Jednací číslo: 43Ad 50/2013 – 19

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Dalilou Marečkovou v právní věci žalobkyně: K. M., nar. x, bytem x, zastoupena V. M., obecným zmocněncem, bytem tamtéž, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o příspěvek na mobilitu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2013, č. j. MPSV-UM/17630/13/9S-SČK,

t a k t o :

I.  Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2013, č. j. MPSV-UM/17630/13/9S-SČK a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami, kontaktního pracoviště Beroun, ze dne 16. 5. 2013, č. j. 18295/13/BE, se   z r u š u j í   a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.             

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 28. 9. 2013 se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 5. 2013, č. j. 18295/13/BE, kterým byl žalobkyni od 1. 5. 2012 snížen rodičovský příspěvek z částky 7.600,- Kč měsíčně na 3.800,- Kč měsíčně.

Žalobkyně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že se žalovaný ani správní orgán prvního stupně nedostatečně zabývaly její argumentací v podaném odvolání. Dále uvádí, že v jejím případě došlo k ústavně nepřípustné výjimce z jinak obecně přípustné nepravé retroaktivity v důsledku snížení doby, po kterou je vyplácen vyšší příspěvek z 21 měsíců na 9 měsíců, provedené zákonem č. 347/2010 Sb. Následně tím, že žalovaný tuto námitku řádně nevypořádal, se tak jeho rozhodnutí stává nepřezkoumatelným.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do základního práva žalobkyně a navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud v Praze zjistil ze správního spisu následující skutečnosti:

Dne 3. 8. 2011 požádala žalobkyně o přiznání rodičovského příspěvku pro svého syna, Š. M., nar. x. Dne 26. 10. 2011 bylo žalobkyni zasláno oznámení o přiznání rodičovského příspěvku. Dne 11. 5. 2012 bylo žalobkyni zasláno oznámení o snížení výše rodičovského příspěvku. Proti tomuto oznámení uplatnila žalobkyně námitky.

Dne 8. 8. 2012 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým rozhodl o snížení rodičovského příspěvku. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, na základě kterého žalovaný toto rozhodnutí dne 28. 2. 2013 zrušil a vrátil věc k novému projednání.

Dne 16. 5. 2013 vydal správní orgán prvního stupně napadené rozhodnutí, kterým rozhodl podle ust. § 30 odst. 1 písm. d), § 30b, § 31, § 32 odst. 1 písm. c) a § 49 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, o snížení rodičovského příspěvku z částky 7.600,- Kč měsíčně na 3.800,- Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že v jejím případě došlo k ústavně nepřípustné výjimce z jinak obecně přípustné nepravé retroaktivity v důsledku snížení doby, po kterou je vyplácen vyšší příspěvek z 21 měsíců na 9 měsíců, provedené zákonem č. 347/2010 Sb. Dne 24. 7. 2013 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že případnou protiústavnost zákonné úpravy správnímu orgánu posuzovat nepřísluší.

Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán dle ustanovení § 75 odst. 2, věty první, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda napadená rozhodnutí netrpí vadou, ke které by bylo nutno přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně takovou vadou trpí. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je uvedeno, že rozhodl „podle ust. § 30 odst. 1 písm. d), § 30b, § 31, § 32 odst. 1 písm. c) a § 49 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře“. Soud však zjistil, že uvedeným způsobem správní orgán prvního stupně postupovat nemohl, jelikož ustanovení § 30 odst. 1 písm. d) a § 32 odst. 1 písm. c) v době jeho rozhodování již neexistovala a ani žádná přechodná ustanovení neumožňují je v projednávané věci použít. Uvedená ustanovení byla platná do 31. 12. 2011 a od 1. 1. 2012 byla zákonem č. 366/2011 Sb. zrušena. Rozhodnutí žalovaného sice uvádí, že správní orgán prvního stupně postupoval podle ust. § 30 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, ale toto tvrzení je v rozporu s textem prvoinstančního rozhodnutí, které se odvolává na již neexistující zákonná ustanovení. Z výše uvedeného důvodu je rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepřezkoumatelné z důvodu nesrozumitelnosti. Jelikož žalovaný nesrozumitelné prvoinstanční rozhodnutí potvrdil, zatížil tak stejnou vadou i rozhodnutí své.

Ačkoli je zde dán důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti, považoval soud s ohledem na efektivitu dalšího správního a případného soudního řízení za potřebné vyjádřit se i k otázce tvrzené výjimky z jinak obecně přípustné nepravé retroaktivity ve vztahu k žalobkyni.

Soud konstatuje, že ke zkrácení doby, po kterou je vyplácen vyšší příspěvek z 21 měsíců na 9 měsíců, došlo zákonem č. 347/2010 Sb. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2011. Přestože byl tento zákon nálezem Ústavní soud ČR, publikovaném ve sbírce pod číslem 80/2011 Sb., zrušen ke dni 31. 12. 2011, uvedená hmotněprávní úprava zůstala v zákoně o státní sociální podpoře i po 1. 1. 2012, jelikož přijetím zákona č. 366/2011 Sb., byla vtělena do ustanovení § 30 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Z výše uvedeného plyne, že ke zkrácení doby, po kterou je vyplácen vyšší příspěvek z 21 měsíců na 9 měsíců, došlo s účinností ke dni 1. 1. 2011 a od té doby je uvedená zkrácená doba nepřetržitě součástí zákona o státní sociální podpoře. Jelikož se syn žalobkyně narodil dne 16. 7. 2011, tedy již za účinnosti devítiměsíční doby, nemůže být její předchozí zkrácení (ke kterému došlo více jak půl roku před narozením syna žalobkyně) vůči žalobkyni nikterak retroaktivní.

Ze shora uvedených důvodů soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bez nařízení jednání zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a § 78 odst. 3 s. ř. s.] a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný ve věci neměl úspěch a žalobkyni, které by jako úspěšné účastnici řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. 

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 9. dubna 2015

JUDr. Dalila Marečková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost:

Božena Kouřimová

Rozsudek byl vyhlášen dne 9. 4. 2015 (§ 49 odst. 11, § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní).