30A 13/2014-60
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka, v právní věci žalobců a) M.K., a b) JUDr. F.K., obou zastoupeni JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem, se sídlem Rokycany, Čechova 951, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, za účasti osob na řízení zúčastněných 1) J.M. a 2) I.M. , oba zastoupeni JUDr. Jaromírem Krutílkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Muchova 233/1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. listopadu 2013 č.j. RR/3619/13,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í
I.
Napadené rozhodnutí
Žalobou napadeným rozhodnutím Krajský úřad Plzeňského kraje podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil rozhodnutí Městského úřadu Zbiroh ze dne 12.9.2013, čj. Výst. 824/2013 a řízení zastavil. Městský úřad Zbiroh zrušeným rozhodnutím podle § 129 odst. 1 písm. b) zák. č. 183/2006 Sb. (dále jen stavební zákon) nařídil vlastníkům J.M. a I.M. odstranění stavby oplocení mezi st.p.č. 10/1, st.p.č. 7 a st. p.č. 10/3 v k.ú. Přísednice na základě zjištění, že tato stavba je provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním. Stavba obsahuje plaňkový plot s kovovými sloupky na podezdívce z KB bloků. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný podrobně popsal dosavadní průběh stavebního řízení a dospěl k závěru, že v řízení a rozhodovací činnosti správního orgánu I. stupně existuje nezákonnost, pro kterou je nezbytné rozhodnutí stavebního úřadu zrušit a řízení zastavit. Stavební úřad totiž rozhodl o odstranění stavby podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tedy stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním. Žalovaný však vyšel z obsahu správního spisu, ze kterého zjistil, že účastníci řízení měli pro provedení předmětné stavby sdělení k ohlášení udržovacích prací vydané Městským úřadem Zbiroh dne 24.5.2006 čj. Výst. 879/2006, kterým stavební úřad podle § 57 odst. 2 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. povolil udržovací práce v rozsahu „oprava – rekonstrukce stávajícího plotu“ na pozemku st.p.č. 10/1 u čp. 4 v k.ú. Přísednice, kdy na podezdívce bude plaňkový plot vysoký cca 150 cm. Toto sdělení k ohlášení udržovacích prací bylo v době realizace stavby oplocení platné. Stavebníci tedy provedli předmětnou stavbu na podkladě sdělení k ohlášení udržovacích prací v dobré víře a na místě původního oplocení. Pokud však vlastník sousedního pozemku st.p.č. 10/3 v k.ú. Přísednice zjistil, že stavba oplocení zasahuje na jeho pozemek, je na jeho odpovědnosti prokázat, že se tak stalo a to důkazní listinou v podobě geometrického zaměření hranice svého pozemku st.p.č. 10/3 se stavbou cizího oplocení. Teprve až stavební úřad obdrží tento důkaz o zasažení sousedního pozemku cizí stavbou, zahájí řízení o odstranění stavby provedené v rozporu se sdělením k ohlášení udržovacích prací a na základě výsledků řízení rozhodne. Žalovaný současně poznamenal v odůvodnění svého rozhodnutí, že před stavebním úřadem je vedeno neukončené správní řízení ve stejné věci totožné stavby oplocení, které stavební úřad zahájil oznámením ze dne 7.3.20012, čj. Výst421/2012, 1455/2011, když na toto řízení se vztahuje ust. § 66 odst. 2 správního řádu.
II.
Žaloba
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 24. ledna 2014 žalobci se dovolávali přezkumu zákonnosti rozhodnutí žalovaného a navrhovali, aby napadené rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě tvrdili, že v rozhodnutí žalovaného jsou nesprávně a nepřesně interpretovány některé provedené důkazy, o které stavební úřad opřel své rozhodnutí. Tato vada vedla k vydání rozhodnutí, které neodpovídá důkazům a skutečnostem, které byly prokázány ve správním řízení a byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobci souhlasili s tím, že sdělení k ohlášení udržovacích prací bylo v době realizace stavby platné, avšak nesouhlasili se závěrem, že stavebníci provedli stavbu v dobré víře a na místě původního oplocení. Oplocení bylo vybudováno zcela nové a na jiném místě, přičemž částečně zasahuje do sousedního pozemku. Žalobci se ztotožnili s rozhodnutím správního orgánu I. stupně, který provedl dostatečné dokazování a důkazy ve svém rozhodnutí správně vyhodnotil.
III.
Vyjádření žalovaného
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě setrval na svém závěru, že stavební úřad při vydání svého rozhodnutí nesprávně zhodnotil zjištěné skutečnosti a pro své rozhodnutí neměl žádné podklady. Stavebníci provedli rekonstrukci stávajícího oplocení na základě souhlasného sdělení stavebního úřadu k ohlášení udržovacích prací. Skutečnost, že stavební úřad nyní pochybuje o správnosti ohlášení udržovacích prací, nemůže být důvodem pro zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ve znění platném do 31.12.2012. V řízení nebylo podle žalovaného prokázáno, že by stavebníci neprovedli opravu – rekonstrukci stávajícího oplocení, ale zcela jinou stavbu oplocení umístěnou na jiném místě. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
IV.
Projednání věci před krajským soudem
V průběhu jednání před krajským soudem žalobci setrvali na svém tvrzení, že předmětné oplocení bylo vybudováno zcela nové, na jiném místě a zcela jiného stavebního typu, které navíc částečně zasahuje do sousedního pozemku. Žalobci se ztotožnili s právními závěry správního orgánu I. stupně a navrhli, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno, věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení a uplatnili právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovaný v průběhu jednání před krajským soudem setrval na svých právních názorech, kterými odůvodnil žalobou napadené rozhodnutí a navrhl, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.
V.
Projednání věci krajským soudem
Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými byly výroky rozhodnutí řádně napadeny (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).
Krajský soud vycházel z předmětu řízení vedeného před stavebním úřadem a před žalovaným, kterým bylo nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Podle tohoto ustanovení stavební úřad nařídí vlastníku stavby odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebného úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním (ve znění k 31.12.2012). Krajský soud pro potřeby přezkumu rozhodnutí žalovaného vyšel z obsahu správního spisu, ze kterého je nesporné, že dne 27.8.2012 podali u Městského úřadu Zbiroh JUDr. F.K. a M.K. oznámení nepovolené a neoprávněné stavby plotu, který vystavěli manželé M. v roce 2010 a 2011. Na základě tohoto podnětu Městský úřad Zbiroh dne 3.5.2013 oznámil zahájení řízení o odstranění stavby oplocení mezi st.p.č. 10/1 a st.p.č. 7 a st.p.č. 10/3 v k.ú. Přísednice podle § 129 odst. 1 písm. p) stavebního zákona, jehož vlastníky jsou J.M., I.M. když stavbou je plaňkový plot s kovovými sloupky na podezdívce s KB bloků, výška 1,5 metrů. Současně s oznámením o zahájení řízení stavební úřad nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě na 24.5.2013. Z obsahu protokolu o ústním jednání konaného dne 24.5.2013 před stavebním úřadem vyplynulo, že k věci předali písemné stanovisko JUDr. F.K. a M.K., účastník řízení V.B. a JUDr. K. jako zástupce stavebníků manželů J.M. a I.M. Stavební úřad na místě samém provedl změření výšky oplocení ze strany manželů M. se zjištěnou výškou plotu 1,37 metrů, ze strany B. 1.9 metrů a manželů K. 1,63 metrů. Součástí správního spisu je listina doručená Městskému úřadu Zbiroh 3.5.2006, kterou J. a I.M. ohlašují stavebnímu úřadu opravu – rekonstrukci stávajícího plotu s tím, že plot bude plaňkový s podezdívkou, výška cca 1,5 metrů. Městský úřad Zbiroh podáním z 24.5.2006, čj. Výst. 879/2006, ke sdělení k ohlášení udržovacích prací ohlášených v podání z 3.5.2006, sdělil stavebníkům J.M. a I.M., že proti provedení udržovacích prací v rozsahu uvedeném v ohlášení nemá námitek. Stavební úřad s použitím uvedených podkladů po přihlédnutí ke stanoviskům žalobců a osob na řízení zúčastněných vydal rozhodnutí o nařízení stavby předmětného oplocení na podkladě § 129 odst. 1 psím. b) stavebního zákona. Krajský soud shledal, že z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu a ani z obsahu správního spisu nejsou patrné důvody, které přivedly správní orgán I. stupně k nařízení odstranění stavby. Není patrné, zda stavební úřad nařídil odstranění stavby proto, že byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, i když tento závěr v podstatě vyvrací obsah správního spisu dokumentující, že manželé M. jako stavebníci, měli pro provedení stavby oplocení vydané sdělení stavebního úřadu k ohlášení udržovacích prací, které jak správní orgán, tak žalobci, tak i osoby na řízení účastněné jako stavebníci považovali za platné. Z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu a ani z obsahu správního spisu není seznatelné, zda odstranění předmětné stavby oplocení stavební úřad nařizoval z druhého možného právního důvodu a to proto, že předmětná stavba oplocení by byla postavena v rozporu s opatřením stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem. Tyto skutečnosti přivedly soud k závěru, že žalovaný správní orgán dospěl ke správnému právnímu závěru o tom, že v přezkoumávaném případě nemohlo dojít k nařízení odstranění stavby předmětného oplocení proto, že stavba byla prováděná bez opatření stavebního úřadu.
Po posouzení obsahu podnětu žalobců, kterým signalizovali stavebnímu úřadu provedení neoprávněné stavby oplocení a po přihlédnutí k žalobním tvrzením je však patrné, že žalobci kontinuálně zaujímali názor, že stavba oplocení byla stavebníky sice řádně ohlášena a stavebním úřadem akceptována, nicméně výsledně zřízené oplocení označovali za stavbu jinou, co do technického provedení, než byla stavba ohlášená a zejména zdůrazňovali zřízení této stavby částečně na cizím pozemku, tedy pozemku v jejich vlastnictví. Těmito skutečnostmi se však stavební úřad ani žalovaný nezabývali. Rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění stavby oplocení proto posoudil krajský soud jako rozhodnutí nepřezkoumatelné z nedostatku důvodů a pokud žalovaný správní orgán ze stejných podkladů a na podkladě stejně zjištěného stavu věci vydal žalobou napadené rozhodnutí, shledal soud nepřezkoumatelným i rozhodnutí žalovaného. Nedostatek důvodů zakládajících nepřezkoumatelnost se týká té části, ve které se žalovaný správní orgán nevypořádal s otázkou, zda nařízení odstranění stavby předmětného oplocení má základ ve zjištění, že předmětná stavba byla provedena nikoli bez, ale v rozporu s opatřením stavebního úřadu vyžadovaného stavebním úřadem. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného se dotkla i způsobu rozhodnutí odvolacího správního orgánu, neboť nebylo řádně doloženo, že by rozhodnutí o odstranění stavby oplocení nemělo být vydáno vůbec a že by žalovaný jako odvolací orgán mohl postupovat podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu a rozhodnutí stavebního úřadu by mohl zrušit a řízení zastavit.
Krajský soud nad rámec vlastních rozhodovacích důvodů konstatuje, že v průběhu řízení osoby zúčastněné na řízení jako stavebníci poukázaly na skutečnost, že před stavebním úřadem probíhá v téže věci stejné řízení o odstranění téže stavby, které mělo být zahájeno z moci úřední dne 7.3.2012. Tato skutečnost se promítla i do odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný poukázal na neukončení správního řízení ve stejné věci totožné stavby oplocení, které stavební úřad skutečně měl zahájit oznámením, ze 7.3.2012 čj. Výst.421/2012, 1455/2011. Krajský soud pouze signalizuje existenci této případné závažné procesní překážky, neboť žalobci nezákonnost napadeného rozhodnutí z tohoto důvodu netvrdili a krajský soud neměl v předloženém spise správního orgánu k dispozici podklady, které by se vázaly k řízení zahájenému stavebním úřadem oznámením ze 7.3.2012. Pokud by nadále před příslušným stavebním úřadem byla vedena dvě řízení v téže věci, týkající se týž účastníků s totožným předmětem řízením, bylo by skutečně nezbytné vzniklou překážku odstranit postupem podle § 66 odst. 2 správního řádu a později zahájené řízení v téže věci zastavit.
Krajský soud postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodu rozhodnutí ve vazbě na ust. § 76 odst. 3 s.ř.s. a na podkladě § 78 odst. 4 s.ř.s. současně vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Protože rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zatíženo totožnou procesní vadou, krajský soud zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně na podkladě § 78 odst. 3 s.ř.s.
Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a přiznává žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, pakliže žalobci dosáhli v řízení procesního úspěchu. Náhrada nákladů řízení je představována odměnou za právní zastoupení za 3 úkony po 3.100,- Kč zahrnující přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast zástupce při jednání soudu, dále odměnou za 3 režijní paušály po 300,- Kč. Tato odměna za právní úkony specifikované v podaní zástupce žalobce doručeném Krajskému soudu v Plzni dne 1.4.2015 je navýšena o 21% DPH a dosahuje celkové výše 12.342,- Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je dále soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč uhrazený žalobci, čímž náklady řízení přiznané v celkové výši dosahují částky 15.342,- Kč. Tato částka bude uhrazena žalovaným k rukám právního zástupce žalobců za podmínek plynoucích z rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení.
Žádné z osob zúčastněných na řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť nebyly naplněny podmínky plynoucí z § 60 ods.t 5 s.ř.s., když žádné z osob zúčastněných na řízení nevznikly náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by této osobě soud uložil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V plzni dne 30. března 2015
JUDr. Václav Roučka, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Helena Kováříková