[OBRÁZEK]52 Af 36/2013-109

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném
z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudkyň Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Petry
Venclové, Ph.D., ve věci žalobce: Asociace českého pokeru, se sídlem Roháčova 188/37,
130 00 Praha 3 - Žižkov, IČ: 22821198, zastoupen Mgr. Petrem Kůtou, advokátem, se
sídlem Hellichova 458/1, 118 00 Praha 1 – Malá Strana, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, poštovní přihrádka 351, 602 00 Brno, IČ:
72080043, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2013, č. j.
9593/13/5000-26000-711065,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce j e p o v i n e n nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 943,73 Kč

ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

 Rozhodnutím ze dne 22. 3. 2013, č. j. 9593/13/5000-26000-711065, žalovaný potvrdil
rozhodnutí Finančního úřadu v Pardubicích (dále jen „finanční úřad“ nebo též „FÚ“ či
„správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 12. 2012, č. j. 387211/12/248550601227, kterým byla
žalobci uložena podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných

pokračování - 2 - 52Af 36/2013

podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), pokuta ve výši

20.0 Kč za porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích při provozování loterie nebo jiné
podobné hry definované v ust. § 1 odst. 2 ve spojení s ust. § 2 písm. m) zákona o loteriích,
konkrétně při provozování turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci
karet, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 12. 6. 2012 v herně „Pivnice Tennesi Budvarka“
na adrese J. M. Marků 45, Lanškroun, bez platného povolení Ministerstva financí provozoval
za pomoci karet hru označenou jako Texas Hold’em, Buy-in 200 + 1Rebuy200 + 1Add –
Ons200“, a dále povinnost podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. nahradit
náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. Ke změně rozhodnutí FÚ ze strany
žalovaného došlo pouze v části týkající se bankovního spojení pro účely úhrady uložené
pokuty a náhrady nákladů řízení.

 Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, kterou se domáhal jeho
zrušení a též zrušení rozhodnutí finančního úřadu a náhrady nákladů soudního řízení
s odůvodněním, že byl v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí podstatně
zkrácen na svých právech, žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Takto obecně vymezené žalobní body
žalobce následně konkretizoval na stranách 8 až 14 žaloby:

 Podstata žalobcovy argumentace spočívá v tom, že hra Poker Texas Hold’em není hrou
podléhající režimu zákona o loteriích, neboť nesplňuje základní definici vymezenou v ust. § 1
odst. 2 tohoto zákona, tedy že „o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá
okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách“,
a z tohoto důvodu k jejímu provozování není třeba povolení vydaného Ministerstvem financí
ČR. Nové znění písm. i) a m) ust. § 2 zákona o loteriích, účinné od 1. 1. 2012, na této
skutečnosti nic nezměnilo, neboť v těchto ustanoveních, ani v důvodové zprávě k novele, ani
ve stanovisku Ministerstva financí ČR ze dne 31. 1. 2012, jímž žalovaný argumentuje, se o
hře poker nehovoří. Výčet v ust. § 2 zákona o loteriích je pouze demonstrativní a nelze
dovodit, že hra poker spadá mezi hry tímto ustanovením upravené.

 Společenskou škodlivost pokeru žalovaný toliko presumoval, aniž by tuto jakkoliv doložil.
Žalovaný se v podstatě nezabýval obsáhlou argumentací žalobce a jím předloženými
listinami, které se zaobírají podílem náhody na výsledku ve hře poker, a vystačil si s tvrzením,
že různé druhy pokeru jsou „všeobecně považovány jako hazardní hry“ a že prvek náhody je
ve hře poker obsažen „nikoliv v zanedbatelné míře“. Přístup žalovaného byl ryze
formalistický, žalovaný zcela opomenul, že zákon o loteriích vyžaduje rozhodující podíl
náhody na výsledku hry. Formalistický výklad dovolávající se textu zákona proti jeho
skutečnému smyslu je nepřípustný (viz judikatura Nejvyššího správního soudu – dále jen
„NSS“, např. rozsudky č. j. As 84/2006-62 a č. j. 9 As 81/2007-134, či nálezy Ústavního
soudu – dále jen „ÚS“, např. sp. zn. I. ÚS 625/03). Smyslem zákona o loteriích přitom je
regulovat hry založené na náhodě, resp. vyloučit z regulace hry založené na dovednosti, tedy
jinak řečeno, zákonu o loteriích podléhají pouze hry, u nichž náhoda či předem neznámá
okolnost či událost rozhoduje o výhře či prohře. Pojem „náhoda“ je objektivní kategorií
z oblasti přírodních věd, žalovaný tak neměl žádné meze pro správní uvážení při jeho
výkladu, naopak musel vycházet z definice uplatňované v oborech přírodních věd. Hra poker
není hrou založenou na náhodě. Má jasná pravidla a je významně ovlivňována strategickými,
psychologickými a jinými zkušenostmi a znalostmi hráčů. Otázka, zda poker je či není hrou
založenou na náhodě, je otázkou skutkovou a k jejímu zodpovězení byl žalovaný povinen
provést nezbytné dokazování. Pokud tak neučinil a pouze formálně aplikoval zákon o

pokračování - 3 - 52Af 36/2013

loteriích, dopustil se porušení zásady materiální pravdy a též zásady „v pochybnostech ve prospěch“.

Tvrzení žalovaného o tom, že nemohl brát v potaz žalobcem předložené důkazní prostředky,
neboť pro něj nejsou závazné, je nesprávné. Žalovaný je povinen provést všechny důkazní
prostředky vhodné ke zjištění skutkového stavu. Žalovaný se však k žalobcem předloženým
důkazním prostředkům vůbec nevyjádřil, nezdůvodnil, proč neakceptuje argumenty uvedené
v odborných pracích. Fakt, že důkazní prostředky částečně pocházejí ze zahraničí, je přitom
nerozhodný, neboť jejich prostřednictvím měla být řešena odborná otázka – podíl náhody na
výsledku hry poker, tedy skutková stránka věci, nikoliv právní. Každá hra v sobě obsahuje
prvek náhody, pokud však tento prvek nemá rozhodující vliv na výsledek hry, nemůže být hra
zařazena pod definici loterního zákona. V pokeru se prvek náhody vyskytuje, zejména při
rozdání karet, ovšem náhoda o výhře a prohře v žádném případě nerozhoduje, neboť
rozhodující podíl mají taktické, psychologické, matematické a jiné dovednosti. Větší
dovednost znamená větší pravděpodobnost výhry.

 Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 19. 7. 2013, kterým ji navrhl zamítnout
jako nedůvodnou. Odkázal zejména na napadené rozhodnutí a spisový materiál a dále pak
k žalobním tvrzením uvedl:

Obecná definice loterie a jiné podobné hry je zakotvena v § 1 odst. 2 zákona o loteriích. V § 2
pak následuje demonstrativní výčet her, které je třeba za loterii či jinou podobnou hru
považovat. Novelou provedenou zákonem č. 300/2011 Sb., účinnou od 1. 1. 2012, byl tento
výčet rozšířen, a to mimo jiné o písm. m), kdy právě pod toto písmeno patří pokerový turnaj
pořádaný dne 12. 6. 2012 žalobcem. Snaha zákonodárce o podřazení pokerových turnajů pod
zákon o loteriích je zřejmá i z důvodové zprávy k zákonu č. 300/2011 Sb. Pokud žalobce
provozoval pokerový turnaj bez povolení Ministerstva financí, dopustil se správního deliktu a
žalovaný byl povinen tento delikt projednat a rozhodnout o něm. Správní uvážení žalovaného
se pak nemohlo uplatnit v otázce, zda delikt stíhat či nikoliv, ale pouze ve vztahu k výši
uložené pokuty.

Pokud se týká společenské škodlivosti, žalovaný ji zmínil v souvislosti s úmyslem
zákonodárce regulovat turnaje, u nichž je naplněn znak provozovatele, tedy osoby mající
v úmyslu provozovat pokerové turnaje. Existence provozovatele a určitého stupně
společenské nebezpečnosti vylučuje, aby byly sankcionovány např. rodiny hrající karetní
turnaj doma.

O přítomnosti náhody ve hře poker a tedy o jejím podřazení pod ust. § 1 odst. 2 a § 2 písm. m)
zákona o loteriích neměl žalovaný pochybnost, proto jakékoliv další dokazování bylo
nadbytečné. Důkazními prostředky předloženými žalobcem se zabýval jak FÚ, tak žalovaný,
nicméně s ohledem na jasné znění zákona byly tyto vyhodnoceny jako irelevantní. Napadené
rozhodnutí splňuje všechny požadavky na odůvodnění kladené § 68 odst. 3 správního řádu.
Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1 označené žalobcem nebylo pro žalovaného a FÚ
závazné, neboť se jednalo o individuální správní akt a jiné finanční úřady postupovaly stejně
jako nyní žalovaný.

 V replice ze dne 19. 8. 2013 žalobce setrval na názoru vyjádřeném v žalobě, přičemž
zdůraznil, že historický a teleologický výklady, k nimž se žalovaný uchyluje, jsou pouze
druhotné v poměru k hlavní metodě výkladu, metodě jazykové. Z jazykového výkladu zákona
o loteriích je jednoznačné, že tento neupravuje hru poker a výslovně se nevztahuje na hry, u
nichž o výsledku nerozhoduje náhoda. Výklady další tak není třeba vůbec použít, neboť
výklad gramatický (jazykový) je zcela jasný.

pokračování - 4 - 52Af 36/2013

 Podáním ze dne 10. 10. 2013 žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem Ing.
Václava Ransdorfa č. 188-03/13 podaným ve věci kybernetického pohledu na hru Poker
Texas Hold`em z hlediska aplikované matematiky k prokázání skutečnosti, že poker nelze
zařadit pod loterní zákon, neboť u něj nerozhoduje o výsledku náhoda, a dále ukázkou hry
poker v jednací síni.

 Podáním ze dne 24. 10. 2013 žalovaný uvedl, že k žalobcem předloženému
znaleckému posudku se nemůže vyjádřit, neboť s ním nebyl seznámen. Pokud se týká
navržené ukázky hry poker, označil ji za nadbytečnou, když tato nemůže prokázat, že
pokerový turnaj nespadá pod definici loterního zákona.

 O žalobě soud rozhodl při jednání dne 6. 11. 2013, neboť žalobce projevil podáním ze
dne 24. 6. 2013 výslovný nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1
zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř.
s.“). Soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu
byl v době rozhodování žalovaného, tj. ze stavu k datu 22. 3. 2013, kdy bylo vydáno
napadené rozhodnutí.

 Mezi žalobcem a žalovaným byly nespornými skutkové okolnosti projednávané věci,
konkrétně, že dne 12. 6. 2012 žalobce provozoval od 18:00 hodin v herně „Pivnice Tennesi
Budvarka“, nám. J. M. Marků 45, Lanškroun, hru Poker No limit Texas Hold´em, Buy-in 200
+ 1Rebuy200 + 1Add – Ons200 (dále též jen „poker“), které se účastnilo 15 osob, odehrávala
se na 2 karetních stolech, vklad činil 8.200 Kč a pořadatel si z tohoto vkladu hráčů ponechal
5%, tj. 410 Kč.

 Naopak spornou byla mezi žalobcem a žalovaným otázka právní, spočívající v tom,
zda žalobcem provozovaná hra je loterií či jinou podobnou hrou ve smyslu zákona o loteriích
a zda její provozování vyžaduje povolení Ministerstva financí podle § 6 odst. 1 písm. b)
zákona o loteriích. Žalobce snesl řadu argumentů pro své tvrzení, že poker takovou hrou není,
tedy k jeho provozování není třeba povolení příslušného orgánu (konkrétně Ministerstva
financí ČR). Žalovaný naopak dovodil, že poker hrou ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o loteriích
je, tedy ho lze provozovat pouze na základě povolení Ministerstva financí ČR, resp. pokud ho
žalobce provozoval bez povolení, dopustil se porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích a byla mu
v souladu se zákonem uložena pokuta.

 Již v průběhu řízení o uložení pokuty žalobce tvrdil, že poker není hrou regulovanou
zákonem o loteriích, když u něj není splněn základní definiční znak podle § 1 odst. 2 zákona o
loteriích, totiž rozhodující podíl náhody na výsledku hry. Na podporu svého tvrzení pak
předložil i řadu listin. Pro soud proto bylo zásadní, jakým způsobem na jeho námitky a jím
označené důkazní prostředky reagovaly správní orgány. Pokud by totiž opomněly jeho
námitky vypořádat, mohlo by se jednat o vadu rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) a soudu by v takovém případě nezbylo,
než rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, a to aniž by činil za správní
orgány skutkové či právní závěry. Pokud by tak totiž postupoval, nahrazoval by zcela
nepřípustným způsobem činnost správních orgánů, neboť úloha soudu spočívá v přezkumné
činnosti, nikoliv v suplování nedostatečné činnosti správního orgánu. K tomu lze příkladmo
citovat rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71, z něhož vyplývá, že „pokud

pokračování - 5 - 52Af 36/2013

 se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku nevypořádá se všemi námitkami, které
v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku
jeho důvodů“ a že „z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán
považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad
svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné,
nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy
rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“.

 Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soud neshledal, neboť jak finanční úřad,
tak žalovaný na tvrzení žalobce reagovaly a rovněž se vypořádaly s jím navrženými důkazy,
když odůvodnily (zejména FÚ), z jakého důvodu je provádění dokazování nadbytečné. Soud
tak mohl přistoupit k samotné přezkumné činnosti, tedy zjištění, zda správní orgány posoudily
zjištěný skutkový stav správně po právní stránce a zda jejich rozhodnutí o uložení pokuty za
porušení povinnosti stanovené zákonem o loteriích odpovídá zákonné úpravě, je podloženo
dostatečně podrobnou argumentací a přesvědčivě se vypořádává s argumenty žalobce. Soud
totiž nemůže při přezkumné činnosti, v rámci soudního řízení správního, nahradit činnost
žalovaného, potažmo správního orgánu I. stupně, neboť není další, třetí instancí ve správním
řízení. Pouze v případě drobných odchylek, tj. jestliže se zcela neztotožní s argumenty
žalovaného, může korigovat jeho právní názor (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 8
Afs 51/2007-87). Naopak, není oprávněn tento názor zcela změnit, neboť podstatná změna
právního názoru by mohla vést k nezákonnosti rozhodnutí soudu (srov. nález ÚS ze dne 18.
10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 279/99).

 Před tím, než přikročí k vlastním úvahám, soud předesílá, že se ztotožnil s tím, jak věc
posoudily oba správní orgány, v jejich rozhodnutích, ani v řízení jim předcházejícím
neshledal žádné vady, a plně proto odkazuje na rozhodnutí žalovaného a FÚ (viz rozsudek
NSS ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, v němž se uvádí: „…sluší se uvést, že i NSS
často odkazuje na závěry již v řízení učiněné, jak již krajským soudem či žalovaným, neb i
v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení není smyslem soudního přezkumu stále
dokola podrobně „opakovat“ již správně vyřčené, ale přezkoumat dříve učiněné závěry,
přičemž pokud u přezkumného orgánu padne shoda na učiněných závěrech, není důvodu, proč
by na ně nemohlo být odkázáno.“). Vzhledem k tomu, že žalobce obohatil v žalobě svou
argumentaci o další tvrzení, uvádí soud k projednávané věci následující:

 Těžiště žalobcovy argumentace spočívalo v jeho tvrzení, že poker není hrou založenou
na náhodě, náhoda u něj nehraje rozhodující úlohu, o výhře či prohře rozhodují dovednosti,
znalosti, zkušenosti hráče, a z tohoto důvodu nelze poker podřídit režimu zákona o loteriích.
Své tvrzení žalobce opíral o ust. § 1 odst. 2 tohoto zákona, z něhož je podle žalobce
jednoznačně zřejmé, že zákon upravuje pouze ty hry, u nichž náhoda tvoří rozhodující, tedy
převažující podíl, neboť dané ustanovení říká, že „o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda“. Za
účelem prokázání podílu náhody na výhře či prohře v pokeru pak žalobce navrhoval
provedení řady důkazů.

 Výklad zákona o loteriích předložený žalobcem je nesprávný, založený ryze na
jazykové metodě výkladu. V projednávané věci však jazykový výklad sám o sobě nestačí,
ostatně i ÚS opakovaně judikuje, že jazykový výklad je pouze přiblížením se k textu zákona.
Jinými slovy řečeno, jazykový výklad je samozřejmě nenahraditelný, v mnoha případech
k interpretaci právního předpisu zcela postačí, ovšem nikoliv v projednávané věci.

pokračování - 6 - 52Af 36/2013

 Na jednání žalobce – pořádání karetního turnaje, se vztahuje zákon o loteriích ve znění
účinném k datu pořádání tohoto turnaje, tj. ke dni 12. 6. 2012, tedy po novele provedené
zákonem č. 300/2011 Sb. Tato skutečnost je pro posouzení věci podstatná, neboť uvedenou
novelou došlo v zákoně k zásadním změnám, přičemž jejich nutnost je zachycena v důvodové
zprávě k zákonu č. 300/2011 Sb.

 Podle § 1 odst. 2 zákona o loteriích: „Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra,
jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se
účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá
okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách
(dále jen "herní plán"). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických,
elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení.“

Při izolovaném výkladu pouze tohoto ustanovení by snad bylo možné žalobci přisvědčit, tedy
pod režim zákona o loteriích podřadit pouze hry, u nichž rozhoduje o výhře či prohře náhoda,
předem neznámá okolnost nebo událost, tedy tento hráčem neovlivnitelný prvek má
rozhodující podíl na výhře či prohře. Nicméně dané ustanovení takto izolovaně vykládat
nelze, je třeba vzít v úvahu zákon jako celek, a to včetně jeho účelu a smyslu, tedy včetně
zodpovězení otázky, proč byl vlastně přijat, jaké společenské vztahy má regulovat a s jakým
cílem.

 Podle § 1 odst. 1 zákona o loteriích: „Provozování loterií a jiných podobných her je
zakázáno, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem. Účelem tohoto zákona je vymezit
rámec pro zákonem povolené podnikání v oblasti loterií a jiných podobných her a pro jejich
provozování, přispět k ochraně osob, které se účastní loterií a jiných podobných her, a k
omezení společenských rizik této účasti.“

 Podle § 2 písm. m) zákona o loteriích: „Loteriemi a jinými podobnými hrami jsou
zejména turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet, při nichž není
předem určen počet účastníků a ani není známa výše vsazených částek, kdy účastníci platí
vklad (sázku) nebo startovné, jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. Výhra se
vypočítává podle podmínek stanovených herním plánem. Sázkové hry podle tohoto
ustanovení nelze provozovat v mobilních hernách (kasinech). Tyto hry jsou uskutečňovány

1. jako stolní hry, při nichž sázející hrají jeden proti druhému na hracích stolech na základě
povolení podle písmene i), nebo

2. prostřednictvím zařízení obsluhovaných přímo sázejícím (např. prostřednictvím sítě
internet, interaktivních videoloterních terminálů, lokálních loterních systémů, výherních
hracích přístrojů).“

 Obě citovaná ustanovení byla včleněna do zákona o loteriích zákonem č. 300/2011
Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2012. V ustanovení § 1 odst. 1 je vyjádřen účel zákona,
kterým je postavení pod kontrolu státu provozování loterií a jiných podobných her. Tedy, což
je třeba zdůraznit, zákon o loteriích rozhodně neingeruje do karetních her pořádaných doma či
mezi přáteli, pro zábavu, jak se v souvislosti s vyhlášením rozsudku někteří obávali. Zákon o
loteriích reguluje hry, které jsou provozované příslušnými subjekty v rámci jejich
podnikatelské činnosti. A právě takovouto formou provozované hry staví pod dohled státu,
vyžaduje k jejich provozování povolení příslušného orgánu a kontroluje dodržování
stanovených podmínek, to vše za účelem ochrany hráčů a omezení společenských rizik, která
mohou při provozování her, v nichž nezanedbatelnou roli hrají peníze (u pokeru formou
peněžitého vkladu, který se může pohybovat v nejrůznějších výších), vznikat (hráčská
závislost, praní špinavých peněz, atp.). Ustanovení § 1 odst. 2 zákona o loteriích pak definuje,
co se rozumí loterií či jinou podobnou hrou, kdy základními znaky jsou předem neurčitý

pokračování - 7 - 52Af 36/2013

 počet hráčů – fyzických osob, zaplacení vkladu každým z hráčů, jehož návratnost není
zaručena, a fakt, že o výsledku hry rozhoduje náhoda či jiná předem neznámá okolnost. Stále
se přitom musí jednat o hru, kterou provozuje určitý subjekt v rámci svého podnikání, u níž je
třeba zajišťovat ochranu hráčů a omezovat možná společenská rizika (§ 1 odst. 1). V ust. § 2
je pak uveden demonstrativní výčet loterií a jiných podobných her, která jsou hrami
spadajícími pod režim zákona o loteriích, kdy podle písm. m) jsou těmito hrami i turnajové
nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet. Při znalosti daných ustanovení
pak je zřejmé, že spojení „rozhoduje náhoda“ použité v § 1 odst. 2 nelze vykládat tak, že
náhoda musí mít většinový podíl, ale pouze tak, že náhoda musí být ve hře zastoupena, její
podíl musí mít určitou váhu (není zanedbatelný), musí ovlivňovat výsledek hry. Ve hře poker
je vše řečené splněno. Ostatně ani žalobce nepopírá, že náhoda hraje v pokeru roli, a to
především při rozdávání karet, neboť žádný z hráčů nedokáže ovlivnit to, jaké karty budou
tomu kterému z nich rozdány. Pokud žalobce zdůrazňuje vědomosti, znalosti, zkušenosti
hráče, soud nepopírá, že tyto mají ve hře poker velmi důležitou roli. Na druhou stranu ovšem
nezáleží pouze na nich. U hráče zkušenějšího lze sice předpokládat vyšší pravděpodobnost
výhry, nelze ovšem tvrdit, že vždy vyhraje hráč nejzkušenější. Výsledek hry se totiž bude
odvíjet i od náhody v podobě rozdání karet a též v podobě konkrétního složení té které
skupiny hráčů a momentálního naladění každého z hráčů, kdy i sebezkušenější hráč, pokud
tzv. „nemá den“, může podlehnout „outsiderovi“ s dobrými kartami a momentální výbornou
duševní a tělesnou kondicí. Podle soudu tedy již jen z jazykového a logického výkladu je
zřejmé, že poker patří pod regulaci zákona o loteriích, tedy k jeho provozování musí mít
příslušný subjekt povolení Ministerstva financí ČR (§ 6 odst. 1 písm. b)).

 Tento závěr pak jednoznačně vyplývá i z výkladu teleologického, pro který je zásadní
důvodová zpráva k zákonu č. 300/2011 Sb. V této zprávě se uvádí: „Od roku 1990 trvale
roste zájem obyvatelstva o loterie a jiné podobné hry, přičemž se mění struktura typů těchto
her ve prospěch her sázkových. Dále narůstá počet provozovatelů loterií a jiných podobných
her a provozovaných herních zařízení za současného zvyšování objemu vsazených částek.
Spolu s technologickým vývojem jsou vyvíjeny nové typy herních zařízení i loterií a jiných
podobných her. Loterní trh tedy doznal zásadních změn a platná právní úprava již v
současnosti plně nevyhovuje společenským potřebám v rámci ČR.

Zákon č. 202/1990 Sb. je zatížen řadou nedostatků jak po stránce formální, tak po stránce
věcné. V obsahové rovině zákon č. 202/1990 Sb. nevytváří dostatečně efektivní zábrany před
neúměrným nárůstem podnikatelských aktivit v této oblasti a před projevy některých
společenských rizik, jež jsou s touto činností vzhledem k její značně specifické povaze
spojeny…..

 Vzhledem k tomu, že jde o 20 let starý právní předpis, který byl pouze jednou zásadně
novelizován, je zřejmé, že tento právní předpis dnes již dostatečně nereflektuje vývoj na
loterním trhu zejména pokud jde o nové druhy loterií a jiných podobných her i nové herní
technologie (např. dálkové hraní)…….

Jediným možným řešením vedoucím k odstranění všech zmíněných nedostatků je přijetí
koncepčně zcela nové právní úpravy. Účinnost nového zákona se předpokládá k 1. lednu

2012. 

Předkládaná novela si proto klade za cíl vyřešit v krátkém časovém horizontu problém, který
je veřejností v současné době vnímán jako jeden z nejnaléhavějších pokud jde o oblast
provozování loterií a jiných podobných her. Tímto problémem je nedostatečně řešená úloha
samosprávy pokud jde o možnost cestou obecně závazných vyhlášek regulovat provozování
loterií a jiných podobných her na svém území…….

pokračování - 8 - 52Af 36/2013

Dalším nedostatkem současně účinné právní úpravy, který působí nemalé aplikační problémy
v praxi, je nemožnost jednoznačně zařadit do systematiky zákona č. 202/1990 Sb., v
posledních letech se rozmáhající nové formy provozování karetních her, a to zejména
provozování těchto her ve formě turnajů. Tyto hry, které se zpravidla vyznačují vysokými
finanční vklady a současně vykazují i jistý prvek náhody, jsou tak provozovány v různých
režimech (občanská sdružení a jiná zájmová uskupení), které nepodléhají zákonu č. 202/1990
Sb., a tudíž ani výkonu státního dozoru.

Navrhovaná právní úprava dále výslovně podřazuje turnaje v karetních hrách pod sázkové
hry podle § 2 písm. i) zákona č. 202/1990 Sb., a to z toho důvodu, že současná právní úprava
tyto hry expresis verbis neupravuje a způsobuje tak právní nejistotu pokud jde o právní režim
jejich provozování.“

 Zákon, ani důvodová zpráva, sice výslovně nehovoří o pokeru, jak namítá žalobce,
nicméně zcela jednoznačně hovoří o karetních hrách, kam nepochybně poker patří, neboť
splňuje všechny znaky zákona o loteriích.