52A 50/2014-41
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka ve věci žalobkyně: B. T. K. P., nar. „X“, bytem „X“, zastoupené MUDr. Vladimírem Mlčochem, zmocněncem, bytem „X“, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4.6.2014, č. j. MV-110823-3/SO/sen-2013,
takto:
I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 4.6.2014, č.j. MV-110823-3/SO/sen-2013, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Vymezení věci:
Rozhodnutím žalované ze dne 4. 6. 2014, č. j. MV-110823-3/SO/Sen-2013 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, (správní orgán prvního stupně) ze dne 24. 7. 2013, č. j. OAM-5101-13/PP-2013. Posledně uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta opakovaná žádost žalobkyně o povolení přechodného pobytu na území České republiky podle ustanovení § 87e odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců"). Správní orgán prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z toho, že v předchozím pravomocně ukončeném správním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětné manželství s občanem České republiky toliko za účelem získání přechodného pobytu na území Evropské unie.
Žalobní body:
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou ve lhůtě třiceti dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), sporovala jeho zákonnost, jakož i průběh správního řízení, které mu předcházelo. Žalobkyně má za to, že žalovaný se meritorně její žádostí nezabýval, postupoval ryze mechanicky a formálně, když vycházel z toho, že se jedná o opakovanou žádost žalobkyně. Dle názoru žalobkyně nelze donekonečna považovat její manželství za účelový svazek jen proto, že na začátku vztahu byly jisté nestandardní vazby. Odkázala přitom na australsko-francouzský film Zelená karta. Zdůraznila, že žalovaný vycházel ze skutkového stavu ke dni vydání předchozího správního rozhodnutí v téže věci, nikoliv z aktuálního skutkového stavu věci.
Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného:
Žalovaný setrval na právním názoru vysloveném v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.
Rozhodné okolnosti ve věci:
Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně v průběhu správního řízení, a to podáním ze dne 18. 7. 2013 („Vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí"), tedy před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, navrhla za účelem zjištění skutečného stavu věci provedení důkazu výslechem celkem sedmi konkrétních osob.
Správní orgán prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že samotné předložení zákonem stanovených dokladů nemá automaticky za následek kladné rozhodnutí ve věci. S ohledem na to, že žádost žalobkyně byla doložena bez výjimky stejnými doklady, bylo opětovně vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie z důvodu obsaženém v ustanovení § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť žadatelka se dopustila obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k pobytu právě tím, že účelově uzavřela manželství s občanem Evropské unie. Správní orgán prvního stupně neprováděl dokazování: „...neprováděl další dokazování s ohledem i na ekonomii řízení, neboť má za to, že účelovost prvotního jednání nelze negovat případným následným společným soužitím manželů." Správní orgán prvního stupně připustil, že žadatelka prostřednictvím svého zmocněnce ve vyjádření ze dne 19. 7. 2013 navrhla provedení výslechů svědků, avšak právě s odkazem na prokázanou účelovost uzavření manželství, má za to: „… že další šetření ve věci je nadbytečným, a to i s ohledem na to, že správní orgán během řízení o předchozí či stávající žádosti nikterak nezpochybňoval společné soužití následující po účelovém uzavření sňatku." Případné výpovědi svědků zhodnotil správní orgán prvního stupně následovně: „Nadto se správní orgán domnívá, že výpovědi svědků nemohou o důvodech uzavření či kvalitě manželství přinést hlubší či dokonce pravdivější informace než výpovědí samotných manželů, na základě kterých již bylo konstatováno žadatelčino účelové jednání."
Žalovaný jako odvolací správní orgán potvrdil právní názor vyslovený správním orgánem prvního stupně ve vztahu k posouzení účelově uzavřeného manželství a s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí se tak plně ztotožnil. Doplnil, že: „Rozpory ve výpovědích však zpochybnily faktický rodinný život manželů." Tedy žalovaný jednoznačně vycházel z výsledků šetření provedeného v předcházejícím pravomocně ukončeném správním řízení. Dále konstatoval, že nebyl povinen zabývat se zásadou přiměřenosti zásahu do rodinného života žadatelky či jejího manžela, kterou žalobkyně uplatnila v odvolání, a to s odůvodněním, že Listina základních práv a svobod cizinci negarantuje právo pobytu na území České republiky.
Při jednání krajského soudu dne 15. 10. 2014 se k věci vyjádřil manžel žalobkyně MUDr. Vladimír Mlčoch. Z jeho vyjádření vyplynulo, že finančně pravidelně a dlouhodobě (od r. 2012) podporuje rodinu žalobkyně ve Vietnamu, což je dle svého tvrzení připraven prokázat bankovními výpisy o provedených peněžních transakcích; s žalobkyní absolvoval kurzy českého jazyka pro cizince, což je rovněž připraven prokázat potvrzením o absolvování. Ohledně společného soužití s žalobkyní soudu sdělil, že od ledna 2012 sdílejí společnou domácnost, jejich manželství je plně funkční včetně intimního života, společně se starají o dlouhodobě nemocnou matku manžela žalobkyně. Pokud jde o jazykové schopnosti žalobkyně, ta dle jejího manžela ovládá běžný hovorový jazyk. Žalobkyně krajskému soudu písemně uvedla jméno kamaráda manžela vietnamské národnosti, který je schopen dosvědčit jejich skutečný stav manželství. Krajský soud přitom konstatuje, že se jedná o osobu uvedenou na seznamu požadovaných svědeckých výslechů ve vyjádření založeném ve správním spise, jak uvedeno shora.
Posouzení věci krajským soudem:
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí podle § 75 odst. 1, 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), přičemž přihlédl k okolnostem, které vyšly najevo při jednání soudu.
Žaloba je důvodná.
Podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, je povinen požádat ministerstvo o povolení k přechodnému pobytu. Žádost je povinen podat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území.
Podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu okolnost, že se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.
Uvedené ustanovení § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců přitom nelze vykládat ryze formálně, nýbrž s ohledem na faktické okolnosti a časové souvislosti projednávané věci, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2012, čj. 5 As 104/2011-102: „Podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. (ve znění ke dni rozhodování žalovaného), na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle § 87d odst. 1 vztahují obdobně. Policie žádost dále zamítne, jestliže žadatel se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. I když citované ustanovení jako důvod zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu uvádí důvod „pokud účelově uzavřel manželství“, nelze „účelovost“ posuzovat pouze ke dni vzniku manželství, ale je třeba vztahy mezi manželi posuzovat i po dobu správního řízení až do rozhodnutí odvolacího správního orgánu, protože vztahy mezi manželi se mohou vyvíjet. Pokud by tedy bylo v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci (i když by tomu tak od jeho úplného počátku nebylo), nebylo by možné takové manželství považovat za účelově uzavřené.“ Na základě uvedeného právního názoru byla publikována tato právní věta: SbNS 2781/2013: „Účelovost uzavření manželství ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba posuzovat po celou dobu správního řízení, a to až do rozhodnutí odvolacího orgánu. Pokud je v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani, když tomu tak od jeho úplného počátku nebylo.“
K nepřípustnosti mechanické aplikace textu právní normy se opakovaně vyslovil Ústavní soud. Viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997 č.j. Pl. ÚS. 33/97: „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“
Jestliže v posuzované věci správní orgán prvního stupně a potažmo žalovaný správní orgán založil svoje rozhodnutí na úvaze, že bylo-li pravomocně rozhodnuto o účelovosti uzavřeného manželství, pak je další dokazování zbytečné, přičemž navíc připustil, že nezpochybňoval vedení společné domácnosti manželi, pak je jeho úvaha v příkrém rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu a se zapovězením mechanické aplikace textu právní normy.
Z uvedených důvodů nemohlo napadené rozhodnutí obstát při soudním přezkumu jeho zákonnosti. Jestliže totiž správní orgán v souladu se zákonem vyrozuměl žalobkyni o její možnosti vyjádřit se k podkladům, pak takový procesní postup presumuje, že se s navrženými důkazními prostředky řádně vypořádá. A to se v dané věci nestalo. (Viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 1570/13, bod I.: „Důležitým prvkem a hodnotou aktů veřejné (a zvláště soudní) moci je jejich důvěryhodnost. Proto je povinností orgánů veřejné moci přihlížet k tomu, jaká očekávání svým postupem a činností vyvolaly.“)
V dalším řízení se bude žalovaný, respektive správní orgán prvního stupně, řádně zabývat důkazními návrhy žalobkyně, a to včetně důkazních návrhů vznesených při jednání krajského soudu dne 15. 10. 2014, jak uvedeno již shora, (výpisy z peněžních transakcí - správní orgán si přitom objasní celkový kontext těchto transakcí, tj. včetně otázky, z jakých prostředků a z jakých důvodů provádí manžel žalobkyně platby do Vietnamu ve prospěch rodinných příslušníků žalobkyně; potvrzení o absolvování kurzu českého jazyka pro cizince) tedy důkazní prostředky provede, případně některé z nich pro nadbytečnost neprovede, avšak toto řádně odůvodní (poukázání na důkazy zjištěné v předchozím pravomocně ukončeném řízení s ohledem na možnou změnu skutkových okolností neobstojí), přičemž důkazy z nich zjištěné jednotlivě, jakož i ve vzájemné souvislosti a v souvislosti se všemi okolnostmi, které ve věci vyšly či vyjdou najevo, řádně, tj. přezkoumatelným způsobem, vyhodnotí. K povinnosti řádného hodnocení důkazních prostředků a zjištěných důkazů odkazuje krajský soud na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 13. 11. 2009, čj. 5 As 29/2009-48: „Není na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není ve smyslu § 52 správního řádu povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli a o které opře skutkové závěry a které opomene.“ Teprve na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci relevantního ke dni vydání nového rozhodnutí ve správním řízení správní orgán zhodnotí, zda žalobkyně splňuje podmínku pro udělení povolení formou pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b odst. 3 zákona o pobytu cizinců, či nikoliv. Je totiž nutno zdůraznit, že jakkoliv nemá cizinec právo na pobyt na území České republiky, čehož si je žalovaný vědom, nepochybně mu přísluší právo na spravedlivý, tj. řádný, proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. (Obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2012, č. j. 8 As 90/2011-62.)
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, bylo stiženo takovou procesní vadou, a to nedůvodným odmítnutím provedení důkazních prostředků, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s.
V dalším řízení je žalovaný vázán vysloveným právním názorem krajského soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
Náklady řízení:
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci (§ 60 odst. 1 s.ř.s.), když žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala a žalovanému takové právo nevzniklo, neboť nebyl ve věci úspěšný.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Pardubicích dne 15. října 2014
JUDr. Jan Dvořák v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Vladimíra Píchová