Číslo jednací: 30A 80/2013-42
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců: a) GAZIANTEP s. r. o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava - Poruba a b) Ing. M. C., obou zast. Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem advokátní kanceláře Schoulz & Partners, advokátní kancelář s. r. o., se sídlem Vladislavova 17, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, za účasti: Město Trutnov, Slovanské náměstí 165, Trutnov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. září 2013, č.j. 15133/UP/2013/Kd, t a k t o :
I. Předmět sporu
Rozhodnutím ze dne 28. června 2013, č.j. 36680/2013, umístil Městský úřad Trutnov (dále i „stavební úřad“) podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), stavbu „Rekonstrukce a dostavba ulice Ječná, Trutnov – Poříčí, I. etapa“ na pozemcích p. č. 141/1, 141/3, 1622/1, 188/53, 1409/12, 1409/14, 1409/15, 1409/16, 1530, 1693, katastrální území Poříčí u Trutnova (dále také jen „Stavba“). Odvolání žalobce b) proti tomuto rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím jako nepřípustné zamítl.
II. Obsah žaloby
S tím ovšem nesouhlasili žalobci. Uvedli, že se účastnili územního řízení o umístění Stavby, přičemž své účastenství zakládali na vlastnictví mezujícího pozemku p.č. 61/2 v k. ú. Poříčí u Trutnova (k tomu krajský soud podotýká, že všechny nemovitosti dotčené v daném řízení se nacházejí v katastrálním území Poříčí u Trutnova; z toho důvodu nebude tento údaj pro zjednodušení a přehlednost při uvádění čísel pozemků a staveb nadále konstatovat).
Dne 27. 6. 2013 (tedy den před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu o umístění Stavby) uzavřel žalobce a) jako prodávající se žalobcem b) jako kupujícím kupní smlouvu, kterou žalobce a) prodal žalobci b) pozemek p. č. 61/2 (dále jen „Pozemek“). Návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí byl podán dne 1. 7. 2013. Územní rozhodnutí bylo žalobci a) doručeno dne 11. 7. 2013. Ten o jeho vydání informoval žalobce b), který v zákonné lhůtě dne 25. 7. 2013 podal odvolání. Následně mělo dle tvrzení žalobců dojít ze strany žalobce b) k odstoupení od kupní smlouvy, které žalobce a) akceptoval, v důsledku čehož byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník Pozemku zase on.
Žalobci shodně tvrdí, že byli v řízení před žalovaným hrubě zkráceni na svých právech nezákonným postupem úřadů. Současně namítli existenci důvodu dle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, a rovněž namítli existenci důvodů dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu.
Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že odvolání podané proti územnímu rozhodnutí žalobcem b), bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení. Ke dni podání odvolání, tedy ke dni 25. 7. 2013, byl žalobce b) vlastníkem Pozemku a tedy nepochybným účastníkem řízení. Pokud následně vlastnictví Pozemku pozbyl na základě odstoupení od smlouvy, vstoupil do běžících správních řízení jako právní nástupce žalobce a). Dle žalobců žalobce b) jako odvolatel nemohl odstoupením od kupní smlouvy od počátku pozbýt svých veřejných práv, tedy práva účastenství ve správním řízení, neboť takovou možnost správní řád nepřipouští. Ten naopak opakovaně zakotvuje institut právního nástupnictví. Žalobce a) přitom s podaným odvoláním souhlasil a souhlasí a očekával, že bude v odvolacím řízení pokračováno způsobem předvídaným § 90 správního řádu.
Dle žalobců tak žalovaný porušil ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v návaznosti na to postupoval v rozporu se zásadou legality (§ 2 odst. 1 správního řádu), zásadou zákazu zneužití pravomoci a správní úvahy (§ 2 odst. 2), zásadou proporcionality a ochrany dobré víry (§ 2 odst. 3), zásadou ochrany veřejného zájmu, zásadou nestranného přístupu a zásadou legitimního očekávání (§ 2 odst. 4).
Žalovaný měl rovněž porušit § 91 odst. 1 správního řádu, neboť žalované rozhodnutí nedoručoval právnímu předchůdci žalobce b), tedy žalobci a). Opětovným nabytím pozemku vstoupil totiž žalobce a) do práv, která svědčí žalobci b).
Závěrem žalobci zmínili porušení § 68 odst. 3 správního řádu z důvodu nedostatečného a nepřezkoumatelného odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný nepředložil žádné úvahy o právním nástupnictví účastenství ve správním řízení.
Navrhli tedy, aby krajský soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný podal k žalobě vyjádření. Uvedl, že proti územnímu rozhodnutí podal dne 25. července 2013 odvolání žalobce b). V obsahu svého odvolání uvedl, že, ač byl v době vydání územního rozhodnutí účastníkem řízení, územní rozhodnutí mu nebylo doručeno. Své účastenství odvolatel vztahoval k vlastnictví Pozemku, který je pozemkem sousedním ve vztahu k umístěné stavbě.
Poté, co stavební úřad napadené rozhodnutí včetně spisu předložil žalovanému k odvolacímu řízení, žalovaný z evidence katastru nemovitostí zjistil, že uvedený pozemek je zapsán na listu vlastnictví č. 524 pro katastrální území 769223 Poříčí u Trutnova. Jeho vlastníkem byl v době vydání územního rozhodnutí a v době podání odvolání žalobce a).
Žalovanému tedy nezbylo než tvrzení žalobce b), že je vlastníkem tohoto pozemku a že mu z tohoto titulu náleží účastnit se předmětného územního řízení, respektive obdržet územní rozhodnutí, odmítnout. Z evidence katastru nemovitostí žalovaný nezjistil, že by žalobce b) byl vlastníkem jakéhokoli jiného pozemku či stavby v sousedství pozemků, na nichž byla stavba územním rozhodnutím umístěna.
Nebylo tedy možné, aby se žalobce b) dovolával účastenství v předmětném územním řízení s odkazem na § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Odvolání, které je podáno osobou, která není účastníkem řízení, je odvoláním nepřípustným. Žalovaný tedy odvolání žalobce b) podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl.
Pokud jde o obsah žaloby, žalovaný nejprve připomněl sled událostí, které byly významné pro určení toho, zda odvolání žalobce b) bylo odvoláním účastníka řízení.
Dne 27. června 2013 byla mezi žalobcem a) jako prodávajícím a žalobcem b) jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl Pozemek.
Dne 28. června 2013 stavební úřad vydal územní rozhodnutí o umístění Stavby. Dne 1. července 2013 byl podán návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí. K tomuto dni pak Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, územní pracoviště Trutnov, provedl vklad údajů.
Dne 11. července 2013 bylo žalobci a) oznámeno územní rozhodnutí.
Dne 22. července 2013 bylo mezi žalobci sepsáno souhlasné prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy, jejímž předmětem byl Pozemek. Tato skutečnost byla Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, územnímu pracovišti Trutnov, oznámena dne 24. července 2013 v 8:00 hod.
Dne 24. července 2013 v 16:09 hod. podal žalobce b) na poště 700 39 Ostrava 39 zásilku s odvoláním. Téhož dne v 17:00 hod. podal zásilku s týmž obsahem na poště 708 00 Ostrava 8. Obě zásilky byly adresovány stavebnímu úřadu a obě byly stavebnímu úřadu doručeny dne 25. července 2013.
Z uvedených skutečností, které plynou jednak ze spisu stavebního úřadu, dále i ze spisu žalovaného a jeho zjištění, je jednoznačné, že v době vydání územního rozhodnutí byl vlastníkem pozemku žalobce a), nikoli žalobce b).
Taktéž tomu bylo i v době, kdy bylo podáno odvolání. Odvolání bylo stavebnímu úřadu doručeno dne 25. července 2013, tedy až poté, co byla Katastrálnímu úřadu Královéhradeckého kraje, územnímu pracovišti Trutnov, k zápisu ohlášena změna vlastnického práva k pozemku. Ostatně i samotné zásilky obsahující odvolání byly podány k poštovní přepravě až poté, co byla změna vlastnického práva k pozemku ohlášena k zápisu do katastru nemovitostí.
Žalobce b) tedy dle žalovaného předmětné odvolání podal až poté, co pozbyl vlastnické právo k Pozemku. Vzhledem k tomu, že žalobce b) odvolání nepodal v době, kdy vlastnickým právem disponoval, nelze uvažovat o tom, že by do práv odvolatele vstoupil žalobce a). Žalobce b) podal své odvolání v době, kdy účastníkem řízení nebyl. Jednalo se tak o odvolání nepřípustné, o němž nebylo možno rozhodnout v odvolacím řízení jinak, než ho podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnout.
Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost.
Žalobci reagovali na vyjádření žalovaného replikou. Nesouhlasili s názorem žalovaného, že žalobce b) podal odvolání až poté, co pozbyl své vlastnické právo k Pozemku. Namítli, že ze stavu zápisu na LV č. 524 ke dni 25. 7. 2013, byl k tomuto dni zapsaným vlastníkem Pozemku žalobce b), přičemž na LV nebyla vyznačena žádná plomba o vkladovém či záznamovém řízení.
V případě, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy o převodu nemovitostí po vkladu práva do katastru nemovitostí, je nutné, aby byl proveden zápis v katastru nemovitostí na původního vlastníka nemovitosti. Tento zápis se provádí na základě ohlášení doloženého souhlasným prohlášením uzavřeným mezi účastníky smlouvy o převodu nemovitostí. Zopakovali, že odvolání bylo podáno se souhlasem žalobce a), neboť oba žalobci hájí stejné zájmy a namítali hrubé porušení územního plánu města Trutnov. V době podání odvolání byl vlastníkem Pozemku evidovaným v katastru nemovitostí žalobce b). Proto podal odvolání s tím, že do jeho procesních práv podle správního řádu vstoupil následně žalobce a). Pokud by dne 25. 7. 2013 podal odvolání přímo žalobce a), mohl by jej žalovaný rovněž odmítnout jako nepřípustné, neboť k tomuto dni nebyl ještě v katastru nemovitostí proveden záznam o změně vlastnictví. Stavební úřad si přitom nemůže činit úsudek o rozsahu vlastnických práv, ale je povinen vycházet z údajů v katastru nemovitostí. V případě existence předběžné otázky podle § 57 správního řádu týkající se nejistoty vlastnického práva může správní orgán řízení přerušit.
Žalovaný se dle žalobců nevypořádal s námitkami, že žalobce b) jako odvolatel nemohl odstoupením od kupní smlouvy od počátku pozbýt práva účastenství ve správním řízení, neboť takovou možnost správní řád nepřipouští. Žalobci s odkazem na § 27 odst. 2 správního řádu namítli, že pokud jde o přímou dotčenost práv, musí se jednat o taková práva nebo právem chráněné zájmy, které mohou okamžikem vydání rozhodnutí doznat nějakých změn. Důvodem odstoupení bylo porušení územního plánu, neboť bylo evidentní, že Pozemek nebude mít územním plánem stanovený přístup na veřejnou komunikaci. Důvodem odstoupení tedy bylo znehodnocení Pozemku v důsledku vydání napadeného rozhodnutí. Pokud by žalovaný odvolání věcně přezkoumal, případně prvoinstanční rozhodnutí zrušil, bezpochyby se to pozitivně dotklo práv obou žalobců a došlo by tím k poskytnutí veřejnoprávní ochrany proti nezákonnému prvoinstančnímu rozhodnutí. Okruh účastníků správního řízení by přitom měly správní orgány ověřovat po celou dobu správního řízení.
Osoba zúčastněná na řízení vyjádření ve věci nepodala.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního s. ř. s. Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když k takovému postupu udělili oba účastníci řízení souhlas, žalovaný výslovně, žalobci postupem dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., o čemž byli ve výzvě předsedy senátu řádně poučeni. O věci usoudil následovně.
Žalobci předně namítali, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a to ať už pro jeho nesrozumitelnost, tak pro nedostatek důvodů. S těmito námitkami krajský soud souhlasit nemohl. Pokud jde o nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti (která předchází nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů) jedná se povětšinou o situaci, kdy odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které pohnuly správní orgán k vydání rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003, č.j. 7 A 547/2002; dostupný na www.nssoud.cz). Jinými slovy především o situaci, kdy není z daného rozhodnutí zřejmé, jak vůbec správní orgán rozhodl. To samozřejmě není případ napadeného rozhodnutí, neboť jeho výrok je zcela jasný a spolu s odůvodněním tvoří kompaktní celek. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný způsobem přehledným a logickým objasnil důvody svého rozhodnutí, zmínil podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Napadené rozhodnutí tak krajský soud shledal plně přezkoumatelným i z důvodu jeho dostatečného odůvodnění, které naplnilo všechny požadavky vymezené v § 68 odst. 3 správního řádu.
Rozhodně také nebyly naplněny předpoklady pro aplikaci § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jak navrhovali (dlužno říci ve zcela obecné rovině) žalobci, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nebyl v rozporu s obsahem správního spisu. Naopak, pokud jde o skutkový stav věci, jak je shora popsán ve vyjádření žalovaného k žalobě, nebylo o něm mezi účastníky řízení zásadního sporu.
Krajský soud proto zopakuje jen ty momenty, které jsou pro rozhodnutí ve věci, jehož jádro spočívá v posouzení právní otázky, rozhodující.
Dne 27. června 2013 byla mezi žalobcem a) jako prodávajícím a žalobcem b) jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl Pozemek. Dne 28. června 2013 stavební úřad vydal územní rozhodnutí o umístění Stavby. Dne 1. července 2013 byl podán návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Jak je patrné z katastru nemovitostí, Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, územní pracoviště Trutnov, vklad povolil rozhodnutím ze dne 8. července 2013, sp. zn. V-3288/2013-610. Vklad údajů o právních vztazích na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu byl proveden v souladu s ustanovením § 5 odst. 3 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), ke dni, kdy byl katastrálnímu úřadu návrh doručen, tedy ke dni 1. července 2013.
Dne 11. července 2013 bylo žalobci a) oznámeno územní rozhodnutí. K tomu krajský soud poznamenává, že nebylo prokázáno (a netvrdila to ani žaloba), že by některý ze žalobců o existenci kupní smlouvy informoval stavební úřad. Ten tedy logicky a správně doručoval těm účastníkům správního řízení, kteří do doby vydání rozhodnutí jak účastníci řízení vystupovali. Není také sporu o tom, že žalobce a) po doručení rozhodnutí s jeho obsahem neprodleně seznámil žalobce b). Tedy rozhodnutí o umístění stavby měli k dispozici jak žalobce a), tak žalobce b). Stavební úřad tedy při doručování svého rozhodnutí postupoval zcela v souladu s 91 odst. 1 správního řádu.
Dne 22. července 2013 bylo mezi žalobci sepsáno Souhlasné prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy, jejímž předmětem byl Pozemek. Z obsahu této písemnosti lze dovodit, že od kupní smlouvy odstoupil prodávající, tedy žalobce a), a to z toho důvodu, že kupující, tedy žalobce b), nezaplatil ani po poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty kupní cenu. Tuto skutečnost učinily obě smluvní strany nespornou a pokud jde o právní titul k odstoupení odkázaly na ustanovení § 48 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto, přičemž odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem nebo účastníky dohodnuto jinak, a na ustanovení § 517 odst. 1 téhož zákona, podle kterého může věřitel (prodávající) odstoupit od kupní smlouvy, pokud dlužník (kupující) nezaplatí dlužnou kupní cenu ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu za tím účelem věřitel (prodávající) poskytne. Tvrzení žalobců obsažené v žalobě, že od kupní smlouvy odstoupil žalobce b), se tedy ukázalo jako nepravdivé.
Nutno dodat, že z textu Souhlasného prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2013 nevyplývá, že, pokud jde o účinky odstoupení od kupní smlouvy, by se smluvní strany dohodly jinak oproti znění zákona. Naopak výslovně uvedly, že „Tímto se obnovilo vlastnické právo společnosti GAZIANTEP s. r. o. k uvedené nemovitosti.“ Odstoupením od kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2013 tedy byla tato od počátku, tedy ex tunc, zrušena. Souhlasné prohlášení pak bylo podepsáno oběma smluvními stranami dne 23. 7. 2013.
Krajský soud zdůrazňuje, že odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon směřující ke zmaření účinků projevu vůle. Účinky odstoupení nastávají automaticky, bez ohledu na stanovisko druhého účastníka a to okamžikem, kdy tento právní úkon dojde do sféry dispozice druhého účastníka. K tomu v daném případě došlo nejpozději dne 23. 7. 2013, kdy obě smluvní strany, tedy žalobce a) i žalobce b), podepsaly Souhlasné prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2013. Důsledkem odstoupení od kupní smlouvy pak bylo její zrušení od samého počátku, jak už bylo shora konstatováno. Dlužno dodat, že právně nevýznamný je z toho důvodu fakt zdůrazňovaný žalobci, že ke dni podání odvolání žalobcem b) byl tento dle stavu zápisu na příslušném LV veden jako vlastník Pozemku. To je totiž zcela pochopitelné a logické z důvodů objasněných níže.
Právě tyto skutečnosti jsou významné pro odpověď na otázku, kdo byl vlastníkem Pozemku ke dni 24. 7. 2013, kdy žalobce b) podal k poštovní přepravě odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby. Byl jím zcela nepochybně žalobce a).
V souvislosti s tím krajský soud podotýká, že žalovaný tedy uvedenou otázku zodpověděl správně, byť se všemi důvody, o které svůj závěr opřel, souhlasit nelze. Žalovaný totiž považoval za právně významné, že Ohlášení změny práva k nemovitosti k zápisu do katastru nemovitostí, jehož přílohou bylo právě shora zmíněné Souhlasné prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2013, bylo podáno na příslušný katastrální úřad v ranních hodinách dne 24. 7. 2013, tedy před tím, než v odpoledních hodinách téhož dne žalobce b) podal k poštovní přepravě odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby. Žalovaný totiž s největší pravděpodobností vycházel z předpokladu, že práva vyplývající ze Souhlasného prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy budou do katastru nemovitostí zapisována formou vkladu ve smyslu § 2 a násl. zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu ovšem s ohledem na shora uvedené právní důsledky odstoupení od smlouvy není. Práva vyplývající z odstoupení od kupní smlouvy k nemovitosti totiž katastrální úřad zapíše formou záznamu ve smyslu § 7 citovaného zákona. Záznam těchto práv do katastru nemovitostí však nemá konstitutivní, nýbrž toliko deklaratorní charakter. Tak tomu bylo i v projednávané věci, neboť jak z údajů obsažených v katastru nemovitostí plyne, katastrální úřad o předloženém Souhlasném prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy provedl záznam dne 7. 8. 013, pod sp. zn. Z-8885/2013. Teprve od tohoto okamžiku bylo možno ze stavu zápisu na příslušném LV zaznamenat, že jako vlastník Pozemku je znovu veden žalobce a). Pro nástup účinků odstoupení od kupní smlouvy ovšem nebyl rozhodný okamžik oznámení skutečností plynoucích ze Souhlasného prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy katastrálnímu úřadu, ale okamžik, kdy právní úkon odstoupení od kupní smlouvy učiněný žalobcem a) došel do sféry dispozice žalobce b).
Této skutečnosti si měl být žalobce a) vědom, stejně jako shora uvedené skutečnosti, že odstoupením od kupní smlouvy se tato od počátku ruší, tedy nahlíží se na ni, jako kdyby nikdy uzavřena nebyla, a tedy vlastníkem předmětného pozemku byl stále žalobce a). Byl to tedy jenom a pouze žalobce a), komu svědčilo oprávnění, coby účastníku správního řízení o umístění stavby z titulu vlastníka Pozemku, podat proti rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu odvolání. Nutno také dodat, že mu v tom nic nebránilo, po odstoupení od kupní smlouvy mu lhůta pro podání tohoto opravného prostředku stále běžela. Žalobce a) si však v tomto směru svá práva střežil nedostatečně.
Za této situace samozřejmě nemůže přicházet v úvahu ani žalobci namítané procesní nástupnictví žalobce b) namísto žalobce a) v rámci správního řízení o umístění stavby, ani procesní nástupnictví žalobce a) namísto žalobce b) v řízení odvolacím. Krajský soud opakuje, že žalobce b) podával odvolání v okamžiku, kdy již žalobce a) od kupní smlouvy řádně odstoupil, a kdy tedy zcela nepochybně nebyl vlastníkem dotčeného pozemku a nesvědčilo mu ani právo účastenství v řízení o umístění stavby.
Pokud tedy odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce b), podal jej subjekt k takovému úkonu zjevně neoprávněný, neboť odvolání může podat dle § 81 odst. 1 správního řádu pouze účastník správního řízení. Jednalo se tedy o odvolání nepřípustné ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu a žalovaný nepochybil, pokud je z toho důvodu zamítl. Závěr žalovaného rozhodnutí tedy krajský soud shledal v souladu se zákonem, byť, jak už shora konstatoval a objasnil, nebyly některé dílčí názory žalovaného při právním hodnocení věci zcela správné. Na zákonnost výroku jeho rozhodnutí to však vliv nemělo.
Žalovaný tedy v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, ani napadeným rozhodnutím samotným, neporušil žádnou ze zásad správního řízení vymezených v § 2 a 3 správního řádu, jak mu vytýkali, ovšem ve zcela obecné rovině a bez bližšího odůvodnění, žalobci.
Pro úplnost krajský soud dodává, že posoudil obsah Souhlasného prohlášení o odstoupení od kupní smlouvy rovněž z toho pohledu, zda se fakticky nejednalo o zpětný převod práva, o jehož zápisu do katastru nemovitostí by katastrální úřad musel rozhodovat formou vkladu. Ale není tomu tak. Důvod, pro který žalobce a) od kupní smlouvy odstoupil uvedený v tomto prohlášení, tedy nezaplacení dlužné kupní ceny kupujícím ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu za tím účelem prodávající poskytne (nikoliv tedy znehodnocení Pozemku v důsledku porušení územního plánu rozhodnutím o umístění stavby, jak začali žalobci tvrdit až v replice k vyjádření žalovaného), je zákonným důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy (§ 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů).
Krajský soud nepřehlédl, že žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce b) proti rozhodnutí o umístění stavby, podal rovněž žalobce a), který účastníkem řízení o odvolání pochopitelně nebyl, neboť sám odvolání nepodal. Dle § 5 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků. V návaznosti na toto ustanovení pak § 68 písm. a) s. ř. s. stanoví, že žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. O takovou výjimku se však v dané věci nejedná, řádným opravným prostředkem bylo v daném případě odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, možnosti jehož podání žalobce a) nevyužil. Jeho žalobu proto musel krajský soud jako nepřípustnou dle § 46 odst. 1 písm. d) odmítnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, ř.j. 9 As 43/2010-50; dostupný na www.nssoud.cz).
VI. Náklady řízení
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný, ten však náhradu nákladů nepožadoval, ostatně krajský soud ze správního spisu ani nezjistil, že by mu nějaké náklady v souvislosti se soudním řízením vznikly.
Náklady řízení nemohly být přiznány ani osobě zúčastněné na řízení. Dle § 60 odst. 5 s. ř. s. má totiž osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Taková situace však v dané věci nenastala, ostatně osoba zúčastněná na řízení náklady řízení ani nepožadovala.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.)
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Hradci Králové dne 27. listopadu 2014
JUDr. Jan Rutsch, v.r.
předseda senátu