41Ad 25/2014-27

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

 R O Z S U D E K  

J M É N E M   R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce J. K., narozeného ……….., bytem …………., zastoupeného JUDr. Janem Bachanem, advokátem se sídlem v Mikulově, Na hradbách 66, 692 01  Mikulov, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20.3.2014, č.j. …………,

t a k t o :

 I.    Žaloba   s e   z a m í t á .

 II.   Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

 V podané žalobě žalobce uvedl, že žalovaná mu na základě jeho žádosti o stanovení starobního důchodu svým rozhodnutím č.j. ………… ze dne 27.9.2013 dle ust. § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přiznala starobní důchod od 8.11.2011 ve výši 2.744 Kč. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včas námitky a tyto námitky byly rozhodnutím žalované ze dne 20.3.2014 zamítnuty a původní rozhodnutí bylo tímto potvrzeno.

 Proti původnímu rozhodnutí namítal žalobce správnost výpočtu starobního důchodu, jelikož od vyučení a po vykonání základní vojenské služby v roce 1970 poté pracoval vždy těžce v dolech na vládních náborech, od roku 1974 jako dřevorubec, pouze několik měsíců v roce 1980 pracoval jako číšník a poté emigroval z …….. Za toto období vždy dosahoval nadprůměrných výdělků, ale tato skutečnost se mu ve výši starobního důchodu nijak neprojevila.

 Jelikož žalovaná ani po provedení přepočtu uvedeného v rozhodnutí ze dne 20.3.2014 mu původně přiznanou výši starobního důchodu nezměnila, navrhoval, aby Krajský soud v Brně vydal rozsudek, kterým rozhodnutí ČSSZ ze dne 20.3.2014 zruší a věc vrátí žalované k dalšímu řízení a rozhodnutí.

 V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že rozhodnutím ze dne 27.9.2013 rozhodla podle ust. § 29 odst. 1 zákona č. 150/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), a s přihlédnutím k čl. 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými č. 85/2008 Sb.m.s. (dále jen „Smlouva“), o přiznání starobního důchodu od 8.11.2011.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. ČSSZ svým rozhodnutím ze dne 20.3.2014 námitky žalobce zamítla a své rozhodnutí I. stupně potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal  žalobu.

 Podle ust. § 29 odst. 1 zdp písm. c) má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 27 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod. Důchodového věku žalobce dosáhl dne 8.11.2011 dosažením věku 62 let a 4 měsíců. Podle § 29 odst. 1 písm. e) zdp činí potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod u pojištěnců, kteří dosáhnou důchodového věku v roce 2011, 27 let pojištění.

Žalovaná hodnotila veškerou dobu pojištění na území zdejšího státu dle vlastní evidence. Žalobce odpracoval na území České republiky 5730 dnů pojištění, tzn. necelých 15 roků pojištění, a proto nesplnil podmínky pro přiznání starobního důchodu výhradně na základě dob pojištění získaných dle českých právních předpisů. Z amerického důchodového pojištění získal žalobce celkem 7880 dnů pojištění. Doba pojištění potřebná pro nárok na starobní důchod proto byla splněna pouze s přihlédnutím k čl. 12 odst. 2 Smlouvy, podle něhož pokud nárok na dávku podle právních předpisů České republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Spojených států, pak instituce České republiky přihlédne k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Spojených států v rozsahu, ve kterém se nepřekrývají s dobami pojištění získanými podle právních předpisů České republiky, a:

a) stanoví nejprve teoretickou výši dávky, která by náležela v případě, že by všechny doby pojištění byly získány podle právních předpisů České republiky, a

b) poté, na základě teoretické výše určené podle písm. a), stanoví skutečnou výši dávky podle poměru délky dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky k celkové době pojištění.

S postupem stanovení své výše starobního důchodu byl žalobce dostatečně a srozumitelně seznámen v napadeném rozhodnutí.

Žalovaná je přesvědčena, že žaloba není důvodná, neboť postupovala v souladu se zákonnými předpisy o důchodovém pojištění. Z uvedeného důvodu navrhovala soudu, aby žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl.

Krajský soud v Brně měl k dispozici dávkový spis žalobce, v němž se nachází mimo jiné osobní list důchodového pojištění žalobce, z něhož vyplývá, že žalobce byl zaměstnán na území České republiky do 30.7.1980, poté od 1.1.1981, do vzniku nároku žalobce na starobní důchod podle českých právních předpisů, tj. do 7.11.2011 byl zaměstnán již pouze v USA. Ve spise jsou založeny v tomto směru potřebné podklady i podklady zaslané americkou stranou.

Z rozhodnutí ČSSZ z 27.9.2013 vyplývá, že tato přiznala žalobci od 8.11.2011 starobní důchod dle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů s přihlédnutím k čl. 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a Spojenými státy americkými č. 85/2008 Sb.m.s. V tomto rozhodnutí je provedený výpočet výše starobního důchodu. Z rozhodnutí vyplývá, jak k výši starobního důchodu, a to ať už jde o základní výměru či procentní výměru ČSSZ dospěla, když zdůvodňuje, proč žalobce nesplnil dobu pojištění podle českých právních předpisů, a proč musel být výpočet proveden dle ust. § 29 odst. 1 českého zákona o důchodovém pojištění, ale i s přihlédnutím k Smlouvě o sociálním zabezpečení mezi ČR a Spojenými státy americkými.

Bylo to proto, že žalobce podle českých právních předpisů nezískal potřebnou dobu pojištění, když z podkladů České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že zde získal pouze 5730 dní, což je evidentně v případě, že by bylo postupováno jen podle českých právních předpisů, pro nárok na starobní důchod málo.

Podle § 29 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění má totiž pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 27 let a dosáhl důchodového věku v roce 2011.

Žalobce dosáhl podle českých právních předpisů důchodového věku v roce 2011, nezískal však v českém důchodovém pojištění 27 let pojištění.

V tomto případě tedy musela ČSSZ postupovat také podle čl. 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, podle níž, pokud nárok na dávku podle právních předpisů České republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Spojených států, pak instituce České republiky přihlédne k dobám pojištění získanými podle právních předpisů Spojených států v rozsahu, ve kterém se nepřekrývají s dobami pojištěními získanými podle právních předpisů České republiky, a:

a)      stanoví nejprve teoretickou výši dávky, která by náležela v případě, že by všechny doby pojištění byly získány podle právních předpisů České republiky, a

b)     poté, na základě teoretické výše určené podle písm. a) stanoví skutečnou výši dávky podle poměru délky dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky k celkové době pojištění.

Instituce České republiky vezme při aplikaci ustanovení písm. a) tohoto odstavce na základě pro výpočet dávky v úvahu pouze příjmy dosažené v dobách pojištění získaných podle právních předpisů, které provádí. Tyto příjmy, indexací podle právních předpisů České republiky budou považovány za dosažené i v dobách pojištění získaných podle právních předpisů Spojených států, k nimž přihlíží při stanovení teoretické výše dávky.

Jak už bylo uvedeno, na území České republiky pro nárok na starobní důchod žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění.

Pokud pak poukazuje žalobce na skutečnost, že na území České republiky dosahoval nadprůměrných výdělků a tyto se nijak neprojevily ve výši přiznaného starobního důchodu, v tomto směru soud musí poukázat na ust. § 16 zákona č. 155/1995 Sb. týkající se osobního vyměřovacího základu, kdy dle § 16 odst. 1 osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (§ 18).

Podle § 18 odst. 1 uvedeného zákona rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu je období, které začíná kalendářním rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak.

 Dle § 18 odst. 4 věta prvá tohoto zákona, do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986.

Je tedy zcela evidentní, že v případě žalobce je rozhodné období tvořeno roky 1986 až 2010.

Pokud jde tedy o výdělky žalobce do roku 1980, kdy žil a pracoval na území České republiky, tyto se nezahrnují do rozhodného období, tedy nemohou být žalobci započítány.

Česká správa sociálního zabezpečení ve svém rozhodnutí řádně žalobci odůvodnila, proč jeho požadavek na započtení výdělků dosahovaných do roku 1980 není důvodný a s tímto stanoviskem se s ohledem na zákonnou úpravu musí soud ztotožnit.

Česká správa sociálního zabezpečení při výpočtu výše starobního důchodu žalobce vycházela řádně z podkladů, které měla k dispozici od české i americké strany, postupovala v souladu s ust. § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., musela však přihlédnout k čl. 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a Spojenými státy americkými a k výši dosahovaných výdělků u žalobce do roku 1980 přihlédnout nemohla.

Žaloba tedy není důvodná, a soud ji proto dle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl.

Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, náklady řízení mu proto nebyly přiznány, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 22. dubna 2015 

                                                                                                            JUDr. Jana Kubenová, v.r.

                   samosoudkyně