[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: J. Č., tr. bytem K. 850/2, M., zast. JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem Generála Svobody 788, 473 01 Nový Bor, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2011, čj. 078868/2011/KUSK,
takto:
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání do výrokové části o zrušení živnostenského oprávnění a potvrzen výrok č. 1 výrokové části rozhodnutí Obecního živnostenského řadu Mělník ze dne 28. 2. 2011, č. j. 202/ZIV/11/Sko/8388/7, kterým bylo žalobci podle ust. § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zrušeno živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jehož důvodem bylo nesplnění všeobecné podmínky provozování živností (ztráta bezúhonnosti), podle ust. § 6 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona.
Žalobce v žalobě uvedl, že spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že žalovaný stejně jako prvostupňový správní orgán shledal u žalobce nesplnění podmínky bezúhonnosti dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona ve smyslu ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, spočívající ve spáchání trestného činu žalobce v souvislosti s jeho podnikáním. Žalobce ve svém odvolání poukazoval na skutečnost, že posouzením právní otázky prokázání vazby odsouzení, resp. jeho vlivu na zákaz výkonu žalobcovy podnikatelské činnosti, se zabýval Krajský soud v Hradci Králové. Ten v odůvodnění svého usnesení sp. zn. 12 To 441/2010, kterým zrušil odvoláním napadený výrok rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 11 T 82/2010-138 o vině a trestu, ve třetím odstavci na páté straně uzavřel „že zde není dána užší, přímá a bezprostřední souvislost mezi trestnou činností obžalovaných a činností, jíž by se zákaz měl týkat“. Podle tohoto závěru tak nedošlo k nesplnění druhé podmínky pro provozování živnosti. Výše uvedený závěr soudu by měl být dle žalobcova názoru ve smyslu ústavní zásady, že k výkladu práva jsou v České republice povolány toliko soudy, vodítkem také pro žalovaného.
Žalovaný ve vyjádření odkázal na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný neakceptoval odvolací námitku, že zrušením trestu zákazu činnosti není vůbec prokázána vazba s předmětem podnikání. Skutečnost, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s podnikáním žalobce, dovodil správní orgán z výroku i z odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Souvislost s předmětem podnikání by správní orgán posuzoval v případě, že by žalobce ohlašoval živnost nebo žádal o koncesi, což v tomto případě nenastalo.
Žalovaný poukázal na skutečnost, že právní úprava bezúhonnosti již neobsahuje druh uloženého trestu (změna provedená zákonem č. 155/2010 Sb. s účinností od 1. 8. 2010 v souvislosti s nálezem Ústavního soudu Pl.ÚS 35/08 ze dne 7. 4. 2009). Pro posouzení, zda žalobce je či není bezúhonným ve smyslu ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, není zrušení trestu zákazu činnosti podstatným. Podstatná je souvislost s podnikáním, v tomto případě spáchání trestného činu přímo v souvislosti s podnikáním žalobce, jak uvedeno v rozsudku. Žalovaný je přesvědčen, že nabízení zboží a uzavírání kupních smluv je podnikáním. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pouze vyplývá, že pro uložení trestu zákazu činnosti musí být souvislost trestného činu s činností, která může být zakázána (zákaz výkonu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání prodej zboží za účelem dalšího prodeje, prodej a zprostředkovací činnost), užší, přímá a bezprostřední. Nevyplývá však z něj, že souvislost žádná není. Zrušení trestu je odůvodněno i hodnocením osoby odsouzeného žalobce, když se u něj jednalo o ojedinělé vybočení z jinak řádného života. Z výše uvedených důvodů tak žalovaný nesouhlasí se závěrem žalobce o nesprávnosti napadeného rozhodnutí.
Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č. j. 11 T 82/2010-138 byl žalobce spolu s dalším obžalovaným uznán vinným, že 9. 7. 2008 kolem 11.00 hodin ve Velkém Poříčí, ul. Poříčská 195, v objektu bývalé slévárny při prezentační akci společnosti BECK International s.r.o. se sídlem Mělník, Blatecká 3344, pořádající společností BECK Reisen s.r.o., po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadli J. V., tak, že ji obžalovaný (žalobce) chytil pod krkem, čímž ji přetrhl řetízek, poté se jmenovanou smýkal o zeď, a snažil se ji společně s druhým obžalovaným vystrčit zadními dveřmi ven, čemuž se poškozená bránila tím, že uchopila obžalovaného (žalobce) za jeho přední díl vesty z obavy o své zdraví, jelikož nevěděla, kam ji oba strkají, přičemž ji oba muži stiskly prsty obou rukou a nadměrně ohnuli, čímž ji způsobili v rozsudku dále specifikovaná poranění, tedy společným jednáním jinému úmyslně ublížili na zdraví, čímž spáchali trestný čin ublížení na zdraví dle § 221 odstavec 1 trestního zákona ve spolupachatelství dle § 9 odstavce 2 trestního zákona, a žalobce tak byl odsouzen podle § 221 odstavec 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 58 odstavec 1 trestního zákona a § 59 odstavec 1 trestního zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Podle § 49 odstavec 1 trestního zákona a § 50 trestního zákona byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje, prodej a zprostředkovací činnost na dobu tří let.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 12 To 441/2010-159, byl z podnětu odvolání obou obžalovaných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu zrušen ve výroku o trestech zákazu činnosti a v ostatních výrocích zůstal napadený výrok nedotčen. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že výrok o vině byl shledán správným. Krajský soud se však neztotožnil s argumentací okresního soudu, proč vedle trestu odnětí svobody byl obžalovaným uložen též trest zákazu činnosti shora specifikovaný, když konstatoval, že souvislost spáchaného trestného činu s činností, která může být zakázána, musí být užší, přímá a bezprostřední. V daném případě byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v „zákazu výkonu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje, prodej a zprostředkovací činnost“. Pro uložení takto koncipovaného trestu zákazu činnosti však nebyly splněny zákonné podmínky, neboť zde není dána užší, přímá a bezprostřední souvislost mezi trestnou činností žalobce a činností, jíž by se zákaz měl týkat. U obžalovaného se jednalo o ojedinělé vybočení z jinak řádného života a samotná skutečnost, že k tomu došlo na prezentační akci společnosti BECK, není důvodem k ukládání shora uvedeného trestu zákazu činnosti.
Rozhodnutím Městského úřadu Mělník, Obecního živnostenského řadu, ze dne 28. 2. 2011, č. j. 202/ZIV/11/Sko/8388/7, bylo žalobci ve výroku 1. podle ust. § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zrušeno živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jehož důvodem bylo nesplnění všeobecné podmínky provozování živností (ztráta bezúhonnosti), podle ust. § 6 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že trestný čin spáchaný žalobcem, je úmyslným trestným činem. Pro posouzení, zda byl trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, využil živnostenský úřad ust. § 6 odst. 4 živnostenského zákona, podle něhož pro účely posouzení bezúhonnosti je živnostenský úřad oprávněn vyžádat si od soudu opis pravomocného rozhodnutí. Pokud rozhodnutí neobsahuje skutečnosti rozhodné pro posouzení bezúhonnosti, je živnostenský úřad oprávněn nahlížet do těch částí živnostenského spisu, které tyto skutečnosti obsahují. Při nahlížení do trestního spisu bylo zjištěno, že žalobce spolupracuje se společností BECK International s.r.o. od 1. 10. 2005 jako obchodní zástupce na základě smlouvy o obchodním zastoupení. Žalobce vedl pro tuto společnost dne 9. 7. 2008 prezentační akci společnosti ve V. P.. Je tedy zřejmé, že žalobce jako obchodní zástupce ve smyslu ust. § 652 obchodního zákoníku, prováděl i dne 9. 7. 2008 ve Velkém Poříčí činnost obchodního zástupce a souvislost s podnikáním je zřejmá. V daném případě se jednalo o akci související s vlastní podnikatelskou činností žalobce, na kterou měl v té době vystaven živnostenský list s předmětem podnikání „Zprostředkování obchodu a služeb“, kde z obsahové náplně této činnosti zveřejněné v nařízení vlády č. 469/2000 Sb., pod poř. č. 72 zprostředkování obchodu a služeb - je mimo jiné uvedeno, že se jedná o zprostředkování nákupu a prodeje věcí movitých, včetně případného provádění obchodních transakcí na účet jiných nebo v zastoupení jiného. Tudíž žalobce v daném případě zprostředkovával prodej věcí movitých v zastoupení obchodní společnosti BECK International s.r.o., což zcela odpovídá obsahové náplni jeho podnikatelské činnosti a souvislost s podnikáním je zcela nesporná. Sám žalobce v protokolu o podání vysvětlení uvádí, že má zastoupení u firmy BECK International s.r.o., provádí prodejní převáděcí akce výrobku firmy a dále uvádí, že dne 9. 7. 2008 od 08.45 hod. měl předváděcí akci ve V. P. v Sokolovně, tudíž podnikal, jak sám uvádí, v zastoupení obchodní společnosti prodával výrobky a souvislost s podnikáním je nepochybná. Ve svém správním uvážení při posuzování bezúhonnosti žalobce nemohl správní orgán odhlédnout od skutečnosti, která je uvedena v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, že během prezentační akce, kdy se poškozená domáhala toho, aby pro její matku nevýhodná smlouva byla zrušena, resp. aby od smlouvy mohla matka odstoupit, se žalobce společně s druhým obžalovaným obávali toho, aby se zrušení smluv nedomáhali i další zákazníci, a proto se snažili poškozenou dostat ven z místnosti, kde sepisovali, resp. vyplňovali smlouvy. Jejich argumentace, že matka poškození měla možnost od smlouvy dodatečně odstoupit, není relevantní – tím spíše jí měli vyhovět okamžitě, tedy ještě na prezentační akci. Z toho je souvislost s podnikání zcela zřetelná, neboť v době spáchání trestného činu žalobce sepisoval kupní smlouvy, tedy v zastoupení jiného zprostředkovával prodej věcí movitých, tak jak je oprávněn podle platného živnostenského oprávnění. Živnostenský úřad tak konstatoval, že žalobce nesplňuje všeobecnou podmínku pro provozování živnosti ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona, kterou je bezúhonnost, neboť nelze považovat žalobce za bezúhonného a má za to, že ztráta jeho bezúhonnosti je dostatečně prokázána.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 5. 2011, čj. 078868/2011/KUSK, bylo zamítnuto odvolání žalobce do výrokové části o zrušení živnostenského oprávnění a potvrzen výrok č. 1 výrokové části rozhodnutí Obecního živnostenského řadu Mělník ze dne 28. 2. 2011, č. j. 202/ZIV/11/Sko/8388/7. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že v daném případě byly naplněny formální podmínky aplikace ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, a sice existence pravomocného rozsudku, kterým byl žalobce pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, a podmínka spáchání předmětného trestného činu v souvislosti s podnikáním. Podmínka spáchání předmětného trestného činu v souvislosti s podnikáním byla prokázána a odvolací orgán se ztotožňuje s úvahami prvoinstančního orgánu uvedenými v odůvodnění rozhodnutí, které vedly tento správní orgán k závěru, že předmětný úmyslný trestný čin byl spáchán v souvislosti s podnikáním. K námitkám odvolatele žalovaný uvedl, že sankční postup v případě uložení trestu „zákaz činnosti“ jako samostatného trestu podnikateli, je v živnostenském zákoně upraven v ust. § 8 odst. 5 jako překážka provozování živnosti. I přes skutečnost, že odvolací soud zrušil výrok o trestu zákazu činnosti, zůstal napadený rozsudek v ostatních výrocích nedotčen. Stále platí formální podmínka ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, a sice existence pravomocného odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně, který souvisí s podnikáním. K odvolací námitce, že výrokem o zrušení trestu zákazu výkonu uvedené podnikatelské činnosti Krajský soud v Hradci Králové potvrdil, že není vůbec prokázána vazba s předmětem podnikání, lze konstatovat, že při současné právní úpravě bezúhonnosti nelze posuzovat souvislost spáchání trestného činu s předmětem podnikání, neboť žalobce v době spáchání trestného činu již podnikatelem byl a žádný předmět podnikání neohlašoval a ani o žádný nežádal. Prvoinstanční správní orgán v souladu se živnostenským zákonem aplikoval ust. § 58 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona a obligatorně zrušil živnostenské oprávnění žalobce, neboť jako podnikatel přestal splňovat podmínku bezúhonnosti.
Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Městský soud v Praze věc posoudil takto:
Podle ust. § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel již nesplňuje podmínky podle § 6 odst. 1 písm. b) nebo c), ledaže v případě § 6 odst. 1 písm. b) je živnost provozována se souhlasem soudu podle § 12.
Podle ust. § 6 odst. 1 živnostenského zákona, všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou: a) dosažení věku 18 let, b) způsobilost k právním úkonům, c) bezúhonnost.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení, za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.
Podle odstavce 4 téhož ustanovení, pro účely posouzení bezúhonnosti je živnostenský úřad oprávněn vyžádat si od soudu opis pravomocného rozhodnutí. Pokud rozhodnutí neobsahuje skutečnosti rozhodné pro posouzení bezúhonnosti, je živnostenský úřad oprávněn nahlížet do těch částí trestního spisu, které tyto skutečnosti obsahují.
V projednávané věci žalobce sporuje, že by v důsledku odsouzení pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č. j. 11 T 82/2010-138, přestal splňovat podmínku bezúhonnosti stanovenou v ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, neboť tvrdí, že předmětný úmyslný trestný čin nespáchal v souvislosti se svým podnikáním.
Ze správního spisu má soud za prokázané, že žalobce jako obchodní zástupce obchodní společnosti BECK International s.r.o. vedl dne 9. 7. 2008 od 08.45 hod. předváděcí akci ve V. P. v rámci své podnikatelské činnosti na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání „Zprostředkování obchodu a služeb“, tedy v zastoupení této obchodní společnosti zprostředkovával prodej movitých věcí – výrobků. Po zjištění nezájmu přítomných osob o nabízené zboží začal pořádat „tzv. loterii“, kdy pod záminkou předání výhry lákal jednotlivé osoby k samostatným stolkům a tam se od nich snažil pod záminkou podpisu listin stvrzujících předání „výhry“ získat vydání osobních dokladů a podepsání kupních smluv. Během prezentační akce se poškozená domáhala, aby byla zrušena pro její matku nevýhodná smlouva, resp. aby od smlouvy mohla matka odstoupit. S obavou, aby se zrušení smluv nedomáhali i další zákazníci, se žalobce spolu s dalším mužem snažil poškozenou dostat ven z místnosti, kde sepisovali, resp. vyplňovali smlouvy a v rámci této „snahy“ se dopustil výše uvedeného trestného činu ublížení na zdraví.
Z výše uvedeného vyplývá jednoznačná souvislost spáchání úmyslného trestného činu a podnikatelské činnosti žalobce, neboť právě v souvislosti se sepsáním a uzavřením kupní smlouvy s matkou poškozené, a následným požadavkem o okamžité odstoupení od takto uzavřené smlouvy, tedy v okamžiku, kdy v zastoupení obchodní společnosti BECK International s.r.o. zprostředkovával prodej věcí movitých, se žalobce dopustil úmyslného trestného činu ublížení na zdraví poškozené.
Bezúhonnost fyzické osoby je hodnocena výhradně z hlediska pravomocného odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně a fyzická osoba ji ztrácí, pokud byl trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje. Bezúhonnost se posuzuje rozdílně podle toho, zda se zkoumá v průběhu podnikání, či v rámci ohlášení živnosti (žádosti o koncesi). Pokud se bezúhonnost podnikatele posuzuje v průběhu podnikání, což dopadá na projednávanou věc, živnostenský úřad zkoumá, zda byl předmětný trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním; souvislost s předmětem podnikání se zkoumá jen ve fázi ohlášení živnosti nebo žádosti o koncesi.
Trestnými činy vedoucími ke ztrátě bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona nejsou pouze ty trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání; pro aplikaci citovaného ustanovení je podstatné, zda trestný čin má souvislost s podnikatelskými aktivitami konkrétní osoby (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2006, č. j. 22 Ca 137/2004-24).
Není rozhodující, jaký trest byl uložen nebo případné trvání trestu odnětí svobody, ale výhradně to, zda byla fyzická osoba odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně a že trestný čin byl spáchán v souvislosti s podnikáním. Proto ničeho nemění ani zrušení trestu zákazu činnosti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, neboť pro uložení tohoto druhu trestu sice musí být souvislost spáchání trestného činu s činností, která může být zakázána, užší, přímá a bezprostřední, avšak tímto usnesením nebyla nijak popřena či zcela vyloučena souvislost spáchání předmětného trestného činu s podnikatelskou činností žalobce.
Na základě všech výše uvedených důvodů soud neshledal námitku žalobce důvodnou, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela správně dospěl k závěru, že žalobce spáchal předmětný úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikáním, tedy nesplňuje podmínku provozování živnosti stanovenou v ust. 6 odst. 1 písm. c) živnostenského zákona, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 23. ledna 2015
JUDr. Ing. Viera Horčicová, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Veronika Brunhoferová