[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobců: a) Ing. J. M., b) Ing. D. M., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2010, č. j. 009753/2010/KUSK,
t a k t o :
I. Rozhodnutí Krajského úřad Středočeského kraje ze dne 22. 3. 2010, č. j. 009753/2010/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 2000,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.
O d ů v o d n ě n í
Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 22. 3. 2010, č. j. 009753/2010/KUSK, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobců, doručeném dne 10.12.2009 do Rozhodnutí Městského úřadu Uhlířské Janovice, odboru životního prostředí a výstavby, č.j.: ŽPS 614/08, ev. č. 8064/09, ze dne 24. 11. 2009, o vydání povolení k odběru podzemních vod na pozemku parc. č. st. 51 v kat. území Makolusky, tak, že
„A) podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil Rozhodnutí Městského úřadu Uhlířské Janovice, odboru životního prostředí a výstavby ze dne 24. 11. 2009, a to výrokovou část následujícím způsobem:
a) bod 2. „Rozhodnutí o námitkách“ mění na odůvodnění Rozhodnutí. Následující námitky a jejich odůvodnění spolu s odstavcem začínající větou „ Vodoprávní úřad ověřil " se učiněnou změnou staly součástí odůvodnění rozhodnutí.
b) ruší stanovení podmínky č. 1 „Okolí studny musí být udržováno tak, aby nedošlo k ohrožení nebo zhoršení jakosti podzemních vod (ČSN 755115 „studny individuálního zásobování vodou“) a následující tři odstavce začínající větou „Podkladem vydání povolení k nakládání s podzemními vodami...“ přesouvá do odůvodnění rozhodnutí za odůvodnění jednotlivých námitek.
B) podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu potvrzuje rozhodnutí Městského úřadu Uhlířské Janovice a odvolání pana Ing. J. M. a paní Ing. D. M. zamítá.“
Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobci namítali, že oznámení o zahájení řízení jim bylo doručeno až po více než 14 měsících po jeho zahájení, což jim znemožnilo účastnit se v této době řízení a zajišťovat potřebné důkazy. Ačkoliv podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění, rozhoduje vodoprávní úřad bezodkladně, v ostatních případech do 60 dnů, od zahájení vodoprávního řízení, o prodloužení terminu správní orgán nepožádal. Správní orgán neumožnil v plné míře a včas účastníkům řízení uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Žalovaný se těmito skutečnostmi ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval. Dále uvedli, že sdělení správního orgánu o pokračování v řízení ze dne 19. 10. 2009 jim bylo doručeno jen několik pracovních dnů před koncem října 2009 se sdělením o jednání spojeném s místním šetřením stanoveným na den 5. 11. 2009, do kdy mohli naposledy uplatnit své námitky, přičemž devět pracovních dnů na zjištění obsahu doplňku hydrogeologického posudku a zajištění revizního hydrogeologického posudku v tomto termínu nebylo dostatečnou lhůtou k uplatnění práv žalobců. Dále žalobci namítli porušení ust. § 3 správního řádu o povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když uvedli, že správní orgán zahájil řízení o schválení pasportu studny podle § 125 stavebního zákona na základě neúplných podkladů, aniž by si vyžádal od žadatelky jejich doplnění. Žadatelka nepodala žádost o ověření zjednodušené dokumentace a předložený pasport vrtané studny je zjednodušenou dokumentací, ve které však není uvedeno, jaké je údajné stáří studny, a neobsahuje ani tvrzení, že se doklady ke stavbě nedochovaly. Správní orgán se nezabýval tím, že přímo v archivu správního orgánu se nacházejí indicie vyvracející tvrzení žadatelky o době vzniku stavby (stavební povolení a technická zpráva na stavbu rodinného domu), na což byl správní orgánu při místním šetření upozorněn. Správní orgán však žádné důkazy v této věci neprovedl. Vzhledem k tomu, že podklady k ověření zjednodušené dokumentace byly neúplné, a teprve při jednání dne 5. 11. 2009 vyšly najevo žadatelkou nově tvrzené skutečnosti o stáří studny, nemohli žalobci do ukončení jednání předložit důkazy vyvracející toto tvrzení, neboť je museli teprve získat. Tyto důkazy tak mohli předložit až při odvolacím řízení. Správní orgán tedy ve správním řízení ověřil zjednodušenou dokumentaci, aniž by zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný ve svém rozhodnutí tvrdí, že správní orgán prověřil skutečnost, že se nedochovaly žádné doklady a nenalezl důkazy, které by tvrzení žadatelky vyvrátily. Toto tvrzení žalovaného je v rozporu se skutečností, když správní orgán tvrzení o stáří studny a nedochování dokladů nijak neprověřoval, natož aby v této věci provedl jakékoliv důkazy. Přitom sám mohl v řízení provést důkaz veřejnou listinou - rozhodnutím o dědictví a též stavebním povolením a technickou zprávou na stavbu rodinného domu, nebo svědeckými výpověďmi dalších sousedů. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí konstatuje, že při místním šetření a námitkami doloženými účastníky během řízení nebylo prokázáno, že by se tvrzení žadatelky nezakládalo na pravdě, a že v rozhodnutí o dědictví jsou uvedeny i vedlejší stavby. Žalobci přitom nemohli prokazovat nepravdivost tvrzení žadatelky během řízení a závěrečného místního šetření, když teprve ke konci tohoto místního šetření žadatelka svá nová tvrzení uvedla. Žalovaný nově doložený důkaz veřejnou listinou a doklady uloženými v archivu stavebního úřadu, které žalobci doložili ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu k odvolání, odmítl, a nijak nedoložená a správním orgánem neprověřovaná tvrzení žadatelky akceptoval. Stejně tak žalobci doložené hydrogeologické vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, které nemohli doložit během řízení, a doložili ho proto k odvolání, žalovaný zpochybňuje, neboť v něm nebylo prokázáno, že průměrná denní spotřeba vody navržená ve vyjádření doloženém žadatelkou ovlivní vydatnost studny žalobců. Přitom ve vyjádření předloženém žadatelkou nebylo ovlivnění vydatnosti studny žalobců touto navrženou spotřebou rovněž nijak prokázáno a je jen spekulativní. K rozsáhlému a podrobnému vyjádření předloženému ze strany žalobců se žalovaný, kromě tohoto jediného zpochybnění, vůbec nevyjádřil a v rozporu s ustanovením § 82 odst. 4 správního řádu k němu vůbec nepřihlédl.
Dále žalobci namítli rozpor postupu správního orgánu s ust. § 125 stavebního zákona, jenž stanoví, že nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena; jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad. Provedení studny neodpovídá požadavkům čl. 4.19 ČSN 75 5115. Správní orgán nezajistil důkaz o stavebně technickém provedení stavby podle požadavků platné normy, a tedy nelze dovozovat, že stavba je svým stavebně technickým uspořádáním určena jako studna. V rozhodnutí správního orgánu ze dne 24. 11. 2009 je potvrzeno, že od vybudování do začátku roku 2008 nebyla podzemní voda odebírána, takže v době podání žádosti o odběr podzemní vody se rovněž nemohlo jednat o užívání studny bez závad.
V rozhodnutí správního orgánu je uvedeno, že podkladem vydání povolení k nakládání s podzemními vodami je vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, z něhož vyplývá, že nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti bránící využívání vodního díla a při čerpání podzemní vody nedojde ke snížení hladiny podzemní vody ve studni žalobců. Správní orgán však nezkoumal otázku k posouzení vlivu žumpy, kanalizačního potrubí, hloubkové drenáže a přípojky vody jakožto zdrojů možného znečištění vody, ačkoliv na toto chybějící posouzení žalobci v námitkách opakovaně upozorňovali. Tvrzení o neovlivnění hladiny podzemní vody v jejich studni ve svých vyjádřeních osoba s odbornou způsobilostí nijak neprokázala. Vyjádření osoby s odbornou způsobilostí je v řízení o povolení odběru podzemních vod pouze podmínka nutná, nikoliv však postačující pro vydání povolení. Toto vyjádření není pro správní orgán závazné, zejména je-li prokázáno, že vyjádření není podloženo dostatečně zjištěnými skutečnostmi nebo je neúplné, nepravdivé či jinak nezpůsobilé. Správní úřad ve svém rozhodnutí uvádí, že umístění studny je v souladu s normovými hodnotami tabulky č. 2 ČSN 75 5115, které pro málo propustné prostředí uvádí vzdálenost žumpy 5 m, ačkoliv si správní úřad nepropustnost horniny krystalinika neověřoval. Dále žalobci trvali na tom, že nejmenší vzdálenost studny od zdrojů možného znečištění vzdálenost měl správní orgán posuzovat již podle vyhlášky č. 269/2009 Sb., a nikoliv podle zrušeného ustanovení vyhlášky č. 137/1998 Sb., která odkazuje na ČSN 755115.
Konečně žalobci uvedli, že žalovaný se v rozhodnutí zabývá vyjádření, které k odvolání předložila osoba s odbornou způsobilostí RNDr. M. M., a do odůvodnění rozhodnutí přejímá jeho podjaté hodnocení jejich odvolání a doporučení toto odvolání zamítnout a vyhovět žadatelce. Přitom RNDr. M. není účastníkem řízení a nebyl správním orgánem vyzván k vyjádření k odvolání žalobců. Tento přístup žalovaného je v kontrastu s přístupem k vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, které žalobci jako důkaz doložili ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu ke svému odvolání. Žalobci proto navrhli, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí žalovaného, tak i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a rovněž i ověření zjednodušené dokumentace.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl, že by došlo ke zkrácení práv žalobců a vyložil, proč změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.
Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že je nutno je zrušit.
Z obsahu správního spisu je zřejmé, že Městský úřad Uhlířské Janovice, odbor životního prostředí a výstavby vydal dne 24. 11. 2009 pod č. j. ŽPS 614/08 rozhodnutí podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona k odběru podzemní vody ze stávající vrtané studny na pozemku p. č. st. 51 v k. ú. Makolusky; č. hydrologického rajónu: 653 - Kutnohorské krystalinikum a Železné hory; v rozhodnutí dále vypořádal námitky žalobců a konstatoval zjednodušené dokumentace vodního díla.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, v němž napadli všechny tři výroky rozhodnutí vodoprávního úřadu a navrhli zrušení tohoto rozhodnutí s tím, že místní hydrogeologické poměry legalizaci studny vylučují.
Městský soud v Praze posoudil věc takto:
Podle ust. § 90 odst. 1 správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,
a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,
b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo
c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti.
Podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.
Z dikce citovaných norem je zřejmé, že popsané jednotlivé způsoby rozhodnutí odvolacího správního orgánu jsou vzájemně vyloučeny, takže odvolací orgán rozhodne o odvolání vždy právě jen jedním z předepsaných způsobů. Kombinace způsobů rozhodnutí o odvolání podle ust. § 90 odst. 1 písm. a), b) a c) správního řádu na straně jedné a zamítnutí odvolání a potvrzení prvostupňového rozhodnutí podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu je tedy nemožná, a konec konců z logiky věci vyloučena, neboť tyto způsoby jsou vzájemně rozporné. Odvolací orgán tedy nemůže prvostupňové rozhodnutí změnit a současně v tomtéž rozsahu je potvrdit, protože takový jeho výrok by byl rozporný a nesrozumitelný.
Právě takovými vadami je však stiženo žalobou napadené rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje. Žalovaný ve výroku pod písm. A) rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil postupem podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, avšak následně výrokem pod písm. B) totéž rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu. Jak je však zřejmé z této normy, zamítnout odvolání a rozhodnutí potvrdit může odvolací orgán jen pokud neshledal důvod pro postup podle odstavce 1 ust. § 90 správního řádu. Jelikož žalovaný v projednávané věci důvod pro takový postup shledal - rozhodl o změně podle ust. § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu - nemohl pak již odvolání zamítnout a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdit.
Pokud tedy žalovaný oba způsoby vyřízení odvolání žalobců zkombinoval, zatížil tím své rozhodnutí jednak nezákonností, když aplikoval ust. § 90 odst. 5 správního řádu v situaci, kdy jeho použití bylo zákonem zakázáno, a současně je učinil nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost, protože není zřejmé, zda odvoláním napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno (a odvolání bylo zamítnuto) anebo zda bylo toto rozhodnutí změněno. Městský soud zejména zdůrazňuje, že jen obtížně lze akceptovat výrok sub B) o potvrzení rozhodnutí Městského úřadu Uhlířské Janovice za stavu, kdy pod výrokem A) už došlo k jeho podstatné proměně (části původně výrokové se staly součástmi odůvodnění).
Z těchto důvodů musel Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné zrušit podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, a to bez nařízení jednání. Současně soud věc podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O jednotlivých žalobních námitkách soud nerozhodoval, neboť by to za stavu nepřezkoumatelnosti nesrozumitelného rozhodnutí nebylo ani možné, ani účelné – teprve poté, až žalovaný jako odvolací orgán vydá jednoznačné a srozumitelné rozhodnutí o odvolání, bude možné k případné žalobě zkoumat, zda výrok takového rozhodnutí a jeho odůvodnění respektuje předpisy materiálního i procesního práva.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobci měli ve věci úspěch a jejich náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve vší 2000,- Kč.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 26. ledna 2015
JUDr. Slavomír Novák v.r.
předseda senátu
za správnost vyhotovení:
Simona Štěpinová