63Az 6/2013-32
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: D. U., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3 k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.7.2013 č.j. OAM-426/ZA-ZA14-P10-2010, o udělení mezinárodní ochrany
t a k t o :
I. Žaloba se z a m í t á .
II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce žalobou podanou v zákonné lhůtě u zdejšího soudu vyslovil nesouhlas s rozhodnutím žalovaného ze dne 12.7.2013 ve věci neudělení mezinárodní ochrany. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný ve správním řízení porušil ust. § 3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, v důsledku čehož došlo k porušení § 12 zákona o azylu, neboť žalobce splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v tomto ustanovení a dále porušil ust. § 14a zákona o azylu, neboť v případě návratu hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy. Současně v žalobě požádal o ustanovení právního zástupce ve věci, za pomocí kterého bude žaloba doplněna. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
Usnesením zdejšího soudu ze dne 10.10.2013 č.j. 63Az 6/2013-17 nebyl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.
Napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). V odůvodnění žalovaný uvedl, že současná žádost o udělení mezinárodní ochrany je v případě jmenovaného žadatele o mezinárodní ochranu již druhou v pořadí. Poprvé požádal výše jmenovaný o udělení mezinárodní ochrany na území ČR dne 10.11.2006. Jeho žádost byla rozhodnutím správního orgánu ze dne 4.12.2006 č.j. OAM-1283/VL-10-04-2006 zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.12.2006. Správnost rozhodnutí potvrdil svým rozsudkem ze dne 29.5.2008 sp. zn. 63Az 136/2006-27 o zamítnutí žaloby jmenovaného Krajský soud v Ostravě. Rozsudek nabyl právní moci dne 7.7.2008. Jmenovaný podal dne 11.7.2008 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, který ji svým rozsudkem č.j. 7Azs 71/2009-93 ze dne 31.3.2010 odmítl pro nepřijatelnost (nabylo právní moci dne 6.5.2010). V průběhu aktuálně vedeného správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenovaného je obava z vyhrožování ze strany Talibanu v zemi původu z důvodu žadatelovy předchozí spolupráce, a dále obecně zhoršená bezpečnostní situace v zemi v roce 2010. Správní orgán při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného z hlediska důvodů pro udělení azylu vycházel především z jeho výpovědí, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Kyrgyzské republice. Správní orgán tak konstatuje, že výše jmenovaný nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ust. § 12 písm. a) zákona o azylu, popř. že by mu takové pronásledování v případě návratu do země původu hrozilo, a azyl se neuděluje. Žadatel ve své aktuální žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v rozporu se svými výpověďmi v rámci prvního správního řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že od dětství „dělal informátora“ Talibanu o místních poměrech. Informátora dělal od roku 1997 (od 13 let) asi do roku 2001, kontroloval průchodnost terénu pro účely pašování. Poté co s Talibanem spolupráci přerušil, bylo žadateli dle jeho slov vyhrožováno. Talibanci údajně po žadateli pátrali po ukončení střední školy a jeho nástupu na univerzitu, navštěvovali prarodiče, kde v dřívější době žil, vyhrožováno bylo taktéž prarodičům a bylo jim zaříznuto několik ovcí. V předchozím řízení o této skutečnosti žadatel nehovořil, protože to podle svých slov zřejmě nepovažoval za důležité, možná na to zapomněl a nikdo se ho neptal. Ve vlastnoručně psaných důvodech k žádosti jmenovaný uvedl, že „dostal deportaci“ z České republiky, a poté co hovořil telefonicky s matkou, která pobývá v Rusku, bylo mu sděleno, že se nemůže vrátit zpět do země původu, protože je zde nebezpečno. Žadatel uvedl, že neví, kde se nachází jeho otec a bratr, jejich dům je prázdný, neví, kam se má vrátit. Ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 10.11.2006 však žadatel k okolnostem opuštění vlasti sdělil, že bydlí v horách u babičky, a nechce tam již dále žít z důvodu obtěžování ze strany Talibanu. Konkrétně jim byl ze strany Talibanu odveden jednou dobytek. Jmenovaný neviděl pro sebe žádnou budoucnost, tak se rozhodl ze země odejít. Správní orgán vzhledem k uvedenému konstatuje, že ve výpovědích žadatele k jeho důvodům odchodu ze země původu a následnému podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany shledal zcela zásadní rozpory. Během aktuálně vedeného správního řízení jmenovaný nebyl schopen uvedené rozpory věrohodně vysvětlit, když v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 29.12.2010 uvedl, že uvedené skutečnosti asi nepovažoval za důležité, nebo na ně zapomněl, nikdo se ho neptal. Během pohovoru dne 10.1.2011 na dotaz správního orgánu žadatel taktéž nebyl schopen věrohodně vysvětlit, proč uvedené skutečnosti o údajné dlouhodobé vědomé spolupráci s Talibanem v prvním řízení neuvedl, když konkrétně sdělil, že ani neví, o všem určitě mluvil, bál se a asi se ho na uvedené nikdo neptal. Taková vyjádření žadatele správní orgán nepovažuje za dostatečné zdůvodnění zásadních rozporů v jeho výpovědích a nepřiznal tak novým tvrzením žadatele o okolnostech jeho odchodu žádnou důkazní hodnotu vzhledem k jejich zjevné účelovosti a nevěrohodnosti. Pokud jde o vyjádření obavy žadatele týkající se zhoršených bezpečnostních podmínek v zemi jeho původu v roce 2010, kdy v zemi propukly etnické nepokoje mezi Uzbeky a Kyrgyzy, správní orgán konstatuje, že je si na základě shora citovaných dostupných informací o situaci v Kyrgyzstánu vědom zhoršené bezpečnostní situace v zemi v roce 2010. Kyrgyzskou republiku zcela jistě nelze označit za zemi s vyspělou demokracií, v zemi i po změnách politických poměrů od roku 2010 přetrvává značné množství ekonomických i politických problémů. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, a proto se mu azyl za účelem sloučení rodiny neuděluje. Na základě posouzení obsahu správního spisu správní orgán tedy konstatuje, že v případě výše jmenovaného nenalezl zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu z humanitárního důvodu podle § 14 zákona o azylu, a tudíž azyl neuděluje. Správní orgán při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného ve vztahu k existenci důvodů pro udělení doplňkové ochrany vycházel především z výpovědí žadatele, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Kyrgyzské republice. Správní orgán rozhodující ve věci tak na základě provedeného správního řízení dospěl k závěru, že výše jmenovaný žadatel o mezinárodní ochranu nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu a doplňková ochrana se neuděluje.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný popřel oprávněnost námitek uvedených v žalobě a uvedl, že současná žádost o udělení mezinárodní ochrany je v pořadí druhou. Jeho původní žádost ze dne 10.11.2006 byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 4.12.2006 jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a správnost tohoto rozhodnutí byla potvrzena Krajským soudem v Ostravě dne 29.5.2008 pod sp. zn. 63Az 136/2006. Kasační stížnost podaná k Nejvyššímu správnímu soudu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě byla pro nepřijatelnost odmítnuta. Žalobce ve své aktuální žádosti v rozporu se svými výpověďmi v rámci prvního správního řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že od dětství „dělal informátora“ Talibanu o místních poměrech. Informátora dělal od r. 1997, od svých 13-ti let, asi do r. 2001, kdy kontroloval průchodnost terénu pro účely pašování. Poté, co s Talibanem spolupráci přerušil, bylo žadateli dle jeho slov vyhrožováno. Ve výpovědích žalobce k jeho důvodům odchodu ze země původu následnému podání žádosti žalovaný shledal zásadní rozpory, které žalobce nebyl schopen věrohodně vysvětlit. Pokud žalobce v rámci aktuálního správního řízení popisuje bez vážného důvodu okolnosti před odchodem ze země původu zcela odlišně, a to navíc za situace, kdy byl v ČR propuštěn z výkonu trestu a byl mu soudem uložen trest vyhoštění z území ČR, nelze jeho výpověď, která je u každého žadatele o mezinárodní ochranu, bezesporu základním a nenahraditelným zdrojem informací, považovat za věrohodnou. Žalovaný se dostatečně vypořádal i s tvrzeními žalobce ohledně posouzení doplňkové ochrany a navrhl žalobu zamítnout.
Z obsahu správního spisu soud zjistil, že v řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které započalo dne 10.11.2006, žalobce uváděl, že svou vlast opustil 7.11.2006. V Kyrgyzstánu bydlí poblíž hranice s Tadžikistánem. Bydlí v horách u babičky, ale nechce tam dále žít, protože ho obtěžovali příslušníci Talibanu. Jednou přišli k nim domů, odvedli jim dobytek. Nevidí pro sebe žádnou budoucnost v zemi původu. Do azylového tábora došel na základě informací získaných ještě v Kyrgyzstánu. V protokolu k pohovoru dne 1.12.2006 uvedl, že bydlel na vesnici u babičky do r. 2004, poslední rok a půl žil u rodičů v Ajderkenu. Když ještě žil u babičky, tak se tam objevili talibáni a chtěli, aby s nimi spolupracoval. S talibány měl problémy jen na venkově u babičky, ne v Ajderkenu. Pod pojmem talibánci myslí mudžhahedíny, což je extrémistická skupina muslimů. Tito po něm požadovali, aby pro ně pracoval a na otázku, jak pro ně pracoval, uvedl, že přišli a ptali se, kde je cesta a současně mu řekli, aby pro ně pracoval. Žalovaný o žádosti ze dne 10.11.2006 svým rozhodnutím ze dne 4.12.2006 rozhodl tak, že žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a Krajský soud v Ostravě žalobu proti tomuto rozhodnutí dne 29.5.2088 zamítl rozsudkem č j. 63Az 136/2006-27.
Dále ze správního spisu zjištěno, že v pořadí druhé řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany započalo 29.12.2010. V této žádosti žalobce uvedl, že svou vlast opustil 7.11.2006. Odjel z důvodu problémů s Talibanem, neboť jim dříve dělal informátora za peníze. Pak zjistil, že dělají nedobré věci a chtěl spolupráci přerušit. Oni po něm však neustále pátrali a tak musel odjet. Bylo mu vyhrožováno. Informátora dělal asi od r. 1997 do r. 2001, když žil u prarodičů na vesnici. Informátorství spočívalo v tom, že jako malý kluk znal dobře místní terén, je to na hranicích Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Afghánistánu. Kontroloval průchodnost terénu, protože oni tam něco pašovali, ale neví, co. Když se odstěhoval k rodičům, za prarodiči dojížděl, u prarodičů chodil do školy do 9-ti let. V r. 1999 se odstěhoval k rodičům do města Aidarken, kde v r. 2001 ukončil střední školu a nastoupil na univerzitu v Oši, tam studoval do května 2006. Od té doby po něm talibánci pátrali, navštěvovali prarodiče, vyptávali se jich na něho, vyhrožovali prarodičům, zařízli jim několik ovcí a vyhrožovali jim zabitím celého stáda. V minulém řízení o tom nehovořil, neboť to nepovažoval za důležité, možná to zapomněl nebo se ho na to nikdo neptal. Nechce se celý život skrývat a bát se o svůj život, proto se rozhodl vycestovat.
Na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany, uvedl, že poté, co obdržel trest vyhoštění, chystal se domů, ale v Kyrgyzstánu proběhly krvavé nepokoje. Jeho matka utekla do Ruska, je s ní v telefonickém kontaktu, otec a bratr zmizeli a dodnes neví, kde jsou. Na radu matky se domů nechce vrátit. Netuší, co by se mu mohlo stát, jejich dům je prázdný. Obává se situace v Kyrgyzstánu, bojí se, že tam vypukne co nevidět válka, situace je nepřehledná. Dále uvedl, že bylo proti němu vedeno v ČR trestní stíhání za znásilnění v r. 2009 s výsledkem trestu odnětí svobody v délce 3 let s propuštěním po 1,5 roku a vyhoštěním. Z protokolu o žádosti ze dne 10.1.2011, že vlast opustil v listopadu 2006, prostředky na cestu měl od rodičů. Během studia na univerzitě několik let pracoval s talibánci a pak přestal. Oni mu však nedali pokoj. Začal s nimi spolupracovat ve 13-ti letech, kdy žil u babičky. V r. 1999 se přestěhoval k rodičům a i potom s nimi spolupracoval, a to i během studií na univerzitě, když už nechtěl, ale bylo mu vyhrožováno. Forma vyhrožování spočívala v tom, že přijížděli domů k prarodičům, vyptávali se jich, kde je, vyhrožovali i rodičům, zabíjeli jim ovce s pohrůžkou, že vybijí celé stádo. Neví, kolikrát přijeli k prarodičům, ale u rodičů byli asi 2x. Pracoval jako informátor, neboť dobře znal město, všechny cesty a silnice a talibánci, když převáželi náklady, nechtěli přijít do kontaktu s policií a on jim podával informace o policejních hlídkách. Za to dostával peníze, někdy 100 USD nebo i 200 USD. Na otázku, proč o tom nehovořil v předchozím řízení, uvedl, že neví, bál se, ale také se na to nikdo nezeptal. Doma nehledal pomoc u policie. Dále uvedl, že chtěl odjet domů, neboť dostal výjezdní příkaz na 5 dnů, ale matka je v současnosti v Rusku a otec a bratr jsou nezvěstní. Doma jsou velké konflikty mezi Uzbeky a Kyrgyzy a matka mu radí, aby se tam nevracel. Dle matky člověk nemůže ve dne normálně projít ulici a on neví, jaká tam vlastně situace je.
Součástí správního spisu jsou zprávy o situaci v zemi původu, a to konkrétně Informace zastupitelského úřadu v Kazachstánu ze dne 2.11.2010, ve které mimo jiné uvedeno, že na jihu země, v okolí města Oš, stále dochází k diskriminaci uzbecké menšiny a diskriminace etnických uzbeků se v Kyrgyzstánu nijak nezlepšila. Panuje obava, že vnitřní etnické nepokoje mohou vést k nekontrolovatelnému růstu nacionalismu. Dále Informace z Infobanky ČTK ze dne 29.11.2010, kde např. uvedeno, že dne 11.6.2010 na jihu země, především ve městech Oš a Džalalaba, vypukly ozbrojené střety mezi skupinami mladých Kyrgyzů a Uzbeků. Na jihu byl vyhlášen výjimečný stav a do oblasti vláda vyslala armádu. Nepokoje si vyžádaly 179 mrtvých. Dále zpráva ČTK ze dne 17.12.2010 o názvu „V Kyrgyzstánu se poprvé sešel nově zvolený parlament“.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).
Soud především zdůrazňuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, č.j. 5 Azs 125/2005 - 46).
V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Krajský soud nepřisvědčil žalobci v námitce, že porušením ustanovení § 3 správního řádu žalovaný nezjistil skutečný stav věci. Žalovaný vycházel především z výpovědí žalobce, a to jak z žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 10.11.2006 a z protokolu o pohovoru k této žádosti tak samozřejmě i z žádosti ze dne 29.12.2010 včetně protokolu o pohovoru k této žádosti ze dne 10.1.2011. Žalobce neuvedl jediný důvod, že by byl ve své vlasti pronásledován státními orgány či soukromými osobami z důvodu podřaditelných pod cit. ustanovení. Žalobce jako důvod opuštění Kyrgyzské republiky uvedl, že se obává „Talibanu“, protože pro ně již nechtěl pracovat. V této souvislosti však uvedl, že jim poskytoval informace o průchodnosti terénu, když ještě bydlel u babičky, avšak odtamtud se odstěhoval v r. 1999 k rodičům do města Aidarken. Dále uvedl (protokol ze dne 10.1.2011) na jedné straně, že když přestal s Talibanci spolupracovat, přicházeli za ním a zastrašovali jej na druhé straně uvedl, že forma vyhrožování spočívala v tom, že vyhrožovali jeho rodičům a prarodičům. Dále bylo zjištěno, že v řízení v roce 2006 sdělil, že problémy s Talibany měl jen na venkově u babičky, ne v Ajderkenu, ale za babičkou musel jezdit, pracovat na poli a obával se, že by chtěli nějakou spolupráci. Porovnáním výpovědí v jednotlivých uvedených správních řízení jsou rozpory a soud zpochybňuje přesvědčivost tvrzení žalobce. Žalobce, ač měl-li obavu ze strany Talibanců, neobrátil se o pomoc na státní orgány. S ohledem na nepřesvědčivost a rozpornost v tvrzeních soud přisvědčil žalovanému, že u žalobce nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu. Námitku žalobce, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu, soud neshledal důvodnou.
Soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se splnění podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště (§ 14a odst. 1 zákona o azylu). Za vážnou újmu se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (§ 14a odst. 2 zákona o azylu). Podle § 14b zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi u osoby požívající doplňkové ochrany v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i kdy v řízení i udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Soud konstatuje, že žalovaný se podrobně ve svém rozhodnutí touto otázkou zabýval a soud se s názorem žalovaného i za současné situace ztotožnil. Při hodnocení této otázky je nutno hodnotit stav současný, resp. stav k návratu žalobců do země původu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správní soudu (rozhodnutí ze dne 17.3.2008, č.j. 5Azs 80/2007-87), který vyslovil, že „Pro zjištění okolností rozhodných pro udělení doplňkové ochrany je tedy určující doba případného návratu žadatele o azyl do jeho vlasti. V případě uplatnění čl. 33 Ženevské úmluvy a řešení otázek týkajících se rozhodování o poskytnutí doplňkové ochrany, která je podle aktuální právní úpravy vnitrostátním prostředkem k naplnění požadavku plynoucího ze zásady „non refoulement“, je z povahy věci a z podstaty samotného tohoto právního institutu logicky dovoditelné, že dokazování a posuzování skutkových okolností, konkrétně situace v zemi původu žadatele ve vztahu k jeho individuálním poměrům a k dalším faktům, které je sám schopen doložit, nebo které jsou jinak zřejmé, je nutno vázat k okamžiku, kdy má být o doplňkové ochraně rozhodováno, tedy se zřetelem k současnosti, či spíše blízké budoucnosti, nikoli však směrem do minulosti.“ Žalobce nesplňuje uvedené podmínky, neboť nebylo zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do své vlasti, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy, jak je v tomto odstavci výše uvedeno. Vážná újma i pronásledování může osobě hrozit sice nejen ze strany státu, ale i ze strany nestátních subjektů, tedy i soukromých osob. Ze zpráv, které jsou obsahem správního spisu (výše uváděné) vyplývá, že i přes stabilizaci situace v Kyrgyzstánu z roku 2010 může stále docházet k určitým etnicky vypjatým situacím. V tomto případě však z předložených zpráv jednoznačně vyplývá, že pokud k určitým incidentům dochází, dochází k nim vůči uzbeckým státním příslušníkům ze strany kyrgyzské většiny. Žalobce je kyrgyzské národnosti a před svým odchodem měl obavy jednání Talibánců. Žalobce však v řízení neprokázal a ani neuvedl, že se pokoušel hledat ochranu u státní moci nebo že by státní moc žalobcovu ochranu nebyla schopna zajistit.
Soud na závěr zdůrazňuje, že udělení mezinárodní ochrany je vyhrazeno zcela výjimečným případům a nelze ji pojímat jako ochranu před jakýmkoliv negativním jevem, jenž se ve vztahu k žalobci v zemi jeho původu odehrává nebo odehrávat může (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, č.j. 5Azs 125/2005–46). Vzhledem k uvedenému a vzhledem ke zprávám citovaným v tomto rozsudku, soud neshledal, že by správní orgán porušil ust. § 14a zákona o azylu.
Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. a podle § 51 s.ř.s. rozhodl ve věci bez nařízení jednání se souhlasem účastníků řízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil a podle soudního spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ostravě dne 10. listopadu 2014
JUDr. Jana Záviská
samosoudkyně