[OBRÁZEK]29 A 38/2014-29

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

 Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické
a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce P. I.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha, proti
žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, se
sídlem Kounicova 24, Brno, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
správního orgánu spočívajícím ve vybrání kauce od žalobce dne 15.5.2014,

t a k t o :

I. Zásah žalované, spočívající ve vybrání kauce ve výši 10 000 Kč od žalobce,

realizovaný dne 15.5.2014 na ulici Ostravská v Brně, b y l n e z á k o n n ý .

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342

Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Jaroslava Topola do třiceti dnů od právní moci

tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í

I. Žaloba

[1] Dne 18.6.2014 obdržel Krajský soud v Brně žalobu, jíž se žalobce domáhal ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, spočívajícím ve výběru kauce ve
výši 10 000 Kč od žalobce jako řidiče motorového vozidla dle § 125a odst. 1 zákona č.
361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a to dne 15.5.2014 v 16:50
hod. na ulici Ostravská v Brně.

2

pokračování 29 A 38/2014

[2] Konkrétně žalobce uvedl, že k vybrání kauce nebyla v daném případě splněna podmínka
uvedená v § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu. Příslušník Policie ČR, konající hlídku,
která dne 15.5.2014 zastavila a kontrolovala žalobce jako řidiče, provedl svévolný výklad ust.
§ 125a odst. 1 cit. zák., v němž je jako nezbytná podmínka pro výběr kauce stanovena
existence důvodného podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, přičemž od
naplnění této podmínky se správní orgán konající předmětný úkon nemůže odchýlit na
základě vlastní libovůle, především s ohledem na nutnost uplatňování základních zásad
činnosti správních orgánů, zejména zásady zákonnosti. Výkladem § 125a odst. 1 zákona o
silničním provozu lze dle žalobce dospět logicky k jedinému závěru, že výběr kauce musí být
podmíněn jednak odůvodněným podezřením, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení,
a jednak podezření o vyhýbání se řidiče přestupkovému řízení musí být důvodné, tedy
založené na reálné situaci, vedoucí policistu k nabytí tohoto přesvědčení.

[3] Dle citovaného ustanovení je výběr kauce institutem toliko fakultativním, a tedy i při
splnění všech podmínek kauce je její případný výběr toliko jednou z možností. Při zásazích
policisty je nutno uplatňovat zásadu zdrženlivosti, tedy volit takový postup v řízení o trestním
obvinění, který co nejméně zasahuje do základních práv a svobod občanů (§ 2 odst. 4 zákona
č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „trestní řád“). Kromě
výše sankce za přestupek, neměl policista žádný důvod domnívat se, že se žalobce bude
vyhýbat správnímu řízení. Arogance řidiče, deklarovaná policistou v „Potvrzení o převzetí
kauce“, byla toliko subjektivním vjemem policisty a nikoliv objektivní skutečností,
zakládající důvodné podezření o vyhýbání se žalobce přestupkovému řízení. Údajná arogance
žalobce není z videozáznamu, pořízeného žalobcem při zásahu, zřejmá.

 [4] Výše sankce za přestupek není dostatečným odůvodněním výběru kauce. Druh a výše
sankce za projednávaný přestupek nezavdává důvodnou obavu z toho, že se žalobce bude
vyhýbat přestupkovému řízení (popř. že bude procesně nečinný či nedosažitelný). Jak vyložil
Ústavní soud v nálezu ze dne 18.2.2010, sp. zn. I. ÚS 18/4908, „správní řízení nemůže být
ovládáno zásadou součinnosti správních orgánů s účastníky řízení s tím, že spolupráci nelze
vynucovat ukládáním sankcí“. Uvedený nález tak relativizoval předpokládanou nečinnost
žalobce jako důvod pro vybrání kauce. Procesní pasivita nepředstavovala závažný problém
pro řádné projednání věci. Zásadním důvodem pro výběr kauce zůstává důvodná obava
z nedosažitelnosti podezřelé osoby, a to v případě neexistence trvalého bydliště podezřelého
v ČR. Nebo je-li trvalé bydliště na takové adrese, kde je vyloučeno doručování tzv. „fikcí“ a
znemožněno ponechání oznámení o uložení zásilky. Vyhýbat se přestupkovému řízení může
úspěšně pouze ten, komu nelze doručovat písemnost, a to ani fikcí.

[5] Jelikož v dané věci nebyla splněna podmínka uvedená v § 125a odst. 1 zákona o
silničním provozu a podezření policisty nebylo dostatečně odůvodněno, jeho úkon (vybrání
sankce) nesplňoval podmínky uvedené v § 125a odst. 1 cit. zák. a s ohledem na kogentní
povahu tohoto právního předpisu šlo o úkon nezákonný.

[6] Žalobce odkázal na stanovisko veřejného ochránce práv, uvedené ve zprávě o výsledku
šetření ze dne 30.4.2013, sp. zn. 953/2013/VOP/MK, kde ve výrokové části uvedl: I.
navzdory vágnosti § 125a zákona o silničním provozu je důvodem pro výběr kauce především
důvodná obava z procesní nedosažitelnosti osoby podezřelé ze spáchání přestupku; II. důvody
vedoucí policistu k výběru kauce musí být na potvrzení o převzetí kauce řádně (tj. konkrétně)

3

pokračování 29 A 38/2014

uvedeny. Obecná floskule, že policista nabyl podezření, že dotyčný se bude vyhýbat
správnímu řízení, je nedostatečná. Z důvodové části citovaného stanoviska dále vyplynulo, že
lze-li kauci uložit jen tehdy, je-li dáno důvodné podezření o vyhýbání se řidiče
přestupkovému řízení, pak sdělení, že „z jednání jmenovaného jsem pojal podezření …“,
nevypovídá o důvodech postupu policisty nic. V případě sdělení důvodů, že se řidič odmítal
s policistou bavit, usmíval se a nesouhlasil s vyřízením věci v blokovém řízení, by sice šlo
o vyjmenování důvodů postupu policisty, avšak pro naplnění „důvodného podezření“ by to
rovněž nepostačovalo. Veřejný ochránce práv se dále pokusil o srovnání výběru kauce
se vzetím do vazby, kdy i v případě vazebního jednání může být rozhodnuto o možnosti složit
peněžitou záruku, přitom důvody směřující k takovému opatření musí být jasně zdůvodněny.
Vybrání kauce má zajišťovací povahu a postup policisty při jejím provádění lze přirovnat
k rozhodování soudu o vzetí do vazby, které musí obsahovat odůvodnění, z něhož bude
patrno, z jakého důvodu bylo užito tohoto zajišťovacího institutu. Požaduje-li soud někdy
jako záruku odevzdání cestovních dokladů, může jít pro některé občany o opatření méně
omezující, než složení kauce ve výši 10 000 Kč. Ochrana majetku i ochrana osobní svobody
jsou zaručeny Listinou základních práv a svobod a tato práva nesmí být ze strany státu
nezákonným způsobem potlačována.

[7] Faktickým důvodem uložení kauce bylo dle žalobce jeho odmítnutí akceptovat
blokovou pokutu ve výši 5 000 Kč za starou známku, přičemž žalobce současně nesouhlasil
ani s blokovou pokutou za „folie na oknech“. Na základě toho policie přehodnotila svůj
úsudek o skutkové a právní kvalifikaci skutku (dle potvrzení o převzetí kauce žalobce naplnil
skutkovou podstatu dle § 125c odst. 1 písm.) bod 7 zákona o silničním provozu; což i
v případě doplnění chybějícího písm. f) cit. ust. se dle žalobce neshoduje s policisty tvrzenými
přestupky) a stanovila žalobci kauci pod pohrůžkou odtažení jeho motorového vozidla.
V uvedeném případě nešlo o důvodné podezření policistů, že by se žalobce měl vyhýbat
přestupkovému řízení, nýbrž šlo o nástroj msty, kterému byla uzpůsobena i skutková
kvalifikace přestupku. Jelikož se výběr kauce stává formou msty policie za odmítnutí řešení
přestupku v blokovém řízení, a to z důvodu zjednodušení práce (absence oznámení přestupku
a příslušných úředních záznamů), je dle žalobce třeba pečlivě posuzovat, zda se fakticky
jednalo o důvodné podezření, že se žalobce (přestupce) bude vyhýbat přestupkovému řízení.

 [8] Žalobce považoval postup policisty za nezákonný, který nelze tolerovat, neboť jeho
zásahem byla žalobci uložena povinnost složit kauci pod pohrůžkou odtažení vozu, přitom
však nebyly naplněny zákonné podmínky k provedení takového zásahu.

[9] Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud deklaroval, že výše specifikovaný
zásah policisty spočívající ve výběru kauce ve výši 10 000 Kč od žalobce byl nezákonný.

II. Vyjádření žalované

 [10] Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 11.7.2014 odkázala na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27.2.2014, č.j. 4 Aps 9/2013-48, jenž uvedl, že na vymezení důvodu
uložení kauce ve smyslu § 125a odst. 3 věty druhé zákona o silničním provozu nelze
v písemném potvrzení o převzetí kauce klást na tyto důvody stejné nároky jako na
odůvodnění správního rozhodnutí dle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve

4

pokračování 29 A 38/2014

znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Postačí srozumitelné a okolnostem věci
odpovídající stručné vyjádření, v čem policista spatřuje důvodné podezření, že se řidič
motorového vozidla bude přestupkovému řízení vyhýbat. Přitom je třeba přihlédnout
k podmínkám, za nichž je „potvrzení“ vystavováno, když k tomu dochází zasahujícím
policistou, na konkrétním místě zásahu, při frekvenci provozu, povětrnostní situaci či chování
dotčeného řidiče při provádění silniční kontroly. Nejvyšší správní soud v uvedeném
rozhodnutí potvrdil, že kauce nebyla vybrána nezákonně a považoval za dostačující, pokud
policista v potvrzení poukázal na to, že z chování, jednání a vystupování řidiče na místě pojal
důvodné podezření, že se bude správnímu řízení vyhýbat. Shrnul-li policista své postřehy a
vjemy ze stěžovatelova chování do takového vyjádření, šlo o dostatečné odůvodnění
podezření z následného vyhýbání se přestupkovému řízení. Policista současně poukázal na
přestupkové jednání, z něhož byl řidič podezřelý.

 [11] Nejvyšší správní soud dále v označeném rozhodnutí konstatoval, že při posouzení
zákonnosti výběru kauce lze vedle potvrzení o převzetí kauce vycházet i z jiných podkladů,
z nichž lze zjistit okolnosti uložení kauce. Takovými podklady (důkazními prostředky) mohou
být např. oznámení o přestupku, úřední záznamy, svědecké výpovědi, či zvukové, obrazové
nebo jiné nahrávky, které zachycují provádění zásahu a byly pořízeny v souladu se zákonem.
Rozhodující bylo splnění zákonných podmínek pro vybrání kauce, včetně existence
důvodného podezření o vyhýbání se řidiče správnímu řízení, a dále prokázání splnění těchto
zákonných podmínek.

 [12] Žalovaná proto v nyní posuzované věci poukazovala na text popisující průběh zákroku
hlídky policie v souvislosti s jednáním žalobce dne 15.5.2014. Bylo zde popsáno mimo jiné
chování žalobce po sdělení podezření ze spáchání přestupků: „…velice nadřazeným
způsobem komentoval „pokud nemáte žádný záznam, tak vůbec nevím, co jste viděli,
okamžitě mi to napište na oznámení a nezdržujte mne, spěchám, hlavně ať to jde ke
správnímu orgánu, to si vyřídím“. Nenechal policisty domluvit a okamžitě vytáčel telefonní
číslo, že si musí zavolat. Větu, že chce oznámení do správního řízení, opakoval několikrát. Po
tomto sdělení hlídka pojala podezření, že se řidič bude vyhýbat správnímu řízení, z toho
důvodu zavolala hlídku DI Brno k uložení kauce.“

 [13] Ve výše odkazované věci – rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.2.2014,
č.j. 4 Aps 9/2013-48, vzal soud v úvahu, že policista přihlédl i k tomu, že se řidič nevyjádřil
k výběru kauce (dle potvrzení o převzetí kauce), odmítl se vyjádřit k vlastnímu přestupku a
zejména odmítl podepsat oznámení o přestupku, resp. odmítl podpisem stvrdit, že byl poučen
o průběhu správního řízení a doručování v jeho rámci. I z těchto okolností mohl zasahující
policista podle Nejvyššího správního soudu oprávněně nabýt podezření, že se stěžovatel hodlá
vyhýbat přestupkovému řízení.

[14] Dle žalované nastala velmi podobná situace i v nyní souzeném případě (viz zápis hlídky
Oddělení silničního dohledu): „O přestupku bylo sepsáno oznámení, které si řidič podrobně
přečetl a odmítl se vyjádřit i podepsat.“ K tomu poznámka zdejšího soudu: ze správního spisu
vyplynulo, že toto uvedeno nebylo, nýbrž žalobce sdělil, že se vyjádří až před rozhodujícím
orgánem ve věci.

5

pokračování 29 A 38/2014

 [15] K důvodům uvedeným v „Potvrzení o převzetí kauce“ („Výše pokuty od 5 000 do
10 000 Kč, zákaz činnosti od půl roku do jednoho roku, odmítavé a arogantní jednání. Z výše
uvedeného chování řidiče I. nebylo zcela jasné, že dostojí své zákonné povinnosti“) žalovaná
uvedla, že policisté v daném případě vycházeli z názoru Krajského soudu v Brně
deklarovaného v jeho rozsudku ze dne 12.12.2015, č.j. 29 A 49/2013-70, kde soud
k důvodům, na jejichž základě může policista dospět k závěru, že se řidič bude vyhýbat
správnímu řízení, výslovně uvedl (odst. 51): „… Stejně tak by mohla být dostačující rovněž
situace, když řidiči hrozí za oznamovaný přestupek zákaz řízení či jiná citelná sankce (např.
vyšší peněžitá pokuta)“. Podle žalované byly v posuzovaném případě splněny obě soudem
demonstrativně zmíněné podmínky, tedy jak zákaz řízení, tak i vyšší peněžitá pokuta.
Žalovaná zdůraznila, že uložení kauce dle § 125a zákona o silničním provozu a stanovení její
výše není rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, nýbrž opatřením, kterým je policista
oprávněn zasáhnout na základě svého diskrečního oprávnění.

[16] Na základě výše uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

III. Replika žalobce k vyjádření žalované

 [17] V replice k vyjádření žalované ze dne 24.7.2014 žalobce nesouhlasil s názory žalované,
zejména v tom, že v odůvodnění výběru kauce postačí jen stručné vyjádření policisty, v čem
spatřuje podezření u řidiče, že se bude vyhýbat správnímu řízení. Žalobce trval na tom, že
v dané věci bylo odůvodnění výběru kauce nedostatečné a výběr kauce tak byl nezákonný.
Obecné tvrzení policisty o arogantním přístupu žalobce, stejně jako výše sankce za přestupek,
byly nedostatečným důvodem pro výběr kauce (důvod nebyl v písemném potvrzení přesně
uveden). Aroganci řidiče nelze směšovat s jeho záměrem vyhýbat se přestupkovému řízení.
Jen stěží by bylo možno očekávat, že řidič oznamovaný policisty pro přestupek bude za to
policistům děkovat či jinak projevovat náklonost.

 [18] Rozsudek Nejvyššího správního soudu, na který žalovaná odkazovala, již byl překonán
jiným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17.4.2014, č.j. 4 As 6/2014-27, podle
něhož samotné spáchání přestupku není dostatečným důvodem pro vybrání kauce, jakožto ani
případné odmítavé či arogantní jednání řidiče. Žalobce nadto doplnil, že arogantní chování
důrazně popírá a současně tvrdil, že arogantně se naopak choval zasahující policista (viz
videozáznam).

[19] Odkaz na úřední záznam, jako jednostranný úkon policisty mimo inkriminovanou
situaci, je pro danu věc irelevantní a takový záznam nemůže být použit jako důkaz. Nadto
deklarované arogantní chování nemůže být relevantním důvodem pro podezření, že by se
žalobce mohl vyhýbat správnímu řízení.

 [20] V daném případě pojali policisté podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému
řízení, pouze z výše hrozící sankce a z údajného odmítavého a arogantního jednání žalobce.
Výše sankce přitom není důvodem pro výběr kauce, neboť tím je pouze důvodné podezření,
že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. Výše sankce toto podezření apriori nezakládá.
V opačném případě by zákonodárce pro takové přestupky stanovil povinný výběr kauce.

6

pokračování 29 A 38/2014

Tvrzení o arogantním jednání žalobce je dle videozáznamu z místa provedené kontroly řidiče nepravdivé.

IV. Správní spis

 [21] Ze správního spisu vyplynulo, že dne 15.5.2014 vydala Policie ČR, Městské ředitelství
policie Brno, Dopravní inspektorát, žalobci „Potvrzení o převzetí kauce“. Z Potvrzení o
převzetí kauce vyplývá, že dne 15.5.2014 v 16:50 hod. zastavila hlídka policie na ul.
Ostravská v Brně žalobce jako řidiče osobního motorového vozidla zn. SEAT IBIZA, RZ:
BZN 7857, červené barvy, aby jej zkontrolovala. Žalobce porušil § 17 odst. 5 písm. b) a c)
zákona o silničním provozu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1
písm. ) bod 7 zákona o silničním provozu. Jelikož policejní hlídka pojala „důvodné
podezření“ (výše pokuty od 5 000 do 10 000 Kč, zákaz činnosti od půl roku do jednoho roku,
odmítavé a arogantní jednání; z uvedeného chování žalobce nebylo jasné, zda dostojí své
zákonné povinnosti), že by se žalobce mohl vyhýbat projednání věci v přestupkovém řízení,
byla mu proto uložena peněžitá kauce ve výši 10 000 Kč, jako záruka, aby se dostavil
k projednání věci u Magistrátu města Brna. Kauce byla složena žalobcem v hotovosti dne

15.5.2014 v 17:43 hod. Žalobce byl dále v Potvrzení o převzetí kauce poučen o důsledcích
vybrání kauce a o podmínkách jejího vrácení podle § 125a odst. 5 a 6 zákona o silničním
provozu. Žalobce svým podpisem na uvedeném potvrzení osvědčil, že poučení o důsledku
vybrání kauce a podmínkách jejího vrácení porozuměl s tím, že k samotné přestupkové věci
se vyjádří až před orgánem, který o ní bude rozhodovat.

 [22] Ve správním spise se rovněž nachází pokladní doklad vystavený Magistrátem města
Brna, ul. Kounicova, potvrzující složení kauce ve výši 10 000 Kč.

[23] Žalobcův vlastní videozáznam situace při policejní kontrole, který žalobce soudu předložil na CD, soud pro nadbytečnost nepoužil.

V. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

 [24] Zdejší soud se v mezích žalobních bodů zabýval tím, zda lze na základě zjištěného
skutkového stavu dospět k závěru o nezákonnosti zásahu žalované, přičemž shledal, že žaloba
je důvodná.

 [25] Předmětem podané žaloby učinil žalobce zásah žalované spočívající ve vybrání od něj
kance ve výši 10 000 Kč dle § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu.

 [26] Ochranu proti takovým útokům poskytuje od 1.1.2003 zákon č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), v § 82, který zakotvuje možnost
podat ke správnímu soudu žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo
donucení správního orgánu, pokud zásah nebo jeho důsledky trvají, anebo hrozí-li jeho
opakování a jestliže se nápravy nelze domáhat jinými právními prostředky.

 [27] K výběru kauce se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15.5.2014,
č.j. 9 As 37/2014-43, tak, že „Proti nezákonnému postupu policisty podle § 125a zákona o

7

pokračování 29 A 38/2014

provozu na pozemních komunikacích, je třeba brojit žalobou na ochranu před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s.ř.s. Zásahem není
samotná výzva policisty k uhrazení kauce, ale její výběr, tedy faktické převzetí peněžních
prostředků a jejich následné zadržování, nebo alternativně zablokování či odtažení vozidla.“

[28] V dané věci žalobce od počátku přiléhavě koncipoval žalobu jako žalobu zásahovou dle § 82 a násl. s.ř.s. a nikoliv jinou žalobu, např. proti rozhodnutí správního orgánu atd.

 [29] Shora uvedené závěry byly podpořeny již předchozím rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu ze dne 27.2.2014, č.j. 4 Aps 9/2013-48, z něhož vyplývá, že „výběr kauce
nelze pojímat jako rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., nýbrž proti
uložení kauce zasahujícím policistou je třeba brojit žalobou na ochranu před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s.ř.s.“. Pokud jde o
obsah písemného potvrzení o převzetí kauce (bude rozebíráno níže), pak Nejvyšší správní
soud k tomu zde uvedl, že „na vymezení důvodu uložení kauce, který je třeba dle § 125a odst.
3 věty druhé zákona o pozemních komunikacích uvést v písemném potvrzení o jejím převzetí,
nelze klást nároky stejné, jako na odůvodnění správního rozhodnutí podle § 68 odst. 3
správního řádu. Postačí srozumitelné a okolnostem věci odpovídající stručné vyjádření, v čem
policista spatřuje důvodné podezření, že se řidič motorového vozidla, podezřelý ze spáchání
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, bude vyhýbat
přestupkovému řízení.“

[30] Dle § 124 odst. 10 písm. c) zákona o silničním provozu jsou příslušníci Policie České
republiky ve služebním stejnokroji při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na
pozemních komunikacích oprávněni zabránit v jízdě řidiči podle § 118a cit. zák. Podle
písm. l) téhož odstavce jsou policisté dále oprávněni vybírat kauce podle § 125a cit. zák.

[31] Dle § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu je policista oprávněn vybrat od řidiče
motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat
přestupkovému řízení, kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč, nejvýše však do výše hrozící peněžní
sankce za spáchaný přestupek. Složení kauce je dle odstavce 2 téhož paragrafu zárukou, že se
řidič uvedený v odstavci 1 dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku proti
bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

 [32] Podle § 125a odst. 3 zákona o silničním provozu policista poučí při výběru kauce řidiče
o důsledku vybrání kauce a podmínkách jejího vrácení a vystaví písemné potvrzení o převzetí
kauce. V písemném potvrzení musí být uveden důvod uložení kauce. Podmínky vrácení,
započtení nebo propadnutí kauce jsou upraveny v § 125a odst. 5 a 6 zákona o silničním
provozu.

 [33] Jak plyne nejen z citovaných ustanovení, ale též explicitně z důvodové zprávy k zákonu
č. 411/2005 Sb. (v souvislosti se zakotvením institutu kauce byl do zákona o silničním
provozu vložen i institut zabránění v jízdě s účinností od 1.7.2006) uvedená novela právní
úpravy byla přijata ke zvýšení vymahatelnosti práva, a to původně zejména ve vztahu
k řidičům – cizozemcům, kteří nemají na území České republiky trvalý nebo jiný dlouhodobý
pobyt a dopustí se zde přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních

8

pokračování 29 A 38/2014

komunikacích. Kauce slouží jako záruka, že osoba podezřelá ze spáchání přestupku se
dostaví ke správnímu řízení o tomto přestupku. Pokud řidič kauci nesloží, umožňuje zákon
uplatnit vůči němu zásah spočívající v zabránění v jízdě (§ 118a odst. 1 písm. i) zákona o
silničním provozu). Jedná se o instrumenty (kauce, zabránění v jízdě) zajišťující hladký
průběh správního (přestupkového) řízení.

 [34] Z výše uvedeného vyplývá, že policista je oprávněn vybrat od řidiče finanční kauci od
5 000 Kč do 50 000 Kč dle § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu za kumulativního
splnění dvou podmínek, tedy, že: 1) řidič je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, 2) existuje důvodné podezření, že se bude
vyhýbat přestupkovému řízení.

 [35] Zákon v § 125a odst. 3 zákona o silničním provozu výslovně policistovi ukládá
povinnost dotčeného řidiče poučit o důsledku vybrání kauce a o podmínkách jejího vrácení.
Rovněž mu ukládá povinnost vystavit písemné potvrzení o převzetí kauce. V dané věci tak
policista učinil, tedy řádně poučil žalobce o důsledcích vybrání kauce a podmínkách jejího
vrácení, a dále vystavil žalobci písemné potvrzení o převzetí kauce. Vedle toho musí být
v písemném potvrzení uveden konkrétní důvod uložení kauce řidiči, a to nejen označením
aplikovaných ustanovení zákona, ale též stručným uvedením skutečností, prokazujících
splnění zákonných podmínek pro tento postup.

[36] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.5.2014, č.j. 9 As 37/2014-43,
neplatí podezřelý kauci na základě rozhodnutí policisty o jejím výběru, ale proto, aby nebylo
přistoupeno k zablokování či odtažení jeho vozidla. Výzvou policisty k uhrazení kauce ještě
k žádnému zásahu do práv podezřelého nedochází, neboť tato výzva sama o sobě žádné
právní ani faktické účinky nemá. Zásahem je až případný výběr kauce, tedy faktické převzetí
peněžních prostředků a jejich následné zadržování. Tomu odpovídá i dikce § 125a zákona o
silničním provozu, která (kromě jedné výjimky v § 125a odst. 3 větě druhé cit. zák. - „uložení
kauce“) hovoří o výběru, převzetí či složení kauce, tedy o faktickém převzetí či předání
finančních prostředků. O nezákonný zásah spočívající ve výběru kauce a jejím držení se tak
bude jednat, pokud nebyly splněny podmínky § 125a zákona o silničním provozu pro její
výběr.

 [37] Gramatickým výkladem ust. § 125a odst. 3 zákona o silničním provozu lze dovodit, že
se vystavuje písemné potvrzení o převzetí kauce, tedy o něčem, co již fakticky proběhlo,
přitom potvrzení, jak již bylo shora uvedeno, nelze považovat za rozhodnutí. V písemném
potvrzení musí být uveden důvod uložení kauce, resp. převzetí kauce. Jedná se o ochranu
podezřelého nejen v tom, že potvrzuje převzetí peněz, ale i v tom směru, že zde musí být
uvedeno, z jakého důvodu pojal policista podezření, že se bude podezřelý vyhýbat
přestupkovému řízení. Podezřelému tak umožňuje snadněji polemizovat s oprávněností
použitého důvodu v řízení před soudem. Přitom však „Potvrzení“ nemusí zjevně splňovat
nároky kladené na rozhodnutí podle správního řádu, což odpovídá i povaze věci, neboť
k výběru kauce dochází v průběhu silniční kontroly (na ulici, za běžného provozu), v rámci
níž přichází v úvahu pouze uložení pokuty v blokovém řízení podmíněné souhlasem
pachatele.

9

pokračování 29 A 38/2014

[38] Jak plyne z výše uvedeného shrnutí právní úpravy, pro zhodnocení zákonnosti zásahu
spočívajícího v převzetí kauce dle § 125a odst. 1 a 3 zákona o silničním provozu je
podstatným splnění dvou kumulativních podmínek.

 [39] Pokud jde o podmínku existence podezření, že žalobce spáchal přestupek proti
bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, pak má soud za to, že byla
splněna (vyplývá z listin doložených žalovanou – potvrzení o převzetí kauce, úřední záznam
z 15.5.2014, oznámení přestupku z 15.5.2014, popř. úřední záznam o přestupku v silničním
provozu ze dne 19.5.2014). Videozáznam na CD z prováděné kontroly, předložený žalobcem,
soud k důkazu pro nadbytečnost neprováděl, vzhledem k okolnostem níže uvedeným, navíc
žalovaná s ním nebyla seznámena a dokazování lze provádět jen při jednání, které však ve
věci nebylo prováděno, neboť účastníci řízení vyslovili souhlas s rozhodnutím soudu bez
jednání (dle § 51 s.ř.s.). Soud měl navíc pochybnosti o tom, kdo záznam prováděl a zda byl
zachycen celý průběhu kontroly či spíše jen její část. Za této situace tak měl pochybnosti o
kompletnosti a objektivnosti tohoto záznamu.