43 Ad 42/2013 – 59
U s n e s e n í
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Dalilou Marečkovou v právní věci žalobce V. L., zast. opatrovníkem Městem Velvary, Nám. Krále Vladislava 1, 273 24 Velvary (k rukám J. U., pracovnice hospodářsko-správního odboru Města Velvary), proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o invalidní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2013, č. j. 850 112 0804/315-AHO,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 20. 8. 2013 se žalobce ve smyslu ustanovení § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí ze dne 17. 6. 2013, č. j. 850 112 0804, jímž byla žalobci zamítnuta žádost o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zdp“).
Soud doplnil dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) ze dne 27. 2. 2014, dále doplňujícím posudkem PK MPSV ČR ze dne 1. 7. 2014 a znaleckým posudkem JUDr. Juraje Ševčíka č. 8/2014. Znaleckým posudkem i posudky PK MPSV ČR byl potvrzen závěr žalované, že vznik žalobcovy invalidity třetího stupně se pojí až s datem 30. 11. 2011, tj. s psychiatrickým vyšetřením žalobce ze dne 21. 9. 2011 a jeho psychologickým vyšetřením ze dne 30. 11. 2011, kdy byla konstatována vrozená psychická porucha s lehkou mentální retardací, která vlivem užívání omamných látek byla posouzena jako středně těžká porucha. Žalobce tak byl shledán invalidním pro zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 8, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 70 %. Podle zjištění žalované však žalobce k datu přiznání invalidity třetího stupně nezískal potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod. Rozhodným obdobím pro posouzení doby pojištění podle ustanovení § 40 odst. 2 věta první zdp bylo období od 15. 4. 2003 do 14. 4. 2013. V tomto období však žalobce získal dle evidence žalované celkem 775 dnů pojištění (tj. 2 roky a 45 dnů), nikoli potřebných pět let pojištění.
V přípisu doručeném krajskému soudu dne 23. 2. 2015 vzal žalobce svou žalobu v plném rozsahu zpět.
Podle ustanovení § 37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Vzhledem k tomu, že zákonné podmínky pro postup podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. byly splněny, soud rozhodl způsobem ve výroku uvedeným.
Protože řízení bylo zastaveno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.).
Ve výroku pod bodem III. soud přiznal ustanovenému znalci odměnu za znalecký posudek č. 8/2014, která dle vyúčtování znalce činí 3.200,- Kč. Odměna bude znalci proplacena z účtu Krajského soudu v Praze v přiměřené (soudem stanovené) lhůtě.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 24. února 2015
JUDr. Dalila Marečková, v. r.
samosoudkyně
Za správnost:
Božena Kouřimová