58A 5/2011-18

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

     JMÉNEM   REPUBLIKY

 Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce M.  V., zastoupeného JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem se sídlem Nádražní 213/10, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě, 28. října 117, k žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu ze dne 9. listopadu 2010 č.j. MSK 187478/2010,

t a k t o :

1. Žaloba  se  z a m í t á .

2. Žalobce  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.

III.        Žalovanému  se  n e p ř i z n á v á  náhrada nákladů řízení.

3. Žalobce je povinen zaplatit čs. státu na účet Krajského soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 3.100,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Vymezení předmětu řízení

[1]  Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) a ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen přestupkového zákona), kterého se měl dopustit tím, že dne 21. dubna 2009 okolo 7:00 hodin v Ostravě Hrabůvce, po ulici Dr. Martínka, ve směru jízdy od ulice Horní k ulici Místecké, v pravém jízdním pruhu, řídil nemotorové vozidlo – horské jízdní kolo značky MAX BIKE FDU. Při řízení tohoto nemotorového vozidla si nepočínal dostatečně opatrně, neboť při přejíždění z pravého do levého jízdního pruhu, omezil a ohrozil v tomto levém jízdním pruhu řidiče Bc. V. V., jenž tímtéž směrem jízdy řídil motocykl tovární značky BMW F 650 GS Dacar, registrační značky X, natolik, že došlo ke střetu motocyklu a jízdního kola. Tímto střetem došlo ke vzniku hmotné škody, která nepřevýšila částku sto tisíc korun českých, a ke zranění motocyklisty Bc. V. V., které si vyžádalo dobu léčení v délce maximálně 4-5 týdnů. Tímto jednáním porušil § 12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a tak naplnil skutkovou podstatu přestupku ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) a písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Podle ust. § 22 odst. 4 zákona o přestupcích mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a dále podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku paušální částkou 1.000,- Kč. Splatnost pokuty a nákladů řízení byla stanovena do 15 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí.

[2] Správní orgán I. stupně, Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností  rozhodl dne 11.8.2010, pod č.j. SMO/216684/10/DS/Krp tak,  že žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku, jak je uvedeno v odstavci [1] tohoto rozsudku, za což mu byla uložena sankce uvedená rovněž v odstavci [1]  tohoto rozhodnutí. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že vycházel ze spisu OS v Ostravě sp. zn. 9T 203/2009, z výslechu svědka navrženého obviněným pana P., svědka policisty T. Š. a výslechem znalce Ing. Mir. Š., svědka Bc. V. V., jenž byl druhým účastníkem nehody. Nepřisvědčil pravdivosti tvrzení obviněného a jeho zástupce ohledně nepravdivosti popisu nehody, nesprávného nákresu nehody. Po zhodnocení všech okolností vzniku a příčiny dopravní nehody, a to jak ve všech souvislostech, tak i jednotlivě, měl správní orgán za to, že přestupek byl spolehlivě prokázán a současně odůvodnil výši stanovené pokuty.

[3] Žalovaný napadeným rozhodnutím k odvolání M. V. změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností ze dne 11.8.2010 čj. SMO/216684/10/DSČ/Krp tak, že text výroku začínající slovy: “ve věci náhrady škody …..“ a končící slovy: “ s jeho nárokem na náhradu škody na soud“ nahradil tak: „ve věci náhrady škody, uplatněné poškozeným panem Bc. V. V. nar. X, bytem O. – D., J. M.196/37, správní orgán nerozhodl a odkazuje poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na soud.“ Podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že námitky v odvolání směřují především do podkladů týkajících se ohledání místa dopravní nehody, tzn. náčrtku, plánku místa dopravní nehody a protokolu o nehodě v silničním provozu. Dalším důkazem, který na tyto podklady bezprostředně navazuje, je znalecký posudek z oboru silniční dopravy včetně jeho doplňku, a proto se odvolací orgán zabýval přezkoumáním každého z těchto podkladů samostatně. Vypořádal se všemi námitkami vznesenými v odvolání a dospěl k závěru, že se obviněný dopustil jednání, kterým byla naplněna skutková podstata přestupku.

Obsah žaloby

[4] Žalobce žalobou ze dne 12.1.2011 navrhl zrušit rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a uložit žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení.  V žalobě uvedl následující žalobní body:

a) porušení ust. § 3 správního řádu, neboť správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když znalecký posudek byl vypracován na podkladě zjevně nesprávně zaměřených a zakreslených stop a tyto závady neodstranil revizním posudkem, případně doplněním znaleckého posudku,

b) bylo vycházeno ze závěru znaleckého posudku a jeho doplňku vypracovaného znalcem Ing. Š., který nebyl vyhotoven v rámci správního řízení, nýbrž byl pořízen orgány činnými v trestním řízení;

c) znalecký posudek Ing. Š. mohl být použit pouze jako listinný důkaz a v tomto směru mělo být s ním i zacházeno, což v odůvodnění rozhodnutí absentuje;

d) znalecký posudek Ing. Š. byl vypracován na základě vadně zaměřených a zakreslených stop dopravní nehody,  spočívající v tom, že v  plánu dopravní nehody byly  nesprávně zaměřeny a zakresleny stopy dopravní nehody, a to

• místo střetu, které neodpovídá poloze dle protokolu o nehodě a tvrzení žalobce,
• brzdné stopy označené v plánku dopravní nehody čísly 4 a 5 a dále dřecí stopy označené číslem 6 a stopy po pneumatice označené číslem 7,
• u brzdné stopy označené č. 5 není uvedena její délka, a proto jí nelze nijak zakreslit,
• zakreslení brzdné stopy č. 4 neodpovídá protokolu,
• nesprávnost zakreslení brzdné stopy č. 4 a č. 5 je podpořena znaleckým posudkem Ing. H., který za pomoci metrické analýzy provedl rozbor snímků pořízených policií a opravil zakreslení brzdných stop č. 4 a 5 dřecích stop č. 6 a stopy po pneumatice č. 7 a na základě nové analýzy průběhu nehodového děje dospěl k jiným závěrům, a to zejména, že motocyklista se pohyboval rychlostí 66 km/h a v případě dodržení rychlosti 50km/h by mohl střetu zabránit,
• znalec Ing. H. vycházel i z brzdné dráhy č. 4 oproti Ing. Š., která dle něho neodpovídala realitě a průběhu nehodového děje;

e) i přes návrh žalobce, ohledně nedostatků ve skutkových zjištěních, nebyl pořízen revizní znalecký posudek.

Vyjádření žalovaného

[5] Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby a uvedl,že znalecký posudek Ing. M. Š. lze použít pouze jako důkaz listinný, nikoliv jako důkaz znaleckým posudkem, protože ho neopatřil správní orgán, ale orgány činné v trestním řízení. Žalovaný názor nesdílí. Podle § 56 správního řádu správní orgán ustanoví znalce, jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu. Jestliže správní řád dovoluje, aby místo znalce posoudily odborné skutečnosti přímo úřední osoby, mají-li potřebné odborné znalosti, anebo dovoluje opatřit odborné posouzení skutečností od jiného správního orgánu, má žalovaný za to, že tím spíše lze jako důkaz použít znalecký posudek opatřený orgánem činným v trestním řízení, konkrétně Policií ČR. Není žádný rozdíl v tom, zda znalce ustanoví přímo správní orgán v řízení o přestupku, anebo provede k důkazu znalecký posudek vypracovaný znalcem v trestním řízení k témuž skutku a témuž nehodovému ději. Bylo by naopak v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení, aby správní orgán ustanovoval nového znalce – má-li k dispozici znalecký posudek, který byl získán procesně řádným způsobem v trestním řízení – jen proto, že skutek byl zpočátku projednáván jako trestný čin. V trestním řízení (§ 89, § 110a trestního řádu) je výslovně upraveno právo každé ze stran, státního zástupce, obviněného, příp. poškozeného, důkaz vyhledat, předložit nebo navrhnout jeho provedení; skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích ani správní řád toto nijak neupravují, má žalovaný za to, že podle cit. ustanovení trestního řádu lze analogicky postupovat i v řízení o přestupku, neboť jde o řízení o trestním obvinění. Žalobce tedy podle žalovaného mohl v průběhu trestního řízení i v průběhu řízení o přestupku předložit znalecký posudek, který by sám opatřil a navrhnout jej k důkazu, což neučinil. Jestliže tak činí až nyní v podané žalobě, jedná se předně o důkaz předkládaný až po vydání napadeného rozhodnutí, na který žalovaný nemohl ve správním řízení nijak reagovat, především se však nejedná o důkaz znaleckým posudkem, ale o běžný listinný důkaz, neboť v řízení před správním soudem lze za znalecký posudek ve smyslu § 127 o.s.ř. za použití § 64 s.ř.s. považovat pouze posudek, který opatřil soud, nikoli účastník řízení (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2009 č.j. 2As 42/2009-56). Ohledně výslechu znalce žalovaný uvádí, že správní řád (na rozdíl od trestního řádu) neupravuje výslech znalce jako zvláštní institut, v § 56 in fine pouze stanoví, že správní orgán může znalce vyslechnout. Proto se při výslechu znalce postupuje podle ustanovení o důkazu svědeckou výpovědí (srov. Vedral, J.: Správní řád, komentář, Praha, 2006, str. 355). Žalobce neuvádí, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost výslechu znalce, a neuvádí ani, jakým způsobem by tvrzenou nezákonností měl být zkrácen na právech. Znalec přitom vypovídal nikoli jako svědek, tedy o tom, co vnímal svými smysly v souvislosti s projednávaným skutkem, ale vypovídal jako znalec ke svému znaleckému posudku a ke zjištěným skutečnostem z hlediska odborného. Znalec Ing. M. Š. byl opakovaně vyslechnut jak v trestním řízení, tak v řízení o přestupku, na základě tvrzení obou účastník dopravní nehody zpracoval doplněk znaleckého posudku, v němž se vypořádal jak s verzí žalobce, tak s verzí motocyklisty, k tomuto doplňku znaleckého posudku byl rovněž vyslechnut, vyjadřoval se k otázkám a námitkám žalobce, které podle žalovaného srozumitelně vyvrátil. Žalovaný je toho názoru, že bylo nadbytečné opatřovat důkaz revizním znaleckým posudkem, neboť závěry znaleckého posudku Ing. M. Š. nebyly účinně zpochybněny a žalovaný je považoval a považuje za přesvědčivé. Nesouhlas žalobce se závěry znaleckého posudku nezakládá povinnost správního orgánu ustanovovat na své náklady nového znalce. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

Skutečnosti zjištěné ze správního spisu pro posouzení věci

[6] Dne 12.4.2010 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku, sdělení obvinění včetně  předvolání obviněného k ústnímu jednání na 30. dubna 2010.

Správní spis obsahuje dále:

• kompletní spis postoupený Okresním soudem v Ostravě sp. zn. 9T 203/2009, jehož obsahem mimo jiné je plánek místa nehody, fotodokumentace z místa nehody, znalecký posudek Ing. M. Š. ze dne 3.8.2009, obžaloba ze dne 21.9.2009 podaná Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě na obviněného M. V., že dne 21.4.2009 kolem 7:00 hod. na ulici Dr. Martínka v Ostravě-Hrabůvce jako cyklista při předjíždění z pravého do levého jízdního pruhu nevěnoval náležitou pozornost situaci ve vozovce a vjel do jízdní dráhy motocyklistovi Bc. V. V., nar. X, jedoucímu v levém jízdním pruhu, došlo ke střetu, k pádu motocyklisty na vozovku, který utrpěl zlomeninu klíční kosti vlevo s posunem úlomků, pohmoždění pravého zápěstí a zhmoždění pravého hlezna, což si vyžádalo léčení po dobu v trvání asi 2 měsíců, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, čímž spáchal trestný čin ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 tr. zákona, dále protokol o hlavním líčení ze dne 30.10.2009 a 28.1.2010, doplněk znaleckého posudku Ing. M. Š. ze dne 23. listopadu 2009 a usnesení OS v Ostravě  ze dne 28.1.2010 o postoupení věci k projednání Magistrátu města Ostravy, neboť se nejedná o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek,
• protokol o ústním jednání dne 30.4.2010, ze kterého zjištěno, že zástupce obviněného navrhoval vypracování nového znaleckého posudku s přihlédnutím k tvrzení obviněného, dále výslech svědka J. P., který může potvrdit, že místo nehody bylo jinde oproti nákresu policie,
• protokol o ústním jednání ze dne 24.5.2010, kdy byli slyšeni svědci: J. P., který uvedl, že na místo nehody se dostavil do 15 minut od zavolání pana V., který je jeho kamarád. Pohyboval se spolu s policistou i p. V. po silnici, kde došlo k nehodě. Všichni tři prohlíželi stopy, pan V. určil místo střetu, které označil na vozovce v levém jízdním pruhu, místo střetu určil asi krok od dělicí čáry ve směru vlevo, a to asi 50 m před jízdním pruhem pro otočení a přítomný policista měl v ruce oranžový sprej, kdy místo střetu zakreslil a pak policista stejným způsobem označoval jimi další nalezené stopy. V jeho přítomnosti policista při označování stop tyto zaměřoval ve směru jízdy obou účastníků dopravní nehody, později, kdy je zaměřoval i od pravého okraje vozovky, již tomu přítomen nebyl. Dále s ohledem na kladené otázky uvedl, že nebyla diskuse o místu střetu mezi p. V. a policistou, oni mu to ukázali a on to označil. P. V. tomu nebyl přítomen. Po nahlédnutí do nákresu ze znaleckého posudku zpochybnil místo střetu, má za to, že to bylo blíže k protisměru jízdy, místo střetu určil před stopu označenou č. 3, stopa č. 4 mu připadá, že je hodně blízko u travnatého ostrůvku a stopa č. 5 by mohla být v pořádku i ty další. Dále byl slyšen svědek T. Š., policista, který vyhotovil plánek. Uvedl, že sprejem označené stopy vyhotovil on a plánek je vyhotoven podle náčrtku, který on zaznamenal na místě a tento náčrtek je součástí spisové dokumentace založené na Policii ČR. Místo střetu mu ukazoval cyklista a nevzpomíná si, zda u toho byla ještě jiná osoba. Místo střetu označil dle sdělení cyklisty. Poškození kola do protokolu popsal dle cyklisty. Rozdíly mezi tím, že v protokolu je zapsáno, že cyklista jel na horském kole, ale cyklista jel na silničním kole, to že je uvedeno, že kolo má poškozený přední plášť, když kolo mělo galusky a přední poškozené není, to že v protokolu je uvedeno prohnutí přední vidlice jízdního kola, když vidlice je z karbonu a nemůže se ohnout, nemůže vysvětlit, to si již nevzpomíná a není odborník na kola. Nedovedl již vysvětlit ani to, proč pod bodem číslo 8 zaznamenal, že to je místo, kdy zůstalo kolo po nehodě, kolo však zůstalo po střetu na místě dopadu, které v pláni je označeno místem střetu. Dále byl jako svědek slyšen znalec Ing. M. Š., který byl slyšen ke znaleckému posudku, který vypracoval, a to ohledně stopy č. 4 a č. 5 v plánku. Uvedl, že vycházel z policejního spisu a vyhodnocoval technickou přijatelnost jednotlivých výpovědí. Z výpovědi obou účastníků nehody vyplynulo, že střet mezi motocyklem a jízdním kolem nastal v blízkosti středové podélné přerušované čáry oddělující od sebe pravý a levý jízdní pruh. Při zhlédnutí stopy č. 4 a reálného místa střetu je nutno konstatovat, že tato stopa je technicky nepřijatelná, neboť motocyklista není schopen se od středové čáry přemístit od místa střetu na začátek stopy po brzdění číslo 4 a subjektivně tato stopa neodpovídá ani tvrzení řidiče motocyklu ani tvrzení cyklisty. Naopak vycházel ze stopy č. 3, kdy z tvrzení řidiče motocyklu vyplynulo, že bezprostředně před střetem motocykl brzdil, a jeho tvrzení je technicky přijatelné a odpovídá údajům, o kterých oba účastníci nehody shodně uvedli, že střet nastal v blízkosti podélné středové čáry přerušované, to je důvod, proč stopu č. 4 nebral v úvahu. Na otázku, pokud by vycházel z tvrzení cyklisty a místo střetu by bylo o několik metrů v protisměru jízdy, setrval ohledně stopy č. 4 a 3, to že místo střetu by se posunulo zhruba o 10 metrů v protisměru jízdy, odpověděl, že i s touto variantou uvažoval v původním znaleckém posudku, respektive v jeho doplňku, kdy měl k dispozici grafická znázornění řidičem motocyklu i cyklisty, kteří samostatně uvedli, kde došlo ke střetu. Zjistil, že místo střetu se v obou případech nacházelo v blízkosti středové podélné čáry (jak shodně uvedli oba účastníci nehody), avšak jejich tvrzení týkající se podélné vzdálenosti místa střetu nebylo možno přijmout, neboť by bylo v rozporu s dalšími údaji, které jsou ve spisovém materiálu. Mezi tyto další údaje patří místo, kde měl po nehodě dopadnout cyklista, které sám znázornil, dále pak by muselo být uvedeno, že tvrzení řidiče motocyklu není pravdivé (což mu nepřísluší hodnotit, neboť se jedná o otázku právní), tzn., že by muselo být vyloučeno, že před střetem brzdil, jak sám uvedl. Jednoznačně je tedy s ohledem na výše uvedené podklady a další podklady ve spisovém materiálu možno konstatovat pouze to, že příčná poloha místa střetu je technicky přijatelná. Pokud by došlo ke střetu před stopou č. 3, znamená to, že rychlost motocyklu by byla s ohledem na dřecí stopy zjištěna na povrchu vozovky nižší než je vypočtena. Důvod je jednoduchý, motocykl by před střetem nebrzdil, došlo by ke střetu, po střetu by motocykl dopadl do místa začátku prvních dřecích stop a sunul se do konečné polohy. Nebyly by k dispozici blokovací stopy, tudíž by rychlost jízdy motocyklu byla nižší. Musí však konstatovat, že i v tomto případě by se musel odvolat na závěry v posudku, neboť tato situace na ně nemá žádného vlivu, jak to uvedl u soudu. V původním protokolu řidič motocyklu uvedl, že před střetem nebrzdil, svou výpověď však u soudu doplnil a uvedl, že před střetem brzdil. Pokud by došlo ke střetu zhruba 10 metrů před místem označeným na plánku křížkem, nemohlo by dojít ke střetu v prostoru blokovací stopy č. 4, protože by se motocyklista do tohoto prostoru nedostal. K tomu, aby uvedl, zda motocyklista lhal či nikoliv není oprávněn se vyjadřovat, neboť se jedná o otázku právní a věrohodnost jednotlivých výpovědí mu nepřísluší hodnotit. V posudku uvedl, že tvrzení řidičem motocyklu, ve kterém popisuje jízdu cyklisty bezprostředně před střetem a místo střetu, které rovněž uvedl řidič motocyklu, jsou technicky nepřijatelné a jsou vyvráceny tzv. objektivním zjištěním, mezi které patří smykové respektive dřecí stopy na povrchu vozovky. Dále v posudku uvedl, že příčně se místo střetu uvedené řidičem motocyklu dá přijmout (podélně nikoliv). V doplňku posudku byl požádán o vyjádření k tvrzení jednotlivých účastníků před soudem, což učinil,
• protokol o ústním jednání ze dne 17.6.2010, kde byl znovu slyšen svědek J. P., který upřesnil výpověď tak, že policista vyznačil sprejem na silnici stopu po pneumatice a jedná se o stopu č. 1,
• protokol o ústním jednání ze dne 15.7.2010, ze kterého zjištěno, že jako svědek byl slyšen druhý účastník dopravní nehody Bc. V. V. Vypověděl, že odkazuje na protokoly ze soudního řízení.

[7] Dne 11. srpna 2010 bylo vydáno rozhodnutí č.j. SMO/216684/10/DSČ/Krp.

[8] Proti rozhodnutí orgánu I. stupně bylo podáno u  téhož správního orgánu  dne 1.9.2010 odvolání a dne 21.9.2010 bylo toto předloženo  k rozhodnutí Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje.

Jednání soudu dne 16.7.2014

[9] Ze znaleckého posudku Ing. J. H., znalce z oboru doprava silniční, se specializací na analýzu dopravních nehod, předloženého stranou žalobce, kterým byl proveden důkaz, zjištěno, že v době nehodového děje se cyklista pohyboval se svým jízdním kolem v oblasti pravého jízdního pruhu, resp. na dělicí čáře předmětné pozemní komunikace při rychlosti 22 km/hod. Řidič jízdního kola dopravnímu incidentu, střetu s motocyklem, z technického hlediska v žádném případě nemohl zabránit.  Motocyklista se před samotným střetem pohyboval v daném nehodovém prostoru nepřiměřenou rychlostí, kdy dle provedené simulace byla jeho střetová rychlost stanovena v hodnotě 66 km/hod. Řidič motocyklu mohl dopravní nehodě, srážce s jízdním kolem, zabránit, kdyby v daném úseku dopravního incidentu jel povolenou rychlostí. V souladu se zaznamenanými vstupními daty daného případu a skutečným alternativním rozborem předmětného dopravního incidentu lze z hlediska technické přijatelnosti považovat jako reálný popis průběhu nehodového děje pouze popis ze strany cyklisty.               

[10]     Z doplňujícího posudku znalce Ing. M. Š. ze dne 17.3.2013, vypracovaného k žádosti zdejšího soudu, ve kterém se vyjadřoval k posudku znalce Ing. J. H., bylo zjištěno, že znalec Ing. Š. stanovil rychlost cyklisty kolem 20 km/hod (v posudku uvedl 22 km/hod ± 5%, což je 20,9 až 23,1 km/hod.), což je v podstatě shodný názor obou znalců. Znalec Ing. H. měřil příčnou vzdálenost stop na vozovce od levé vodící čáry a nikoliv od levého okraje pozemní komunikace; pokud by měření prováděl od levého okraje pozemní komunikace, stopy by byly blíže k levému okraji vozovky. Stopa 4 je technicky nepřijatelná, neboť při střetu s cyklistou byl cyklista natočen mírně vlevo, po brzdění motocyklu na první stopě (stopa č. 3) a jeho poloze v okamžiku střetu nelze za reálnou považovat stopu bližší levému okraji vozovky (stopa č. 4), neboť po střetu by se musel motocykl příčně, skokově na tuto stopou přemístit, poté by se musel opět motocykl příčně přemístit na další stopu po brzdění, a takový pohyb motocyklu je nereálný. Motocykl se nacházel cca 20,7 metrů před místem střetu, příčná poloha motocyklu v této době, tj. jeho vzdálenost od levého okraje vozovky je dána jednoznačně, neboť policií byla zadokumentována stopa po brzdění (stopa č. 3). Znalec Ing. H. uvedl ve svém posudku, že při hodnocení střetu využil genetickou optimalizaci, což v osu postrádá, je to pouze jeho, ničím nepodložené, konstatování. Dále ve svém posudku Ing. H. uvedl řadu nesprávných údajů, např. tvrdil, že motocykl brzdil po střetu na dráze 33,05 m při zpomalená 6,5 m/s² při zanechání dřecích stop na povrchu pozemní komunikace. Na diagramu lze vidět, že při smýkání, tj. při vzniku dřecích stop nedosahuje motocykl na asfaltovém povrchu vozovky takových hodnot. Při využití zpomalení 3,5m/s² nevznikají blokovací stopy, ze kterých by se dalo usuzovat na přibrzdění.

[11]    Krajský soud nevyhověl návrhu žalobce o výslechu obou znalců včetně policisty pprap. Škrábánka, neboť dospěl k závěru, že správní spisy včetně trestního soudního spisu a znaleckého posudku mají dostatečnou vypovídající hodnotu.

 Právní úprava

[12] Podle ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.

[13] Podle ust. § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích porušením zvláštního právního předpisu3f) způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví,

[14] Podle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní právní předpis3f).

Právní posouzení věci samé

[15] K žalobní námitce a), b) a c). V použití znaleckého posudku správními orgány, který byl vypracován v předcházejícím trestním řízení v téže věci, soud oproti názoru strany žalobce, neshledal pochybení. Skutek byl nejdříve žalován v trestním řízení a po provedeném dokazování u hlavního líčení dne 28.1.2010, okresní soud dospěl k závěru, že  skutek, právně kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 trestního zákona, pro který je M. V. žalován, se postupuje k projednání Magistrátu města Ostravy, neboť se nejedná o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. V rámci trestního řízení byl ustanoven znalec z oboru doprava, Ing. M. Š., který vypracoval znalecký posudek č. 53-09 ze dne 3. srpna 2009 a doplňující posudek ze dne 23. listopadu 2009 a těmito znaleckými posudky byl proveden v trestním řízení důkaz, uvedený znalec byl u hlavního líčení vyslechnut. Řízení o přestupku před správními orgány je v řízení samostatné, zahájené doručením sdělení o zahájení řízení o přestupku, avšak svým způsobem je v předmětné věci navazujícím na předchozí trestní řízení a nevyužití shromážděných důkazů soudem, zejména vypracovaných znaleckých posudků, by bylo ze strany správních orgánů porušení zásady procesní ekonomie i zásady rychlosti řízení dané v ustanovení § 6 správního řádu. Vzhledem k vyslovenému soud nespatřil pochybení správních orgánů, rozhodl-li tento orgán na základě uvedeného znaleckého posudku a stejně tak nespatřil pochybení, jestliže uvedený znalec byl v přestupkovém  řízení slyšen. Nebyl-li ustanoven správním orgánem jako znalec, mohl být vyslýchán Ing. M. Š. pouze v postavení svědka.

[16] Soud neshledal důvodným ani žalobní bod d). Tento žalobní bod je stěžejním v žalobě a v podstatě napadal znalecký posudek znalce Ing. M. Š., proti kterému žalobce vznesl řadu námitek, zejména že znalecký posudek je založen na nesprávně zakreslených stopách dopravní nehody v plánu dopravní nehody. Znalec nejen ve svém znaleckém posudku, ale i při svém slyšení jak v trestním řízení, tak i v přestupkovém řízení, konkretizoval, že vycházel z policejního spisu a technicky vyhodnocoval přijatelnosti jednotlivých výpovědí. V prvoposudku uvedl, že rychlost motocyklisty byla 53.20 km/h (± 10%) a cyklisty kolem 18 km/hod. V doplňujícím posudku setrval na údaji o rychlosti motocyklisty a u cyklisty vycházel z rychlosti 20 km/hod., a to na základě tvrzení cyklisty. Jak v prvoposudku tak i doplňujícím posudku znalec dospěl k závěru, že zabránit dopravní nehodě byl schopen cyklista M. V. tím, že by při odbočování vlevo, resp. přejíždění z pravého do levého jízdního pruhu dbal zvýšené opatrnosti. Bezprostředně před přejetím z pravého do levého jízdního pruhu mohl registrovat za sebou, v levém jízdním pruhu jedoucí osvětlený motocykl, takže postačovalo, aby s přejížděním do levého jízdního pruhu počkal do doby, až tak bude moci učinit bezpečně, tj. do doby projetí motocyklu. Z technického pohledu je nutno v nesprávném jednání cyklisty hledat příčinu dopravní nehody. Řidič motocyklu nebyl schopen dopravní nehodě zabránit, a v jeho jednání nebylo z technického pohledu shledáno pochybení. U hlavního líčení uvedl, že při výpočtech vycházel z dřecích stop na povrchu vozovky, tyto stopy jsou zadokumentovány PČR, jsou na fotodokumentaci, z těchto stop se dá dostatečně přesně určit, jakou rychlost měl motocykl v době, kdy dopadl na vozovku, tzn., to byl prvotní výpočet, který byl v posudku i doplňku uveden. Než došlo ke střetu s cyklistou, řidič motocyklu přibrzdil, a to je právě stopa, která byla využitelná, protože pokud by tuto stopu nepoužil, tak motocykl by před střetem nejel rychlostí kolem 52 km/hod., ale kolem 44 km/hod. Stopa byla využita, odpovídá tvrzení řidiče, toto prověřil a jeho tvrzení lze technicky přijmout. Co považuje z technického pohledu za nešťastné ze strany cyklisty je jeho tvrzení před soudem, kdy uvedl, že naposledy se podíval vlevo za sebe v době, kdy byl u pravého jízdního pruhu u pravé části pravého jízdního pruhu. Poté už se za sebe nedíval, uvedl, že vozidla za ním jela kolem 50 metrů, od té doby, jak uvedl, 2-3 sekundy se dostával ke středu levé části pravého jízdního pruhu, ale důležité je to, že za 2-3 sekundy motocykl při 52 km rychlosti ujede až 45 metrů.  To bylo z technického pohledu nesprávné jednání, protože pokud by se cyklista při přejíždění z pravého do levého jízdního pruhu předtím, než do toho jízdního pruhu přejel, podíval, motocykl by musel za sebou zaznamenat. Cyklista to sám potvrdil, uvedl, že v okamžiku, kdy vjel do levého jízdního pruhu, nastala rána. Toto tvrzení cyklisty podložené výpočty a podloženo podklady zjištěnými PČR je technicky přijatelné. Projížděl pravým jízdním pruhem, při přejíždění z pravého do levého jízdního pruhu má určité povinnosti, ale z technického pohledu to bylo velmi nešťastné, protože pokud by se cyklista podíval před přejetím do levého jízdního pruhu, nepochybně by tam motocykl viděl a postačilo by, aby při středové čáře určitou krátkou dobu jel a po projetí motocyklu mohl najet do levého jízdního pruhu a odbočit vlevo. Vycházel i z nákresů, které mu byly soudem předloženy. Vycházel z podkladů, které byly na poškozeném kole a nemohl učinit jiný názor než ten, že z technického hlediska je potřeba hledat příčinu dopravní nehody v nesprávném jednání cyklisty, které popsal. U jednání správního orgánu odůvodnil svůj závěr ohledně namítané stopy 4, kterou znalec vyloučil z důvodu, že je technicky nepřijatelná a k namítanému jinému místu střetu, pak znalec uvedl, že s touto variantou počítal, ale v tom případě by motocyklista před střetem nebrzdil, oproti jím tvrzenému, a ve výsledku rychlost motocyklisty by byla nižší, avšak i v tomto případě setrvává na svém znaleckém závěru, neboť to nemůže jím vyslovený závěr ovlivnit.

[17] V posudku, ve kterém se pro potřeby zdejšího soudu vyjadřoval k posudku znalce Ing. H., znalec Ing. Š. se dle názoru soudu s odlišným názorem znalce Ing. H., který v podstatě spočíval v tom, že dle znalce Ing. H., výchozí rychlost motocyklisty byla 66 km /hod a při dodržení povolené rychlosti mohl dopravní nehodě zabránit, přesvědčivě vypořádal.

[18] Ustanovení § 12 zákona o provozu na pozemních komunikacích upravuje jízdu v pruzích. Jeho odst. 5, tak jak je uvedeno v odstavci [12] tohoto rozsudku, je  speciálním pravidlem pro přejíždění z jízdního  pruhu do druhého  jízdního  pruhu v jednom směru. V předmětné věci došlo k dopravní nehodě tak, že cyklista přejížděl z pravého do levého jízdního pruhu za účelem odbočení, v okamžiku, kdy v levém jízdním pruhu jel motocykl. S odkazem na právní ustanovení citované v odstavci [12]  tohoto rozsudku je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který přejíždí z jednoho jízdního pruhu do druhého, neboť může tak učinit pouze v případě, že tímto manévrem neohrozí a neomezí řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí. Žalobce  posudkem znalce Ing. H. prokazoval, že motocyklista jel nad limit povolené rychlosti, když jel  66 km/ hod., a kdyby jel povolenou rychlostí 50 km/hod, nedošlo by ke střetu. Obdobnou situaci, i když se jednalo o najíždění z vedlejší silnice na hlavní silnici, řešil Nejvyšší soud v rozhodnutí čj. 7 Tdo 38/2009 ze dne 4. února 2009, kde vyslovil, že „Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Samotná okolnost, že řidič, který má přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit, nic nemění na povinnosti řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice dát přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Přednost řidiče jedoucího po hlavní silnici tedy nezaniká jen v důsledku toho, že tento řidič jede nedovolenou rychlostí. Příčinou střetu pak je skutečnost, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedal přednost. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice. Tyto zásady vyplývají z toho, že porovnají-li se povinnosti obou řidičů, je povinnost dát přednost v jízdě kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Porušení povinnosti dát přednost v jízdě bez dalšího již samo o sobě vede ke zcela bezprostřednímu a reálnému nebezpečí střetu vozidel, protože se vždy týká situace, v níž jde o vztah nejméně dvou vozidel s protínajícím se směrem jízdy. Porušení povinnosti dodržet stanovený rychlostní limit samo o sobě nevede ke vzniku takového nebezpečí a zakládá ho teprve ve spojení s dalšími podmínkami a okolnostmi konkrétní situace v silničním provozu, jakými jsou např. přítomnost dalších účastníků provozu, hustota provozu, viditelnost, přehlednost daného místa či úseku apod.“ Při použití analogie pak je nutno vyslovit, že povinnost daná ustanovením § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu je kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Nicméně soud, tak jak již vyslovil v odstavci [16] tohoto rozsudku, pro své rozhodnutí převzal závěr posudku znalce Ing. Š.

[19] Z uvedeného závěru je zřejmé, že jednání žalobce bylo v rozporu s ustanovením o přejíždění z jízdního pruhu do druhého pruhu ve smyslu § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu, což mělo za následek způsobení předmětné dopravní nehody.

[20] K žalobnímu bodu e). Je pouze na uvážení správního orgánu, jaké důkazní prostředky ke zjištění stavu věci užije. Dospěl-li správní orgán k závěru, že důkazy, které převzal z předcházející fáze trestního řízení, včetně výslechu svědků je dostačující k prokázání skutečného stavu, věci, nebyl povinen vyžadovat revizní posudek; žalovaný se touto otázkou ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal.

[21]  Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. s přihlédnutím k tomu, že ve věci plně procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal a také mu žádné nevznikly.

[23] Výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 4 s.ř.s., dle kterého stát má proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků. Státu vznikly náklady s vypracováním znaleckého posudku, obsahem kterého bylo vyjádření se znalce Ing. Š. ke znaleckému posudku Ing. H., předloženého stranou žalobce. Protože neúspěšný žalobce nebyl osvobozen od soudních poplatků, byl zavázán povinností vzniklé náklady v částce 3.100,- Kč České republice na účet zdejšího soudu zaplatit ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  l z e  podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů   ode   dne   doručení   tohoto   rozhodnutí. Kasační   stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 16. července 2014

                                            JUDr. Jana Záviská

           samosoudkyně