22 A 10/2014-23
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: DAVEL MEDIA, s.r.o., IČ: 28863038, se sídlem Budíkov 65, 396 01 Budíkov, zastoupený Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2013, č. j. KUJI 84833/2013, sp. zn. OOSČ 410/2013 OOSC/PP,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 12. 2013, č. j. KUJI 84833/2013, sp. zn. OOSČ 410/2013 OOSC/PP bylo odvolání žalobce v souladu s ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto a napadené rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 24. 4. 2013, č. j. MMJ/OD/3670/2013-4, JID: 51055/2013/MMJ („správní orgán I. stupně“) potvrzeno.
Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 24. 4. 2013 byla uložena žalobci pořádková pokuta ve výši 2.500 Kč dle § 60 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o přestupcích“), neboť se bezdůvodně nedostavil dne 15. 4. 2013 v 15:00 hod. na předvolání k podání vysvětlení ze dne 21. 3. 2013. Splatnost pořádkové pokuty byla stanovena ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci napadeného rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno dne 24. 4. 2013.
Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce odvolání, žalovaný ve věci rozhodl dne 14. 11. 2012, rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu.
Prostřednictvím právního zástupce podal žalobce dne 13. 2. 2014 žalobu, navrhl zrušit přezkoumávané rozhodnutí žalovaného a vrátit věc správnímu orgánu k dalšímu řízení. Argumentoval nezákonným výrokem a nesrozumitelným předvoláním. K tomuto dodal, že předvolání k podání vysvětlení ze dne 21. 3. 2013 trpí zásadní vadou, kdy žalobce byl předvolán k podání vysvětlení dle ust. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích, avšak toto předvolání nebylo bezpodmínečné.
Předvolání k podání vysvětlení bylo vymezeno pouze určitou okolností, resp. splněním či nesplněním jiných aktivit, neboť v předvolání bylo uvedeno, že požadované, tj. jméno, příjmení, datum narození a bydliště řidiče, je možno doložit písemně s uvedením čísla jednacího a náležitostmi dle ust. § 37 odst. 2 správního řádu (jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu a podpis; název firmy, IČ, adresa sídla, podpis osoby, která podání činí) nejpozději do výše uvedeného termínu na adresu Magistrát města Jihlavy, odbor dopravy, Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava. Nelze tedy v žádném případě hovořit o jednoznačném a srozumitelném stanovení povinnosti dostavit se v uvedený čas ke správnímu orgánu za účelem podání vysvětlení, ale spíše o nesrozumitelný dopis, kumulující několik možností, kdy tyto platí jen za určitých okolností.
Předvolání k podání vysvětlení tak bylo nesrozumitelné a nelze proto penalizovat pořádkovou pokutou žalobce za nedostavení se k podání vysvětlení, neboť tím, že správní orgán připustil též písemné doložení jména, příjmení, data narození a bydliště řidiče, nebyla výzva k dostavení se k podání vysvětlení dne 15. 4. 2013 v 15:00 hodin do budovy Magistrátu města Jihlavy bezpodmínečná.
Pořádková pokuta však byla uložena za bezdůvodné nedostavení se dne 15. 4. 2013 v 15:00 hodin na předvolání k podání vysvětlení, kdy předvolání k podání vysvětlení nestanovilo jednoznačnou povinnost dostavit se dne 15. 4. 2013 v 15:00 hodin k podání vysvětlení, neboť připustilo též jinou formu (písemného) sdělení (vysvětlení). V této souvislosti je zapotřebí rozlišovat mezi napadeným výrokem rozhodnutí (tj. uložení pořádkové pokuty za bezdůvodné nedostavení se dne 15. 4. 2013 v 15:00 hodin) a případným výrokem, kterým by pořádková pokuta byla uložena za bezdůvodné nepodání vysvětlení, kdy takový výrok by již mohl na jednání žalobce dopadat přiléhavěji, neboť za určitých okolností lze připustit, že toto předvolání č. j. MMJ/OD/3670/2013-3 ze dne 21. 3. 2013 stanovilo žalobci povinnost podat vysvětlení (ústní či písemnou formou v určité lhůtě), nikoliv však se dostavit dne 15. 4. 2013 v 15:00 hodin ke správnímu orgánu. Pokud by tedy existovaly též ostatní okolnosti naplňující předpoklady pro uložení pořádkové pokuty, musela by tato být uložena za jiné jednání žalobce (za nepodání vysvětlení) než za které byla uložena (za nedostavení se k podání vysvětlení). Žalobci tak byla uložena pořádková pokuta za nesplnění povinnosti, která však nebyla jednoznačně dána.
Dále argumentoval k výkladu práva na odepření výpovědi, že již v podaném odvolání namítal, že jej nelze sankcionovat pořádkovou pokutou, neboť k podání vysvětlení se nedostavil z toho důvodu, že samotné jeho dostavení se ke správnímu orgánu by mohlo vést k jeho obvinění ze spáchání přestupku, neboť správní orgán by mohl jeho obličej rozeznat dle fotografie.
Žalovaný se s touto argumentací neztotožnil a uvedl, že Krajský úřad považuje za rozhodující skutečnost, že odvolatel zůstal ve vztahu ke správnímu orgánu I. stupně zcela pasivní a na řádné předvolání žádným způsobem nereagoval. Lze stěží požadovat po správním orgánu I. stupně, aby se v takovém případě pouštěl do spekulací a sám domýšlel důvody procesní pasivity odvolatele, popř. z ní dovozoval využití práva odmítnout podat vysvětlení.
Uvedenou část odůvodnění rozhodnutí žalovaného nelze interpretovat jinak, než že žalovaný by rozhodnutí správního orgánu prvého stupně zrušil v případě, že by žalobce sdělil, že podání vysvětlení odmítá, a to podáním učiněným dříve, než byla uložena pořádková pokuta.
S ohledem na zásadu oficiality a zásadu materiální pravdy však nelze ve správním řízení o přestupku, tedy ve smyslu trestního obvinění, dávat k tíži účastníka řízení, že některou skutečnost namítal příliš pozdě.
Nadto zde zákonná úprava v ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích uvádí, že tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu. Tedy zde není předjímaná potřeba včasného namítání závažných důvodů, ale toliko jejich existence. Jinými slovy, existuje-li závažný důvod k nedostavení se na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení, není zákonem stanovena povinnost předvolaného v takovém případě tento důvod namítat bezodkladně či před samotným termínem podání vysvětlení.
Dle názoru žalobce se žalovaný mýlí, když uvádí, že není jeho úkolem „se pouštět do spekulací a domýšlet důvody procesní pasivity odvolatele“, neboť je to právě zásada oficiality, která správnímu orgánu ve správním řízení nesporném ukládá povinnost zjistit přesný a úplný skutkový stav.
Žalobce měl právo se podání vysvětlení neúčastnit, což namítal již v podání odvolání do rozhodnutí správního orgánu prvého stupně o uložení pořádkové pokuty.
Žalobce se k podání vysvětlení nedostavil z toho důvodu, že se rozhodl využít svého práva dle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které je vykládáno jako právo neprovádět takové kroky, které směřují k vlastnímu obvinění. Rozhodnutím žalovaného byla de facto potrestána osoba za to, že se rozhodla výpověď odepřít, což je v rozporu se smyslem čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“).
K tomu odkázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. I.ÚS 1849/08: „Správní řízení nemůže být v demokratickém právním státě ovládáno zásadou „součinnosti správních orgánů s účastníky řízení“. Svobodný jednotlivec, jako součást občanské společnosti, nemůže být v právním státě partnerem správního orgánu vykonávajícího vrchnostenská oprávnění. Má naopak povinnost se takovým opatřením podrobit, jsou-li vykonávána řádně, tj. nejde-li o exces.“ Tak také nelze pokutovat osobu, která odmítne podat správnímu orgánu vysvětlení v případě, kdy je zřejmé, že by jím, byť i jen teoreticky, mohla přispět ke svému postihu za přestupek.
S ohledem na uvedený nález Ústavního soudu žalobce legitimně očekával, že mu nemůže být uložena pořádková pokuta za nedostavení se k podání vysvětlení, a to ani v případě, že správnímu orgánu dopředu neobjasní důvody svého nedostavení se (odkaz na čl. 37 odst. 1 Listiny), a to s odkazem na větu první z citované části nálezu ÚS.
Žalobci tak byla uložena pořádková pokuta za bezdůvodné nedostavení se k podání vysvětlení, kdy však výzva k podání vysvětlení mu explicitně nestanovovala bezvýhradní povinnost se k podání vysvětlení dostavit, tedy žalobce nebyl povinen se k podání vysvětlení dostavit, avšak výrokem rozhodnutí byla žalobci uložena pořádková pokuta právě za nedostavení se k podání vysvětlení. Z těchto důvodů je proto toho názoru, že žalovaný chybně vyhodnotil jeho právo na odepření výpovědi, kdy žalobce měl právo neprovádět jakýkoli krok směřující k jeho vlastnímu obvinění a nelze připustit takovou situaci, kdy za neprovedení kroku směřujícího k jeho vlastnímu obvinění je pokutován. Na základě uvedených skutečností proto pokládal napadené rozhodnutí za nezákonné.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 18. 3. 2014 se neztotožnil s žalobními námitkami. Uvedl, že námitky se svým obsahem v podstatě shodují s námitkami, které uplatnil v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a se kterými se žalovaný řádně a podrobně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které proto se svým vyjádřením k žalobě odkazuje. Byl toho názoru, že pořádková pokuta byla uložena zcela v souladu se zákonem a rozhodnutím, kterým se tak stalo, ani řízení, které jeho vydání předcházelo, není ztíženo žádnou vadou, která by mohla atakovat zákonnost postupu správních orgánů v té to věci. Navrhl proto, aby žaloba byla zamítnuta.
Ze správního spisu vyplývá, že na základě materiálu získaného pomocí systému monitorování průjezdu přes křižovatku na červenou RedCon byla ve věci podezření ze spáchání přestupku předvolána k podání vysvětlení na Magistrát města Jihlavy společnost DAVEL MEDIA, s.r.o. s termínem jednání dne 15. 4. 2013 v 15:00 hod. Toto předvolání bylo doručeno do datové schránky uvedené společnosti dne 21. 3. 2013. Předvolaný jako provozovatel osobního motorového vozidla, tovární značky …., registrační značky: …. byl předvolán k podání vysvětlení ve věci zjištění řidiče výše uvedeného vozidla, který je podezřelý, že dne 18. 2. 2013 v 16:10 hod. na křižovatce ulic ……….. v Jihlavě spáchal dopravní přestupek – nerespektování signálu s červeným světlem „Stůj!“ – povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá“. V rámci předvolání byl zároveň poučen, že nemůže-li se ze závažných důvodů v určený termín k podání vysvětlení dostavit, je jeho povinností se bezodkladně omluvit s uvedením důvodů (ust. § 59 správního řádu), a to způsobem uvedeným v ust. § 37 odst. 4 správního řádu a důvody omluvy doložit. Nedostaví-li se bez závažných důvodů na tuto výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku nebo bezdůvodně podání vysvětlení odmítne, může mu správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 5.000 Kč (ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích). V uvedeném termínu se však oprávněný zástupce společnosti (viz výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 18189) nedostavil, požadované vysvětlení nepodal, správní orgán vyhodnotil jeho jednání jako závažné porušení povinnosti, neboť bez jeho součinnosti nelze zjistit podezřelého ze spáchání přestupku, jeho nečinnost tedy brání řádnému objasnění přestupku a plnění povinnosti daných správnímu orgánu ve věci. Z těchto důvodů mu proto byla uložena pořádková pokuta ve výši 2.500 Kč (ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích).
Právní stanovisko Krajského soudu v Brně:
Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).
Předmětná věc byla projednána bez nařízení jednání, neboť byly splněny zákonné podmínky ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.
Podle ust. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích je každý povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým (ust. § 68 odst. 4) hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popř. za trestný čin nebo by porušili státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
Dle ust. § 60 odst. 2 citovaného zákona tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle odst. 1 nebo tomu, kdo bezdůvodně podání vysvětlení odmítá, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 5.000 Kč.
Pořádková pokuta byla žalobci uložena podle ust. § 60 zákona o přestupcích. Ten ve svém odstavci 1 stanoví: „každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; …“ a dále upravuje možnost odepřít podání vysvětlení ze zde uvedených důvodů (nebezpečí postihu za přestupek či za trestný čin, porušení státního či služebního tajemství nebo povinnosti mlčenlivosti). Pořádkovou pokutou až do výše 1.000 Kč (ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 411/2005 Sb.; ode dne 1. 7. 2006 je tato hranice zvýšena na 5.000 Kč) může správní orgán podle odstavce 2 uložit tomu, „kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle odstavce 1, nebo tomu, kdo bezdůvodně podání vysvětlení odmítá“. Podmínkou uložení pokuty je zde pouhý fakt, že se předvolaný nedostavil ke správnímu orgánu, ač mu v tom nebránily závažné důvody.
Pravidlo obsažené v ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích je naformulováno v podstatě shodně ve srovnání s ust. § 59 správního řádu. Podle ust. § 59 správního řádu je „předvolaný povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit“. Zákon tak v obou případech, tzn. jak dle zákona o přestupcích, tak i dle správního řádu, výslovně stanoví jako podmínku povinnosti účastníka omluvit se v případě, že ze závažných důvodů se nemůže na výzvu ke správnímu orgánu dostavit.
Optikou tohoto náhledu soud konstatuje, že pořádková pokuta nebyla žalobci uložena za to, že by se dopustil přestupku v silničním provozu, ale za to, že se bez závažných důvodů nedostavil na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle ust. § 60 zákona o přestupcích. Institut podání vysvětlení, pod nějž je možno zařadit i vysvětlení podle ust. § 60 zákona o přestupcích, je ve správním řádu systematicky zařazen do postupů před zahájením řízení (srov. ust. § 137 správního řádu). Podání vysvětlení obecně správnímu orgánu slouží k ujasnění si určitých skutečností za účelem lepšího zvážení dalšího postupu, v souvislosti s přestupkovým řízením je pak výslovně prostředkem k prověření došlého oznámení o přestupku, což v praxi znamená, že na základě podaného vysvětlení provede úkony, které přivedou správní orgán k lepšímu poznání věci, a které třeba vyvrátí podezření z toho, že přestupek spáchala ta či ona osoba, nebo že se vůbec nějaký přestupek stal.
V projednávané věci bylo zjištěno, že správní orgán I. stupně prováděl šetření přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), který byl zjištěn prostřednictvím automatizovaného technického prostředku. Přestupku se dne 18. 2. 2013 v 16:10 hod. v ….. na křižovatce ulic ………. dopustil nezjištěný řidič osobního automobilu ……., registrační značky: ……… tím, že nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj!“. Provozovatelem uvedeného vozidla je žalobce, který byl podle ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu vyzván k úhradě částky ve výši 2.500 Kč splatné do 15 dnů ode dne doručení výzvy k úhradě. Výzva mu byla doručena do datové schránky dne 25. 2. 2013, zůstal však nečinný. Správní orgán jej proto následně jako provozovatele vozidla předvolal podle ust. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích k podání vysvětlení na den 15. 4. 2013 v 15:00 hod. Předvolání mu bylo do datové schránky doručeno dne 21. 3. 2013. Na předvolání však rovněž nereagoval, ve stanovený termín se k správnímu orgánu I. stupně k podání vysvětlení nedostavil, proto mu s odkazem na ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích byla uložena pořádková pokuta ve výši 2.500 Kč.
Pravidlo obsažené v ust. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích ukládá žalobci povinnost uposlechnout výzvy správního orgánu, aby se dostavil k podání vysvětlení. Výzva mu prokazatelně doručena byla; on ji však nedbal a ke správnímu orgánu se nedostavil, ani nevysvětlil, proč se dostavit nehodlá. Jelikož zůstal nečinný a k věci se nijak nevyjádřil, nedal správnímu orgánu ani možnost uvážit o tom, zda u něj jsou dány „závažné důvody“, pro které nemá v úmyslu dostavit se k podání vysvětlení; správní orgán tak právem dospěl k závěru, že žalobce žádné závažné důvody pro odpírání součinnosti nemá; uložení pokuty bylo v takové situaci na místě.
Postup správního orgánu by byl zřejmě jiný, pokud by byl žalobce vyzván k podání vysvětlení a reagoval na to sdělením, že se dostavit nehodlá, protože výzvu považuje za nezákonnou. Zde by už správní orgán musel hodnotit, zda žalobcovo přesvědčení o nezákonnosti výzvy představuje závažný důvod k nedostavení se či k odmítnutí podat vysvětlení; také by ale mohl výzvu vůči žalobci formulovat jinak, anebo by vůbec mohl od dalšího vydávání výzev a prověřování skutečností vztahujících se k dané problematice upustit. K takovému postupu ale při žalobcově mlčení nebyl důvod. Je třeba v této souvislosti také zdůraznit, že ztížení postupu správního orgánu, jakkoli není znakem skutkové podstaty pořádkového deliktu podle ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích, je nutným předpokladem pro uložení pokuty podle tohoto ustanovení. To plyne ze skutečnosti, že správní orgán nepředvolává k podání vysvětlení osoby, které libovolně, ba svévolně, označí, nýbrž osoby, které mají s věcí co do činění, mají k oznámení o přestupku co říci a mohly by do věci vnést jasno. Žalobce byl právě takovou osobou. Bylo tedy přirozené a legitimní, pokud se správní orgán se svou výzvou obrátil právě na žalobce. Pravomoc správního orgánu při prověřování případného přestupku je poměrně široká a dopadá nejen na účastníky, svědky či osoby, které mají v držení listiny, či jiné věci, ale na všechny osoby, které mohou podle názoru správního orgánu poskytnout důležité informace k oznámení o přestupku. Správní orgán musí provádět nejen úkony, které v budoucnu povedou k zahájení řízení o přestupku a případně k vyslovení viny účastníka za přestupek a k jeho potrestání, ale též úkony, které přivedou samotný správní orgán k lepšímu poznání věci a které třeba vyvrátí podezření z toho, že přestupek spáchala ta či ona osoba, nebo že se vůbec nějaký přestupek stal. Obecně lze říci, že postup správního orgánu bude ztížen všude tam, kde správní orgán marně uplatní svou pravomoc a bezvýsledně vynaloží prostředky mu dostupné. Není podstatné, zda se při tom dopustí omylu, pokud je jeho jednání vedeno rozumným účelem: v projednávané věci byl osloven žalobce jako osoba způsobilá správnímu orgánu osvětlit správnost či naopak nesprávnost jeho úvah.
Ve správním řízení platí zásada součinnosti správních orgánů s účastníky řízení, „správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro souladu jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2“. Součinnost s osobami je na místě i mimo řízení, tedy při jakémkoliv úředním postupu; součinnost však není možná, pokud nespolupracuje i druhá strana – tedy fyzická či právnická osoba. Pokud se správní orgán při postupu podle ust. § 60 zákona o přestupcích zmýlí – tedy např. nerozpozná, že oznamovaný čin zjevně není přestupkem, nesprávně formuluje skutkovou podstatu přestupku nebo se obrátí na osobu, která s věcí nemá nic společného a nemůže k ní cokoliv sdělit – je na této osobě, aby přispěla k objasnění věci. Neučiní-li tak, nemůže pak správnímu orgánu důvodně vytýkat, že její mlčení bylo vzato jako mlčení motivované a že z něj byly vyvozeny pro ni nepříznivé důsledky.
Z ust. § 60 zákona o přestupcích vyplývá několik základních podmínek pro uložení pořádkové pokuty osobě vyzvané k podání vysvětlení z důvodu nedostavení se k tomuto vysvětlení. Vyzvaná osoba musí být především řádně předvolána a poučena o právních následcích v případě, že se nedostaví. Další podmínkou je, že se osoba k podání vysvětlení nedostaví bez závažných důvodů.
První podmínka byla v projednávané věci splněna. Předvolání k podání vysvětlení na den 15. 4. 2013 v 15:00 hod. bylo doručeno žalobci do datové schránky dne 21. 3. 2013. Důvod předvolání byl specifikován v souladu s ust. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích. Z předvolání bylo nepochybné, že žalobce byl předvolán k podání vysvětlení ke skutkovému ději ze dne 18. 2. 2013 v 16:10 hod. Ve věci zjištění řidiče vozidla tovární značky ….., registrační značky: ………, tedy zjistit totožnost řidiče, který vozidlo žalobce řídil, a který přestupek spáchal. Předvolání obsahovalo rovněž všechny další náležitosti dle ust. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích (bylo z něj zcela zřejmé, kdo, kdy, kam se má dostavit), včetně poučení o tom, jaké jsou právní následky v případě, že se předvolaná osoba k podání vysvětlení nedostaví (bylo zde výslovně uvedeno a zdůrazněno, že pokud se žalobce k podání vysvětlení bez dostatečné omluvy nedostaví, může mu být podle ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích uložena pořádková pokuta až do výše 5.000 Kč. Pro případ nemožnosti se k podání vysvětlení dostavit ze závažných důvodů, byl žalobce řádně poučen o tom, že je povinen tyto skutečnosti oznámit správnímu orgánu včas, a to způsobem uvedeným v ust. § 37 odst. 4 správního řádu a důvody omluvy doložit. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobce byl k podání vysvětlení na den 15. 4. 2013 řádně předvolán a zbývá posoudit otázku, zda byly splněny podmínky ust. § 60 odst. 2 zákona o přestupcích, tj. zda se žalobce k podání vysvětlení nedostavil ze závažných důvodů.
Zákon o přestupcích nestanoví přesné ustanovení toho, co se rozumí „závažnými důvody“. Jedná se o tzv. neurčitý právní pojem, při jehož interpretaci se správnímu orgánu vytváří prostor, aby zhodnotil, zda konkrétní případ lze pod neurčitý pojem podřadit či nikoliv. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se uvážení správního orgánu zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její vyhodnocení, tzn. že je nutno nejprve objasnit neurčitý právní pojem a jeho rozsah a poté hodnotit, zda skutečnosti konkrétního případu lze zařadit do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého právního pojmu (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2007, č. j. 7 As 78/2005-62, www.nssoud.cz). Soud má za to, že žalovaný se ve svém rozhodnutí vymezení rámce tohoto neurčitého právního pojmu úspěšně zhostil, přičemž zcela přesvědčivě zdůvodnil svoje právní stanovisko.
Brojil-li žalobce, že na základě výzvy nemohl řidiče vozidla písemně identifikovat, neboť pokud by byl řidičem jednatel společnosti, byl by to krok vedoucí k obvinění z přestupku, nebylo možno tuto námitku akceptovat, neboť ve výzvě byl poučen podle ust. § 125h odst. 5 zákona o silničním provozu o tom, že v případě neuhrazení částky 2.500 Kč bude správní orgán I. stupně pokračovat v šetření přestupku; s ohledem na toto poučení musel být odvolatel srozuměn s tím, že ze strany správního orgánu I. stupně budou následovat další kroky vedoucí k objasnění předmětného přestupku, zejména ke zjištění osoby pachatele. Současně ve výzvě byl poučen i o možnosti písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku na místo uhrazení částky 2.500 Kč.
Pokud by žalobce vyvinul součinnost se správním orgánem, měl právo odepřít výpověď, pokud by touto výpovědí vystavit sebe či osobu blízkou riziku postihu za přestupek (ust. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích), avšak právo odepřít výpověď nezahrnuje v sobě i právo nedostavit se přes řádné a včasné předvolání ke správnímu orgánu.
Poukaz žalobce na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. I ÚS 1849/08 není na daný případ přiléhavý, jelikož pořádkový postih nebyl žalobci uložen za to, že by odepřel podat vysvětlení, ale za to, že se k podání vysvětlení bez závažných důvodů nedostavil.
Na základě shora uvedených důvodů proto Krajský soud v Brně uzavírá, že žalobce se svými námitkami neuspěl, rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, soud proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci samé byl neúspěšný, proto mu náhrada nákladů řízení nepřísluší. Soud neshledal, že by žalovanému vznikly náklady řízení, jež by převyšovaly náklady jeho jinak běžné administrativní činnosti, nadto přiznání náhrady žádných nákladů žalovaný nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 9. dubna 2015 JUDr. Eva Lukotková, v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
Barbora Zachovalová