22 Af 87/2013 – 33
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce NELA DRINKS, s.r.o., se sídlem Úzká 127, Český Těšín – Dolní Žukov, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4, Ostrava, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2013 č.j. 21438-2/2013-900000-304.4, ve věci rozhodnutí o zabrání zajištěného zboží,
t a k t o :
I. Žaloba se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen CÚ) ze dne 14.3.2013 č.j. 8616-3/2013-580000-12, jímž bylo žalobci zabráno zboží podle § 22 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 676/2004 Sb., v tehdejším znění (dále jen zákon o povinném značení lihu).
Žalobce namítl v žalobě, že 1) splnil svou povinnost podle § 6 odst. 1 zákona o povinném značení lihu, když měl přepravované nádoby označeny kontrolní páskou, a aniž by byla patrna jakákoliv manipulace s použitou kontrolní páskou, došlo k jejímu částečnému odlepení. Žalobce v dobré víře použil lepidlo, které měl za vhodné. K odlepení pásky došlo jen u některých přepravovaných lahví, avšak žalobce tomu nemohl zabránit, nepochybně by tak učinil jeho řidič vozidla při vykládce. Dále namítl, že 2) mu byla upřena práva na spravedlivý proces pro úplné projednání správního deliktu. Je nezbytné, aby bylo možno prokazatelně uzavřít, že o správní delikt skutečně jde. Žalobce je názoru, že nenakládal „neoprávněně s neznačeným lihem“. A konečně žalobce namítl, že 3) postup správního orgánu byl šikanózní, když nejprve bylo vedeno řízení o přestupku vůči řidiči – žalobcovu zaměstnanci, to bylo následně zastaveno. Podle žalobce (s ohledem na zřejmost celé situace z hlediska odpovědnosti výlučně žalobce) nemělo být řízení o přestupku vůbec zahajováno.
Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci z napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Především je třeba uvést, že skutková stránka věci není mezi stranami sporná (při kontrole zjištěny odlepené kontrolní pásky), a že žalobce namítal tytéž námitky jako v žalobě již v odvolání proti rozhodnutí CÚ. Žalovaný se s nimi v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal konkrétně, přiléhavě a zcela správně, přičemž žalobce v žalobě neuvedl zhola nic nad rámec již vypořádaného.
Podle § 6 odst. 1 zákona o povinném značení lihu, kontrolní páska musí být umístěna na spotřebitelském balení lihu tak, aby při otevření spotřebitelského balení lihu došlo k přetržení nebo poškození této pásky.
Krajský soud tedy shodně s žalovaným opakuje k námitce 1), že žalobce zjevně nesplnil povinnost danou § 6 odst. 1 zákona o povinném značení lihu, když - jak sám uvedl v žalobě - spoléhal na lepidlo, které však nesplnilo jeho očekávání a tedy nezabezpečil, aby k přetržení či poškození pásky došlo až při otevírání spotřebitelského balení lihu. Není přitom rozhodné, že k odlepení pásky nedošlo u všech přepravovaných balení, ale jen u některých. Krajský soud má na rozdíl od žalobce za to, že žalobce mohl této situaci zabránit, a to výběrem vhodnějšího lepidla, jak již uvedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona o povinném značení lihu, nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 21 odst. 1 písm. a) nebo b), lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže náleží pachateli správního deliktu, kterého nelze za správní delikt stíhat.
Podle § 22 odst. 2 zákona o povinném značení lihu, celní úřad rozhodne o zabrání věci podle odstavce 1, nebylo-li uloženo propadnutí věcí uvedených v § 21 odst. 2.
Podle § 21 odst. 2 zákona o povinném značení lihu, celní úřad uloží propadnutí věci vždy, pokud věcí uvedenou v odstavci 1 jsou neznačený líh nebo kontrolní páska včetně kontrolní pásky padělané.
Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, předpokladem pro zabrání zboží je to, že jednak náleží pachateli správního deliktu, a zároveň však tohoto pachatele nelze za správní delikt stíhat. Bylo tedy na správních orgánech, aby si v řízení o zabrání zboží vyhodnotily jako otázku předběžnou, zda se žalobce dopustil konkrétního správního deliktu, což také učinily (srov. str. 2 – 3 napadeného rozhodnutí) a soud se zcela ztotožňuje s jejich závěry. Žalobcova námitka, že nenakládal „neoprávněně s neznačeným lihem“ je naprosto obecná, takže se k ní soud nemůže vyjádřit. Žalovaný se také obsáhle a přesvědčivě věnoval splnění druhé podmínky pro zabrání zboží – v daném případě nemohl být žalobce postižen za správní delikt z důvodu promlčení. Soud neshledal v postupu správních orgánů porušení žalobcova práva na spravedlivý proces, žalobce se aktivně účastnil správního řízení a jeho námitky byly správními orgány vypořádány. Ani námitku 2) soud neshledal důvodnou.
Pokud jde o námitku 3), soudu není zcela zřejmé, jaká žalobcova práva byla porušena. Řízení o přestupku nebylo vedeno s žalobcem a navíc bylo posléze zastaveno. Žaloba, ačkoli sepsána právnickým profesionálem, nedává v této části soudu žádný podklad pro přezkoumání postupu správních orgánů.
Soud proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu soudního spisu náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
V Ostravě dne 28. května 2015
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu