U S N E S E N Í
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobce: J. N., nar. „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Údolní č. p. 8, PSČ 400 01, proti žalovanému: Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební č. p. 61, PSČ 400 21, v řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2013, č. j. 1285880/13/2514-24801-501038,
t a k t o :
I. Žaloba se o d m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce podal prostřednictvím svého právního zástupce datovou zprávou dne 29. 4. 2014 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem žalobu, jíž se domáhal zrušení mj. prvostupňového rozhodnutí žalovaného Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 24. 5. 2013, č. j. 1285880/13/2514-24801-501038, kterým byl zamítnut žalobcův návrh na obnovu řízení ve věci daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005, přičemž toto prvostupňové rozhodnutí bylo posléze k odvolání žalobce žalovaným Finančním úřadem pro Ústecký kraj zrušeno jeho rozhodnutím o odvolání ze dne 26. 7. 2013, č. j. 1610190/13/2514-24801-501038. Současně se žalobce domáhal, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek žalobě.
Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří ust. § 68 písm. e) ve vazbě na ust. § 70 s. ř. s., které upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle ust. § 65 a § 66 s. ř. s.
Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti. Jedná se o tzv. procesní legitimaci. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Hmotněprávně je pak legitimována pouze ta osoba, která byla na svých právech skutečně zkrácena.
V daném případě je soud toho názoru, že žalobou bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu, a to prvostupňové rozhodnutí žalovaného Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 24. 5. 2013, č. j. 1285880/13/2514-24801-501038, které spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v ust. § 70 písm. a) s. ř. s., tj. že se jedná o rozhodnutí, které není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší či závazně neurčují práva nebo povinnosti.
Jak již bylo zmíněno shora, napadeným prvostupňovým rozhodnutím ze dne 24. 5. 2013 žalovaný Finanční úřad pro Ústecký kraj zamítl žalobcův návrh na obnovu řízení ve věci daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005. Z uvedeného vyplývá, že tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2013 zjevně nedochází k zásahu do žalobcových práv tak, jak vyžaduje ust. § 65 s. ř. s., když se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci. Tomuto závěru soudu ostatně odpovídá fakt, že dotyčné prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2013 bylo posléze k odvolání žalobce žalovaným zrušeno, a to jeho rozhodnutím o odvolání ze dne 26. 7. 2013, č. j. 1610190/13/2514-24801-501038, které je třeba v tomto případě považovat za konečné rozhodnutí ve věci napadnutelné žalobou v rámci správního soudnictví v režimu ust. § 65 a násl. s. ř. s. Žalobce ovšem toto konečné rozhodnutí ve věci žalovaného ze dne 26. 7. 2013 z pochopitelných důvodů nenapadá, když tímto rozhodnutím bylo vyhověno jeho odvolání a prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2013 bylo zrušeno.
V daném případě tedy soud neměl žádných pochybností o tom, že žalobce napadá výlučně prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2013, kterým sice bylo rozhodnuto v neprospěch žalobce, nicméně pro vyhodnocení splnění podmínek pro vedení řízení o podané žalobě je podstatné to, že se nejedná o rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., když jím s konečnou platností nebylo zasahováno do žalobcových práv tak, jak vyžaduje ust. § 65 s. ř. s. Navíc nelze přehlédnout skutečnost, že žalobce nemůže s úspěchem brojit proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2013, neboť toto rozhodnutí již bylo žalovaným pravomocně zrušeno jeho shora citovaným druhostupňovým rozhodnutím ze dne 26. 7. 2013. Vedle toho je třeba vzít v potaz i to, že žalobce brojí proti dotyčnému prvostupňovému rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2013 zjevně opožděnou žalobou, když ta nebyla podána do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí ze dne 24. 5. 2013 žalobci, nýbrž až dne 29. 4. 2014.
Soud proto uzavírá, že ze shora uvedených důvodů shledal prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2013 za rozhodnutí, které po obsahové stránce nesplňuje požadavky ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti žalobce. Proto soudu nezbylo, než žalobu ve výroku ad I. usnesení podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout s odkazem na ust. § 68 písm. e) a ust. § 70 písm. a) s. ř. s. Právě učiněný závěr soudu je souladný se závěry obsaženými např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, č. j. 1 Afs 88/2009 – 48, který je publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 2624/2012 a také na www.nssoud.cz.
V této souvislosti soud směrem k žalobci ještě připomíná, že přes toto odmítavé usnesení není vyloučeno, aby v rámci případného meritorního přezkumu žaloby vedené pod sp. zn. 15 Af 35/2014, jíž je brojeno proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 3. 2014, č. j. 7891/14/5000-14104-711507, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 5. 9. 2013, č. j. 1672541/13/2514-24801-501038, jímž byl zamítnut žalobcův návrh na obnovu řízení ve věci předepsaného příslušenství daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005, soud náležitě posoudil jednotlivé žalobní námitky včetně res iudicatae.
Výrok ad II. usnesení o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Za daného stavu, kdy nebyly naplněny podmínky řízení, a byl učiněn závěr o nutnosti předmětnou žalobu odmítnout, soud nerozhodoval o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku. O případném vrácení soudních poplatků za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě nebylo soudem rozhodováno, neboť ze strany žalobce nebyly dosud uhrazeny.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ústí nad Labem dne 19. května 2014
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Markéta Kubová