61Ad 3/2014-66
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: E.P., nar. „X“, bytem „X“, zastoupena Mgr. Martinou Suchodolovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo náměstí 146, 564 01 Žamberk, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2014, č.j. „X“/315-EKO,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené právní zástupkyni žalobkyně Mgr. Martině Suchodolové, advokátce, se vůči České republice přiznává právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.328,80 Kč, přičemž uvedená částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Vymezení předmětu řízení:
Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala soudního přezkumu žalovaného rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne 26. 9. 2011, č.j. „X“. Posledně uvedeným rozhodnutím rozhodla ČSSZ podle článku II., bodu 13, věty první zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., zákon č. 582/1991 Sb. a některé další zákony, a podle § 41 odst. 3 zákona číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), o snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně vypláceného ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně od 12. 11. 2011 na výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, která činí 5.072,- Kč měsíčně.
Žalobní body:
Žalobkyně tvrdí, že podle osobního listu důchodového pojištění ze dne 2. 12. 2013, č. „X“, je prokázáno, že sporné období od 3. 4. 2000 do 30. 9. 2000, které bylo následně žalovanou vyňato z dob pojištění, bylo hodnoceno jako dávky nemocenského pojištění v ochranné lhůtě. V dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně byla od 3. 4. 2000 do 11. 3. 2001. Žalobkyně tvrdí, že napadeným rozhodnutím jí byl přiznán pouze částečný invalidní důchod ve výši 3. 527,-Kč. Od 3. 4. 2000 nevykonávala z důvodu zdravotního stavu žádnou výdělečnou činnost.
Uvedené žalobní body byly doplněny podáním právní zástupkyně žalobkyně, ze dne 12. 11. 2014, které směřovalo do nesprávného posouzení zdravotního stavu žalobkyně, když k těmto žalobním bodům nemohl již soud přihlížet, neboť byly uplatněny po lhůtě pro podání žaloby, když rozsah soudního přezkumu rozhodnutí byl dostatečně srozumitelně vymezen samotnou žalobkyní, tj. právní zástupkyně byla ustanovena k zastupování žalobkyně v již zahájeném řízení, nikoliv k sepisu žaloby. Uvedené považuje soud za stěžejní pro posouzení nepřípustnosti rozšíření žalobních bodů. Mimo to, zjištění zdravotního stavu žalobkyně nebylo předmětem uvedeného rozhodnutí, jak bude vyloženo níže.
Vyjádření žalované:
Žalovaná setrvala na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.
Posouzení věci krajským soudem:
Krajský soud musel předně vycházet z toho, že žalovaná rozhodovala o námitkách žalobkyně za procesní situace, kdy její předchozí rozhodnutí o témže předmětu řízení bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, č.j. 53 Ad 6/2013-59, ze dne 2. 10. 2013, zrušeno, když vysloveným právním názorem byla vázána.
Krajský soud přitom k dané problematice uvedl: „Žalovaná musí konkrétně uvést, jaké zjištění z jaké listiny či jiného podkladu vyplývá, a tento podklad musí tvořit obsah spisu tak, aby byla správnost a úplnost skutkových zjištění přezkoumatelná. Žalovaná byla rovněž povinna se vypořádat s tvrzeními a listinami předloženými žalobkyní, což neučinila. Na jedné straně tak jsou ve spise obsaženy námitky, v nichž žalobkyně tvrdí pozastavení SVČ v lednu 2000, na straně druhé jsou součástí napadeného rozhodnutí zjištění žalované o výkonu SVČ žalobkyní v lednu, únoru a březnu 2000 a o zpětném odhlášení žalobkyně z důchodového pojištění ke dni 31. 3. 2000, aniž by žalovaná objasnila, proč tvrzení žalobkyně nebrala v úvahu, resp. jakými konkrétními důkazy či podklady je měla za vyvrácená, a jak hodnotila jí předložené listiny. Pokud by pak i soud vzal zjištění žalované v odůvodnění rozhodnutí za nesporná, tedy pokud by skutečně platilo, že žalobkyně podnikala ještě v období 17. 3. až 31. 3. 2000 a dne 10. 4. 2006 se zpětně odhlásila z důchodového pojištění a též ze SVČ ke dni 31. 3. 2000, není z rozhodnutí zřejmé, proč právě tyto skutečnosti vedou k závěru o nemožnosti hodnocení sporného období jako doby pojištění či náhradní doby pojištění. Soud tedy musí znovu uzavřít, že se žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak konkrétně nevyjádřila k námitkám žalobkyně a tedy její rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.“
Tedy žalovaná byla zavázána, aby v novém rozhodnutí o námitkách všechny námitky řádně vypořádala a svoje právní hodnocení opřela o zcela konkrétní právní úpravu.
Mimo to, již v tomto soudním rozhodnutí bylo konstatováno, že předmětem řízení nebylo posouzení zdravotního stavu žalobkyně: „Navíc nelze přehlédnout, že napadeným rozhodnutím a ani jemu předcházejícím rozhodnutím ČSSZ nebyl stupeň invalidity a tedy zdravotní stav žalobkyně řešen, když tento byl předmětem rozhodnutí ČSSZ ze dne 2. 11. 2010, č. j. „X“, proti kterému žalobkyně podala námitky, jež byly zamítnuty rozhodnutím žalované ze dne 29. 12. 2010, č. j. „X“/315-RP.“
Krajský soud tak byl povinen v souladu s § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumat napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Jedinou spornou otázkou mezi stranami (viz protokol o jednání ze dne 26. 11. 2014), na jejíž zodpovězení se soud zaměřil, bylo právní posouzení doby od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 ve vztahu k výpočtu výše invalidního důchodu I. stupně, nikoliv spor o skutkový stav věci.
V námitkách proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 26. 9. 2011 žalobkyně uváděla, že podnikatelskou činnost pozastavila dne 10. 1. 2000, ke dni 1. 4. 2000 ji pak definitivně ukončila, přičemž fakticky SVČ nevykonávala od roku 1999, kdy onemocněla. Doba od 1. 1. 2000 tedy nemůže být uváděna na jejím osobním listu důchodového pojištění jako SVČ. K námitkám žalobkyně mimo jiné připojila rozhodnutí Městského úřadu Žamberk ze dne 10. 1. 2000 o pozastavení provozování živnosti dnem nabytí právní moci.
V napadeném rozhodnutí žalovaná zrekapitulovala odůvodnění rozhodnutí ČSSZ ze dne 26. 9. 2011 a námitky žalobkyně, citovala právní úpravu vztahující se k problematice výpočtu výše invalidního důchodu v souvislosti se změnou stupně invalidity, ozřejmila, jakým způsobem dospěla ČSSZ k výši invalidního důchodu 5.072,- Kč s účinností od 12. 11. 2011 a vyjádřila se k právnímu hodnocení sporného období (strany 3 a 4). Žalovaná zcela konkrétně uvedla, že: „Dne 10. 4. 20006 uplatnila účastnice řízení prostřednictvím OSSZ v Ústí nad Orlicí žádost o opravu rozhodnutí výše plného invalidního důchodu ze dne 20. 3. 2006 na základě dodatečně doložené doby samostatné výdělečné činnosti v době od 17. 3. 2000 do 31. 3. 2000 a odhlášky ze samostatné výdělečné činnosti od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000.“ Žalovaná objasnila, že doba, po kterou se žalobkyně zpětně odhlásila ze samostatné výdělečné činnosti, nemohla být hodnocena ani jako doba pojištění ani jako doba vyloučená.
Na základě žádosti o opravu rozhodnutí ČSSZ ohledně výše plného invalidního důchodu ze dne 20. 3. 2006 žalobkyně dodatečně doložila dobu samostatné výdělečné činnosti od 17. 3. 2000 do 31. 3. 2000 a na základě odhlášky ze samostatné výdělečné činnosti od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 bylo od příslušného živnostenského úřadu zjištěno, že žalobkyně od 27. 1. 2000 do 16. 3. 2000 a od 1. 4. 2000 do 31. 7. 2000 nahlásila přerušení provozování živnosti a samostatnou výdělečnou činnost vykonávala pouze za dobu od 17. 3. do 31. 3. 2000, přičemž za tuto dobu bylo zaplaceno pojistné.
Žalovaná vycházela při právním posouzení věci z toho, že dobu od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 nebylo možno hodnotit jako dobu pojištění, neboť z této účasti se ke dni 1. 4. 2000 odhlásila. Ohledně případné vyloučené doby, pak žalovaná uvedla, že žalobkyně nesplnila ohledně přihlášky k nemocenskému pojištění od zahájení výdělečné činnosti, tedy od 17. 3. 2000, podmínku § 145b odst. 2, § 145d odst. 1 zák. č. 100/1988 Sb., v tehdy platném znění, neboť nedodržela lhůtu 8 dnů pro podání přihlášky k tomuto pojištění. Žalobkyně se k nemocenskému pojištění přihlásila dne 6. 4. 2000 s účinností od 1. 4. 2000, avšak 10. 4. 2006 podala odhlášku z důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných ke dni 31. 3. 2000.
Při jednání soudu vzal krajský soud listinou ze dne 10. 4. 2006: „Přeplatek nemocenských dávek“ za prokázané, že u žalobkyně došlo k přeplatku vyplacených nemocenských dávek v období od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 ve výši 12.613,- Kč, a to v důsledku zpětného zrušení živnostenského listu k 1. 4. 2000, když se žalobkyní byl sjednán režim splátek po 1000,-Kč měsíčně. Uvedená listina je podepsána žalobkyní se slovy: „souhlasím.“ Uvedenou listinu žalující strana co do obsahu či pravosti nesporovala.
Pokud jde o evidenci na osobním listu důchodového pojištění, ze správního spisu je zřejmé, že podle posledně vydaného osobního listu důchodového pojištění ze dne 3. 7. 2014 nebyla sporná doba od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 zahrnuta do doby pojištění ani do vyloučené doby. Uvedené však neplatí o listu důchodového pojištění ze dne 13. 3. 2006, tedy předtím, než bylo zjištěno zrušení živnostenského oprávnění žalobkyně k 1. 4. 2000. V posledně uvedeném listu důchodového pojištění byla sporná doba zcela logicky vedena jako samostatná výdělečná činnost v rozsahu 183 dní. Doba od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 byla z osobního listu důchodového pojištění ze dne 3. 7. 2014, vyňata, neboť ji nebylo možné hodnotit ani jako dobu pojištění ani jako dobu vyloučenou. Údaj evidovaný v listu důchodového pojištění ze dne 2. 12. 2013, č. 565 613 1965, kdy sporné období od 3. 4. 2000 do 30. 9. 2000 bylo hodnoceno jako dávky nemocenského pojištění v ochranné lhůtě, nemá na právní posouzení vliv, a to s ohledem na prokázaný skutkový stav věci.
Na základě shora uvedených skutkových údajů zjištěných ze správního spisu, které, jak již uvedeno shora, nebyly sporovány, dospěl krajský soud k relevanci následující právní úpravy a její aplikací k následujícímu právnímu závěru.
Podle § 11 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění v tehdy platném znění je dobou pojištění po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění
a) osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l) a odst. 2, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné.
Podle § 145b zákona o sociálním zabezpečení v tehdy platném znění:
(1) Nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných je dobrovolné. Osoba samostatně výdělečně činná může však být účastna nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících, za které je povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "zálohy na pojistné na důchodové pojištění") nebo za které není povinna z důvodů uvedených v § 14 odst. 7 zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/ /1995 Sb., platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění.
(2) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění vzniká dnem, od kterého se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém se k tomuto pojištění přihlásila. Nemocenské pojištění však vznikne dnem, od kterého se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, pokud se k tomuto pojištění přihlásila nejpozději do osmi dnů ode dne, ve kterém zahájila nebo znovu zahájila samostatnou výdělečnou činnost, jestliže se v této lhůtě přihlásila též k účasti na důchodovém pojištění; podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění se nevyžaduje, pokud osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. Nemocenské pojištění nemůže vzniknout přede dnem, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila nebo znovu zahájila samostatnou výdělečnou činnost, ani přede dnem, od kterého je tuto činnost oprávněna vykonávat.
Podle § 145d zákona o sociálním zabezpečení v tehdy platném znění:
(1) Nemocenské náleží osobě samostatně výdělečně činné, která je podle zvláštního předpisu uznána dočasně neschopnou k výkonu své dosavadní samostatné výdělečné činnosti (dále jen "pracovní neschopnost"). Nemocenské náleží též, byla-li osobě samostatně výdělečně činné nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu)(dále jen "karanténa").
Podle § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění v tehdy platném znění:
Vyloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku. Vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v § 16 odst. 3 větě druhé, doby
a) pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) nahrazujících příjem z výdělečné činnosti,
b) pobírání plného invalidního důchodu nebo starobního důchodu; přitom se za pobírání těchto důchodů považuje i vyplácení obdobných důchodů od zahraničního nositele pojištění,
c) po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů,
d) výkonu vojenské služby v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě, 5) a výkonu civilní služby,
e) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. r) a s),
f) studia uvedené v § 5 odst. 1 písm. m),
g) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. n),
h) přípravy pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností,
ch)ode dne přiznání důchodu do konce roku přiznání důchodu, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2 a 3, a doby před dosažením 18 let věku, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2,
i) za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce, než náležely.
Žalobkyně nebyla v uvedeném sporném období od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 účastna nemocenského pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná ve smyslu § 145b odst. 2, § 145d odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení, v tehdy platném znění, neboť nedodržela lhůtu 8 dnů pro podání přihlášky k tomuto pojištění, když se k nemocenskému pojištění přihlásila dne 6. 4. 2000 s účinností od 1. 4. 2000, avšak 10. 4. 2006 podala odhlášku z důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných s účinností ke dni 31. 3. 2000.
Současně se podle § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění nejednalo o náhradní dobu pojištění, neboť bylo prokázáno, jak uvedeno shora, že žalobkyně se zpětně odhlásila z účasti na důchodovém pojištění s koncem pojištění ke dni 31. 3. 2000. Tedy, krajský soud se plně ztotožnil s právním posouzením věci, když doba od 1. 4. 2000 do 30. 9. 2000 nemohla být hodnocena jako doba pojištění /§ 11 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění v tehdy platném znění), a to ani jako náhradní doba pojištění, ani jako vyloučená doba, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí žalované.
Krajský soud se tak po přezkoumání napadeného rozhodnutí plně ztotožňuje s právním názorem žalované vysloveným v jeho rozhodnutí. Smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz).
Krajskému soudu proto nezbylo než žalobu pro nedůvodnost podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 2 s. ř. s., když úspěšná žalovaná nemá v tomto typu řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Pokud se týká zástupkyně žalobkyně, advokátka byla žalobkyni ustanovena na náklady státu. Náhradu výdajů, které vznikly ustanovené právní zástupkyni v souvislosti se zastupováním žalobkyně, jí krajský soud přiznal podle § 35 odst. 8 s. ř. s. vůči státu. Konkrétně se jedná o odměnu za tři úkony právní služby po 1.000,- Kč /převzetí a příprava zastoupení, písemné podání a účast při jednání dne 26. 11. 2014 podle § 9 odst. 2, § 7 bod 3., § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky číslo 177/1996 Sb./, tři paušální částky za tři úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), náhradu jízdních výdajů za cestu ze Žamberka k jednání soudu a zpět, celkem 140 km při sazbě 5,92 Kč/km, tedy celkem 828,80 Kč, náhradu za 6 půlhodin promeškaného času stráveného na cestě k jednání soudu a zpět po 100,- Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 5.328,80 Kč. Lhůta k vyplacení náhrady výdajů je přiměřená uložené povinnosti a možnostem povinného subjektu.
P o u č e n í :
Rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Pardubicích dne 26. listopadu 2014
JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v.r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
Michaela Jiroutová