41Ad 19/2014-52

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

 R O Z S U D E K  

J M É N E M   R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce A. D., narozeného ……….., bytem ……………….., zastoupeného Mgr. Sylvou Šiškeovou, advokátkou se sídlem Jakubské nám. 4, 602 00  Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9.5.2014, č.j.

t a k t o :

I.   Žaloba   s e    z a m í t á .

II.  Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Odměna právní zástupkyně žalobce Mgr. Sylvy Šiškeové, advokátky se sídlem Jakubské nám. 4, Brno, ve výši 3.900 Kč, bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

 Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím ze dne 17.3.2014 zamítla ČSSZ žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 987/2009.

 Rozhodnutím ČSSZ ze dne 9.5.2014, č.j. 6305062071/315-OF, byly zamítnuty námitky žalobce proti výše citovanému rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění žalovaná uvedla, že u žalobce byla sice konstatována invalidita III. stupně ke dni 30.10.2012, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70%, nicméně invalidní důchod mu nebylo možné přiznat, neboť nesplnil zákonnou podmínku v podobě potřebné doby pojištění, když v období od 30.10.2002 do 29.10.2012 získal pouze 3 roky a 154 dnů pojištění a v rozhodném období od 30.10.1992 do 29.10.2012 získal pouze 6 roků a 3 dny pojištění.

 Žalobce je přesvědčen, že v řízení předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí byl nesprávně zjištěn skutkový stav, v důsledku čehož bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalobce je přesvědčen o tom, že splnil podmínku potřebnou doby pojištění pro to, aby mu mohl být přiznán invalidní důchod. K tomu, aby dosáhl dostatečné doby pojištění, byl dokonce účasten dobrovolného důchodového pojištění na Slovensku v období od 1.1.2006 do 31.5.2006, přičemž za účelem doplatku pojistného musí čerpat půjčku, jež výrazně převyšovala jeho možnosti, a kterou do současnosti splácí. V současné době pobírá pouze dávku důchodového pojištění ve Slovenské republice ve výši 49 euro měsíčně, což pochopitelně neumožňuje zajistit ani jeho základní životní potřeby. Žalobce je tedy přesvědčen, že získal dostatečné doby pojištění pro to, aby mu mohl být přiznán invalidní důchod v České republice. Tím by žalobce splnil tuto dosud chybějící podmínku pro přiznání invalidního důchodu. Proto žádal soud, aby se v řízení zabýval tím, zda při vydání napadených rozhodnutí byly zohledněny všechny relevantní doby pojištění žalobce.

 Žalobce je přesvědčen o tom, že datum vzniku invalidity mělo být stanoveno na dřívější dobu, neboť jeho zdravotní stav byl dlouhodobě nepříznivý již přede dnem 30.10.2012. Jelikož nelze vyloučit, že by stanovení dřívějšího data vzniku invalidity mohlo mít vliv na výpočet dob pojištění, a tím i na rozhodnutí ve věci samé, tedy na to, zda žalobce splnil či nesplnil podmínky pro přiznání invalidního důchodu, žádal žalobce soud, aby tento provedl opětovné posouzení data vzniku invalidity.

 S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhoval, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí ČSSZ ze dne 9.5.2014, č.j. 6305062071/315-OF a rozhodnutí ČSSZ ze dne 17.3.2014, č.j. 6305062071/151 zruší a věc vrátí žalované k dalšímu řízení.

 V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že podle ust. § 38 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. má pojištěnec nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal

a) plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

Podle § 40 odst. 2 zdp potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky. Rozhodným obdobím pro posouzení doby pojištění z posledních 10 roků před vznikem invalidity v případě žalobce žalovaná stanovila období od 30.10.2002 do 29.10.2012. Za uvedené období včetně doby pojištění získané podle slovenských právních předpisů však získal žalobce pouze 1249 dnů pojištění, tj. 3 roky a 154 dnů pojištění. Podmínka potřebné doby pojištění není tudíž pro nárok na invalidní důchod splněna.

S ohledem na upozornění jiného data vzniku invalidity žalobcem žalovaná sdělila, že v předmětné věci se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí žalované závislé především na odborném lékařském posouzení a provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise MPSV ČR ve smyslu § 4 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Rozhodnutí ve věci samé proto žalovaná ponechávala na úvaze soudu podle závěru posudkové komise.

Krajský soud v Brně ve věci skutečně nechal znovu posoudit zdravotní stav a schopnost soustavné výdělečné činnosti žalobce, kdy posudek byl vypracován PK MPSV ČR, na pracovišti v Brně dne 22.1.2015, kdy posudková komise jednala ve správném složení, kdy předsedkyní posudkové komise byla posudková lékařka a dále při jednání PK byly přítomny dvě lékařky, jedna z nich pracující v oblasti interního lékařství, druhá v oblasti neurologie, s ohledem na zdravotní postižení žalobce. Posudková komise tedy jednala v zákonem stanoveném složení.

Posudková komise v posudkovém zhodnocení, po posouzení všech odborných lékařských zpráv, které v posudku uvádí, v posudkovém závěru sděluje, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o 50 letého posuzovaného se základním vzděláním, dělnickou praxí, který se léčil pro páteřní obtíže a poruchy nálady, měl zjištěný vysoký krevní tlak a nedoslýchavost obou uší. V srpnu 2012 byl vyšetřen na endokrinologii a v září roku 2012 podstoupil operaci štítné žlázy pro lokalizovaný mikrokarcinom štítné žlázy a po zhojení operované oblasti byla indikována obvyklá léčba radiojódem, a to do února 2013. Operace i léčba proběhly bez komplikací a onkologické onemocnění při kontrolách nejevilo známek lokální ani vzdálené progrese, byla zahájena substituce hormonů štítné žlázy s prokazatelným efektem. Onkologické onemocnění bylo tedy od zjištění do ukončení léčby radiojódem léčebně zvládnuto, dále vyžadovalo pouze sledování, ve smyslu pravidelných endokrinologických kontrol efektu substituční léčby a onkologického sledování k vyloučení eventuální recidivy. Šlo o prognosticky příznivý stav, kdy je onemocnění zachyceno a léčeno v časném stadiu a nejeví známek recidivy nebo progrese.

Po stránce páteřního postižení šlo o bolesti z krčního úseku, které se často opakovaly, progredovaly se do hlavy a horních končetin. V době akutního zhoršení byl posuzovaný opakovaně komplexně vyšetřen za neurologické hospitalizace. V lednu 2012 byly zjištěny degenerativní změny obratlů a meziobratlových plotének bez útisku nervových struktur, s normálním reflexologickým a neurologickým nálezem, ale s výrazným vegetativním doprovodem. V červenci roku 2012 bylo za neurologické hospitalizace provedeno další pomocné vyšetření, které již potvrdilo známky počínající cervikální myleopatie, tedy počínajícího útisku míchy v oblasti krční páteře, pro kterou byla doporučena neurochirurgická konzultace. Navrhovanou operační intervenci zatím posuzovaný odmítl. Další neurologická hospitalizace pro akutní bolesti hlavy s vegetativním doprovodem proběhla v listopadu roku 2012, kdy byl stav znovu přešetřen a přeléčen, v neurologickém nálezu bylo objektivizováno kromě poklepové bolesti hlavy i snížení svalové síly a porucha cílení pohybu horních končetin a dále byla potvrzena cévní malformace mozku, která ale nebyla dána do souvislosti se subjektivními obtížemi, tzn., že přetrvává porucha páteřní dynamiky krčního úseku středně těžkého stupně (při akutním vzplanutí potíží i přechodně těžkého stupně), je snížena svalová síla a reflexní odpovědi horních končetin, na dolních končetinách byl nález opakovaně biologicky přiměřený, bez funkčně významné patologie.

Z ostatních v diagnostickém souhrnu uvedených zdravotních postižení má dopad na celkovou výkonnost a pracovní schopnost posuzovaného jistě ještě oboustranné sluchové postižení, které omezuje výkon činnosti v prostředí s rizikem hluku. Interní onemocnění uvedená v diagnostickém souhrnu jsou vesměs anamnestickými údaji, bez dopadu na pracovní schopnost, s potřebou dodržování dietních opatření, event. pravidelné medikace (hypertenze). Po stránce duševní jde o sekundární poruchy nálady a nespavost v rámci vleklého bolestivého onemocnění páteře, s podílem osobnostního nastavení ve smyslu zvýšeného sebepozorování a citlivosti k vnitřním podnětům.

Na základě prostudované zdravotní dokumentace a stavu zjištěného při jednání PK došla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u posuzovaného o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo onemocnění páteře, které je v posudku funkčně zhodnoceno. Míru poklesu pracovní schopnosti PK MPSV hodnotí dle vyhlášky č. 359/2009 Sb. v p1atném znění následovně:

kapitola XIII., oddíl E, položka 1, písmeno c)  ... 40%.

PK použila k hodnocení horní hranici daného procentního rozmezí pro ostatní zdravotní postižení, především pro objektivizované oboustranné postižení sluchu.

Se zřetelem k předchozím vykonávaným výdělečným činnostem při nízkém kvalifikačním potenciálu PK zvyšuje hodnocení o celých 10%, takže celkově činí míra poklesu pracovní schopnosti 50%.

Pro vyšší hodnocení PK MPSV neshledala podkladů. Nejde o stav uvedený pod písmenem d) stejné položky, oddílu a kapitoly vyhlášky, protože nebylo objektivizováno těžké funkční postižení více úseků páteře s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s funkčně významnými parézami, svalovými atrofiemi, těžkými poruchami funkce končetin nebo poruchy funkce svěračů.

Samotné onkologické onemocnění by PK hodnotila podle kapitoly II., oddílu A, položkou 1, písmeno b) jako postižení lehké, které bylo v kompletní remisi po 6 měsících po ukončení léčby a bylo stabilizováno bez nutnosti další onkologické léčby. Nešlo o stav uvedený pod písmeny c), d) a e) stejné položky, protože postižení nenaplňovalo medicínská kritéria zde uvedená.

K odlišnému hodnocení než prvoinstanční posudková lékařka dospěla PK po zjištění všech skutečností shora uvedených v posudkovém hodnocení.

Pro změnu podle § 4 vyhlášky neshledala PK důvodů.

Při uvedeném zdravotním stavu byl posuzovaný schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti podle § 5 vyhlášky.

Nejednalo se o stav uvedený v § 6, kdy je pojištěnec schopen vykonávat výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.

K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u posuzované o invaliditu lI. stupně.

Pro vznik invalidy II. stupně volí PK MPSV neurologickou hospitalizační zprávu z 18.1.2012, kterou byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav objektivizován po stránce páteřních obtíží a byl zjištěn i rozsah postižení sluchu.

PK pak uvedla, že tedy u žalobce šlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, nešlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona a vznik invalidity II. stupně nastal dnem 18.1.2012.

Bylo tedy zjištěno z uvedeného posudku, že u žalobce se nejedná o invaliditu III. stupně, ale o invaliditu II. stupně počínaje dnem 18.1.2012.

Krajský soud v Brně ve věci nařídil jednání na den 29.4.2015.

U tohoto jednání zástupkyně žalobce uvedla, že žalobce na žalobě trvá, je přesvědčený, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě III. stupně, když jeho zdravotní stav se zhoršil a poukázal na lékařskou zprávu z diabetologické ambulance v Levoči, z níž vyplývá, že žalobci přibyla další zdravotní potíž, a to diabetes mellitus typ II.

Zástupkyně žalované u tohoto jednání odkázala na obsah písemného vyjádření k žalobě, na němž žalovaná trvá a zejména uvedla, že z posudku PK MPSV ČR ze dne 22.1.2015 vyplývá, že u žalobce se nejedná o invaliditu III. stupně, ale o invaliditu II. stupně s datem vzniku od 18.1.2012. I když bylo původně stanoveno datum vzniku invalidity, ovšem v případě invalidity III. stupně, 30.10.2012, nyní pokud jde o rozhodné období, je sice jiné, nicméně žalobce by ani takto dobu pojištění nesplnil.

Posouzení věci krajským soudem.

Žaloba není důvodná.

 Pokud jde o posudek PK MPSV ČR, pracoviště v Brně ze dne 22.1.2015, tento posudek soud pokládá za posudek úplný, správný a přesvědčivý, tedy posudek, který se řádně vypořádal se všemi odbornými lékařskými zprávami ohledně zdravotního stavu žalobce a soud tedy souhlasí se závěrem tohoto posudku, že žalobce byl invalidní počínaje dnem 18.1.2012, a že u něho šlo o invaliditu II. stupně.

 Podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 roků.

 Podle § 40 odst. 2 potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních 10 roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku invalidity.

 Je tedy pravdou, že z posudku PK MPSV ČR z 22.1.2015 vyplývá, že u žalobce vznikla invalidita dnem 18.1.2012, ovšem invalidita ve stupni II. oproti tomu, že z posudku Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 2.9.2013 vyplynulo, že žalobce je invalidní dle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, přičemž se však jedná o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. s datem vzniku 30.10.2012.

 Na základě posudku PK MPSV ČR, pracoviště Brno z 22.1.2015 však bylo zjištěno, že se jedná o invaliditu II. stupně s datem vzniku 18.1.2012, takže je zcela evidentní, že rozhodné období 10 let před vznikem invalidity by bylo od 18.1.2002 do 17.1.2012.

 Soud však uvádí, že podle posudku PK MPSV ČR se nejedná o invaliditu III. stupně, ale o invaliditu II. stupně, což situaci mění, protože podle § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni pojištění poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně /§ 39 odst. 2 písm. c)/ z českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32; za poživatele invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně se pro účely účasti na pojištění považují též osoby, které nepobírají tento důchod, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek podle zvláštních zákonů.

 Z uvedeného citovaného ustanovení zákona o důchodovém pojištění tedy vyplývá, že účastni na důchodovém pojištění nejsou poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu I. nebo II. stupně (pokud nevykonávají výdělečnou činnost).

 V případě žalobce se tedy situace mění tím, že počínaje dnem 18.1.2012 je invalidní pro invaliditu II. stupně, nikoliv III. stupně.

 I pokud by se jednalo o invaliditu III. stupně počínaje dnem 18.1.2012 (což však není), ani v takovém případě by žalobce nesplnil podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod, tak jak jsou stanoveny v zákoně o důchodovém pojištění České republiky, tedy zákoně č. 155/1995 Sb.

 Zástupkyně žalobce u jednání Krajského soudu v Brně 29.4.2015 pak přednesla, že žalobce žádá, aby byla v jeho případě odstraněna tvrdost zákona, když by mu nemohlo být vyhověno soudem na základě jeho žaloby a provedených důkazů.

 Soud zde uvádí, že odstraňovat tvrdost zákona nemůže soud, neboť podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je to ministr práce a sociálních věcí, který může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a může pověřit správy sociálního zabezpečení, aby je odstraňovaly v jednotlivých případech.

 Na základě provedených důkazů soud tedy dospěl k závěru, že žaloba žalobce důvodná není, a proto ji dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl.

 Pokud jde o náklady řízení, žalobce ve věci neměl úspěch, náklady řízení mu proto nebyly přiznány, a ani mu žádné navíc nevznikly, pokud jde o žalovanou, náklady řízení nežádala. Soud tedy rozhodoval dle ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s.

 Žalobci byla ustanovena k ochraně jeho práv právní zástupkyně Mgr. Sylva Šiškeová, advokátka, která požadovala odměnu za zastupování, a to za tři úkony právní pomoci po 1.000 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání soudu 29.4.2015 a dále pak paušální náhradu hotových výdajů 3x 300 Kč dle téže vyhlášky, celkem 3.900 Kč.

 Ve smyslu ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. v takovém případě odměnu advokáta i hotové výdaje platí stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 29. dubna 2015 

  JUDr. Jana Kubenová, v.r.

              samosoudkyně