Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: J. K., , zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2014, č.j. 20798/DS/2013/SR, t a k t o:
O d ů v o d n ě n í :
[1] Nadepsanému soudu byla doručena žaloba žalobce mířící do rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto usnesení.
[2] Dle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále s.ř.s) lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
[3] Otázku včasnosti podání projednávané žaloby posuzoval krajský soud z informací obsažených ve správním spise, neboť v samotné žalobě informace tohoto druhu (§ 71 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) uvedena nebyla.
[4] Žalobce postavil své výhrady vůči rozhodnutí žalovaného zejména na chybném doručování písemností, tedy na „nedoručování písemností zákonným způsobem“. Od této výtky se následně odvíjí i další žalobní námitky.
[5] K otázce doručování písemností ze strany žalovaného i správního orgánu I. stupně žalobce upozornil, že jím zvolený zmocněnec požádal o doručování veškerých písemností na elektronickou adresu. Správním orgánům obou stupňů vytýkal, že se ani nepokusily písemnosti doručovat řádně na uvedenou elektronickou adresu, neboť písemnosti byly vypravovány nikoli z adresy elektronické podatelny správních orgánů, nýbrž z osobních emailů konkrétních osob, pracovníků správních orgánů. Toto pochybení obou správních orgánů považoval za zásadní, neboť pokus o doručení písemností jinou cestou, nežli prostřednictvím elektronické podatelny správního orgánu, nemůže dle přesvědčení žalobce znamenat doručení řádné. Zdůraznil, že má vyhrazenou elektronickou adresu toliko pro komunikaci se správními orgány, zde má nastaveny SPAM filtry, které zprávy zaslané z jiných adres vyhodnotí jako nevyžádanou poštu.
[6] Ve správním spise založena plná moc ze dně 5. 6. 2013 dokládající pověření R. K. pro zastupvání v plném rozsahu – ve věci podezrření ze spáchání přestupku, ve všech stupních řízení, tedy u správního orgánu prvého stupně, odvolacího správního orgánu i řízení před správním soudem, včetně doručování písemností ve všech stupních řízení. Dále je ve správním spise podání výše uvedeného zmocněnce ze dne 11. 6. 2013, jehož součástí je žádost zmocněnce žalobce o doručování veškerých písemností v daném správním řízení na e-mailovou adresu.
[7] Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že napadené rozhodnutí bylo doručeno zmocněnci žalobce panu R. K. dne 23. prosince 2013 (správně 22. prosince 2013, jak bude níže vysvětleneo), a to fikcí v souladu s ust. § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád).
[8] Krajský soud ze správního spisu dále ověřil, že správní orgán I. stupně akceptoval žádost zmocněnce žalobce o doručování písemností na jím vyžádanou elektronickou adresu, když opakovaně činil na zmocněncem vymíněnou adresu pokusy o doručení konkrétních písemností. Např. dne 14. června 2013 a 5. září 2013 předvolání na nové termíny projednání věci, dne 8. října 2013 bylo na e-mailovou adresu doručováno rozhodnutí o přestupku, dne 30. října 2013 výzva na odstranění vad podání – odvolání.
[9] Ve všech případech nedošlo ke zpětné reakci vyžadované u tohoto způsobu doručování dle ust. § 19 odst. 8 správního řádu, tedy nedošlo k potvrzení zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, která by osvědčila, že písemnost byla řádně doručena. Správní orgán I. stupně proto postupoval s přihlédnutím k ust. § 19 odst. 9 správního řádu tak, „jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal.“ Písemnosti proto doručoval na adresu trvalého bydliště zmocněnce, který si je ani v jednom případě nepřevzal. Doručenky ve spise založené jsou řádně vyplněné, vyplývá z nich, že adresát byl řádně vyzván a poučen o dalším postupu, obsahují poučení o dni, kdy bude zásilka připravena k vyzvednutí na poště a konečně záznam dne, kdy byla zásilka vhozena po uplynutí úložné doby do poštovní schránky zmocněnce.
[10] Stejným způsobem postupoval rovněž žalovaný, který dne 9. prosince 2013 vypravil z e-mailové adresy R. Š., pověřeného pracovníka žalovaného, rozhodnutí o odvolání na adresu včetně průvodního dopisu. Ani v tomto případě nenastala zákonem vyžadovaná odezva o stavu doručení, a proto bylo rozhodnutí žalovaného vypraveno na adresu trvalého bydliště zmocněnce. Údaje na doručence obsahují poučení, den, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí (12. 12. 2013) a den, kdy byla zásilka vložena do schránky (30. 12. 2013). Zde krajský soud připomíná, že otázka data vložení písemnosti do schránky adresáta je zcela bez vlivu na datum doručení tzv. fikcí.
[11] Žalovaný vyznačil na rozhodnutí o odvolání právní moc dnem 23. prosince 2013, ačkoli správně se mělo jednat o 22. prosince 2013 (s ohledem na den, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí a s přihlédnutím k 10 lhůtě uvedené v ust. § 24 odst. 1 správního řádu). Od tohoto dne počala zmocněnci žalobce plynout lhůta dvou měsíců pro včasné podání žaloby (§ 72 odst. 1 s.ř.s.), přičemž poslední den lhůty pro včasné podání žaloby připadl na pondělí 24. února 2014, neboť dny 22. a 23. února připadly na sobotu a neděli (§ 40 odst. 2 s.ř.s.). Žaloba byla nicméně krajskému soudu zaslána prostřednictvím datové schránky až dne 25. března 2014, tedy o měsíc později.
[12] Krajský soud je přesvědčen, že správní orgány doručovaly, i přes žalobcem vytýkané „nedostatky“, písemnosti řádně. K žalobcovým námitkám v zásadě téhož druhu, tzn. nezákonné odesílání korespondence ze služební elektronické adresy zaměstnance žalovaného, tedy z nezpůsobilé e-mailové adresy, a nikoli z centrální elektronické adresy správního orgánu, se podrobně a jasně vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 15. prosince 2014, č. j. 6As 218/2014-34, přičemž takovýto postup neposoudil jako nezákonný, jak vyplývá z úvah pod bodem [17] citovaného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „Z § 18 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, opírajícího se o zmocňovací ustanovení § 70 odst. 1 písm. i) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, nelze dovodit povinnost správního orgánu odesílat písemnosti pouze z elektronické adresy podatelny správního orgánu; s odesláním písemnosti z elektronické adresy zaměstnance výpravny správního orgánu zákon nespojuje důsledek v podobě neúčinnosti odeslání, resp. doručení zprávy na elektronickou doručovací adresu (e-mail) účastníka. Nepotvrdí-li adresát převzetí takto odeslané písemnosti nejpozději následující pracovní den po jejím odeslání, postupuje se podle § 19 odst. 8 správního řádu z roku 2004.“
[13] Pod bodem [20] téhož rozhodnutí se Nejvyšší správní soud rovněž vyjádřil námitce nastaveného SPAM filtru, který údajně zabránil zmocněnci žalobce přijímat jiné písemnosti nežli písemnosti vypravené z elektronické podatelny správních orgánů. Jeho stanovisko je následující: „Komunikace prostřednictvím elektronických adres však s sebou nese riziko obtěžujících zpráv (SPAM), resp. přehlédnutí úřední zásilky ve změti spamů či zachycení úřední zásilky spamovým filtrem, které však na sebe stěžovatel dobrovolně bere tím, že správní orgán požádá o tento způsob doručování. Stěžovatel tvrdí, že byl zkrácen na svých právech, avšak nemožnost seznámit se s elektronickou zprávou si zapnutím spamového filtru, jak tvrdí, zjevně způsobil sám. Stěžovatel si musí být vědom toho, že pokud sám omezuje možnosti doručení zprávy, vystavuje se nebezpečí, že mu zpráva nebude moci být preferovaným způsobem doručena.“
[14] Veden výše uvedenými závěry Nejvyššího správního soudu, a při vědomí postupu u doručování písemností zmocněnci žalobce, jak již výše zaznamenáno pod bodem [11], krajský soud konstatuje, že správní orgány obou stupňů postupovaly při doručování písemností zmocněnci žalobce v souladu se zákonem. Žaloba byla krajskému soudu doručena až po marném uplynutí dvouměsíční lhůty (§ 72 odst. 1 s.ř.s.).
[15] Dle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. Dle ust. § 72 odst. 4 s.ř.s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout. Z tohoto důvodu krajský soud vyhodnotil žalobu jako opožděnou, a proto ji odmítnul.
[16] Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Hradci Králové 31. března 2015
JUDr. Marcela Sedmíková, v. r.
samosoudkyně