16Ad 66/2014 - 41
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: R. L., bytem P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 28.8.2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2014 č.j. X o invalidní důchod,
t a k t o :
I. Rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2014 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 21.5.2014 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Včasnou žalobou ze dne 28.8.2014 se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2014 č.j. X, protože nesouhlasí s posouzením stručně popsaného zdravotního stavu, který je v rozporu s lékařskými odbornými nálezy a za absurdní považuje odebrání III. stupně invalidity na I. stupeň, když vzhledem k těžkému zdravotnímu stavu není možné pracovat na plný úvazek; závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 3.7.2014 a vrácení věci žalované, požadovala i náklady řízení bez specifikace. (K žalobě připojila i kopii napadeného rozhodnutí.)
Napadeným rozhodnutím ze dne 3.7.2014 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 21.5.2014, kterým jí byl snížen stupeň a výše invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), tak, že od 12.7.2014 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně jí náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5.802,-Kč, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město (dále jen OSSZ) ze dne 29.4.2014 je invalidní pro invaliditu druhého stupně, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 40%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 3.7.2014 žalovaná zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě ze dne 17.7.2014 bylo lékařem ČSSZ zjištěno, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu prvního stupně, když se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., oddíl C, položce 4b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-40%, a žalobkyni byla přiznána horní hranice 40% s ohledem na aktuální klinický nález, proto nemohlo být námitkám žalobkyně vyhověno.
Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 29.4.2014 i ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ, pracoviště Plzeň dne 17.7.2014 soud zjistil, že žalobkyně nebyla uznána invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale byla nadále uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 40%, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., oddíl C, položce 4b) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40%, která dle § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna; změna stupně invalidity 29.4.2014 – jednání OSSZ.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 30.9.2014 navrhla k důkazu ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyhotovení nového posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), kdy za současného stavu navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Z dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně soud zjistil, že napadené rozhodnutí ze dne 3.7.2014 bylo žalobkyni doručeno dne 22.7.2014.
V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 28.11.2014, jemuž byla přítomna žalobkyně i odborný lékař z oboru interního lékařství. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu druhého stupně, nešlo o invaliditu třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%, když komise hodnotila na rozdíl od OSSZ a ČSSZ míru poklesu pracovní schopnosti dle kapitoly XI., oddíl C, položce 4c) přílohy vyhlášky 60% a dále nezvýšila dle § 3 a 4 vyhlášky; změna stupně invalidity stanovena rovněž dnem 29.4.2014. Dle doložené zdravotní dokumentace byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jedná se o Crohnovu chorobu, kolitickou formu s těžkým a komplikovaným průběhem, se závažnými extraintestinálními kloubními projevy, kožními projevy s postižením nehtů na rukou a očními projevy - chronickým zánětem spojivek, je přítomna sideropenická
anemie; i přes biologickou léčbu Humirou a intermitentní pulsní kortikoterapii nelze navodit plnou remisi onemocnění; střídají se intervaly aktivity a remise, kdy jsou v popředí extraintestinální kloubní projevy a občasně i střevní projevy aktivity onemocnění, průjmy, enterorhagie, bolesti břicha; onemocnění je dlouhodobé, chronické, k celkovému zhoršení došlo od počátku tohoto roku, kdy jsou přítomny i projevy kožní- paronychia na prstech obou rukou, chronický zánět spojivek, rovněž v.s. v souvislosti s Crohnovou chorobou; v laboratorních nálezech je trvale přítomna sideropenická anemie. Žalobkyně není schopna práce spojené s fyzickou námahou, ve zvýšeném riziku stresů, prochlazení, ve směnném provozu, bez dobrého hygienického zázemí a bez možnosti dodržování režimových opatření - léčebného režimu včetně dietních opatření. Dále bylo uvedeno, že stanovení míry poklesu pracovní schopnosti při jednání na základě žádosti o invalidní důchod na OSSZ Plzeň-město ze 25.4.2013 bylo nadhodnocené, neboť se nejedná a ani v minulosti se nejednalo o takové velmi těžké zdravotní postižení, které by odůvodňovalo schopnost výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. I když odborný lékař z gastroenterologie opakovaně uvádí neschopnost trvalého pracovního zařazení, žalobkyně je nepřetržitě, kromě mateřské dovolené, zaměstnána, u současného zaměstnavatele pracuje od 10/2006, až od 14.4.2014 pracovala ve zkráceném úvazku 6 hodin denně, od 12.5.2014 pracuje v úvazku 4 hodiny denně a současné pracovní zařazení jí vyhovuje; prokazuje tedy dlouhodobě, že má zachovány schopnosti vykonávat práci odpovídající jejím zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, využít zachované pracovní schopnosti a pracovně se začlenit. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)
K dotazu soudu žalobkyně dne 17.12.2014 v podání sdělila, že náhradu nákladů řízení ve věci jejího právního zastoupení nepožaduje, neboť není doložena.
V § 39 zákona je stanoveno následující:
(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%.
(2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.
(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení nebyly v této věci shledány, jak uvedeno shora.
Žalobkyně se z důvodů uvedených v žalobě domáhá ponechání nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, která je od 1.1.2010 upravena v citovaném § 39 zákona. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky).
Dle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.
Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 3.7.2014, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ponechání vyššího stupně invalidity s ohledem na její zdravotní stav z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 28.11.2014 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, nikoli pouze prvního stupně, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2014 i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 21.5.2014 bez jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť správní orgán si neopatřil ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle posudku PK MPSV je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, nikoli pouze prvního stupně, když přiznání invalidity třetího stupně OSSZ dne 25.4.2013 (od 3.4.2013) bylo dle komise nadhodnocené, a míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá 60%. Předmětný nedostatek byl způsoben zejména při vypracování podkladového rozhodnutí příslušnou OSSZ a poté ČSSZ (40% poklesu pracovní schopnosti). Soud upozorňuje také na datum rozhodnutí o námitkách datované 3.7.2014, které je nepochybně nesprávné s ohledem na skutečnost, že posouzení zdravotního stavu žalobkyně v řízení o námitkách se uskutečnilo až dne 17.7.2014, tudíž i s ohledem na datum doručení bylo rozhodnutí vyhotoveno nejdříve dne 18.7.2014, nikoli 3.7.2014, a dne 21.7.2014 (pondělí) bylo předáno k poštovní přepravě a následující den 22.7.2014 bylo doručeno žalobkyni.
Po právní moci tohoto rozsudku bude proto vycházet žalovaná ze zjištění, že žalobkyně je nadále od 29.4.2014 invalidní pro invaliditu druhého stupně (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – tj. změna stupně invalidity z třetího na druhý stupeň, čímž bude realizován i rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 66/2014 ze dne 31.12.2014, když rozhodnutí o snížení invalidity z třetího na první stupeň by žalovaná nevydala v případě zjištění, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně již na základě posouzení na OSSZ Plzeň-město či by vyhověla v řízení o námitkách její námitce uplatněné proti rozhodnutí ze dne 21.5.2014.
O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně však nepožadovala náklady tohoto řízení.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Plzni dne 31. prosince 2014
JUDr. Alena Hocká
samosoudkyně