78 Ad 6/2011- 37

[OBRÁZEK]- 2 - 78 Ad 6/2011

l j platit České republice na náhradě nákladů řízení

částku 3.400,- Kč na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú. 19-4123761/0710

pod variabilním symbolem 7840000611 do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku

3.0,- Kč na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú. 3703-4123761/0710

pod variabilním symbolem 7840000611 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Čestné
rady České lékařské komory, kterou byla uznána vinnou, že v rámci zdravotní péče
poskytované pacientce J. S., tuto pacientku dopisem ze dne 2.6.2004 podrobně
instruovala, jak postupovat při zdravotní prohlídce ze strany Okresní správy
sociálního zabezpečení tak, aby při této prohlídce byl zdravotní nález objektivně
horší, než nález odpovídající skutečnému zdravotnímu stavu pacientky, přičemž
nadto uvedenou pacientku vybavila léky: Euphyllin 200, Zodac, Berotec sprey,
Brufen, které vzhledem ke svému skutečnému zdravotnímu stavu nepotřebovala a
jejichž užívání by ji tudíž mohlo poškodit, čímž se dopustila porušení povinnosti
vykonávat lékařské povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným
zákony, stavovskými předpisy a závaznými stanovisky ČLK dle § 9 odst. 2 písm. a)
zák. č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a
České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
komorách“) a § 7 odst. 2 písm. a) Stavovského předpisu ČLK č. 1 – Organizačního
řádu, když toto jednání je v rozporu nejen s požadavkem poskytování zdravotní péče
lege artis dle ust. § 11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., ale je i porušením stavovské
povinnosti být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a
odpovědný dle § 1 odst. 4 Etického kodexu ČLK, povinnosti neposkytovat odborně
neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody dle § 2
odst. 13 Etického kodexu ČLK a povinnosti být si vědom své občanské úlohy i vlivu
na okolí dle § 2 odst. 18 Etického kodexu ČLK, čímž se žalobkyně disciplinárně
provinila, a za to jí bylo dle § 13 odst. 3 písm. a) Stavovského předpisu České
lékařské komory č. 4 – Disciplinárního řádu (dále jen „disciplinární řád“) a podle § 18
odst. 3 písm. c) zákona o komorách uloženo disciplinární opatření – vyloučení
z České lékařské komory.

[2] Žalobkyně v žalobě m.j. namítá, že i zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), stanoví, že provinění
musí být projednáno do 1 roku od spáchání deliktu. Disciplinární řád je pouze interní
předpis a neměl by odporovat zákonu. Provinění je tak podle žalobkyně promlčeno

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 3 - 78 Ad 6/2011

o. Žalobkyně zdůrazňuje i úpravu trestněprávní, která stanoví tříletou promlčecí dobu u lehčích trestných činů.

[3] Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby, kdy odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

II.

Dřívější soudní přezkum věci

[4] Krajský soud se již případem žalobkyně zabýval ve více svých rozhodnutích, kdy

a) usnesením ze dne 10.1.2008 č.j. 22 Ca 313/2007-37 odmítl žalobu žalobkyně
proti předcházejícímu rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007
pro opožděnost. Toto usnesení podepsaného soudu však bylo následně zrušeno
rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2009
č.j. 4 Ads 39/2008-83, Sb. NSS č. 1980/20102), kde Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že jakkoli pro žaloby proti rozhodnutí Čestné rady žalované
v disciplinárních věcech platí 30-denní lhůta pro podání žaloby dle § 129 odst. 1
zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s.ř.s.“), jedná se o lhůtu natolik výjimečnou, že o její délce – aby tuto
lhůtu bylo možno aplikovat – musí být disciplinárně stíhaný člen žalované poučen,
což se v rozhodnutí ze dne 14.4.2007 nestalo. Proto byl zdejší soud zavázán
právním názorem, že na podanou žalobu má hledět, jako by byla podána včas;
b) rozsudkem ze dne 2.4.2010 č.j. 22 Ca 313/2007-128 vyslovil, že rozhodnutí
Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 je nicotné, když o věci v rozporu s § 18
zákona o komorách rozhodoval toliko Senát Čestné rady žalované, nikoli Čestná
rada (v plénu). I tento rozsudek podepsaného soudu byl zrušen rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2010 č.j. 3 Ads 74/2010-173, Sb. NSS
č. 2159/20102), kde Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném
případě nešlo o situaci, kdy by o věci rozhodoval věcně nepříslušný orgán,
ale o situaci, kdy věcně příslušný orgán byl nesprávně obsazen; jedná se tak sice
o vadu řízení způsobilou přivodit nezákonnost rozhodnutí o věci samé, nikoli však
o vadu způsobující nicotnost rozhodnutí3);

c) rozsudkem ze dne 2.9.2010 č.j. 38 Ad 42/2010-197 zrušil rozhodnutí žalované
ze dne 14.4.2007 pro shora popsanou vadu řízení, aniž by se vyjadřoval k jiným
otázkám, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Tento rozsudek nebyl napaden
kasační stížností.

III.

Vymezení soudního přezkumu

[5] Krajský soud k nyní podané žalobě přezkoumal napadené rozhodnutí,
přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

2) všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz
3) zdejší soud dále usnesením ze dne 14.1.2010 č.j. 22 Ca 249/2009-38 odmítl žalobkyninu žalobu
proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 podanou 6.10.2009 pro překážku věci
zahájené; toto usnesení nebylo napadeno kasační stížností

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 4 - 78 Ad 6/2011

kdy otázkou zániku trestnosti či zániku práva
disciplinární provinění žalobkyně projednat by se musel s ohledem na závěry nálezu
Ústavního soudu ze dne 17.7.2007 sp. zn. IV. ÚS 545/074)5)6) zabývat z úřední
povinnosti i v případě, že by tuto skutečnost žalobkyně v žalobě nenamítala.

IV. Skutková zjištění

[6] Z obsahu správních spisů a ze soudního spisu zdejšího soudu sp. zn. 38
Ad 42/2010 (22 Ca 313/2007)7) soud zjistil, tuto časovou posloupnost relevantních
úkonů v řízení před žalovanou i soudem:

a) dne 2. 6.2004 se měla žalobkyně dopustit vytýkaného jednání;
b) dne 22. 6.2004 byly žalované doručena dvě stížnosti na vytýkané jednání
žalobkyně;

c) dne 20. 9.2004 bylo přijato „Rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení“
žalované, kdy tato revizní komise rozhodla zahájit disciplinární
řízení s odůvodněním, že „Obsahem stížnosti je neetické
chování (žalobkyně) (...) podáváme návrh na zahájení
disciplinárního řízení s (žalobkyní). Dále se (žalobkyně)
dopustila velmi závažných skutků – porušení morálního
a etického kodexu, falšování dokumentace a razítek a psaním
nepravdivých zpráv“;

d) dne 23. 9.2004 bylo „rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 podle obsahu spisu
nejpozději doručeno žalobkyni, když tohoto dne na něj písemně
reagovala;

e) dne 3.11.2004 Čestná rada Okresního sdružení žalované rozhodla
o postoupení věci k dalšímu řízení a rozhodnutí Čestné radě
žalované;

f) dne 4.11.2004 rozhodnutí ze dne 3.11.2004 doručeno Čestné radě žalované;
/následuje korespondence mezi Čestnou radou Okresního sdružení žalované
a Čestnou radou žalované směřující ke zjištění, kde je disciplinární spis/
g) dne 21. 7.2006 vypracováno předvolání k jednání Senátu Čestné rady
žalované;

h) dne 26. 7.2006 předvolání doručeno žalobkyni;

ch) dne 9. 9.2006 jednání Čestné rady žalované s rozhodnutím „Rozhodnutí
revizní komise OS ČLK Zlín o zahájení disciplinárního řízení
ze dne 20.9.2004 (...) se zrušuje a věc se vrací revizní komisi
OS ČLK Zlín k novému projednání a rozhodnutí“, kdy z tohoto

4) jakož i pozdějších nálezů Ústavního soudu na tento nález navazujících, t.j. nálezů ze dne 5.2.2009
sp. zn. II. ÚS 1416/07, ze dne 26.2.2009 sp. zn. I. ÚS 1169/07, ze dne 2.3.2009 sp. zn. IV. ÚS
816/07, ze dne 30.3.2009 sp. zn. IV. ÚS 1418/07, IV. ÚS 1139/08 a IV. ÚS 2701/2008,
ze dne 31.3.2009 sp. zn. I. ÚS 815/07, I. ÚS 1417/07 a I. ÚS 1138/08, ze dne 21.4.2009 sp. zn. II.
ÚS 1464/07, ze dne 23.4.2009 sp. zn. III. ÚS 1463/07, ze dne 6.5.2009 sp. zn. I. ÚS 1419/07,
ze dne 29.4.2010 sp. zn. III. ÚS 1341/08 aj.6)

5) tento názor je respektován i judikaturou Nejvyššího správního soudu – srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 2.4.2009 č.j. 1 Afs 145/2008-1352)

6) všechny nálezy Ústavního soudu jsou dostupné na adrese nalus.usoud.cz 7) bez ohledu na dvě spisové značky se jedná o tentýž spis

[OBRÁZEK]- 5 - 78 Ad 6/2011

plývá, že „rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 pokládá
Čestná rada žalované obsahově za návrh na zahájení
disciplinárního řízení, který však má vady, které je nutno
odstranit;

i) dne 15.11.2006 vypracování řádného návrhu na zahájení disciplinárního řízení
Revizní komisí Okresního sdružení žalované;

j) dne 20.11.2006 návrh ze dne 15.11.2006 doručen Čestné radě žalované;
k) dne 28. 2.2007 zpracování předvolání k jednání Senátu Čestné rady žalované;
l) dne 14. 4.2007 jednání Senátu Čestné rady žalované, vydáno rozhodnutí;
m) dne 25. 7.2007 rozhodnutí ze dne 14.4.2007 dor učeno žalobkyni;
n) dne 19. 9.2007 nápad žaloby proti rozhodnutí Čestné rady žalované
ze dne 14.4.2007

o) dne 22. 1.2008 právní moc usnesení podepsaného soudu ze dne 10.1.2008

č.j. 22 Ca 313/2007-37, o odmítnutí žaloby;

p) dne 30. 1.2008 podána kasační stížnost proti usnesení ze dne 10.1.2008
q) dne 15.12.2009 právní moc rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 27.10.2009, jímž bylo usnesení krajského soudu
ze dne 10.1.2008 zrušeno a věc vrácena krajskému soudu
k novému projednání a rozhodnutí;

r) dne 7. 4.2010 právní moc rozsudku podepsaného soudu ze dne 2.4.2010,
jímž bylo rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007
prohlášeno za nicotné;

s) dne 16. 4.2010 podána kasační stížnost proti rozsudku ze dne 2.4.2010;
t) dne 11. 8.2010 právní moc rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 21.7.2010, jímž byl rozsudek krajského soudu
ze dne 2.4.2010 zrušen a věc vrácena krajskému soudu
k novému projednání a rozhodnutí;

u) dne 8. 9.2010 právní moc rozsudku podepsaného soudu ze dne 2.9.2010,
jímž bylo rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007
zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení;

v) dne 16.12.2010 zpracováno předvolání k jednání Čestné rady žalované

na 14.3.2011;

w) dne 6. 1.2011 předvolání doručeno žalobkyni; /jednání bylo dne 14.3.2011 odročeno na žádost žalobkyně/
x) dne 6. 5.2011 zpracováno předvolání k jednání Čestné rady žalované,
y) dne 11. 5.2011 předvolání doručeno žalobkyni,

z) dne 3. 6.2011 jednání Čestné rady žalované, vydání napadeného rozhodnutí
(žalobkyni doručeno 19.9.2011).

[7] Čestná rada žalované se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjadřuje
i k námitce promlčení a k námitce nelegitimity úpravy promlčecí doby
v disciplinárním řádu. Uvádí, že ke své disciplinární pravomoci jsou orgány žalované
zmocněny přímo zákonem o komorách (nikoli zákonem o přestupcích), kdy podle § 2
odst. 2 písm. f) zákona o komorách jsou komory oprávněny vykonávat disciplinární
pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem, současně § 15 odst. 2 písm. a)
zákona o komorách zmocňuje komoru k vydání disciplinárního řádu. Je tu tedy přímé
zmocnění k vydání stavovského předpisu upravujícího procesní pravidla

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 6 - 78 Ad 6/2011

ny žalované, přičemž tyto orgány vykonávají
disciplinární pravomoc v souladu se zákonem o komorách, nikoli už v souladu
se zákonem o přestupcích či zákonem jiným. Zákon o přestupcích nelze obecně
použít jako podpůrný předpis, nelze jej pak použít ani analogicky, když § 2 odst. 1
disciplinárního řádu výslovně upravuje institut promlčení, a to na základě zmocnění
zákonem o komorách, v souladu s ním a v jeho mezích. V napadeném rozhodnutí je
zdůrazněno, že princip počítání promlčecí lhůty v disciplinárním řízení žalované
již několikrát zkoumal i podepsaný soud, kdy se odkazuje na rozsudky podepsaného
soudu ze dne 2.4.2009 sp. zn. 22 Ca 210/2008 a ze dne 18.6.2009 sp. zn. 22 Ca
220/2008, přičemž v napadeném rozhodnutí je akcentována i skutečnost, že kasační
stížnosti proti rozsudkům podepsaného soudu byly Nejvyšším správním soudem
zamítnuty8).

V. Prejudice

[8] Krajský soud si je vědom, že se „promlčením“ podle § 2 odst. 1
disciplinárního řádu již zabýval, a to jak v odkazovaných rozsudcích ze dne 2.4.2009
č.j. 22 Ca 210/2008-25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca 220/2008-259)10), tak dále
v rozsudcích ze dne 25.2.2010 č.j. 22 Ca 88/2009-49 a ze dne 22.10.2013 č.j. 38 Ad
63/2010-5311). K otázkám řešeným v uvedených rozsudcích ve vztahu k promlčení
dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu a k případným odchylkám proti této dosavadní
rozhodovací činnosti se podepsaný soud vyjádří níže v části VIII. tohoto rozsudku.

VI.

Zákonná a podzákonná úprava

[9] Ústavní zakotvení profesní samospráva v České republice nemá.
Ve vztahu k žalované pak jedinou zákonnou úpravu představuje zákon
o komorách12).

[10] Podle § 1 odst. 2 zákona o komorách komory jsou samosprávnými
nepolitickými stavovskými organizacemi sdružujícími všechny lékaře (...) zapsané
v seznamech vedených komorami.

8) konkrétně rozsudky ze dne 10.2.2010 č.j. 4 Ads 99/2009-64 a ze dne 10.3.2010 č.j. 3 Ads

117/2009-692)

9) je vhodné připomenout, že tyto dva rozsudky jsou ve své argumentaci až doslovně identické,
když se jednalo o věci dvou různých žalobců napadajících rozhodnutí vydaná ve společně
vedeném řízení

10) odkaz žalované na zamítnutí kasačních stížností proti uvedeným rozsudkům je nepřípadný,
když otázkou „promlčení“ podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu se Nejvyšší správní soud
při projednávání kasačních stížností žalované – vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti –
vůbec nezabýval

11) soudu je přitom z jeho činnosti známo, že problematickou promlčení podle § 2 odst. 1
disciplinárního řádu se dosud nezabýval žádný jiný soud rozhodující ve správním soudnictví,
a to ani po změně místní příslušnosti provedené zák. č. 303/2011 Sb.

12) žádná z jeho novelizací provedených zákony č. 160/1992 Sb., 285/2002 Sb., 111/2007 Sb.,

189/2008 Sb. a 375/2011 Sb. se netýká posuzované problematiky

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 7 - 78 Ad 6/2011

m. a) zákona o komorách sjezd delegátů zejména
schvaluje, mění a ruší (...) disciplinární řád.

[12] Podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona o komorách každý člen komory má
povinnost dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory.

[13] Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o komorách komory dbají, aby členové
komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem
stanoveným zákony a řády komor.

[14] Podle § 2 odst. 2 písm. e) a f) zákona o komorách komory jsou oprávněny
e) řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s odstavcem 1 písm. a),
f) uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

[15] Podle § 14 odst. 2 písm. c) zákona o komorách revizní komise okresního sdružení podává návrh na zahájení disciplinárního řízení.

[16] Podle § 13 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o komorách čestná rada okresního
sdružení vykonává disciplinární pravomoc vůči jeho členům. Čestná rada okresního
sdružení může uložit za porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2
tohoto zákona jako disciplinární opatření

a) důtku,

b) pokutu od 2000 do 20 000 Kčs.

Proti písemnému rozhodnutí čestné rady okresního sdružení o uložení
disciplinárního opatření může člen, kterému bylo disciplinární opatření uloženo,
podat opravný prostředek do patnácti dnů od jeho doručení. O opravném prostředku
rozhoduje čestná rada komory, která přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí
nebo zruší. Zruší-li čestná rada komory napadené rozhodnutí, je čestná rada
okresního sdružení vázána právním názorem čestné rady komory.

[17] Podle § 18 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o komorách čestná rada komory
vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory. Čestná rada komory
může uložit za závažné porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2
písm. a) zákona jako disciplinární opatření

a) pokutu od 3000 do 30 000 Kčs, b) podmíněné vyloučení z komory, c) vyloučení z komory.

Proti rozhodnutí čestné rady komory o uložení disciplinárního opatření
podle odstavce 3 lze podat opravný prostředek. O opravném prostředku rozhoduje
soud1)13).

1) § 244 a násl. občanského soudního řádu

13) [a] Zákon o komorách vůbec nereflektoval změnu zákonné úpravy týkající se přezkumu
rozhodnutí správních orgánů, jak byla provedena s.ř.s. a zák. č. 151/2002 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního. Od 1.1.2003 totiž platí, že
návrh na zahájení řízení proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy, nejedná-li se o
rozhodnutí ve věci soukromoprávní, se nazývá žalobou a projednávají ho soudy ve správním
soudnictví podle s.ř.s. [srov. § 4 odst. 1 písm. a), § 68 písm. b) s.ř.s.].

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 8 - 78 Ad 6/2011

[18] Neexistuje tak žádná zákonná úprava zániku odpovědnosti
za disciplinární provinění, příp. zániku možnosti disciplinární provinění projednat,
jak je tomu u profesních komor jiných, zejm. právnických, povolání14).

[19] Podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu15) disciplinární provinění nelze
projednat, uplynula-li od jeho spáchání promlčecí doba, jež činí jeden rok.
Běh promlčecí doby se staví:

a) dnem kdy stížnost, která je podkladem pro řízení, komoře došla,
b) po dobu trvání předběžného šetření, c) po dobu trvání disciplinárního řízení,

d) po dobu řízení dle § 14,

e) po dobu, kdy lékař, proti kterému stížnost směřuje, není členem komory,
přičemž s účinností od 29.11.2010 bylo do tohoto ustanovení doplněno další
písmeno:

f) po dobu, kdy je v téže věci vedeno řízení u jiného orgánu, zejména u orgánu
činného v trestním řízení.

[20] Další lhůtu způsobující nemožnost jednání disciplinárních orgánů
žalované obsahuje § 14 odst. 2 disciplinárního řádu, podle něhož pravomocné
rozhodnutí disciplinárního orgánu okresního sdružení komory může čestná rada
komory zrušit, pokud zahájila šetření ve věci do 6 měsíců ode dne, kdy jí bylo
rozhodnutí doručeno.

[21] Další relevantní úpravu, kterou bude třeba při posuzování této věci
vyložit, představují ust. § 1 odst. 3, § 5 odst. 1 věta prvá, § 7 odst. 4, 5, 7, § 10 odst.
1, § 13 odst. 1, 4, § 14 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu.

[22] Podle § 1 odst. 3 disciplinárního řádu řízením podle tohoto disciplinárního
řádu se rozumí projednávání stížností orgány komory (dále jen „řízení“) a sestává z:
a) předběžného šetření, jehož cílem je zjistit, zda řízení případu je v kompetenci
komory, zda je přípustné disciplinární řízení a zda je důvod k podání návrhu
na jeho zahájení,

b) disciplinárního řízení, jehož cílem je spravedlivě rozhodnout o návrhu revizní
komise na zahájení disciplinárního řízení. V odůvodněných případech může být
disciplinární řízení se souhlasem toho, kdo podal stížnost, a lékaře, proti kterému
stížnost směřuje, nahrazeno smírčím řízením.

[b] Jak vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již uvedeném rozsudku
ze dne 27.10.2009 č.j. 4 Ads 39/2008-83, Sb. NSS č. 1980/20102), ust. § 129 odst. 1 s.ř.s.
přestavuje nepřímou novelu zvláštních zákonů (včetně zákona o komorách), které je nutno
vykládat s přihlédnutím ke všem ustanovením s.ř.s. o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
(srov. zejm. odst. [24] odkazovaného rozsudku.

[c] Bylo by proto nanejvýš vhodné, aby tuto situaci reflektovala i žalovaná a nadále nepoučovala
ve svých rozhodnutích o možnosti podávání „opravného prostředku“, ale žaloby.
[d] Podobně by shora uvedené závěry zasloužily reflexi i v § 13 odst. 7 disciplinárního řádu.
14) srov. např. § 33 odst. 2, § 35e odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů, § 49 odst. 5 zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), ve znění
pozdějších předpisů

15) účinného od 1.1.2001

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 9 - 78 Ad 6/2011

[23] Podle § 5 odst. 1 věty prvé disciplinárního řádu předseda revizní komise
okresního sdružení pověří některého z členů revizní komise okresního sdružení
provedením předběžného šetření.

[24] Ust. § 7 disciplinárního řádu je uvozeno nadpisem „Rozhodnutí
o ukončení předběžného šetření“.

[25] Podle § 7 odst. 4 disciplinárního řádu revizní komise okresního sdružení
komory projedná návrh pověřeného člena podaný po ukončení předběžného šetření
a rozhodne o tom, zda návrh schvaluje, popř. o jiném postupu ve věci. Předseda
revizní komise okresního sdružení komory současně zajistí, aby nejpozději ve lhůtě
do 30 dnů:

a) byl podán návrh na zahájení disciplinárního řízení, nebo

b) bylo vypracováno písemné rozhodnutí o nezahájení disciplinárního řízení (...),
c) bylo vypracováno rozhodnutí o přerušení řízení,

přičemž s účinností od 29.11.2010 bylo doplněno další písmeno:
d) bylo vypracováno rozhodnutí o zastavení řízení.

[26] Podle úvodní části § 7 odst. 5 disciplinárního řádu rozhodnutí revizní
komise okresního sdružení komory obsahuje výrok o nezahajování disciplinárního
řízení nebo přerušení či zastavení řízení, jeho řádné odůvodnění, podpis předsedy
revizní komise a razítko komory. Kopii rozhodnutí zašle revizní komise okresního
sdružení do 30 dnů revizní komisi komory. Informaci o rozhodnutí revizní komise
zašle předseda revizní komise okresního sdružení též tomu, kdo podal stížnost (...)

[27] Podle § 7 odst. 7 věty prvé disciplinárního řádu návrh na zahájení
disciplinárního řízení po jeho schválení revizní komisí okresního sdružení podá
pověřený člen revizní komise předsedovi čestné rady okresního sdružení komory.

[28] Podle § 10 odst. 1 disciplinárního řádu čestná rada16) okresního sdružení
komory může rozhodnout o postoupení případu čestné radě komory,
a) pokud po konzultaci s předsedou čestné rady komory dospěje k závěru,
že se řízení týká porušení povinností uložených § 9 odst. 2 písm. a) zák.
č. 220/1991 Sb. a jde o právně a důkazně natolik složitý případ, že jeho řádné
prošetření a uzavření přesahuje možnosti disciplinárních orgánů okresního
sdružení, nebo

b) odůvodňují-li zjištěné skutečnosti závěr, že ten, proti komu směřuje návrh
na zahájení disciplinárního řízení, se dopustil závažného disciplinárního
provinění tím, že porušil povinnosti uložené ustanovením § 9 odst. 2 písm. a)
zák. č. 220/1991 Sb. a disciplinární opatření podle § 13 odst. 3 tohoto zákona
nelze považovat za dostatečné.

[29] Podle § 13 odst. 1 disciplinárního řádu řízení před čestnou radou
komory17) jako před disciplinárním orgánem prvého stupně se koná v následujících
případech:

16) ve znění účinném do 28.11.2010 senát čestné rady*)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 10 - 78 Ad 6/2011

u radou17) okresního sdružení komory, pouze
v případě, jde-li o porušení povinností stanovených v § 9 odst. 2 písm. a) zák.
č. 220/1991 Sb. (povinnost vykonávat povolání odborně, v souladu s jeho etikou
a způsobem stanoveným zákony) z důvodů důkazní a právní složitosti případu
nebo pro to, že disciplinární pravomoc čestné rady18) okresního sdružení komory
se jeví jako nedostatečná (§ 9 odst. 1);

b) rozhodne-li tak čestná rada16) komory v rámci odvolacího řízení;

c) podá-li revizní komise okresního sdružení komory na základě stanoviska
předsedy revizní komise komory nebo předsedy čestné rady komory návrh
na zahájení disciplinárního řízení přímo čestné radě komory.

[30] Podle § 13 odst. 4 disciplinárního řádu řízení před čestnou radou17)
komory probíhá analogicky, jako řízení před čestnou radou17) okresního sdružení
komory. Rozhodnutí čestné rady18) komory má stejné náležitosti jako rozhodnutí
čestné rady18) okresního sdružení komory a pro jeho vypracování platí stejná lhůta.

[31] Podle § 14 odst. 1 písm. a) věty prvé disciplinárního řádu předseda
nebo pověřený člen čestné rady komory může přezkoumávat všechna rozhodnutí
učiněná disciplinárními orgány okresních sdružení. Na jeho návrh může čestná rada
komory zrušit kterékoliv disciplinární rozhodnutí orgánu okresního sdružení komory
a vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí.

VII. Legalita úpravy

[32] Žalobkyně namítá, že pokud disciplinární řád stanoví doby, po které se
„promlčecí“ lhůta dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu přerušuje, je tato úprava
v rozporu s obecnou úpravou promlčení provinění fyzických osob, které nejsou
trestným činem, t.j. s úpravou obsaženou v § 20 zákona o přestupcích.

[33] Podle ustálené právní teorie19) respektované i právní praxí je disciplinární
delikt proviněním fyzické osoby, které není přestupkem. Jedná se o delikt fyzické
osoby, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci, se zvláštními právy
a povinnostmi vyplývajícího právě ze vztahu k ní. Pachatelem disciplinárního deliktu
nemůže být kdokoli, ale jen osoba příslušející k dané instituci. Disciplinární delikt se
od přestupku odlišuje svým objektem (chráněným zájmem), kdy objektem
disciplinárního deliktu je závazný řád uvnitř instituce, profesní etika, odbornost
výkonu povolání , důstojnost a důvěryhodnost instituce vůči veřejnosti. Oproti tomu
objektem přestupku je ochrana chodu veřejné správy, plnění veřejnoprávních
povinností. Zákon o přestupcích20) dokonce počítá i s možností postihu téhož
jednání i jako přestupku i jako disciplinárního deliktu.

17) ve znění účinném do 28.11.2010 senátem čestné rady *) 18) ve znění účinném do 28.11.2010 senátu čestné rady*)

*) novelizace účinná k 29.11.2010 reagovala m.j. na již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21.7.2010 č.j. 3 Ads 74/2010-173, Sb. NSS č. 2159/20102)
19) srov. např. Hendrych, D. a kol.: Správní právo, Obecná část, 5. vyd., C.H.Beck Praha 2003,
str. 205, 213 a násl., 230 a násl.

20) viz § 12 odst. 1, § 66 odst. 3 písm. d) a § 76 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 11 - 78 Ad 6/2011

[34] Zákon o přestupcích přitom svou působnost váže jen na přestupky, nikoli na disciplinární delikty.

[35] Ze shora uvedeného je zjevné, že úprava provedená disciplinárním
řádem nemůže být v rozporu se zákonem o přestupcích, když disciplinární řád
a zákon o přestupcích opravují zcela odlišný okruh otázek – zákon o přestupcích
upravuje jen věci týkající se přestupků, disciplinární řád pak jen věci týkající se
disciplinárních deliktů.

[36] Obdobné závěry je třeba učinit i ve vztahu disciplinárního deliktu
a trestného činu, jejichž odlišnost je již evidentní.

[37] Obecná (souhrnná) úprava disciplinárních deliktů pak v právním řádu
České republiky neexistuje; jednotlivá úprava postihů za disciplinární delikty
v jednotlivých oblastech je pak provedena vždy konkrétními právními předpisy
upravující právě tuto oblast14).

[38] Pokud pak zákon o komorách – na rozdíl od některých jiných zákonů
upravujících disciplinární delikty14) – otázku zániku práva disciplinární delikt
projednat a jeho pachatele za něj postihnout neupravuje a pokud současně k úpravě
procesních otázek disciplinárního řízení zmocňuje žalovanou [§ 15 odst. 2 písm. a)
zákona o komorách]21), je třeba konstatovat, že zánik práva provinění projednat
a o něm rozhodnout je – na rozdíl od zániku trestnosti22)23) – institutem práva
procesního.

[39] Krajský soud proto uzavírá, že na základě zmocnění obsaženého v § 15
odst. 2 písm. a) zákona o komorách byla žalovaná oprávněna upravit otázky zániku
práva disciplinární delikt člena České lékařské komory projednat a o něm
rozhodnout ve svém stavovském předpise – disciplinárním řádu, a to bez ohledu na
úpravu provedenou zákonem o přestupcích.

[40] Krajský soud proto zkoumal, zda důvody stavění promlčecí doby
podle disciplinárního řádu lze považovat nejen za legální (přijaté řádnou procedurou
na základě zákonného zmocnění), ale i za legitimní (účelnou, racionální a nepříčící
se obecným principům právním či mravním).

VIII.

„Promlčecí“ lhůta dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu

21) slovo „řád“ označuje v pojmosloví právních předpisů v České republice vždy předpis upravující
otázky procesněprávní – srov. s.ř.s., zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších změn a doplnění, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, aj.

22) jak je upravena např. v § 33 a násl. zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů

23) byť důsledky obou institutů jsou pro pachatele obdobné

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 12 - 78 Ad 6/2011

je, že podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu24)
se dále vyjmenovanými skutečnostmi lhůta k projednání disciplinárního deliktu staví,
nikoli přerušuje.

[42] V právním řádu České republiky se stavěním běhu lhůty vždy myslí
situace, kdy lhůta, jejíž běh již započal, neběží, ale po odpadnutí překážky běží dál,
přičemž úsek lhůty před překážkou a po jejím odpadnutí se sčítají. Tak se stavění
lhůty odlišuje od přerušení lhůty majícího za následek, že k dřívějšímu běhu lhůty se
nepřihlíží a celá lhůta běží znovu25). Proto je pro stavění běhu doby typické,
že překážkou běhu doby bývá delší časový úsek26), zatímco přerušení běhu doby
způsobuje typicky jednorázová událost27).

[43] Krajský soud se proto při výkladu § 2 odst. 1 disciplinárního řádu zabýval
otázkou, zda – s ohledem na znění § 2 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu – nebylo
úmyslem autora disciplinárního řádu (sjezdu delegátů žalované) stanovit přerušení
(nikoli stavění) lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm.
S ohledem na ust. § 2 odst. 1 písm. b), c), d), e) a f) disciplinárního řádu však dospěl
k závěru, že tomu tak nebylo, neboť úprava obsažená právě v § 2 odst. 1 písm. b),
c), d), e) a f) disciplinárního řádu svědčí o tom, že se jedná právě o stavění běhu
lhůty s účinky shora popsanými28).

[44] Dále je třeba zdůraznit, že pokud uplynutí lhůty v předpisech veřejného
práva má za následek zánik práva (zde zánik práva disciplinární delikt projednat
a o něm rozhodnout), jedná se o prekluzi (zánik práva), nikoli o promlčení (situaci,
kdy právo dále existuje, v případě vznesení námitky však nepožívá ochrany
rozhodujícího orgánu)29). Lhůta uvedená v § 2 odst. 1 disciplinárního řádu je tak
svou povahou prekluzivní28)30)31).

[45] První skutečností, která dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu je den,
kdy stížnost komoře došla. S ohledem na to, že se jedná o stavění lhůty, je
důsledkem této úpravy, že lhůta neběží pouze po dobu tohoto jednoho dne28). Tuto
úpravu stavění předmětné prekluzivní lhůty má soud za legitimní, když se jedná
o skutečnost obdobnou těm, které v jiných právních předpisech26) způsobují dokonce
přerušení lhůty.

24) citovaného v odst. 19 tohoto odůvodnění

25) srov. např. přerušení promlčecí doby trestnosti trestného činu, jak je upravena v § 34 odst. 4
trestního zákoníku oproti stavění této doby (§ 34 odst. 3 trestního zákoníku).
26) srov. např. § 34 odst. 4 trestního zákoníku 27) srov. např. § 34 odst. 3 trestního zákoníku

28) ke shodným závěrům dospěl podepsaný soud již v rozsudcích ze dne 2.4.2009 č.j. 22 Ca
210/2008-25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca 220/2008-25

29) k této otázce se opakovaně vyjadřoval i Nejvyšší správní soud – srov. např. jeho rozsudky
ze dne 12.9.2007 č.j. 3 Ads 29/2007-78, ze dne 30.5.2013 č.j. 6 Ads 160/2012-74 aj.2)
30) ke shodným závěrům dospěl podepsaný soud i v rozsudku ze dne 25.2.2010 č.j. 22 Ca 88/2009-
49

31) ke shodným závěrům dospěl podepsaný soud i v rozsudku ze dne 22.10.2013 č.j. 38 Ad 63/2010- 53

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 13 - 78 Ad 6/2011

terá běh prekluzivní lhůty podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu staví, je trvání předběžného šetření.

[47] Předběžné šetření následuje po podání jakékoli stížnosti, jedná se
o řízení po dobu od doručení stížnosti žalované do rozhodnutí o ukončení
předběžného šetření (k tomu viz níže)28).

[48] Krajský soud však – na rozdíl od svých dřívějších závěrů obsažených
v rozsudcích ze dne 2.4.2009 č.j. 22 Ca 210/2008-25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca
220/2008-25 – zdůrazňuje, že předběžné šetření je řízením, které je vedeno vůči
osobě podezřelé ze spáchání disciplinárního deliktu orgánem, na který byl ust. § 2
odst. 2 písm. e) a f) zákona o komorách delegován výkon veřejné moci. Jakkoli je
tedy sice nutnou podmínkou vedení předběžného šetření stížnost, nejedná se
o návrh toho, k jehož potrestání řízení upravené disciplinárním řádem směřuje.
Stížnost je proto svou povahou toliko „podnětem“ k zahájení disciplinárního řízení
(které případně následuje právě až po předběžném šetření), jak podnět definuje
ust. § 42 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“). O této povaze stížnosti svědčí i to, že stížnost může být podle § 7
odst. 5 písm. b) disciplinárního řádu vyřízena samotným disciplinárním žalobcem
tak, že disciplinární řízení nebude zahájeno, což je postup obdobný neshledání
důvodů k zahájení řízení z moci úřední (§ 42 správního řádu).

[49] Správní řád se přitom na rozhodování žalované podpůrně vztahuje, a to
s ohledem na § 1 odst. 1, § 9 a § 180 odst. 1 správního řádu32)33).

[50] Při ucelenosti a kompaktnosti právního řádu je v této souvislosti třeba
připomenout i trestní stíhání, které je zahájeno až okamžikem, kdy je rozhodnutí
o zahájení trestního stíhání doručeno obviněnému [§ 160 odst. 1, 2 zák. č. 141/1961
Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů].

[51] Krajský soud proto dospívá k závěru, že předběžné šetření
podle disciplinárního řádu – jakkoli je automatickou reakcí orgánů žalované
na doručenou stížnost – je ve smyslu § 46 správního řádu řízením z moci úřední.

[52] K řádnému řízení podle disciplinárního řádu je proto třeba tomu, vůči
němuž má být případné disciplinární řízení vedeno, takové řízení oznámit.

32) Podle § 1 odst. 1 správního řádu se správním orgánem rozumí mimo jiné právnická osoba,
pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy.

Podle § 9 správního řádu se správním řízením rozumí postup správního orgánu, jehož účelem je
vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti
jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo
povinnosti má anebo nemá.

Podle § 180 odst. 1 správního řádu tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje
ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto předpisy řízení v celém
rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle tohoto zákona.
33) k obdobným závěrům dospěl podepsaný soud již v rozsudcích ze dne 1.11.2007 č.j. 22 Ca 501/
2006-35 a ze dne 7.2.2008 č.j. 22 Ca 45/2007-329).

[OBRÁZEK]- 14 - 78 Ad 6/2011

počátek stavění běhu promlčecí lhůty dle § 2
odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu je proto den, kdy se ten, vůči němuž má být
případné disciplinární řízení vedeno, o vedení předběžného šetření dozvěděl.

[54] Předběžné šetření je pak podle nadpisu § 7 disciplinárního řádu
ukončeno „rozhodnutím“ revizní komise okresního sdružení žalované o ukončení
předběžného šetření.

[55] Krajský soud ovšem nevylučuje, že vůči konkrétnímu lékaři může být
předběžné šetření ukončeno i dříve, a to v jakékoli okamžiku, kdy je takovému lékaři
sděleno, že byť je předběžné šetření jako takové dále vedeno, úkony v něm dále
prováděné již vůči tomuto konkrétnímu lékaři nesměřují30).

[56] I při výkladu pojmu „rozhodnutí“ ve smyslu § 7 disciplinárního řádu je
krajský soud nucen odchýlit se od svých dřívějších závěrů obsažených v rozsudcích
ze dne 2.4.2009 č.j. 22 Ca 210/2008-25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca 220/2008-25.

[57] Ust. § 7 disciplinárního řádu totiž rozlišuje mezi „rozhodnutím“ revizní
komise okresního sdružení žalované a návrhem na zahájení disciplinárního řízení.
Revizní komise totiž podle prvé věty § 7 odst. 4 disciplinárního řádu „rozhodne“
o jakémkoli z možných postupů ve věci, rozhodnutím ve smyslu formalizovaného
aktu je však podle § 7 odst. 5 disciplinárního řádu jen rozhodnutí o nezahajování
disciplinárního řízení, rozhodnutí o přerušení řízení či rozhodnutí o zastavení řízení.

[58] Naopak pro případ závěru revizní komise okresního sdružení žalované
o potřebě podat návrh na zahájení disciplinárního řízení vyplývá z ust. § 7 odst. 4
písm. a) disciplinárního řádu, že takový návrh bude podán až následně po přijetí
„rozhodnutí“ revizní komise okresního sdružení žalované (rozhodnutí samotné
návrhem není).

[59] Disciplinární řízení je pak z logiky věci a konstrukce § 8 disciplinárního
řádu zahájeno až doručením návrhu na zahájení disciplinárního řízení čestné radě
okresního sdružení žalované (nebo podle § 13 disciplinárního řádu čestné radě
žalované)28).

[60] Proto krajský soud uzavírá, že rozhodnutí revizní komise okresního
sdružení žalované o potřebě podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení není
samo o sobě rozhodnutím ve smyslu formalizovaného úkonu správního orgánu,
jímž se zakládají, mění, ruší či závazně deklarují práva a povinnosti určité osoby,
příp. se rozhoduje o procesních otázkách (§ 67 odst. 1 správního řádu), ale pouze
neformálním závěrem projednání v revizní komisi okresního sdružení žalované.

[61] Současně se však jedná o jediný úkon, který v případě závěru revizní
komise okresního sdružení žalované o potřebě podat návrh na zahájení
disciplinárního řízení nazývá ust. § 7 disciplinárního řádu „rozhodnutím“. Jestliže je
tedy podle nadpisu § 7 disciplinárního řádu předběžné šetření ukončeno
„rozhodnutím“, pak se v terminologii tohoto ustanovení musí jednat právě o tento

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 15 - 78 Ad 6/2011

zní komisi okresního sdružení žalované. Přijetím
takového závěru je tedy předběžné řízení skončeno.

[62) Dalším úsekem stavějícím běh prekluzivní lhůty k projednání
disciplinárního deliktu je pak disciplinární řízení samotné. Jak již bylo uvedeno výše
(v odst. 59 tohoto odůvodnění), disciplinární řízení je zahájeno dnem doručení
návrhu na zahájení disciplinárního řízení čestné radě okresního sdružení žalované
(nebo podle § 13 disciplinárního řádu čestné radě žalované).

IX. Návrh

[63] Disciplinární řád nestanoví žádné náležitosti návrhu na zahájení
disciplinárního řízení.

[64] Při posouzení otázky minimálních požadavků na náležitosti návrhu
na zahájení disciplinárního řízení vycházel krajský soud z dlouhodobé judikatury
správních soudů o správním trestání vystavěné na premise, že disciplinární orgán
může uznat disciplinárně stíhaného vinným jen takovým skutkem, pro který byl
podán návrh na zahájení disciplinárního řízení34), kdy totožnost skutku, pro který se
řízení vede, musí být zachována ve všech fázích řízení35).

[65] Krajský soud proto uzavírá, že i při nejmírnějších požadavcích
na náležitosti návrhu na zahájení disciplinárního řízení musí být v návrhu alespoň
v hrubých rysech vylíčen skutek – jednání, v němž je spatřován disciplinární delikt –
tak, aby tento skutek nebylo možno zaměnit s jiným.

[66] Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že právě vylíčení skutku je
též esenciální náležitosti obžaloby36) v trestním řízení, kárných žalob ve věcech
kárných provinění advokátů37), notářů38), soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů39), atd. Jedná se tedy o základní požadavek na návrh na jakékoli
potrestání, ať už soudní, kárné, disciplinární či jiné.

[67] Účinky ve vztahu k běhu doby pro projednání provinění pak může mít jen
takový návrh, který obsahuje aspoň tuto esenciální náležitost, jinak se totiž jedná
o návrh zmatečný40). V případě následného odstranění této vady návrhu má pak vliv
na běh uvedené lhůty až podání návrhu řádného (odstranění vad návrhu).

34) srov. např. již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.1997 č.j. 6 A 208/95-57, in Soudní
judikatura, ročník 2001, sešit 4, str. 343, poř. č. 840/2001

35) srov. např. již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.12.2000 č.j. 6 A 142/99-26, in Soudní
judikatura, ročník 2001, sešit 5, str. 415, poř. č. 859/2001

36) § 177 písm. c) trestního řádu

37) § 35e odst. 2 zákona o advokacii 38) § 49 odst. 6 notářského řádu

39) § 9 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
ve znění pozdějších předpisů

40) v případě trestního řízení byl tento závěr zaujat např. v rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 13.5.2009 sp. zn. 5 Tdo 1469/2008, Sb. NS č. 44/2010, www.nsoud.cz

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 16 - 78 Ad 6/2011

Povaha písemnosti

revizní komise okresního sdružení žalované

ze dne 20.9.2004

[68] Písemnost revizní komise okresního sdružení žalované ze dne

20.9.2004, jak je popsána v odst. 6 písm. c) tohoto odůvodnění je jednoznačně
deklarací vůle revizní komise okresního sdružení žalované, že je třeba podat návrh
na zahájení disciplinárního řízení. Jedná se tak o deklaraci neformálního závěru
projednání v revizní komisi okresního sdružení žalované, kdy přijetím tohoto závěru
bylo ukončeno předběžné šetření (srov. odst. 60 – 61 tohoto odůvodnění).

[69] Při absenci jakékoli jiné listiny pak byla čestnou radou žalované tato
písemnost posouzena podle svého obsahu i jako návrh na zahájení disciplinárního
řízení, což bylo zřejmě dovozeno ze slov obsažených v odůvodnění této písemnosti
„podáváme návrh na zahájení disciplinárního řízení“. Takovému neformálnímu
posouzení se krajský soud nebrání. Má za to, že by bylo jen formalismem vykládat
tato slova jen jako konstatování skutečnosti, že návrh je podáván současně, zejména
za popsané situace, kdy jiné listiny, kterou by bylo možno za návrh požadovat, tu
v této době není.

[70] Tento návrh však – s ohledem na závěry učiněné v odst. 66 – 67 tohoto
odůvodnění však nebyl způsobilý přivodit stavění lhůty k projednání disciplinárního
deliktu a rozhodnutí o něm ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) disciplinárního řádu, když
vymezení skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, ze slov „Obsahem stížnosti je
neetické chování (žalobkyně)“ a „Dále se (žalobkyně) dopustila velmi závažných
skutků – porušení morálního a etického kodexu, falšování dokumentace a razítek
a psaním nepravdivých zpráv“, kterým chybí jakákoli bližší věcná, časová i místní
konkretizace, nelze vyvodit ani při nejmírnějších požadavcích.

XI.

Povaha písemnosti
čestné rady žalované
ze dne 9.9.2006

[71] Čestná rada žalované dne 9.9.2006 rozhodla o zrušení „rozhodnutí“
žalované ze dne 20.9.2004. Vycházela přitom zjevně z dikce § 14 odst. 1 písm. a)
věty prvé disciplinárního řádu41).

[72] Krajský soud vycházel ze své dosavadní judikatury, ve které dospěl
k závěru, že rozhodování čestné rady žalované podle § 14 disciplinárního řádu má
charakter přezkumného řízení, jak jej upravuje § 94 a násl. správního řádu33).
Pro přezkumné řízení je však typické, že v něm mohou být rušena jen rozhodnutí,
která jsou formalizovaným úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší

41) citovaného v odst. 31 tohoto odůvodnění

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 17 - 78 Ad 6/2011

osti určité osoby, příp. se rozhoduje o procesních otázkách (srov. § 94 odst. 1, § 67 odst. 1 správního řádu).

[73] Takovým aktem však „rozhodnutí“ revizní rady okresního sdružení
žalované není, jak již bylo rozvedeno výše. Krajský soud proto uzavírá, že tu nebylo
žádného rozhodnutí – formalizovaného úkonu správního orgánu, jímž se zakládají,
mění, ruší či závazně deklarují práva a povinnosti určité osoby, příp. se rozhoduje
o procesních otázkách – který by bylo možno postupem podle § 14 odst. 1 písm. a)
disciplinárního řádu rušit.

[74] Krajský soud vycházel dále z obsahu úkonu čestné rady žalované
ze dne 9.9.2006 („rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 pokládá Čestná rada žalované
obsahově za návrh na zahájení disciplinárního řízení, který však má vady, které je
nutno odstranit). Dospěl k závěru, že se jedná o jedinou možnou reakci na vadný
návrh, t.j. výzvu k odstranění jeho vad (v právu České republiky běžný procesní
postup, nemá-li podání vadného návrhu jiné procesní důsledky). Jako na takovou
výzvu též bylo na písemnost ze dne 9.9.2006 reagováno, kdy podáním
ze dne 15.11.2006 doručeným čestné radě žalované dne 20.11.2006 byly vady
návrhu odstraněny.

XII.

Neaplikovatelnost ust. § 14 odst. 2 disciplinárního řádu
na posuzovanou věc

[75] S ohledem na skutečnost, že tu nebylo žádné čestnou radou žalované
rušené rozhodnutí (viz výše), nelze na nyní posuzovanou věc aplikovat ust. § 14
odst. 2 disciplinárního řádu42).

XIII.

Běh lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm
v posuzované věci

[76] S ohledem na shora učiněné závěry jsou pro běh lhůty dle § 2 odst. 1
disciplinárního řádu rozhodné tyto okamžiky:

c) dne 20. 9.2004 bylo přijato „Rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení“
žalované; a

j) dne 20.11.2006 návrh (první řádný návrh na zahájení disciplinárního řízení)
ze dne 15.11.2006 doručen Čestné radě žalované.

[77] Jak již bylo shora dovozeno, první ze shora uvedených skutečností
způsobila ukončení předběžného šetření [t.j. překážku běhu „promlčecí“ doby dle § 2
odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu] a až druhá z nich má za následek stavění

42) citovaného v odst. 20 tohoto odůvodnění

[OBRÁZEK]- 18 - 78 Ad 6/2011

jení disciplinárního řízení [§ 2 odst. 1 písm. c)
disciplinárního řádu]. Jiná z překážek běhu této doby podle § 2 odst. 1
disciplinárního řádu tu dle obsahu spisu v časovém úseku od 20.9.2004
do 20.11.2006 nebyla.

[78] Aniž by tak bylo třeba zabývat se během této doby v jiných časových
okamžicích a úsecích, lze konstatovat, že počínaje dnem 21.9.2004 lhůta stanovená
§ 2 odst. 1 disciplinárního řádu běžela, tato lhůta je jednoletá a do 20.11.2006
bezpečně proběhla, aniž by bylo řádně zahájeno disciplinární řízení.

XIV. Závěr

[79] Krajský soud uzavírá, že námitka žalobkyně o tom, že lhůta k projednání
předmětného skutku stanovená v § 2 odst. 1 disciplinárního řádu proběhla, proto
již dále nemohl být tento skutek čestnou radou žalované (ani jiným orgánem
žalované) v době vydání napadeného rozhodnutí projednáván, je důvodná.

[80] Proto krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil
a – nemaje podle s.ř.s. jiné volby – věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalované
k dalšímu řízení. V něm bude na příslušných orgánech žalované, aby řádně
procesně reagovaly na zánik práva předmětný skutek projednat a o něm rozhodnout.

[81] Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku jsou orgány žalované
vázány (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

XV.

Náhrada nákladů řízení mezi účastníky

[82] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst.
1 s.ř.s., když žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalované
právo na náhradu nákladů řízení. Ty podle obsahu spisu tvoří zaplacené poštovné
za podání zásilek obsahující žalobkynina podání soudu v celkové výši 163,- Kč.
Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku,
a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“) k rukám
advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.

XVI.

Odměna ustanoveného advokáta

[83] Usnesením ze dne 24.10.2013 č.j. 78 Ad 6/2011-30 byl žalobkyni
ustanoven zástupce z řad advokátů. Ten podle obsahu spisu poskytl žalobkyni
v řízení jediný úkon právní služby (přípravu a převzetí věci), za což mu náleží
odměna ve výši 3.100,- Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů] a náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže
vyhlášky), celkem 3.400,- Kč. Proto soud dle § 35 odst. 2 s.ř.s. rozhodl o přiznání

[OBRÁZEK]- 19 - 78 Ad 6/2011

. Tato částka mu bude vyplacena po právní moci
tohoto rozsudku z účtu podepsaného soudu. Tímto soud vyzývá ustanoveného
zástupce ke sdělení bankovních dispozic potřebných k této platbě.

[84] S ohledem na úspěch žalobkyně, kterou ustanovený advokát v řízení
zastupoval, ve věci, vznikla žalované podle § 149 odst. 2 o.s.ř. užitého dle § 64 s.ř.s.
povinnost nahradit odměnu ustanoveného advokáta a náhradu jeho hodových
výdajů státu, kdy o této její povinnosti rozhodl soud výrokem IV. tohoto usnesení.

XVII. Poplatková povinnost

[85] Žalobkyně byla usnesením ze dne 17.9.2013 č.j. 78 Ad 6/2011-15
osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu a dále byla ve věci úspěšná.
Proto soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), o povinnosti
žalované zaplatit soudní poplatek z žaloby v této věci, který dle pol. 18 bodu 2.
písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních
poplatcích, činí 3.000,- Kč.

XVIII.

Lhůty k plnění

[86] Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci
rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalované
povinnost zaplatit částky uvedené ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku ve lhůtě 30
dnů od právní moci rozsudku.

[87] Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek byla stanovena dle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě
dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní
rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 28. listopadu 2013

Mgr. Jiří Gottwald
předseda senátu