[OBRÁZEK]
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a
soudkyň Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: 1) B. B., 2) Mgr. T. K., Ph.D., oba zast. Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem Zborovská 49, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti: V. R., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2011, čj. 065754/2011/KUSK, sp. zn. SZ 021644/2011/KUSK REG/Kt,
t a k t o:
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou podanou dne 23. 5. 2011 u Městského soudu v Praze se žalobci domáhají
přezkoumání rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání
žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Černošicích, odboru územního plánování a
stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 10. 3. 2010, čj. MEUC-028487/2010, sp.zn.
042321/2008/Č/D1786/Ji, kterým byla manželům R. (dále jen „stavebníkům“) dodatečně povolena změna stavby.
Žalobci v podané žalobě nejprve rekapitulují události a rozhodnutí, která předcházela
vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Uvádějí, že stavebníci požádali o vydání stavebního
rozhodnutí na výstavbu rodinného domu, avšak nedemontovali technická zařízení sloužící
k provozu restaurace. Stavebnětechnicky se tedy nemovitost liší od účelu tvrzeného v žádosti
o stavební povolení, tj. rodinného domu. Žalobci namítají, že podmínky uvedené
ve stavebním povolení nezaručují, že nebude obnoven provoz restaurace a že uvedená
zařízení nebudou využívána. Není na místě, aby stavební úřad projevoval péči o to, zda
odstranění technických zařízení stavbu prodraží. Starost o to, aby dostavba nebyla zbytečně
finančně náročná, zadává pochybnost o nestrannosti stavebního úřadu.
Žalobci namítají, že se správní orgány nevypořádaly s jejich námitkami týkajícími se
míry zastavěnosti pozemku. Žalovaný pouze odkázal na své rozhodnutí ze dne 20. 4. 2009, čj.
050114/2009/KUSK, sp. zn. SZ 042291/2009/KUSK REG/Ha, v němž měla být tato otázka
řešena; jedná se však o úplně jiné řízení. Takový postup je nepřípustný. V tomto řízení byla
předložena nová projektová dokumentace, která se od těch, které byly předmětem
předcházejících řízení, zásadně liší v údaji o zastavěnosti pozemku. Žalovaný tedy pochybil,
když se otázkou zastavěnosti odmítl zabývat.
Žalobci argumentují, že se správní orgány nevypořádaly s námitkou, že ani po změně
v určení využití domu nedošlo ke snížení míry zastavěnosti pozemku na přípustnou míru
20 %, kterou určuje obecně závazná vyhláška Města Černošice č. 8/2003 (dále jen
„vyhláška“). Stavební úřad uvádí, že zastavěnost hlavní stavbou činí 20,25 %, přičemž zcela
nepřijatelně uvádí, že po zaokrouhlení je to 20 %. Procento zastavěnosti nelze zaokrouhlovat,
a tím uměle upravit skutečné údaje tak, aby vyhovovaly regulativům. Rozhodnutí stavebního
úřadu je tak v rozporu s vyhláškou i se zákonem; přesahuje rámec volné úvahy správního
orgánu. To samé platí o celkové zastavěnosti, která tím pádem přesahuje 30 %. Stavební úřad
uvádí, že o zastavěnosti bylo rozhodnuto v předchozím řízení, avšak žadatelé v žádosti
uvádějí zastavěnost hlavní budovy v jiné hodnotě než v předchozích žádostech. Správní
orgány se nevypořádaly se skutečností, že nedošlo k omezení počtu parkovacích míst, a tedy
rozlohy zatravňovacích tvárnic. Správní orgán je povinen vycházet z reálného stavu, a nikoli
z plánů stavebníků do budoucna. Stavební úřad uvedl, že vycházel z dokumentů, kterým
přikládá velkou pravdivostní hodnotu. Jeho rozhodnutí však postrádá vysvětlení, proč
některým dokumentům tuto hodnotu přiznává a jiným ne; rozhodnutí je proto
nepřezkoumatelné.
Žalobci dále odkazují na své námitky, které již v průběhu správního řízení uplatnili a
v nichž se uvádí, že žalovaný při výpočtu míry zastavěnosti nevycházel z průmětu všech
nadzemních částí budovy do půdorysu, ale pouze s ohraničením té části domu, kterou se
dotýká země. Do výpočtu zastavěnosti pozemku nebyly započítány rozměry terasy, tedy
obytné části domu. Žalovaný se dále nevypořádal s rozpory v údajích o zastavěné ploše domu
a celkové výměře pozemku. Žalobci dále uvádí, že zpevněnou plochu pro parkovací stání
ze zatravňovacích tvárnic je nutné považovat za zastavěnou plochu a kalkulovat ji do celkové
míry zastavěnosti. Otázka zahrnutí zpevněných ploch do zastavěné plochy dosud nebyla
dostatečně vyřešena.
Rozhodnutí žalovaného nemůže obstát, neboť je nedostatečně odůvodněné a není z něj
patrné, na základě jakých důvodů a v souladu s jakými předpisy bylo odvolání zamítnuto.
Žalobci proto navrhují soudu, aby rozhodnutí žalovaného i stavebního orgánu zrušil a
aby byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobcům náklady řízení.
Dne 26. 7. 2011 bylo zdejšímu soudu doručeno doplnění žaloby, v němž žalobci
uvádějí, že se až po podání žaloby dozvěděli, že v řízení o vydání stavebního povolení bylo
stavebníky předloženo nesprávné půdorysné zakreslení nemovitosti na pozemku a zaměření
jeho podlahové plochy. Stavební dokumentace tedy neodpovídá skutečnému stavu a nacházejí
se v ní nesprávné údaje; z tohoto důvodu je nutné provést revizi zaměření nemovitosti.
Dle informací žalobců je skutečná zastavěnost pozemku vyšší, než jakou vykazují stavebníci
v dokumentaci.
Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvádí tytéž argumenty jako v žalobou
napadeném rozhodnutí. Žalovaný nepovažuje žalobu za důvodnou a navrhuje soudu, aby ji
zamítl.
Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření popisuje své spory se sousedy (žalobci)
a uvádí, že podle regulí města Černošice je v zóně čistého bydlení možno provozovat
gastronomické zařízení. Roční provoz tohoto zařízení byl vyhodnocen jako bezproblémový;
vyjádření dotčených orgánů byla kladná a při kontrolách nebyla zjištěna žádná závada.
V novém projektu, který počítá s využitím stavby k bydlení, je zrušeno vše, co bylo potřeba
k provozu restaurace; osoba zúčastněná na řízení už s využitím restaurace nepočítá.
Na základě podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí z hlediska
uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v
době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č.
150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podle § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud bez nařízení ústního jednání, když žalobci ani
žalovaný se k této otázce k výzvě soudu nevyjádřili a má se tedy za to, že s takovýmto
postupem souhlasí.
Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí podstatné, skutečnosti:
Dne 23. 7. 2008 podali stavebníci stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení
stavebních úprav přízemí rodinného domu, kde byla dříve restaurace, na prostory, které budou
součástí dvou bytových jednotek umístěných v podkroví a budou sloužit jako pracovna a
prostor pro využití volného času.
Rozhodnutím stavebního úřadu bylo stavebníkům vydáno dodatečné povolení změny
stavby před jejím dokončením, týkající se stavebních úprav třetí bytové jednotky v přízemí
rodinného domu tak, aby upravené prostory sloužily k obývání. Pro dokončení stavby stanovil
stavební úřad mimo jiné následující podmínky:
- v prvním nadzemním patře dojde ke změně dispozičního řešení tak, aby žádný nově
vzniklý prostor nesloužil podnikatelské činnosti, nýbrž výhradně k obývání,
- bude odstraněna zděná pec na pečení pizzy, vzduchotechnika bude vyřazena
z provozu,
- budou odstraněny některé stávající zatravňovací rošty pro parkování, ze stávajících
parkovacích míst budou ponechána pouze dvě, vzniklá plocha bude sloužit jako
zahrada,
- bude odstraněna část štěrkové plochy,
- odstraněním zatravňovacích roštů a štěrkové plochy dojde ke změně zastavěnosti tak,
že zastavěnost zpevněnými plochami bude činit 85,71 m2, což představuje 9,92 %
z celkové plochy pozemku; zastavěnost stavbou hlavní zůstane neměnná.
Předmětná stavba se nachází na pozemcích s funkčním využitím určeným převážně
pro stavbu rodinných domů. Stavební úřad musí vycházet vyhlášky, která stanoví pro oblast
s čistým bydlením regulativa, týkající se parametrů staveb a jejich přípustného využití,
přičemž dospěl k závěru, že stavba uvedeným regulativům vyhovuje. Maximální možná
zastavěná plocha stavby hlavní může být dle vyhlášky 20 %. Podle geometrického plánu je
zastavěno stavbou hlavní 20,25 % pozemku, po zaokrouhlení tedy 20 %. Zastavěná plocha
ostatními stavbami a zpevněnými plochami činí 9,92 %, po zaokrouhlení 10%. Celková
zastavěná plocha bude tedy zabírat 30 % z plochy pozemku. Regulativ prostorového
uspořádání území je tedy dodržen. Zatravňovací panely se dle vyhlášky započítávají
procentním podílem plochy, kterou nezasakují, co je dle certifikátu výrobce 15 %. V novém
projednání se změnil předmět řízení – změněna byla funkce využití části rodinného domu
původně určená k provozování hostinské činnosti, nově k bydlení, což s sebou přineslo řadu
odlišností. Stavební úřad uvádí, že funkce rodinného bydlení je v souladu s cíli a úkoly
územního plánování a tím pádem i s veřejným zájmem. Zahrnutím zatravňovacích panelů
do zastavěné plochy odpadl důvod potřeby znaleckých posudků. Došlo k eliminaci
negativních vlivů provozu stavby na minimum, neboť rodinný dům není zdrojem hluku,
pachu, automobilového provozu. Stavební úřad rozhodnutím stanovil podmínky, které
nenavýší případnou finanční zátěž stavebníků, ale dostatečně ochrání ostatní účastníky před
případnými negativními vlivy z užívání stavby. Potřeba změřit stavbu se stala poté, co byl
předložen geometrický plán, bezpředmětnou. K projektu vzduchotechniky stavební úřad
uvedl, že vzduchotechnická zařízení nesmí být používána a jejich projekt je ve spise zařazen;
důvod k jejich odstranění stavební úřad neshledal. Stavební úřad dále uvádí, že počet toalet,
výlevek či umyvadel v rodinném domě závisí na vlastníku stavby, stavební úřad není
příslušný k tomu, aby s ním polemizoval. Stejně tak nevidí důvod, proč by nemohl mít dům
bar, který žalobci nazývají restauračním pultem.
Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobců a rozhodnutí stavebního
úřadu bylo potvrzeno. Dle žalovaného stavební úřad zajistil podmínkami stanovenými v jeho
rozhodnutí, aby došlo k eliminaci možných negativních důsledků stavby na okolí. Stavebníci
k žádosti o dodatečné povolení stavby doložili pozměněnou dokumentaci, z níž vyplývá, že
má dojít k úbytku parkovacích míst a odstranění plastových tvárnic. Jelikož stavební úřad
podmínkou zajistil, aby stavby byla doložena dle předložené dokumentace, jdou námitky
žalobců v této věci neopodstatněné. Stavební úřad dále respektoval rozhodnutí krajského
úřadu ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. SZ 042291/2009/KUSK REG/Ha, čj. 050114/2009/KUSK;
s námitkami účastníků řízení se vypořádal, rozhodl o nich a své rozhodnutí řádně odůvodnil.
Stavebníci žádnou provozovnu v objektu nenavrhují a hodlají stavbu využívat k bydlení.
Stavební úřad se v odůvodnění zabýval souladem stavby s územním plánem. Zastavěná
plocha stavby zůstala dle žalovaného nezměněna a její hodnota je uvedena v geometrickém
plánu i v evidenci katastru nemovitostí. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí dále
uvedl, že názor žalobců, že stavební povolení se vydává na základě skutečného stavu stavby,
nikoli stavu, který se předpokládá, je nesprávný. Stavební úřad posuzuje stavbu v rozsahu
ustanovení o stavebním či územním řízení, analogicky tedy i dodatečné povolení obsahuje
podmínky pro dokončení stavby. Stavební úřad uložil stavebníkům, aby odstranili
zatravňovací tvárnice; stavebníci tak nemohou činit před nabytím právní moci rozhodnutí, ale
až na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí. Jelikož se účel stavby změnil
z provozu restaurace na prostor určený k bydlení, všechny námitky směřující proti negativním
vlivům z provozu restaurace jsou bezpředmětné. Účel užívání stavby je pouze pro bydlení bez
jakékoli podnikatelské činnosti. Geometrický plán zaměření stavby je dostatečnou a správnou
listinou dokládající zastavěnou plochu stavbou. Předmětem řízení není jakýkoli zásah
do hmoty rodinného domu, ale pouze jeho vnitřní uspořádání a využití, proto je polemika
o zastavěnosti stavbou hlavní nedůvodná.
Městský soud v Praze posoudil věc takto:
Podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z roku 1967“),
nařídí stavební úřad vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené
bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí,
pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně
plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky
na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a
jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží
podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako
k žádosti o stavební povolení.
Podle § 66 stavebního zákona z roku 1967 stavoví stavební úřad ve stavebním
povolení závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků
řízení. Stanovenými podmínkami zabezpečí zejména ochranu veřejných zájmů při výstavbě a
při užívání stavby, komplexnost stavby, dodržení obecných technických požadavků
na výstavbu, popřípadě jiných předpisů a technických norem, a dodržení požadavků
stanovených dotčenými orgány státní správy, především vyloučení nebo omezení negativních
účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí.
Správní řízení o dodatečném povolení stavby je zahájeno na návrh stavebníka, který
porušil zákon tím, že stavbu prováděl bez stavebního povolení či v rozporu s ním. Účelem
řízení je dodatečná legalizace stavby. Stavbu je možné dodatečně povolit pouze za podmínky,
že stavebník prokáže, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem.
První žalobní námitka, že podmínky uvedené ve stavebním povolení nezaručují, že
nebude obnoven provoz restaurace, je nedůvodná. V rozhodnutí stavebního úřadu bylo
jednoznačně stanoveno, že se změna vnitřních dispozic v přízemí stavby dodatečně povoluje
za podmínky, že žádný prostor nebude sloužit podnikatelské činnosti, zděná pec na pečení
pizzy bude odstraněna postupným ručním rozebráním a vzduchotechnika bude vyřazena
z provozu. Správní orgány tedy přijaly vhodná opatření, aby přízemí stavby mohlo sloužit
jako prostory pro potřeby bytů v podkroví stavby a aby technická zařízení sloužící původně
k provozu restaurace nebyla uvedena do provozu. Soud má za to, že stavební úřad tímto
zajistil, že dodatečně povolený prostor vzniklý stavebními úpravami bude využíván výlučně
k bydlení, a nikoli k podnikatelské činnosti.
K námitce, že je nepřijatelné, aby měl stavební úřad starost o to, aby dostavba nebyla
zbytečně finančně náročná, soud uvádí následující. Jednou ze základních zásad činnosti
správních orgánů, a tedy i stavebního úřadu, je zásada hospodárnosti, která stanoví, že nikomu
(ani správnímu orgánu, ani účastníkům řízení atd.) nemají vznikat zbytečné náklady.
Se zásadou hospodárnosti úzce souvisí zásada subsidiarity výkonu veřejné moci, dle níž mají
správní orgány povinnost šetřit práva a oprávněné zájmy osob a zasahovat do těchto práv jen
v nezbytném rozsahu. Správní orgány by tedy měly vždy volit co nejúčinnější právní
prostředky, které zároveň způsobují co nejmenší náklady. Stavební úřad dospěl k závěru, že
k dosažení účelu předvídaného zákonem postačí uložení mírnějších podmínek v rozhodnutí
o dodatečném povolení změny stavby. S ohledem na uvedené zásady stavební úřad například
uložil stavebníkům povinnost vyřadit vzduchotechniku z provozu, aniž by nařídil její úplné
odstranění, které by bylo časově i finančně velice nákladné a také nadbytečné. Nadbytečnost
úplného odstranění vzduchotechniky je dána tím, že zajistit, aby provoz restaurace nebyl
obnoven, bylo možné i za pomoci mírnějších a méně nákladných prostředků. Rozhodnutím
stavebního úřadu uložená opatření zajistí, že technologická zařízení, která dříve sloužila
provozu restaurace, nebudou používána, a stavba tak nebude mít negativní vliv na své okolí.
Soud proto shledal, že stavební úřad postupoval v souladu se zákonem. Z tohoto důvodu
nemůže zákonný postup správních orgánů založit pochybnosti o jejich nestrannosti.
Žalobci namítají, že změnou využití stavby nedošlo ke snížení míry zastavěnosti
pozemku na přípustných 20 %, které určuje vyhláška a že při výpočtu míry zastavěnosti
nevycházel z průmětu všech nadzemních částí budovy do půdorysu. Především je třeba
zdůraznit, že předmětem správního řízení nebyla žádost stavebníků o vydání rozhodnutí
na výstavbu rodinného domu. Na základě žádosti o dodatečné povolení změny stavby se
v projednávaném řízení rozhodovalo o stavebních úpravách, spočívajících výhradně
ve vnitřním uspořádání přízemí rodinného domu, při kterém se zachovává vnější půdorysné a
výškové ohraničení stavby; zastavěná plocha hlavní stavby, tj. rodinného domu, se nezměnila.
Údaj o zastavěné ploše rodinného domu, tj. zastavěnosti stavbou hlavní, je nezpochybnitelný
z geometrického plánu, jak podrobně rozvedl stavební úřad na straně 12, 13 (k námitce č. 1) a
na straně 16 (k námitce č. 21) svého rozhodnutí. Otázkou míry zastavěnosti se stavební úřad
zabýval i na straně 10 svého rozhodnutí, kde v odstavci 3 správně připomenul, že „hmota
stavby rodinného domu a její umístění, byla povolena pravomocným rozhodnutím stavebního
úřadu čj. výst. 1670/P1693/13/Č./02-Pař ze dne 24. 6. 2002, které nabylo právní moci
10. 7. 2002 a které nikdo nenapadnul. Předmětné řízení tedy nemůže zpochybňovat původně
povolenou hmotu rodinného domu o třech bytových jednotkách. Předmětné řízení se týká
dodatečného povolení stavebních úprav rodinného domu (nikoliv přístavby nebo nástavby
tohoto rodinného domu), staveb doplňkových a zpevněných ploch.“ S ohledem na vše shora
uvedené jsou námitky týkající se míry zastavěnosti pozemku stavbou hlavní nedůvodné,
jelikož toto nebylo předmětem soudem přezkoumávaného správního řízení. K námitce týkající
se zaokrouhlování při výpočtu zastavěné plochy soud dodává, že zaokrouhlování jako běžný
matematický postup nelze považovat za nezákonné.
Ohledně zastavěnosti zpevněných ploch a námitky žalobců, že plochu pro parkovací
stání ze zatravňovacích tvárnic je nutné považovat za zastavěnou plochu, soud uvádí, že i
s touto námitkou se stavební úřad ve svém rozhodnutí vypořádal na straně 16 (k námitce č.
26). V dodatečném povolení změny stavby uložil stavební úřad stavebníkům, aby ponechali
pouze dvě parkovací stání a zbylá zrušili. Odstraněním zatravňovacích tvárnic ze zbylých
parkovacích stání klesne dosavadní míra zastavěnosti zpevněných ploch na 9,92 %, čímž bude
v souladu s nejvyšší přípustnou mírou zastavěnosti podle vyhlášky.
Námitku, že je správní orgán povinen vycházet z reálného stavu, a nikoli z plánů
stavebníků do budoucna, shledal soud nedůvodnou. Postup při dodatečném povolování
stavebních úprav, jimiž se mění způsob užívání stavby, je obdobný jako v řízení o vydání
stavebního povolení. V dodatečném povolení stavební úřad závazně stanoví podmínky
pro provedení a užívání stavby, čímž zabezpečí ochranu veřejného zájmu a vyloučí, příp.
omezí vliv negativních účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí. V daném případě
postupoval stavební úřad v souladu se zákonem, když stavebníkům uložil podmínky, jež
zajistí ochranu veřejných zájmů podle zvláštních předpisů a dodržení obecných požadavků
na výstavbu.
Námitce, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož stavební úřad neodůvodnil, proč
některým listinám přikládá velkou pravdivostní hodnotu, soud nepřisvědčil. Stavební úřad
uvedl, že své rozhodnutí opřel o geometrický plán a výpis listu vlastnictví. Soud uvádí, že
geometrický plán ověřený úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem slouží jako podklad
pro zápis do katastru nemovitostí; list vlastnictví prokazuje stav nemovitosti evidované v
katastru nemovitostí. S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení nebyl zásah do hmoty
rodinného domu, ale pouze do jeho vnitřního uspořádání, je toto stanovisko správního orgánu
zcela logické a správné.
K námitce žalobců, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí pouze odkázal na
jiné své rozhodnutí v rámci jiného řízení a s jinými účastníky, soud uvádí, že žalovaný
odkázal na rozhodnutí ze dne 20. 4. 2009, čj. 050114/2009/KUSK, sp. zn. SZ
042291/2009/KUSK REG/Ha, jímž bylo zrušeno původní rozhodnutí stavebního úřadu ze dne
6. 1. 2009, čj. MEUC-002635/2009, sp. zn. Výst. 042321/2008Č/D1786/Ji, o dodatečném
povolení stavby za účelem změny využití přízemí rodinného domu, které bude na základě
upravené žádosti ze dne 23. 7. 2008 užíváno k bydlení. Soud upozorňuje, že se jedná o jedno
a totéž řízení. Ohledně účastníků řízení soud poukazuje na skutečnost, že někteří účastníci
byli z projednávaného řízení později vyloučeni, neboť pozbyli vlastnická či jiná práva
k pozemkům, které jsou ve správním řízení považovány za pozemky sousední. Předmět řízení
však zůstal totožný.
Soud se neztotožnil s námitkou, že v řízení byla předložena nová projektová
dokumentace, která se od těch, které byly předmětem předcházejících řízení, zásadně liší
v údaji o zastavěnosti pozemku. Údaje týkající se zastavěnosti pozemku uvedené v projektové
dokumentaci předložené stavebníky odpovídají údajům v evidenci katastru nemovitostí.
Údaje o zpevněných plochách jsou oproti původnímu stavu nižší z důvodu, že stavebníci
navrhli odstranění zatravňovacích tvárnic několika parkovacích státní. S námitkami týkajícími
se zastavěnosti pozemku se soud již vypořádal v odstavcích výše.
Námitka žalobců, že rozhodnutí žalovaného nemůže obstát pro nedostatek
odůvodnění, je neopodstatněná. Žalovaný se vypořádal s odvolacími námitkami žalobců a své
rozhodnutí sice stručně, ale řádně odůvodnil.
K tvrzením vyjádřeným v doplnění žaloby soud uvádí následující. Doplnění žaloby
ze dne 25. 7. 2011 bylo podáno po lhůtě stanovené zákonem. Dle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s.
je možné rozšiřovat žalobu o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby; žalobu lze
podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Ze žaloby plyne, že rozhodnutí
žalovaného bylo žalobcům doručeno dne 22. 4. 2011, lhůta pro podání žaloby, resp. pro
rozšíření žalobních bodů tedy marně uplynula dne 22. 6. 2011, avšak doplnění žaloby bylo
soudu doručeno až dne 26. 7. 2011. Soud dále uvádí, že v doplnění žaloby uvedené námitky
nelze vyhodnotit jako žalobní body, protože se jedná o zcela nekonkrétní, blíže neupřesněné a
ničím nepodložené domněnky žalobců.
Žalobci se svými námitkami tedy neuspěli; jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady,
k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, soud zamítl žalobu jako nedůvodnou dle § 78
odst. 7 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobci neměli ve věci úspěch, a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Podle
§ 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí
vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele
hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Náklady
vzniklé v souvislosti s plněním soudem uložené povinnosti zúčastněné osobě v řízení
nevznikly a důvody hodné zvláštního zřetele soud neshledal, z tohoto důvodu osobě
zúčastněné na řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode
dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u
Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k
podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a
údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 27. února 2015
JUDr. Eva P e c h o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Jana Válková