Číslo jednací: 49Az 28/2013 – 63

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Dalilou Marečkovou v právní věci žalobkyně: nezletilá A. G., nar. x, státní příslušnost Ruská federace, zastoupena zákonnou zástupkyní D. G., nar. x, obě t. č. na adrese x, právně zastoupené JUDr. Janem Boltnarem, Ph.D., advokátem se sídlem Růžová 1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o udělení mezinárodní ochrany, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2013, č. j. OAM-22/LE-LE05-ZA04-2013, E. č. L009460,

t a k t o :

I.  Žaloba se zamítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.  Ustanovenému advokátovi JUDr. Janu Boltnarovi, Ph.D., se přiznává odměna za zastoupení nezletilé žalobkyně ve výši 20.570,-Kč. Odměna bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í

Žalovaný shora citovaným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnuti“ či „rozhodnutí žalovaného“) rozhodl, že se nezletilé žalobkyni mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b  zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že žadatelka vzhledem k nízkému věku pobývala pouze na území ČR, a proto se ani nemohla setkat se žádnými skutečnostmi vztahujícími se k ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu. Zákonná zástupkyně žalobkyně pak v žádosti označila důvody žádosti nezletilé shodně jako v případě rodičů, tj. potíže, jimž byli rodiče v zemi vystaveni a špatnou bezpečnostní situaci v Dagestánu (což bylo poslední místo pobytu rodičů jmenované na území Ruské federace). Žalovaný konstatoval, že ani rodiče žalobkyně neuvedli v průběhu řízení před správním orgánem žádné skutečnosti svědčící o opodstatněnosti jejich obavy z pronásledování z důvodů jejich rasy, pohlaví, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, a proto je nemohl dovodit ani v případě nezletilé dcery. Dodal, že závěr žalovaného byl potvrzen již předchozími rozsudky Městského soudu v Praze, kterými byly zamítnuty žaloby obou rodičů nezletilé jako nedůvodné. Podle žalovaného lze chápat, že se rodiče nezletilé žalobkyně snaží veškerými dostupnými prostředky získat legalizaci pobytu na území ČR, avšak těmto účelům slouží instituty jiného zákona, konkrétně zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Zákon o pobytu cizinců mohou žadatelé užít, byť i za předpokladu, že na krátkou dobu opustí území ČR. Žalovaný rovněž nenalezl žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení tzv. humanitárního azylu ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu. Dále žalovaný posoudil žádost nezletilé žalobkyně ve světle informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv v Ruské federaci (konkrétně Informace MZV ČR, ze dne 2. 7. 2012, č. j. 102117/2012-LPTP, informace označené jako Průkazy a vycestování švýcarského Spolkového úřadu pro migraci ze dne 6. 2. 2012 a informací z Infobanky ČTK „Země světa, Rusko“). V neposlední řadě žalovaný při svém rozhodování zohlednil obsahy žádostí rodičů nezletilé žalobkyně, jakož i ke svým předchozím rozhodnutím ohledně jejich žádostí (konkrétně k rozhodnutím č. j. OAM-112/ZA-ZA06-ZA04-2011 a č.j. OAM-113/ZA-ZA06-ZA04-2011). Po posouzení výpovědi matky nezletilé však neshledal, že by nezletilá žalobkyně byla po návratu do vlasti ohrožena na životě nebo že by jí hrozilo nebezpečí mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest, ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. K potížím rodičů uzavřel, že ani v jejich případě neshledal jejich obavy opodstatněnými, a proto lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat rovněž absenci důvodů i v případě nezletilé žadatelky. V případě nezletilé žalobkyně žalovaný také neshledal, že by splňovala zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu.

Proti rozhodnutí žalovaného podala zákonná zástupkyně nezletilé včas žalobu podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kterou na výzvu soudu upřesnila. V žalobě uvedla, že rozhodnutí žalovaného napadá pro porušení ustanovení § 3 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jakož i ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Dodala, že sama žalobkyně sice v Dagestánu ještě nebyla, ale podle jejího názoru jí po návratu do vlasti hrozí zcela reálně pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. V prvé řadě se domnívá, že bude rodinou matky vyloučena ze společnosti jen proto, že její matka udržovala s jejím otcem intimní vztah ještě před svatbou, dále se obává nebezpečí ze strany teroristických skupin (především wahhabitů), kteří nutí jejího otce k tomu, aby se podílel na jejich aktivitách. S ohledem na uvedené navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 

Žalovaný v písemném vyjádření popřel oprávněnost žalobních bodů a odkázal na správní spis, na žádost nezletilé žalobkyně, uplatněnou její zákonnou zástupkyní, na výpovědi jmenované a na vydané rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že ani matce ani otci nezletilé, nebyla udělena mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu, a že rodiče pak nebyli úspěšní ani se žalobou u příslušného správního soudu či s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Ostatně dle informací ohledně Dagestánu, je šíření wahhabismu již od roku 1999 oficiálně zakázáno a bezpečnostní orgány v zemi proti jeho představitelům aktivně vystupují. S ohledem na uvedené navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Právní zástupce žalobkyně v replice na vyjádření žalovaného na svém návrhu setrval s tím, že v případě rodičů matky nezletilé žalobkyně se jedná o vysokou míru konzervativnosti společnosti v zemi původu, a že rovněž na straně rodiny otce stále přetrvává snaha, aby se podílel na aktivitách wahhabitů.

Při jednání před soudem účastníci na svých stanoviscích setrvali.

Krajský soud v prvé řadě konstatoval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, č. j. 1 Az 6/2012-43, kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žaloba otce nezletilé žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2012, č. j. OAM-113/ZA-ZA06-ZA04-2011, ohledně neudělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. V této souvislosti nelze přehlédnout, že otec nezletilé žalobkyně nejprve zmiňoval problémy ze strany souseda (který je údajně příznivcem wahhabitů). Dále soud konstatoval i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, č. j. 1 Az 7/2012 - 44, kterým byla zamítnuta jako nedůvodná žaloba matky nezletilé žalobkyně a jejího nezletilého bratra A. G., narozeného rovněž v ČR (x), proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2012, č. j. OAM-112/ZA-ZA06-ZA04-2011, ohledně neudělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Krajský soud rovněž konstatoval usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 5 Azs 43/2007 – 99, kterým byla pro opožděnost odmítnuta kasační stížnost matky nezletilé žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2007, č. j. 48 Az 2/2007 – 84, neboť krajský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2004, č. j. OAM-1871/VL-20-08-2004, kterým nebylo vyhověno ani její první žádosti o udělení azylu.

K dotazu soudu proč se matka nezletilé žalobkyně, resp. rodiče, nesnažili řešit vzniklou situaci využitím možnosti, kterou jim poskytuje zákon o pobytu cizinců, jmenovaná uvedla, že jí bylo blíže neidentifikovaným pracovníkem ministerstva sděleno, že takto postupovat nelze.

Zástupce žalobkyně v závěrečném přednesu dodal, že v posuzovaném případě existují reálné důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Na straně matky nezletilé žalobkyně se jedná o obavy ze zavržení nezletilé žalobkyně její širší rodinou a na straně otce nezletilé se jedná o obavu z členů wahhabitů, kteří otce nezletilé žalobkyně ohrožují na životě. Závěrem připustil, že nezletilá žalobkyně dosud na území Dagestánu nebyla (narodila se totiž na území ČR), ale přesto se domnívá, že ochrana v zemi původu by nebyla účinná. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání práva na náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením nezletilé žalobkyně.

Pověřený pracovník žalovaného v závěrečném přednesu na svém návrhu setrval a konstatoval, že neúspěchem skončila již předchozí jednání k žádostem rodičů nezletilé žalobkyně a jejího nezletilého bratra, že příslušným správním soudem byly zamítnuty i jejich žaloby, a proto lze očekávat i zamítnutí předmětné žaloby. Současně dodal, že cesta, kterou rodiče nezletilé žalobkyně zvolili, nebyla správná, protože zákon o azylu slouží pouze v případech v něm taxativně uvedených, tj. slouží pouze osobám pronásledovaným v zemi původu právě z důvodů vymezených v zákoně o azylu. Pokud rodiče nezletilé žalobkyně dosud nevyužili možnosti, které jim nabízí zákon o pobytu cizinců, pak se jedná pouze o krátkodobé řešení nastalé situace, které ovšem není účinné. Práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdal.

Krajský soud v Praze přezkoumal rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

Ze spisu žalovaného soud zjistil, že matka nezletilé žalobkyně a její otec podali již dvě neúspěšné žádosti o azyl. Do ČR přicestovali 11. 2. 2004. Zde se jim narodil nejprve nezletilý syn A., na to dne x nezletilá žalobkyně. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany matka jménem nezletilé žalobkyně dne 25. 1. 2013 uvedla, že jmenovaná je náboženského vyznání islámského. O mezinárodní ochranu pro dceru požádala proto, že v Dagestánu jsou teroristé, kterých se bojí. Jsou to wahhabité, kteří tvrdí, že jsou muslimové, ale je to jen takové jejich náboženství. Příbuzní otce nezletilé žalobkyně jsou také jejich stoupenci a od otce nezletilé požadovali, aby se k sektě přidal, aby s nimi zabíjel, v opačném případě mu vyhrožovali smrtí. Rovněž rodina matky nezletilé žalobkyně (bratři matky) vyhrožovala otci nezletilé, že bude zabit proto, že s matkou nezletilé udržoval intimní vztah ještě před svatbou. Matka nezletilé rovněž dodala, že žalobkyně sama ani nikdo z její rodiny není a ani nikdy nebyl členem politické strany ani jiné organizace. Ve vlastnoručně psaných důvodech uvedené potvrdila a dodala rovněž, že nezletilý syn je nemocný (bronchiální astma). O svou rodinu se bojí.

Do protokolu o pohovoru téhož dne matka i otec nezletilé žalobkyně potvrdili výše uvedené. Dodali, že v Dagestánu není klid, dochází tam k výbuchům, wahhabité vyhrožovali otci nezletilé. Dále se obávají příbuzných matky nezletilé, protože rodiče spolu udržovali intimní vztah ještě před svatbou, což islám zakazuje. Mají za to, že rodina matky by obě nezletilé děti neuznala. Jediné co se v rodině změnilo, je zdravotní stav nezletilého syna, který je horší. Nezletilá žalobkyně je zdravá.

Napadené rozhodnutí bylo vydáno podle zákona o azylu, který upravuje podmínky, respektive důvody, za kterých lze mezinárodní ochranu udělit (§ 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona). V této souvislosti soud konstatuje, že námitka ohledně porušení ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu nemá v předmětné věci opodstatnění, protože žalovaný přezkoumával žádost nezletilé žalobkyně podle zákona o azylu v plném rozsahu. Důvody pro udělení azylu jsou stanoveny taxativně, což znamená, že z jiných než uvedených v § 12 písm. a), b) zákona o azylu, azyl udělit nelze. Podle tohoto ustanovení se udělí azyl cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod [§ 12 písm. a) zákona o azylu] nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož má občanství [§ 12 písm. b) zákona o azylu].

V této věci soud z obsahu správního spisu zjistil, že matka nezletilé žalobkyně žádný z těchto důvodů uvedených v citovaném ustanovení v průběhu správního řízení netvrdila. O mezinárodní ochranu požádala ve snaze o legalizaci pobytu v ČR. Výslovně uvedla, že rodiče nezletilé žalobkyně žádné problémy se státními orgány ani se soukromými osobami, ve své vlasti neměli. Tvrzení matky nezletilé žalobkyně o náboženských a národnostních problémech hrozící nezletilé (resp. celé rodině) ze strany rodiny jejího manžela se nejeví jako věrohodné, a to především pro rozpor s výpověďmi manžela žalobkyně v řízení o udělení azylu, který nejprve zmiňoval problémy ze strany souseda. Nejen z tohoto pohledu se tvrzení matky žalobkyně jeví jako účelové, neboť jak žalovaný správně odkázal na informace o zemi původu, a městský soud ve svých rozsudcích zdůraznil: „…v Dagestánu je šíření wahhabismu již od roku 1999 oficielně zakázáno a bezpečnostní orgány vůči jejím radikálním představitelům aktivně vystupují…“. Krajský soud rovněž odkazuje na ustálenou judikaturu k otázce problémů se soukromými osobami, podle níž „…skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromých osob, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žadatele dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004-48). Jako ryze účelovou označil soud rovněž obavu ze zavržení nezletilé žalobkyně širší rodinou matky, neboť v jednání nejbližších příbuzných matky nemůže ani soud spatřovat pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou judikaturu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Azs 268/2004. Soud proto závěr žalovaného, že žalobkyně nebyla ve své vlasti pronásledována z důvodů uvedených v § 12 písm. a), b) zákona o azylu, shledal v souladu se zákonem.

Pokud žalobkyně poukazuje na porušení ustanovení správního řádu, je nutno konstatovat, že tak činí v obecné poloze, neuvádí žádné konkrétní skutečnosti. Soudu proto nezbylo, než rovněž v obecné poloze uvést, že podle jeho názoru byl před vydáním rozhodnutí skutkový stav zjištěn dostatečně, když žalovaný při svém rozhodování vycházel z výpovědí matky nezletilé žalobkyně, jakož i z objektivních informací o situaci v zemi původu jmenované. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že se žalovaný vypořádal se všemi provedenými důkazy a že rozhodnutí vyplývá ze zjištěných podkladů.

Z výše vyložených důvodů dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu, která není důvodná, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží (§ 60 odst. 1 s. ř. s. a contrario), žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Nezletilé žalobkyni byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Soudem přiznaná celková částka 20.570,-Kč sestává z odměny advokáta za pět úkonů právní služby po 3.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání doplnění žaloby, další porada s klientem, sepsání repliky k vyjádření žalovaného a účast při jednání – § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. b), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], z pěti paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a z částky 3.570,- Kč což je částka spojená s platbou DPH ve výši 21 %, neboť advokát (jak soudu doložil) je jejím plátcem. Soud dodává, že právnímu zástupci nepřiznal odměnu za dva úkony, neboť úkon spojený s prostudováním spisu [§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu] přísluší toliko advokátům v trestní věci a úkon za další poradu s klientem po vyhlášení rozsudku pro řízení o kasační stížnosti, není nezbytným úkonem, neboť kasační stížnost dosud nebyla (ani nemohla být) podána. Odměna bude advokátovi vyplacena v přiměřené (soudem stanovené) lhůtě.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 2. března 2015

JUDr. Dalila Marečková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost:

Božena Kouřimová