobně seznámeni s takovým množstvím předpisů, aby byli schopni s nimi pracovat a aplikovat je v praxi. Kontrolní činnost nespočívá pouze ve formální administrativní kontrole seznámení v eSIAŘ, ale i ve zjišťování znalostí a praktických postupů vyplývajících z předpisů, se kterými se seznámil. Což dopadá i na seznámení se s IAŘ na poradách. I pokud by žalobce tedy považoval za dostatečné seznámení s přepisy pouze na poradě, měl následně dohlížet na to, zda a jak je příslušníci aplikují v praxi. Žalobce se neměl spokojit pouze s tím, že přítomní příslušníci stvrdili seznámení svým podpisem, ale následně měl dohlížet na to, zda jim znalost přepisu umožňuje jeho využití v praxi a samozřejmě dohlédnout i na to, aby se s přepisem seznámili i osoby na poradě nepřítomné. Žalobce v žalobě netvrdil, že by v tomto rozsahu prováděl kontrolu nebo že taková povinnost mu neplyne ze služebních předpisů. Služební funkcionář v prvostupňovém rozhodnutí také poukázal na to, že v důsledku takto prováděného seznámení s přepisy, kdy žalobce nedohlížel na to, jak probíhá seznamování s předpisy, došlo k tomu, že kromě dalších 10 policistů, nebyl se ZP PP 203/2008 seznámen ani na poradě, ani prostřednictvím eSIAŘ zasahující policista nstržm. T. Absence metodiky k danému ZP PP č. 203/2008 neměla vliv na povinnost žalobce seznámit podřízené s tímto závazným pokynem v souladu se ZP PP č. 222/2008.
Z výše uvedených důvodů Městský soud v Praze neshledal žalobou namítané důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí za důvodné, a proto soud žalobu podle § 78 odstavec 7 s.ř.s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 SŘS a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 6.6.2014
JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: J.Válková