Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. v právní věci žalobce: L. N., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: Vězěňské s l u ž b ě ČR, G e n e r á l n í ř e d i t e l s t v í, se sídlem v Praze 4, ul. Soudní č. p. 1672/1a, pošt. přihr. 3, PSČ 140 67, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2014, č. j. VS 22516/5/2014-50/EKO/740, o invalidním důchodu,
takto:
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované Vězěňské služby ČR, Generální ředitelství, ze dne 26. 2. 2014, č. j. VS 22516/5/2014-50/EKO/740, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ředitelky odboru ekonomického Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR ze dne 28. 11. 2013, č. j. VS 22516/1/2013-50/Eko/743, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov ze dne 11. 11. 2013 žalobce není invalidní, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla pouze o 5 %.
Podáním ze dne 22. 12. 2014, které bylo soudu poštou doručeno dne 23. 12. 2014, vzal žalobce tuto žalobu výslovně zpět, patrně v reakci na obsah posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 12. 2014.
S ohledem na skutečnost, že projev vůle žalobce, jímž došlo ke zpětvzetí předmětné žaloby, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím žalobce zamýšlel ukončení předmětného soudního řízení jeho zastavením, soud tudíž v souladu s ust. § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), řízení o předmětné žalobě ve výroku ad I. tohoto usnesení zastavil.
Z důvodu zastavení řízení soud současně v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. tohoto usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť k zastavení nedošlo v důsledku pozdějšího chování žalované či uspokojení žalobce, a proto žalobce nemá proti žalované právo na náhradu nákladů řízení dle věty druhé téhož ustanovení s. ř. s.
Pro úplnost soud poznamenává, že v předmětném přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí jsou pro soud v zásadě určující závěry odborného posudku vypracovaného k žádosti soudu Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2014. Proto pokud dojde u žalobce k nějaké změně (zhoršení) jeho zdravotního stavu, nic mu nebrání v tom, aby u žalované opětovně zažádal o přiznání invalidního důchodu a inicioval tak nové správní řízení včetně případného soudního přezkumu v rámci správního soudnictví.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ústí nad Labem dne 2. ledna 2015
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
Iva Tovarová