U S N E S E N Í
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. v právní věci žalobce: Bc. M. S., bytem „X“, zastoupeného Traffic Consulting Group, s. r. o., IČ: 242 69 751, se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Karlovo náměstí 290/16, PSČ 120 00, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební 3118/48, PSČ 400 02, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2013, č. j. 2042/DS/2013, JID: 63135/KUUK/2013-Ne,
takto:
I. Žaloba s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 3.000,-Kč, a to do třiceti dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce, jež byla do datové schránky zdejšího soudu dodána dne 24. 7. 2013, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 10. 5. 2013, č. j. 2042/DS/2013, JID: 63135/KUUK/2013-Ne, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Louny ze dne 11. 2. 2013, č. j. MULNCJ 11429/2013, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že dne 8. 12. 2012 překročil nejvyššího dovolenou rychlost mimo obec o 55 km/h, když mu po odečtení odchylky byla naměřena rychlost 145 km/h, za což mu byla uložena pokuta ve výši 5.000,-Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení na dobu 6 měsíců, jakož mu byla i uložena povinnost uhradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1.000,-Kč.
Předně je nutné uvést, že k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je legitimován ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odst. 4 téhož ustanovení platí, že zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Podle ust. § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Odst. 2 citovaného ustanovení pak stanovuje, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh odmítne, jestliže byl návrh podán předčasně nebo opožděně.
K výzvě soudu žalovaný předložil kompletní správní spis včetně originálu žalobou napadeného rozhodnutí s dokladem o jeho doručení právní zástupkyni žalobce, která žalobce zastupuje i v předmětném soudním řízení, spolu s písemným vyjádřením k žalobě. Na základě toho pak soud mohl zjistit, kdy začala žalobci běžet lhůta pro podání správní žaloby, a následně posoudit, zda byla či nebyla zachována lhůta pro podání správní žaloby, neboť před vlastním meritorním přezkumem žalobou napadeného rozhodnutí je soud vždy povinen zabývat se tím, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky pro tento meritorní přezkum, mezi které podmínka podání žaloby v zákonem stanovené lhůtě nepochybně patří.
Z obsahu správního spisu soud k otázce dodržení zákonné lhůty k podání správní žaloby zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo legitimně doručováno právní zástupkyni žalobce, jelikož žalobce byl v řízení před žalovaným správním orgánem na základě neomezené generální plné moci ze dne 6. 2. 2013 zastupován obchodní společností Traffic Consulting Group, s. r. o. Této právní zástupkyni žalobce bylo rozhodnutí žalovaného doručováno rovněž zcela legitimně prostřednictvím její datové schránky, přičemž k řádnému doručení dotyčného rozhodnutí prokazatelně došlo dne 15. 5. 2013, kdy se přihlásila do její datové schránky oprávněná osoba ve smyslu ust. § 8 odst. 1 až odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá z přiložené doručenky vytištěné z elektronického systému datových schránek, která tvoří nědílnou součást správního spisu. Tento den, tj. 15. 5. 2013, je pak zapotřebí považovat za den oznámení ve smyslu běhu lhůty pro podání správní žaloby podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s.
Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců byla tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí středa 15. 5. 2013 a dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby tak skončila v pondělí 15. 7. 2013.
Z předmětné žaloby ovšem soud zjistil, ostatně jak již bylo poznamenáno shora, že žaloba odeslaná právní zástupkyní žalobce byla do datové schránky zdejšího soudu dodána až dne 24. 7. 2013, když tato skutečnost zjevně vyplývá z přiložené doručenky vytištěné z elektronického systému datových schránek, jejímž prostřednictvím byla soudu předmětná žaloba doručena.
Na základě předloženého dokladu o doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného spolu se správním spisem a s ohledem na výše uvedená příslušná ustanovení s. ř. s. tak soudu nezbylo jinak, než učinit závěr, že předmětná žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání. Proto soud byl soud nucen v intencích ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu jako opožděnou ve výroku usnesení ad I. bez dalšího odmítnout. V této souvislosti soud ještě poznamenává, že na opožděnost žaloby zcela správně poukázal i žalovaný v písemném vyjádření k žalobě.
V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve výroku usnesení ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Jelikož řízení skončilo před prvním jednáním, soud podle ust. § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl soud ve výroku usnesení ad III. rovněž o vrácení zaplaceného soudního poplatku v částce 3.000,-Kč, který bude žalobci vrácen z účtu krajského soudu v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Ústí nad Labem dne 20. listopadu 2013
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
Iva Tovarová