[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: KOHOUT invest v. o. s., se sídlem Družstevní 442, Hranice, zast.: JUDr. Zdeňkem Pilařem, advokátem, Skalní 1088, Hranice, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2011, č. j. 1811/570/10, 70061/ENV/10, sp. zn: 570/000369/A/10x,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále ČIŽP nebo inspekce) ze dne 30.6.2010, čj. ČIŽP/48/OOH/SR02/0908580.033/10/OZS.
Rozhodnutím ČIŽP ze dne 30.6.2010, čj. ČIŽP/48/OOH/SR02/0908580.033/10/OZS bylo žalobci podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, stanoveno opatření pro zjednání nápravy:
a) Zabezpečit vymístění odpadu kat. č. 20 03 01 Směsný komunální odpad v celkovém množství 12 364 t, který účastník v období od 8.12.2008 do doby kontroly inspekce na místě samém, tj. do 1.7.2010, protiprávně soustředil v dobývacím prostoru po vytěžené cihlářské surovině Haňovice II na části pozemku č.p. 175/1, a dále s ním nakládat v souladu s právními předpisy na úseku odpadového hospodářství, a to v termínu do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí
b) o datu zahájení vymísťování odpadu dle bodu a) a o postupu prací písemně informovat inspekci, a to v termínu 3 dny před zahájením vymísťování odpadů a dále v týdenních intervalech,
a to v návaznosti na správní řízení vedené inspekcí pod č.j. ČIŽP/48/OOH/SR01/0908580 ve věci uložení pokuty dle § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech za porušení povinnosti stanovené v § 12 odst. 2 zákona o odpadech, kterého se účastník dopustil tím, že nakládal s odpadem katalogové číslo 20 03 01 Směsný komunální odpad, pocházejícím ze stavby „Hrubé terénní úpravy – příprava rozšíření výrobní haly“ prováděné v areálu provozovny HELLA AUTOTECHNIK NOVA, s. r. o., Mohelnice, v celkovém množství 12 364 t tak, že ho soustředil v DP Haňovice II za účelem jeho využití k rekultivaci DP Haňovice II, a to v období od 8. 12. 2008 do doby konání kontroly inspekce na místě samém, tj. do 1. 7. 2009, v zařízení, které k nakládání s tímto odpadem nebylo dle zákona o odpadech určeno.
Žalobci byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2.500,- Kč.
Žalobce v žalobě nejprve podrobně popsal skutkový a právní stav. Uvedl, že je vlastníkem dobývacích práv na pozemcích p.č. 174/2, 174/8, 174/9, 174/10 a 174/11 v DP Haňovice II, která na něho přešla dnem 10.11.2008 na základě smlouvy o převodu dobývacích práv, přičemž dne 10.12.2008 došlo k přeevidování na základě „Potvrzení o zaevidování dobývacího prostoru Haňovice II“ u Obvodního báňského úřadu v Brně. Na sanaci tohoto dobývacího prostoru jako součásti cihelny Nasobůrky byl v roce 2000 schválen plán rekultivace. Podle něj měla rekultivace spočívat v úpravách terénu s využitím inertních odpadů a následným překrytím ornicí a zatravněním. Při převzetí dobývacího prostoru Haňovice II žalobcem bylo zjištěno, že se na něm nacházejí černé skládky, což je fotograficky zadokumentováno a lze to prokázat i výpovědí pracovníků Báňského úřadu a rovněž i výslechem znalce Ing. P. B., který pro žalobce prováděl dne 19.11.2008 rekognoskaci terénu v rámci zpracování rizika využití odpadů na úpravy terénu. Černé skládky takto zjištěné na povrchu DP byly žalobcem následně odstraněny, což potvrzují fotografie z následné rekognoskace provedené dne 6.12.2008 znalcem Ing. B. Kromě černých skládek se na jihovýchodním okraji lokality, na pozemku p. č. 176/6, k. ú. Haňovice, nachází skládka tuhého komunálního odpadu Městského úřadu Litovel, která byla provozována od roku 1991 jako neřízená bez utěsnění podloží. Další etapa skládky již byla budována jako těsněná a byla provozována od roku 1994 do poloviny roku 1996. Mocnost skládky dosahovala po ukončení provozu 6-8,5 m. Po povodních v roce 1997 bylo městu povoleno odvézt na skládku inertní materiál, který byl následně zarovnán a ozeleněn; plocha skládky činila cca 14 000 m2, objem uloženého odpadu lze odhadnout na 120 000 m3, projektovaná biologická rekultivace skládky nebyla provedena. V dobývacím prostoru Haňovice II byly během roku 2009 opakovaně provedeny prověrky inspektory Obvodního báňského úřadu v Ostravě a Českým báňským úřadem, a to dne 9.3.2009, 29.7.2009 a 16.12.2009, při kterých nebylo zjištěno žádné porušení zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti. Na základě doložených protokolů bylo konstatováno, že předchozí vlastník dobývacích práv Cihelna Litovel - Nasobůrky s. r. o. neprovedl likvidaci hliniště v dobývacím prostoru Haňovice II tak, jak mu bylo nařízeno rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Brně č.j. 3644/2005-III ze dne 26.9.2005 ve zde stanoveném termínu do 31.10.2005. Žalobce vypracoval v lednu 2011 prováděcí dokumentaci plánu rekultivace a sanace dobývacího prostoru Haňovice. Plán rekultivace spočívá v úpravě sklonu terénu 1:1 v závěru svahu, jinak jako rovinný navazující na terén od komunikace. Plán rekultivace dále spočívá v provedení těchto vrstev: 20 cm ornice, 20 cm podornice a zbytek navážka zeminy (kategorie odpadu 17 05 04), beton (kategorie odpadu 17 01 01) a cihla (kategorie odpadu 17 01 02). Beton, cihly a směsi (kategorie odpadu 17 01 07) budou primárně použity pro zabezpečení lomové stěny v jihozápadní části dobývacího prostoru tak, aby bylo plato technologicky využitelné pro provádění zavážky materiálu a zeminy v síle od 0,00 do 3,95 m. Využité odpady musí splňovat požadavky vyhlášky č. 294/2005 Sb., to znamená, že laboratorně stanovené obsahy vybraných látek nesmí překročit limitní hodnoty stanovené v příloze č. 10, tabulkách č. 10.1 a 10.2.
Na základě smlouvy o uložení odpadu se zavázal žalobce jako osoba oprávněná k nakládání s odpady, že vytěží, vytřídí a uloží ostatní odpad, tedy provede likvidaci odpadu z území v areálu společnosti HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. ve svých zařízeních - v provozovně Daskabát, provozovně Malhotice, provozovně Lipník nad Bečvou a v případě výskytu nebezpečného odpadu jej uloží v zařízení oprávněném k jeho likvidaci. Žalobce je na základě rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje osobou oprávněnou k provozování zařízení k využití odpadu a podle výpisu z obchodního rejstříku mu svědčí i oprávnění k nakládání s odpady ostatními a nebezpečnými.
Žalobce dále uvedl, že v intencích zákona o odpadech splnil v souvislosti s uzavřenou smlouvou o uložení odpadu ze dne 24.9.2008 své povinnosti tak, že po provedení hrubých terénních úprav v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. v Mohelnici zařadil podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 294/2005 odpad Zemina a kamení neuvedené pod číslem 170503 pod katalogové číslo odpadu 17 05 04, kategorie odpadu O (ostatní) se zrnitostí do 50 cm bez zřetelného zápachu. K tomuto závěru jej vedla skutečnost, že výkopové sondy prováděné před započetím stavebních prací a následně prováděné terénní úpravy v území prokázaly přítomnost jen minimálního množství jiných příměsí ostatních odpadů v zemině v objemu 0,082%, to je prokázáno strojním vytříděním 56tis tun zeminy v místě stavby. Dále žalobce uzavřel dohodu o zajištění elektronického měření a nakládky zeminy na akci „HTÚ HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o.“ s firmou ČMAKALA AUTO, s. r. o., k zajištění přesné evidence objemu odvezené zeminy. Dále zajistil v akreditované laboratoři v Holešově provedení zkoušek odpadu katalogové číslo 17 05 04 odvezeného z akce hrubé terénní úpravy v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o., v Mohelnici, kdy podle analýz provedených od 12. 1. 2009 do 21. 1. 2009 směsný vzorek odebraný dne 12. 12. 2008 v Haňovicích vyhovuje. Ze závěrečného protokolu o uložení odpadu č. 1/2008 ze dne 30.1.2009 vyplývá, že z celkového objemu odpadu vytěženého při provedení hrubých terénních úprav v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. v Mohelnici bylo z celkového množství 84 320 tun odpadu vytříděno 56 714 tun odpadu katalogové číslo 17 05 04 - zemina a kamení, a z tohoto množství bylo dále vytříděno na strojní třídičce na místě stavby 46,68 tuny ostatních příměsí - odpadu katalogové číslo 20 03 01 - směsný komunální odpad a odpadu katalogové číslo 20 01 39 – plasty. Z protokolu o uložení zeminy č. 2 ze dne 26.3.2009 pak vyplývá, že 12 364 tun odpadu katalogové číslo 17 05 04 - zemina a kamení, pocházejícího z hrubých terénních úprav v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. dočasně uskladněno do doby provedení likvidace lomu ve dnech 8.-11. 12. 2008 v dobývacím prostoru Haňovice II, neboť ve smyslu zákona o odpadech nebyla zemina za zákonem stanovených podmínek odpadem, ale materiálem vhodným pro terénní úpravy. To bylo prokázáno zkušebním protokolem č. 96/2009 z odběru provedeného dne 12.12.2008 v DP Haňovice II, bylo potvrzeno, že rozbory zeminy ze stavby hrubých terénních úprav v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o v Mohelnici jsou homogenní a vyhovují limitům dle vyhl. č. 294/2005 Sb. v rozsahu přílohy č. 10 a výstupy prokazují výsledky hluboko pod stanovenými limity.
Z výše uvedeného podle žalobce plyne, že se při uložení odtěžené zeminy z hrubých terénních úprav v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. v Mohelnici nedopustil žádného porušení zákona o odpadech, když zeminu, kterou v intencích zákona zaevidoval, upravil přetříděním na strojní třídičce v místě stavby a ověřil, zda vyhovuje limitům znečištění pro její využití k úpravám povrchu (terénním úpravám) stanoveným prováděcím právním předpisem k zákonu o odpadech dle znění zákona platného do 22.1.2009 a dočasně uložil v zařízení neurčeném k využití odpadů dle § 14 odst. 2, jako materiál vhodný pro následnou likvidaci lomu, v dobývacím prostoru Haňovice II. Porušení zákona č. 61/1988 Sb. na základě prověrky provedené inspektory Obvodního báňského úřadu v Ostravě a Českého báňského úřadu, a to dne 9.3.2009, 29.7.2009 a 16.12.2009 rovněž nebylo shledáno.
Dále žalobce popsal, na základě kterých podkladů správní orgán l. stupně i odvolací orgán rozhodovaly.
Uvedl, že podle souhrnné technické zprávy projektové dokumentace k ohlášení stavby zpracované Ing. G. AGF Olomouc z 09/2008, bylo hlavním cílem hrubých terénních prací odtěžení neulehlé zavážky v síle cca 0,2-3 m, pod ní se nachází komunální navážka do hloubky 6m, která je nezařazena a její složení bude zřejmé po odkrytí. Navážka, která bude obsahovat hlínu, bude odvezena na mezideponii, na které bude zužitkována. Komunální navážka bude odvezena na skládku komunálního odpadu do Medlové. Pro jednotlivé druhy odpadů je nejprve nutné hledat vhodný způsob využití, teprve potom způsob likvidace. Na základě uvedené dokumentace byla stavba ohlášena a byl k ní vydán územní souhlas a souhlas s provedením ohlášené stavby čj. VÝST – 719/08/Kr-sou ze dne 24.9.2008 odborem výstavby MěÚ Mohelnice. Orgány státní správy v oblasti odpadového hospodářství vyslovily souhlas se způsobem nakládání s odtěženou navážkou mimo zařízení sloužící k nakládání s odpady. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že předmětná projektová dokumentace prokazuje, že dovezený materiál nebyl zeminou, ale odpadem, pak žalobce poukazuje na to, že dokumentace obsahovala výčet možných alternativ a navazujících technologických postupů. V této souvislosti dále namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že v místě stavby hrubých terénních úprav nové haly firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. v Mohelnici byla v minulosti skládka tuhého komunálního odpadu. Správní orgán tuto skutečnost staví na jisto, ač není prokázána žádnými relevantními doklady, z dopisu MěÚ Mohelnice ze dne 12.5.2010 naopak vyplývá, že žádná dokumentace skládky TKO Mohelnice není v archivu ani ve spisovně uložena. Správní orgán v tomto směru dokazování neprovedl a rozhodnutí postavil na neověřených informacích z doslechu. Správní orgán tedy dospěl k nepodloženému závěru, na němž postavil deliktní odpovědnost žalobce a následně mu také stanovil provedení nápravných opatření v nařízených lhůtách; rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné, když uvedený závěr nemá oporu ve správním spise.
Dále žalobce uvedl, že doložená dokumentace ke skládce TKO Litovel prokazuje, že v dobývacím prostoru Haňovice II se na jihovýchodním kraji lokality, na pozemku p. č. 176/6, k. ú. Haňovice, nachází skládka tuhého komunálního odpadu Městského úřadu Litovel, což ale žalovaný nevzal v potaz, ačkoli takto významná skutečnost (mnohem závažnější než činnost žalobce) má jednoznačně vliv na posouzení poměrů v území.
Žalobce konstatoval, že podle protokolu o uložení zeminy č. 2 HELLA ze dne 26.3.2009 uložil dočasně k dalšímu využití (tj. pro likvidaci lomu) ve dnech 8.-11.12.2008 12 364 tun zeminy na sklad zeminy v dobývacím prostoru Haňovice II pro její využití k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám), jakožto v zařízení neurčeném k využití odpadů podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí, že na tuto zeminu nelze nepohlížet jako na odpad ve smyslu zákona o odpadech, neboť analýzy vzorku zeminy byly provedeny podle přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb., nikoliv podle přílohy č. 9 zákona o odpadech. Dále uvedl, že dle protokolu č. 69/2009, který účastník doložil inspekci dne 15.7.2009, sice analyzovaný vzorek vyhovoval ukazatelům dle přílohy č. 10 uvedené vyhlášky, avšak nebyly stanoveny ukazatele dle přílohy č. 9 zákona o odpadech, proto se stále jednalo o odpad, který nelze vyjmout z působnosti zákona o odpadech. K tomu žalobce v žalobě namítl, že se zákon vztahuje na nakládání se všemi odpady s výjimkou vytěžených zemin a hlušin, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, vyhovujících limitům znečištění pro jejich využití na zemědělském půdním fondu, k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu (terénním úpravám), stanovených prováděcím právním předpisem; zde vyhláškou č. 294/2005 Sb. Podle § 12 odst. 2 této prováděcí vyhlášky obsahy škodlivin v sušině odpadů a výsledky ekotoxických testů odpadů využívaných na povrchu terénu nesmějí překročit limitní hodnoty ukazatelů stanovených v příloze č. 10. Novela zákona o odpadech, zákon č. 9/2009 Sb., nabyla účinnosti dne 23.1.2009. Žalobce tak beze zbytku splnil své zákonné povinnosti a zeminu správně využil na povrchu terénu.
Žalobce dále konstatoval, že v odůvodnění rozhodnutí je zmiňován i zápis z jednání na MěÚ Litovel ze dne 4. 2. 2009, fotodokumentace pořízená na místě dobývacího prostoru Haňovice II, fotodokumentace pořízená pracovníky MěÚ Litovel při místním šetření dne 11. 12. 2008 v počtu 16 fotografií a videozáznam ze dne 9. a 10. 12. 2008 pořízený starostou obce Haňovice, A. V. Takto pořízené záznamy nelze dle žalobce vzít za podklad rozhodnutí, neboť nebyly pořízeny způsobem upraveným v § 18 odst. 1 správního řádu. Takovou fotodokumentaci potažmo videozáznam může pořídit pouze správní orgán, který vede řízení, a to při ústním jednání nebo mimo něj, např. při ohledání. O provádění důkazů mimo ústní jednání je pak správní orgán povinen ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu účastníky včas vyrozumět. Pokud nelze vzít tyto záznamy za podklad rozhodnutí, nelze je ani předkládat svědkům v rámci ústního jednání jako podklad pro jejich vyjádření ani je užívat pro účely vypracování znaleckého posudku.
Žalobce rovněž namítá, že podkladem rozhodnutí byla dvě naprosto rozdílná vyjádření Ministerstva životního prostředí ve stejné věci – žádosti MěÚ Litovel o vyjádření k zařazení rekultivační zeminy ze skládky komunálního odpadu smíšené s komunálním odpadem z této skládky. Žalovaný správní orgán v rozhodnutí zavádějícím způsobem uvádí, že se na vydání takového vyjádření nevztahuje správní řád. Nicméně jedná se o výkon působnosti v oblasti veřejné správy dle § 1 odst. 1 správního řádu, a tedy se zde v plné míře uplatní ustanovení části čtvrté správního řádu [podle § 79 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech obecní úřad obce s rozšířenou působností podává návrh ministerstvu na zařazení odpadu podle Katalogu odpadů podle § 5 odst. 2 citovaného právního předpisu. Podle § 72 odst. 1 písm. h) ministerstvo zařazuje odpad v případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit podle Katalogu odpadů podle § 5 odst. 2]. K žádosti MěÚ Litovel ze dne 26.2.2009, kdy bylo žádáno o zařazení dle Katalogu odpadů buď jako Zemina a kamení neuvedené pod č. 170503- kat. č. 17 05 04 nebo jako Směsný komunální odpad – kat. č. 20 03 01, obdržel odpověď MŽP ze dne 27.3.2009, č.j. 14885/ENV/09-1647/720/09, obsahující doporučení odpad zařadit pod kat. č. 17 05 03-Zemina a kamení obsahující nebezpečné látky, a pouze v případě, že bude doložena nepřítomnost látek, které by činily odpad nebezpečným, pod kat. č. 17 05 04 –Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03. MěÚ Litovel neposkytl Ministerstvu pro životní prostředí výsledky kontrolních protokolů prokazující nepřítomnost nebezpečných látek v uloženém materiálu (zkušební protokol č. 69/2009 ze dne 12.12.2008) poskytnuté mu žalobcem a nesdělil ministerstvu, že odpad byl strojně tříděn s výsledkem poměru 0,082% vytříděných příměsí vůči zemině. MěÚ Litovel se nadto nespokojil s uvedenou odpovědí a zaslal ministerstvu další žádost o vyjádření ze dne 24.4.2009, kterou doplnil nezákonně pořízeným videozáznamem. Z nově vypracovaného vyjádření MZP ze dne 15.5.2009, č.j. 31312/ENV/09-2903/720/09 je zjevné, že do jeho vypracování zasahovala ČIŽP, ač v této době ještě ani nevedla řízení proti žalobci a neprovedla u něho ani kontrolu, takže nemohla mít relevantní informace. Ministerstvo vydalo nové vyjádření, a v něm uvedlo, že vzhledem k tomu, že došlo ke smísení zeminy a směsného komunálního odpadu, jenž často obsahuje nebezpečné odpady (např. baterie, léky), je potřeba odpad zařadit pod kat. č. 20 03 01 směsný komunální odpad. Toto druhé vyjádření MŽP vzala inspekce za podklad rozhodnutí jako zobecňující stanovisko MŽP. Tento postup proběhl v rozporu se zákonem a jeho prováděcí vyhláškou č. 381/2001 Sb., která v ust. § 4 odst. 2 stanoví, že v případě, kdy podklady návrhu obce nejsou dostatečné pro zařazení odpadu dle Katalogu odpadů, může si ministerstvo vyžádat doplnění údajů; podle žalobce však ministerstvo evidentně takovou potřebu nemělo. O procesně vadný postup se podle žalobce jedná i proto, že ministerstvo ve vyjádření ze dne 15.5.2009 uvedlo, že toto jeho vyjádření nahrazuje předchozí vyjádření MŽP ze dne 27.3.2009. Vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu lze však opravit usnesením poznamenaným do spisu jen tehdy, pokud tím nebude způsobena újma některé z dotčených osob. Nebyly splněny podmínky ust. § 156 odst. 1 správního řádu a proto muselo být postupováno podle § 156 odst. 2 správního řádu a takové vyjádření muselo být zrušeno usnesením. Ve věci stejné žádosti byla podána dvě rozdílná vyjádření a první z nich nebylo procesně správným postupem zrušeno, proto je nadále platné, zatímco druhé je nutné považovat za neplatné dle § 48 odst. 2 správního řádu pro překážku věci rozhodnuté. Pokud pak žalovaný správní orgán vzal takové neplatné vyjádření za podklad rozhodnutí a platné vyjádření odmítl, jedná se o vážnou vadu správního řízení, která způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů.
Žalobce dále uvedl, že za další stěžejní důkaz, o který je napadené rozhodnutí opřeno, považuje žalovaný posudek soudní znalkyně Ing. I. Š. č. 115/2009 vypracovaný v září 2009. Ačkoliv obsahem posudku žalovaný argumentuje v neprospěch žalobce, jeho obsah hovoří zcela ve prospěch žalobce, a to z tohoto důvodu, že posudkem bylo na základě doložených protokolů o zkoušce nepochybně prokázáno, že v odebraných vzorcích nebyly zjištěny žádné nebezpečné látky a nebylo prokázáno znečištění. V kontextu s platným vyjádřením MŽP ze dne 27.3.2009 to podle žalobce znamená, že takovýto odpad lze zařadit pod kat. č. 17 05 04 –Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03, což je pro celé řízení stěžejní rezultát, který byl žalovaným přehlédnut.
Pokud jde o posudek Ing. Š. žalobce napadá:
Žalobce dále namítá, že nelogické je zhodnocení důkazu předloženého žalobcem ve formě zkušebního protokolu č. 69 o odběru a rozboru vzorku odpadu, který byl odebrán dne 12. 12. 2008 v dobývacím prostoru Haňovice pracovníky společnosti Vodní zdroje Holešov a.s.; dvanáct laboratorních zkoušek provedených dle přílohy č. 10 vyhl. č. 294/2005 Sb. jednoznačně vylučuje ekotoxicitu a potvrzuje, že vzorky byly odebrány z vytříděné zeminy a způsob úpravy vzorků homogenizace a kvartace byla provedena na zemině nikoliv na komunálním odpadu, jak vadně uvádí žalovaný. Žalovaný na základě ničím nepodložených úvah dovodil, že vzorek nebyl proveden před první z řady dodávek v DP Haňovice, ale až po překrytí odpadu zeminou a vzorek prokazující bezchybný postup žalobce žalovaný odmítl s tím, že se nejedná o odpad, z něhož lze provést odběr a homogenizaci reprezentativního vzorku. Sám přitom rozhodl na základě znaleckého posudku Ing. Š., který na str. 18 výslovně uvádí, že rozsah ukazatelů byl velice zkrácený, poněvadž vzorky, které byly předávány na rozbor, nejsou reprezentativní. Odmítnutí důkazu předloženého žalobcem je zásadní vada správního řízení, žalovaný podle žalobce byl povinen důkaz zkušebním protokolem č. 69 provést a nikoli jej odmítnout jako irelevantní.
Znalecký posudek Ing. Š. považuje žalobce za vnitřně rozporný, v části analýzy odebraných vzorků svědčí ve prospěch žalobce, ve zbytku je tendenční a obsahuje spekulativní a nepodložené výroky, neopodstatněné závěry. Správní orgán nevysvětlil, proč spekulativní části posudku bere za relevantní a jiné (analýza odebraných vzorků) přehlíží. Zásadní vadou správního řízení bylo to, že nebyly vyvráceny závěry oponentního znaleckého posudku Ing. P. B., který v řízení předložil žalobce, a který zpochybnil závěry znaleckého posudku Ing. Š. Žalovaný odmítl provést důkaz revizním znaleckým posudkem, s námitkami vznesenými proti znal. posudku Ing. Š. se odborně nevypořádal, pouze uvedl, že posudek Ing. Š. považuje za objektivní a z toho důvodu nepřistoupil ke zpracování posudku revizního. Podle žalobce však vyvstala nutnost vypracovat revizní posudek, a to mimo uvedené důvody jednoznačně i proto, že znalkyně se nezabývala rozlišením staré zátěže (skládka tuhého komunálního odpadu Mohelnice a černé skládky) a materiálu navezeného v prosinci 2008 do DP Haňovice žalobcem, rozlišit stáří zavážky nebylo jejím úkolem, proto podle žalobce nelze na tento znalecký posudek pohlížet jako na důkaz prokazující protiprávní jednání žalobce.
Za nepřezkoumatelné považuje žalobce i závěry žalovaného týkající se likvidace černých skládek, jejichž existenci žalovaný nezpochybnil a přičítá žalobci k tíži jejich vznik a existenci. V rozhodnutí se uvádí, že žalobce neprovedl jejich likvidaci ani analýzu, dokonce je žalobci vytýkán způsob provedení jejich likvidace. K takové argumentaci žalovaného chybí jakékoliv hmotněprávní základy. Žalobce neměl žádnou povinnost podílet se na jakékoli analýze a likvidaci tohoto odpadu, neboť nebyl jeho původcem ani osobou oprávněnou k nakládání s odpady v DP Haňovice. Žalobce není ani vlastníkem pozemků, na kterých se černé skládky nacházely. Žalobce neměl žádné povinnosti ani oprávnění nakládat s obsahem černých skládek v DP Haňovice a pokud sám na své vlastní náklady provedl jejich částečnou likvidaci na povrchu, nelze mu to přičítat k tíži, ale ku prospěchu. Žalovaný byl povinen vypořádat se s existencí černých skládek v tom smyslu, zda odpad zjištěný na místě na základě znaleckého posudku In. Š. nemůže pocházet právě z těchto černých skládek a své tvrzení, že nikoli, měl spolehlivě prokázat. Bylo jeho povinností postavit na jisto tvrzení, o které opírá své rozhodnutí. Této povinnosti však nedostál, když neprokázal, jakého původu je odpad identifikovaný v DP Haňovice, kdo jej tam uložil a kdy. Pokud žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí, že žalobce „se z množstevního hlediska k černým skládkám nevyjádřil“, a tedy jdou zcela na vrub žalobce, je toto tvrzení v příkrém rozporu s výše uvedenou povinností a zásadou inkviziční, která stíhá žalovaného.
Žalobce dále namítl, že podkladem rozhodnutí nemůže být protokol o průběhu kontroly provedené ČIŽP v dobývacím prostoru Haňovice ze dne 17. 8. 2009 (včetně dílčího protokolu ze dne 1.7.2008), neboť námitky, které proti němu vznesl žalobce jako kontrolovaný subjekt, nebyly vyřízeny zákonem předpokládaným způsobem. Podle § 18 odst. 3 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v platném znění, lze o námitkách proti kontrolnímu protokolu rozhodnout v zahájeném správním řízení, pokud je takové správní řízení zahájeno ve lhůtě třech měsíců od doručení námitek. Rozhodnutím ČIŽP č.j. ČIŽP/48/OOH/0908580.012/09/OZS ze dne 15. 9. 2009 inspekce k jednotlivým námitkám k protokolu o kontrolním zjištění ze dne 17. 8. 2009 rozhodla, že se s nimi vypořádá v řízení o uložení pokuty. Takové správní řízení bylo zahájeno na základě oznámení ze dne 4. 12. 2008, které bylo žalobci doručeno dne 8. 12. 2008. Podmínka stanovená v § 18 odst. 3 zákona o státní kontrole tak nebyla splněna, když správní řízení nebylo zahájeno včas a námitky nebyly vypořádány v souladu se zákonem. Protokol o průběhu kontroly provedené ČIŽP v dobývacím prostoru Haňovice ze dne 17. 8. 2009 (včetně dílčího protokolu ze dne 1.7.2008) proto nemůže být podkladem rozhodnutí, a pokud se jím už stal, jedná se o podklad nezákonný.
Žalobce dále konstatoval, že v řízení byly provedeny důkazy výslechem svědků. Vyslechnuti byli zaměstnanci firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. Dipl. Ing. Z. S. a Ing Z. N., dále starosta obce Haňovice A. V., závodní lomu dobývacího prostoru Haňovice P. H., pracovníci MěÚ Litovel Ing. N. a Ing. P. K., soudní znalkyně Ing. I. Š., soudní znalec Ing. P. B., zaměstnanci žalobce J. P., P. R. a Ing. P. V. Výslechy svědků nejsou v odůvodnění rozhodnutí zhodnoceny, ačkoliv si jednotlivé výpovědi navzájem odporují. Inspekce v rozhodnutí 1. stupně (str. 9) shrnula, jaké závěry z provedených výpovědí vyplynuly a byly vzaty za podklad rozhodnutí, odvolací orgán se zhodnocením vzájemně protichůdných výpovědí nezabýval vůbec. Ačkoliv žalovaný správní orgán výslovně v rozhodnutí opakovaně uvádí, že videozáznam pořízený A. V. v dobývacím prostoru Haňovice a v místě stavby v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. není podkladem rozhodnutí, byl v řízení opakovaně užit a předložen v rámci výslechu svědků A. V., Ing. N. a Ing. P. K. Takový postup je však nepřípustný a způsobuje nezákonnost pořízené podkladu rozhodnutí formou výpovědi svědka. V této souvislosti žalobce dále namítá, že výpověďmi těchto svědků nelze mít za prokázané, že rekultivační zemina dovezená ze stavby hrubé terénní úpravy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o., obsahovala jimi uváděné příměsi, neboť se dle své vlastní výpovědi na této stavbě prakticky nevyskytovali a vzhledem ke vzdálenosti cca 50 m, z níž pozorovali činnost v dobývacím prostoru Haňovice II v prosinci 2008, nemohli rozeznat, o jaké příměsi se jedná – uvádějí „neidentifikovatelné cizorodé předměty“. Ve výpovědi A. V. jsou zaznamenány také informace „z doslechu“. Svědci dále nebyli schopni uvést, zda materiál nakládaný v areálu firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. byl odvážen k přetřídění, či nikoliv. Žalobce podal opakovaně v rámci prvoinstančního a odvolacího řízení proti svědeckým výpovědím A. V., Ing. N. a Ing. P. K. velmi rozsáhlé námitky, které nebyly zákonem předpokládaným způsobem vypořádány. Naopak výpovědi svědků, kteří vypovídali ve prospěch žalobce, žalovaný správní orgán odmítl jako účelové a nevěrohodné z důvodu pracovněprávních a obchodních vztahů svědků k žalobci, případně devalvoval jejich vypovídací hodnotu jejich vadným věcným zhodnocením. Výpovědi svědků V., N. a K. spolu se znaleckým posudkem pořízeným v řízení a neplatným vyjádřením MŽP ze dne 15.5.2009 jsou podle žalobce v podstatě jedinými podklady rozhodnutí, na jejichž základě bylo rozhodnuto o naplnění skutkové podstaty správního deliktu, uvedení svědkové přitom potvrzují existenci černých skládek v DP Haňovice a jejich charakter a jinak nic z toho, co je žalobci kladeno za vinu. Závěr žalovaného tak v provedených svědeckých výpovědích nemá oporu.
Žalobce v žalobě dále namítl, že jeho námitky uplatněné v řízení nebyly řádně vypořádány. V řízení opakovaně namítal, že je nutné zohlednit, že v dobývacím prostoru byla provozována neřízená a později řízená skládka tuhého komunálního odpadu a že před přechodem dobývacích práv na žalobce tu existovalo velké množství tzv. černých skládek a tedy že odpad, který byl na skládce identifikován během správního řízení, může pocházet z nich. Žalovaný se odmítl popsanými skutečnostmi zabývat a pouze konstatoval, že s projednávanou věcí nesouvisí. Porušil tak ust. § 50 odst. 3 správního řádu, které ukládá správním orgánům v řízení z moci úřední, v němž má být uložena povinnost, i bez návrhu zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Porušil i ust. § 68 odst. 3 správního řádu, tj. povinnost vypořádat se s námitkami a návrhy účastníků řízení, když za takové vypořádání nelze považovat konstatování, že se jimi nebude zabývat.
Žalobce dále namítl porušení ust. § 52 správního řádu, neboť správní orgán může odmítnout provedení navrženého důkazu jen za předpokladu, že není potřebný ke zjištění skutečného stavu věci. Žalobce navrhl před vydáním rozhodnutí provedení řady důkazů, které by jednoznačně a nepochybně vyvrátily pochybnosti, které v průběhu řízení vznikly a dále nové důkazy, které by prokázaly, že žalobce postupoval v souladu se zákonem. Žalovaný se těmito návrhy v rozsahu téměř 1,5 strany A4 vůbec nezabýval a bez dalšího odůvodnění je odmítl.
Dále žalobce namítá nepřesnost, resp. vágnost výroku rozhodnutí a jeho vnitřní rozpornost. Správní orgán ve výroku rozhodnutí uvádí, že žalobce se měl správního deliktu dopustit v období od 8. 12. 2008 do 1. 7. 2009, nicméně v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že k uložení rekultivační zeminy ze stavby prováděné v areálu provozovny HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. došlo ve dnech 8. 12.2008 - 11. 12. 2008. Přesné určení data uložení zeminy je pak zcela relevantní pro stanovení rozhodné právní úpravy, která v tomto období procházela četnými normativními změnami s dopadem do napadeného správního procesu. Žalovaný dále ve výroku rozhodnutí dvakrát uvedl rozdílné datum spáchání protiprávní činnosti - jednak v části I. bodě a) od 8.12.2008…do1.7.2010, podruhé v části I. výroku posledním odstavci od 8.12.2008…do1.7.2009. Takový postup žalovaného správního orgánu zakládá nepřezkoumatelnost celého rozhodnutí a vede k jeho zmatečnosti, neboť správní orgán „podle své potřeby“ aplikuje v jednom řízení různá znění zákona o odpadech účinná v období vedení správního řízení a v jednom výroku uvádí rozporná data spáchání protiprávního jednání žalobcem.
Žalovaný provedl dle žalobce chybný výklad zákona č. 61/1988 Sb. ve vztahu k okamžiku přechodu dobývacích práv na žalobce z jeho právního předchůdce a ve správním řízení poukazoval opakovaně na skutečnost, že žalobce porušil citovaný právní předpis, což je jednak v rozporu se závěry výše popsaných inspekčních prohlídek prováděných obvodním báňským úřadem a Českým báňským úřadem, jednak takové hodnocení nespadá do působnosti žalovaného. K převodu dobývacích práv na žalobce došlo na základě smlouvy o převodu těchto práv ke dni 10. 11. 2008. Podle § 18a zákona č. 61/1988 Sb. vydaná rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru a o povolení hornické činnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. Je tedy zřejmé, že „Potvrzení o zaevidování dobývacího prostoru“ ze dne 10. 12. 2008 vydané Obvodním báňským úřadem v Brně má pouze evidenční charakter a žalobce byl oprávněn v dobývacím prostoru Haňovice působit od 10. 11. 2008.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně poukázal na to, že rozhodnutí České inspekce životního prostředí jakož i samotné rozhodnutí žalovaného se týkalo žalobcova protiprávního nakládání s odpady na pozemcích parc. č. 174/2, 174/8, 174/9, 174/10 a 174/11 v k. ú. Haňovice (dobývací prostor Haňovice II). Žalobcem uvažované jiné pozemky, o nichž se zmiňuje v souvislosti s údajnou skládkou tuhého komunálního odpadu, nemají k posuzované věci jakýkoliv vztah.
Námitka žalobce o potvrzení o zaevidování dobývacího prostoru ze dne 10. 12. 2008 na straně 2 žaloby, kterou dává do spojitosti s oprávněním působit v dobývacím prostoru (lhostejno, zda již od 10. 11. 2008, či od 10. 12. 2008), vzbuzuje dojem o tom, že žalobce snad byl oprávněn provádět v dobývacím prostoru činnost spočívající v jeho rekultivaci či přípravě k rekultivaci. Tato skutečnost však byla vyvrácena orgánem I. stupně v průběhu řízení v prvním stupni a následně žalovaným v průběhu odvolacího řízení navíc s tím, že platnost resp. právní účinky všech oprávnění provádět jakékoliv činnosti ve vztahu k dobývacímu prostoru uplynuly nejpozději dnem 31. 12. 2004 (dokončení rekultivace), resp. dnem 31. 10. 2005. Podle rozhodnutí Obvodního báňského úřadu Brno č.j. 08-2985/01-511 ze dne 27. 6. 2001, kterým byla povolena hornická činnost – otvírka, příprava a dobývání výhradního ložiska cihlářské suroviny, v dobývacím prostoru Haňovice II, byl schválen „Plán rekultivace cihelny Nasobůrky", dle něhož se neuvažovalo s žádným dovozem materiálu (ať již zemin či odpadů). Aktivity žalobce avizované ohledně likvidace lomu, či jeho jiného využití na straně 3 žaloby, jsou pro věc samu nepodstatné, protože v době vydání rozhodnutí orgánu I. stupně, jakož i rozhodnutí v odvolacím řízení, nebyly tyto aktivity pravomocně povolené mimo výše uvedené povolení ze dne 27. 6. 2001, č.j. 08-2985/01-511.
K polemice žalobce ohledně zařazení odpadu ze strany žalovaného žalovaný setrvává na názoru, že bylo zcela v jeho kompetenci odpad zařadit tak, jak bylo učiněno, přičemž toto zařazení bylo zcela v souladu platnou právní úpravou. Charakter odpadu kat. č. 20 03 01 - Směsný komunální odpad byl spolehlivě prokázán i z dalších provedených důkazů, a to především z rozsáhlých výpovědí svědků, ze souhrnné technické zprávy Ing. G. a znaleckého posudku Ing. Š. Výkopové sondy na místě stavby hrubých terénních úprav tvrzené na straně 5 žaloby, jimiž mělo být prokazováno minimální množství jiných příměsí ostatních odpadů v zemině, jsou podle žalovaného nepřípustnou novotou, která nebyla uplatněna v odvolacím řízení. Totéž se týká i elektronického měření a nakládky ze strany dodavatele ČMAKAL AUTO, s. r. o., k zajištění přesné evidence objemu odvezené zeminy, přičemž ani jedna z uvedených skutečností nemůže zvrátit to, že v případě movité věci, s níž bylo žalobcem v množství 12 364 tun nakládáno v k. ú. Haňovice, se jednalo o odpad, s nímž nebylo možno na tomto místě jakkoliv nakládat. Samotná evidence návozů odpadů odvolatelem uváděná ve stavebním deníku, která by měla být objektivním výchozím podkladem, je poněkud zkreslená. Ve stavebním deníku uváděné počty aut a tonáž převezená těmito auty nemůže odpovídat skutečnosti. Matematickým výpočtem lze dovodit, že na jednom autě (nebo soupravě) by v průměru bylo naloženo 187,33 t a následně tímto dopravním prostředkem převezeno, což nemůže odpovídat skutečnosti. K samotnému charakteru odpadu je pak třeba uvést, že sám žalobce se v řízení před orgánem I. stupně vyjádřil v tom směru, že „pojem komunální odpad ... je pojmem zavádějícím, který nic nevypovídá o tom, o jaký materiál v odtěžované vrstvě se ve skutečnosti jedná“. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že jím navezený odpad do předmětného dobývacího prostoru byl v souladu s § 2 zákona o odpadech vyloučen z působnosti tohoto zákona. Tato skutečnost by musela být prokázána postupem stanoveným v zákoně přílohou č. 9, nikoliv postupem podle přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podrobnostech ukládání odpadů na skládky a jejich využití na povrchu terénu. Vyhovění limitům dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb., pak jsou tyto výsledky, bez ohledu na relevanci jejich vypovídací hodnoty, prosty jakéhokoliv vztahu k legitimnosti nakládání s odpady v dobývacím prostoru Haňovice II, a tedy bez významu pro toto řízení. Možností vyloučení navezených odpadů z působnosti zákona o odpadech se žalovaný zabýval na str. 18 odůvodnění rozhodnutí o odvolání.
Žalobcem tvrzená a prokazovaná homogennost vzorků zemin, resp. odpadů, byla rovněž vyvrácena rozsáhlým dokazováním ze strany orgánu I. stupně, a to především z rozsáhlých výpovědí svědků, souhrnné technické zprávy Ing. G. a znaleckého posudku Ing. Š.
Žalobce na str. 6 žaloby nově tvrdí, že dobývací prostor Haňovice II není zařízením dle § 14 odst. 2 zákona o odpadech, ačkoliv v průběhu správního řízení tvrdil opak, a dovozuje, že na jeho činnost v tomto dobývacím prostoru se zákon o odpadech nevztahoval. K vyloučení žalobcovy činnosti z působnosti zákona o odpadech však žalobce nedoložil v průběhu správního řízení doklady, na základě kterých by bylo možno tomuto tvrzení přisvědčit (rozbory v souladu s přílohou č. 9 zákona o odpadech v platném znění). Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o odvolání (str. 18) uvedl, proč nelze jeho činnost z působnosti zákona o odpadech vyjmout ani podle současně platné právní úpravy.
Žalobce v žalobě uvažuje nad povahou souhrnné technické zprávy Ing. G. Z té se však mj. podává, že komunální navážka měla nalézt své místo na skládce komunálního odpadu, že se v rámci hrubých terénních úprav bude odtěžovat mj. komunální odpad, že se jedná o skládku komunálního odpadu, a především, že je v průběhu stavby nutno dodržovat § 16 zákona o odpadech vč. zařazování odpadů podle druhů a kategorií. Pokud nyní žalobce zpochybňuje existenci skládky tuhého komunálního odpadu, pak jde opět o nepřípustnou novotu, kterou nenamítal v odvolacím řízení, přičemž o prokázání existence odpadu v místě hrubých terénních úprav svědčí mj. jednak samotné tvrzení žalobce ohledně třídění odpadu v místě stavby v k. ú. Haňovice a jeho následný odvoz na skládku, dále projektová dokumentace včetně souhrnné technické zprávy Ing. G., znalecký posudek Ing. Š. a v neposlední řadě i smlouva ze dne 24. 9. 2008, uzavřená se společností HELLA AUTOTECHNIK NOVA. Dovozuje-li žalobce ze sdělení Městského úřadu Mohelnice ze dne 12. 5. 2010 neexistenci skládky tuhého komunálního odpadu, pak se s ním nelze ztotožnit, neboť z dopisu se podává pouze negativní zjištění ohledně existence dokumentace ke skládce tuhého komunálního odpadu, faktická existence skládky tuhého komunálního odpadu je však prokázána řadou provedených důkazů.
Poukaz žalobce na skládku tuhého komunálního odpadu na pozemku p. č. 176/6 v k. ú. Haňovice nemá s projednávanou věcí žádnou souvislost, neboť předmětné správní řízení se týká zcela jiné nemovitosti, a to výhradně pozemků, p. č. 174/2, 174/8, 174/9, 174/10 a 174/11, všechny v k. ú. Haňovice, což bylo uvedeno i v rozhodnutí l. stupně a žalobcem nebylo v odvolacím řízení zpochybněno. Existence skládky odpadů na uváděném pozemku par. č. 175/1 v k.ú. Haňovice byla a je správním orgánům známa.
Žalobní argumentaci ohledně analýz vzorku odpadu žalobce v odvolacím řízení neuplatnil, čili se jedná o nové tvrzení. Protokol o uložení zeminy č. 2 HELLA ze dne 26.3.2009 předložený žalobcem (a ve spise založený jako součást listiny č. 5-Protokol o kontrolním zjištění ze dne 4.6.2009) nebyl doložen žádnými rozbory. Je však nutno poukázat na fakt, že ať analýza splňovala hodnoty dle přílohy č. 9 zákona o odpadech účinného od 23. 1. 2009 či přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb., je toto tvrzení liché, neboť z odpadu soustředěného v dobývacím prostoru Haňovice II pocházejícího ze stavby hrubých terénních úprav, nebylo lze pro jeho heterogennost odebrat reprezentativní vzorek. Tuto skutečnost potvrzuje mj. vyjádření žalovaného ohledně zařazení odpadu, jakož i znalecký posudek Ing. Š. Pro úplnost je možné uvést, že rozsah sledovaných parametrů znečištění obou uváděných příloh je odlišný.
Výhrady žalobce ohledně nezákonnosti výpovědí svědků a znaleckého posudku Ing. Š. nelze připustit, neboť v řízení provedené důkazy znaleckým posudkem s následnou výpovědí znalce a svědků byly učiněny tak, že svědci i znalec byli řádně poučeni. Žalobce nepřináší nic, co by ukazovalo na nepravdivou výpověď znalce či svědků. Znalci byl navíc připomenut znalecký slib. Fotografie a videozáznam, které nebyly použity jako důkaz ve správním řízení, v souladu s judikaturou jen potvrzují věrohodnost svědků, kteří svědčili v neprospěch žalobce, což se týká i relevance znaleckého posudku Ing. Š. a následné výpovědi tohoto znalce.
Zařazení odpadu žalovaným bylo přesvědčivým a zákonným způsobem zdůvodněno jak v rozhodnutí orgánu I. stupně, tak v rozhodnutí žalovaného. Na zařazení odpadu by neměly vliv ani případné analýzy jeho vzorků, a to s ohledem na již výše zmiňovaný charakter odpadu (heterogennost odpadu s nemožností odběru reprezentativního vzorku). Zákon o odpadech stanoví, že se na zařazení odpadu nepoužije správní řád. Hodnocení tohoto důkazu (zařazení odpadu) však bylo provedeno dle správního řádu.
Polemika žalobce nad relevancí, důkazní váhou a významem znaleckého posudku Ing. Š. není v rozporu se zjištěními učiněnými orgánem I. stupně, která byla přezkoumávána žalovaným v rámci odvolacího řízení. Nezjištění znečištění v odebraných vzorcích koresponduje se zařazením odpadu ze strany žalovaného, když tento odpad byl pro svoji heterogennost nezpůsobilý odběru reprezentativního vzorku. Znalecký posudek Ing. Š. byl orgánem I. stupně i žalovaným hodnocen samostatně a především ve vzájemných souvislostech k ostatním důkazům, a to především svědeckým výpovědím, souhrnné technické zprávě Ing. G. a zařazení odpadu žalovaným. Žalovaný zde poukazuje na fakt, že na pozemcích parc. č. 174/2, 174/8, 174/9, 174/10 a 174/11 v k. ú. Haňovice se před zahájením činnosti žalobce žádná skládka tuhého komunálního odpadu nenacházela. Skládka, na kterou poukazuje žalobce, byla provozována v jiné části původního dobývacího prostoru Haňovice. Pokud jde o případný výskyt „černých skládek“, pak žalobce nakládáním s odpadem pocházejícím z nich sám způsobil jeho smísení s odpadem, který do dobývacího prostoru soustředil. Z pohledu poměru množství navezeného odpadu a odpadu pocházejícího z „černých skládek“ plyne, že množství odpadu soustředěné žalobcem převažovalo relativně nevýznamné množství odpadu z těchto „černých skládek“. Místa provádění kopaných sond jsou ve znaleckém posudku Ing. Š. označena na přiloženém plánku. Ohledně závěru o nevytřídění odpadu je nutno dát znalci za pravdu, neboť žalobce skutečně důsledné vytřídění neprovedl, jak opět vyplynulo z provedených důkazů. Pokud Ing. Š. učinila ve znaleckém posudku právní závěry, jež jí jako znalci nepřísluší, pak tyto závěry nečiní znalecký posudek sám o sobě nezákonným. Vyjadřovala-li se znalkyně ve znaleckém posudku podmiňujícím způsobem, pak tento svůj odborný názor opírala o zařazení odpadu ze strany žalovaného, přičemž konstatování o možném úniku nebezpečných látek s tímto plně koresponduje (pro jeho heterogennost). Jedná se o vyjádření odborného stanoviska soudního znalce, o němž neměl orgán I. stupně ani žalovaný důvodu pochybovat, navíc byl tento závěr odůvodněn i dalšími v řízení provedenými důkazy. Irelevantnost laboratorních rozborů žalobce dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb. žalovaný odůvodnil, přitom žalobce proti tomuto odůvodnění v odvolacím řízení explicitně nebrojil. Touto námitkou se orgán I. stupně zabýval i v odůvodnění rozhodnutí, které bylo předmětem odvolacího řízení. Žalobce si ve svých tvrzeních odporuje, když napadá žalovaného, že na základě ničím nepodložených úvah dospěl k závěru, že odběry vzorků uložených odpadů nebyly odebrány v době před první z řady dodávek. Sám žalobce však uvádí, že navážení odpadů zahájil dne 8. 12. 2008, přičemž vzorky byly odebrány až 12. 12. 2008. Provedení revizního znaleckého posudku by bylo nadbytečné s ohledem na důkazy provedené v řízení před orgánem I. stupně. Odmítnutí takového důkazního prostředku, stejně tak i zmiňovaných laboratorních rozborů, bylo plně v kompetenci orgánu I. stupně, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a s § 52 správního řádu, který stanoví, že správní orgán není návrhy účastníků vázán, ale provede důkazy ke zjištění stavu věci potřebné. Žalobce namítal podjatost soudní znalkyně, o jeho námitce byo negativně rozhodnuto.
Za lichou lze považovat také argumentaci, že žalovaný přičítá žalobci k tíži vznik a existenci „černých skládek“. Toto tvrzení nemá oporu ve spisu. Žalobci rovněž tak není vytýkána likvidace „černých skládek“, ale pouze způsob jejího provedení, který je v rozporu s § 12 zákona o odpadech, neboť se jedná o tzv. obecné povinnosti svědčící každému, kdo s (jakýmikoliv) odpady nakládá. Žalobci lze přisvědčit pouze v tom směru, že neměl povinnost analyzovat či likvidovat tyto „černé skládky“, ale učinil-li tak o své vlastní vůli, pak se na něj vztahovala ustanovení zákona o odpadech, především tedy § 12 o obecných povinnostech při nakládání s odpady. Žalobce sám ostatně likvidaci „černých skládek“ na povrchu (odstranění odpadu) nezpochybňuje, a toto tvrzení má oporu také v provedeném dokazování. Jde již na vrub žalobce, že likvidací „černých skládek“ došlo ke smísení tohoto odpadu s odpadem, pocházejícím ze stavby hrubých terénních úprav. Nelze ani přisvědčit námitce ve věci neprokázání původu a identifikace odpadu uloženého v „odvolatelově skladě zemin“. Místa kopaných sond jsou ve znaleckém posudku Ing. Š. řádně označena a je nemožné, aby ve všech těchto místech nějaká třetí osoba uložila odpad a překryla ho zeminou. Průzkumným pracím a odběru vzorků, které se konaly dne 29. 7. 2010, byli přítomni zástupci žalobce.
Žalobní tvrzení ohledně námitek proti protokolu o kontrolním zjištění je naprostou novotou, kterou žalobce při odvolání žádným způsobem neuplatňoval. Žalovaný má za to, že se se všemi námitkami žalobce se orgán I. stupně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, toto vypořádání námitek žalobce nijak nerozporoval.
Žalobce se vyjadřuje k provedeným výslechům svědků, žalobní tvrzení ohledně způsobu hodnocení výpovědí vyslechnutých svědků jsou novotou, kterou žalobce v odvolání nenamítal, proto se k ní žalovaný nemohl ani vyjádřit. Napadené rozhodnutí orgánu I. stupně i žalovaného obsahuje odůvodnění, proč byly ty či ony výpovědi svědků pokládány za relevantní, včetně uvedení skutečností, které vzala ČIŽP za prokázané. Neidentifikovatelné cizorodé předměty stejně jako i dílem nepřímé svědectví A. V. jsou skutečnosti, které ve spojení s jinými přímými důkazy utvořily celek pro posouzení dané věci a následné rozhodnutí. Pracovněprávní a obchodněprávní vztahy svědků a žalobce jsou jedním z důvodů, proč správní orgán i žalovaný jejich výpovědi v určitých částech neuvěřil. Blíže lze odkázat na napadená rozhodnutí, která se s uvedenými výpověďmi vyrovnávají.
Žalobcem tvrzené opomenuté námitky a vyjádření, které však nemají oporu ve správním spise, lze považovat za účelové, neboť údajná neřízená skládka komunálního odpadu v k. ú. Haňovice byla uváděna na zcela jiném pozemku, než kterého se týká předmětné řízení o uložení pokuty a řízení o uložení nápravných opatření. Námitky ohledně „černých skládek“ byly předmětem vypořádání žalovaného, podobně jako analýzy, jež vylučovaly přítomnost nebezpečných látek, které však nemají relevanci z hlediska předmětu řízení. Způsob jejich provedení (heterogennost analyzovaného odpadu) vylučoval jejich jakoukoliv důkazní váhu. Namítané značné množství odpadu (zřejmě míněny „černé skládky“) je z hlediska žalobního tvrzení nepřípustnou novotou, neboť v předchozím řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, přičemž žalovaný má za to, že existence „černých skládek“ byla prokázána stejně tak jako jejich likvidace ze strany žalobce. Značné množství nebylo nikdy tvrzeno, navíc je to lhostejné, neboť žalobce nakládáním s odpadem pocházejícím z těchto černých skládek sám způsobil smísení s odpadem, který do dobývacího prostoru soustředil. Z pohledu poměru množství soustředěného odpadu a odpadu pocházejícího z „černých skládek“ plyne, že množství soustředěné žalobcem dramaticky převažovalo relativně nevýznamné množství odpadu z „černých skládek“. Takové množství odpadu z „černých skládek“ je potvrzeno i svědeckými výpověďmi.
Závěrem žalovaný uvádí, že v řízení byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obsáhlé dokazování nade vší pochybnost prokázalo, že žalobce na pozemcích parc. č. 174/2, 174/8, 174/9, 174/10 a 174/11 v k. ú. Haňovice soustředil protiprávně nejméně v období od 8. 12. 2008 do 1. 7. 2009 odpad kat. č. 20 03 01 - Směsný komunální odpad, v důsledku čehož mu byla uložena pokuta a opatření k nápravě spočívající v povinnosti zabezpečit jeho vymístění. Pokud se týká otázky, že byl odpad pocházející z „černých skládek“ likvidován žalobcem na dotčeném pozemku (pozemcích), pak z hlediska právního posouzení věci došlo aktivním jednáním žalobce ke smísení s odpadem soustředěným ze stavby hrubé terénní úpravy, přičemž se tak stal jeho součástí. K námitce, týkající se vágnosti či nepřesnosti popisu skutku ve vazbě na část odůvodnění rozhodnutí, kde je polemizováno s obdobím, ve kterém mělo dojít k soustředění odpadu, pak žalovaný uvádí, že je skutečně pravda, že ve výroku rozhodnutí orgánu I. stupně je mylně uvedeno datum 1. 7. 2010 namísto 1. 7. 2009, kdy ke kontrole došlo. Tato skutečnost bude řešena postupem dle § 70 správního řádu formou vydání opravného rozhodnutí.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
Při ústním jednání před soudem zástupce žalobce trval na žalobě a důvodech v ní uvedených. Uložení povinnosti vymístit odpad je podle žalobce nezákonné. K platnému přechodu dobývacího prostoru na žalobce došlo ještě před zápisem převodu dobývacího prostoru, s činností v dobývacím prostoru žalobce započal až po jeho převodu na žalobce. Na žalobce přešla i povinnost likvidace dobývacího prostoru, kterou předchozí vlastník včas nesplnil. Je pravda, že žalobce v té době neměl povolení k hornické činnosti, které si ale začal vyřizovat. Pokud jde o to, co bylo v dolu, resp. vedle dolu umístěno, měl žalobce v průběhu správního řízení připomínky proti znaleckému posudku Ing. Š., nechal si vypracovat znalecký posudek znalcem B. a domnívá se, že by měl být vypracován revizní znalecký posudek. Proto žádá, aby soud nechal vypracovat revizní znalecký posudek na to, jaký materiál je na předmětné deponii skutečně uskladněn. Žalobce má za to, že je nelogické, aby mu bylo ukládáno vymístit materiál, který je podle jeho tvrzení zeminou vhodnou k likvidaci důlního prostoru, když žalobce má zároveň povinnost tam totožný materiál opět navézt a použít k likvidaci důlního prostoru. Žalobce na předmětnou deponii navážel materiál, který byl nejdříve strojně a následně ručně přetříděn, jedná se tedy skutečně o zeminu vhodnou k rekultivaci dobývacího prostoru. Materiál na deponii leží stále, neboť žalobce nezíská povolení k hornické činnosti, dokud nebude rozhodnuto o skutečné povaze tohoto materiálu. Proto žádal o provedení revizního znaleckého posudku a zjištění skutečného charakteru materiálu na předmětné deponii.
Zástupce žalovaného u jednání před soudem uvedl, že se nejednalo o zeminu vhodnou k rekultivaci, ale o odpady, které byly na předmětném pozemku deponovány bez příslušných souhlasů k nakládání s odpady a vlastník pozemku trvá na jejich odstranění. Dodal, že žalobce ostatně převedl právo k dobývacímu prostoru Haňovice II, evid. č. 71150 na služby Schwarz, s.r.o.
Žalobce potvrdil, že dobývací prostor převedl na jiný subjekt z důvodu své likvidace a zdůraznil, že však předmětná deponie zůstává v jeho vlastnictví.
Z podnětu podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“).
Ke konstatování žalovaného, že žalobce uvádí v žalobě nepřípustné novoty, soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007-62 (publ. pod č. 1742/2009 Sb. NSS), podle něhož žalobce je oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné; tomu nebrání skutečnost, že některé z nich neuplatnil již v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Ustanovení § 5 s.ř.s. na rozsah přezkumné činnosti soudu nedopadá.
Soud dále poukazuje na skutečnost, že rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 3 A 35/2011-79 ze dne 28.3.2014 soud zamítl žalobu žalobce KOHOUT invest v.o.s. proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 10.2.2011, č.j. 1810/570/10, 70059/ENV/10, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ČIŽP ze dne 30.6.2010, č.j. ČIŽP/48/OOH/SR01/0908580.045/10/OZS, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 000,- Kč za porušení § 12 odst. 2 zákona o odpadech, jehož se žalobce dopustil tím, že nakládal s odpadem katalogové číslo 20 03 01 Směsný komunální odpad, pocházejícím ze stavby „Hrubé terénní úpravy – příprava rozšíření výrobní haly“ prováděné v areálu provozovny HELLA AUTOTECHNIK NOVA, s. r. o., Mohelnice, v celkovém množství 12 364 t, tak, že ho soustředil v dobývacím prostoru za účelem jeho využití k rekultivaci DP Haňovice II v k. ú. Haňovice na části pozemku p. č. 175/1, a to v období od 8. 12. 2008 do 1. 7. 2009, ač tento prostor nebyl místem, které je k nakládání s odpady určeno.
Kasační stížnost podaná proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 3 A 35/2011-79 ze dne 28.3.2014 byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2014, č.j. 2 As 152/2014-32.
V předmětné nyní projednávané věci, v níž je posuzováno totožné jednání žalobce, proto soud vycházel ze závěrů uvedených v rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 3 A 35/2011-79 ze dne 28.3.2014 a v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2014, č.j. 2 As 152/2014-32.
Soud věc posoudil takto:
ČIŽP žalobci uložila samostatnými rozhodnutími vydanými ve stejný den jednak pokutu dle § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech (rozhodnutí ze dne 30.6.2010, č.j. ČIŽP/48/OOH/SR01/0908580.045/10/OZS), jednak opatření a lhůty pro zjednání nápravy dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech (předmětné rozhodnutí l. stupně ze dne 30.6.2010, č.j. ČIŽP/48/OOH/SR02/0908580.033/10/OZS).
Ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, dle něhož bylo žalobci rozhodnutím ČIŽP ze dne 30.6.2010, č.j. ČIŽP/48/OOH/SR02/0908580.033/10/OZS stanoveno opatření a lhůty pro zjednání nápravy, stanoví, že inspekce ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání pokuty za porušení stanovených povinností podle § 66 odst. 2 až 5; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím.
Podle § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech, pokutu do výše 50 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která nakládá s odpady v zařízeních, ve kterých nakládání s odpady je zakázáno nebo není povoleno.
Podstata uvedeného správního deliktu spočívá v nakládání s odpady v zařízeních, v nichž nakládání s odpady není povoleno nebo je výslovně zakázáno.
Žalobce dne 24.9.2008 uzavřel smlouvu o uložení odpadu se společností HELLA AUTOMECHANIK NOVA s.r.o., jejímž předmětem byla likvidace odpadu, vytěžení, případně vytřídění a uložení ostatního odpadu z území v areálu spol. HELLA (příprava území pro stavbu), a to v zařízení, které provozuje žalobce - v provozovnách Daskabát, Malhotice, Lipník, s tím, že pokud kontroly prokáží výskyt nebezpečného odpadu, bude tento uložen v zařízení oprávněném k jeho likvidaci.
V souhlasu s umístněním a provedením stavby Hrubé terénní úpravy – příprava pro rozšíření výrobní haly společnosti HELLA AUTOMECHANIK NOVA s.r.o., který vydal Městský úřad Mohelnice dne 24.9.2008, pod č.j. VÝST-719/08/Kr-sou, se uvádí, že hlavním záměrem hrubých terénních úprav je odtěžení neulehlé navážky, která se skládá z komunálního odpadu a návoz únosné štěrkopískové konstrukční vrstvy. V souhrnné technické zprávě Ing. G. 9/2008 k této stavbě se konstatuje, že v průběhu průzkumných prací bylo zjištěno, že úvodní vrstva mocná cca 0,20-3,00 m je tvořena převážně hliníkovými navážkami, pod kterými se nachází do hloubky cca 6,00 m komunální odpad; skládka komunálního odpadu je nezařazena a její složení bude známo po odkrytí, komunální navážka odtěžená v rámci HTÚ bude odvezena na skládku odpadu do Medlova.
Žalobce na základě smlouvy o uložení odpadu ze dne 24.9.2008 prováděl hrubé terénní úpravy (HTÚ) na stavbě nové výrobní haly spol. HELLA AUTOMECHANIK NOVA s.r.o., byl tedy původcem odpadů vznikajících při této stavební činnosti a bylo jeho povinností nakládat s nimi v souladu se zákonem.
Podle § 12 odst. 2 zákona o odpadech, pokud dále není stanoveno jinak, lze s odpady podle tohoto zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena. Při tomto nakládání s odpady nesmí být ohroženo lidské zdraví ani ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmějí být překročeny limity znečišťování stanovené zvláštními právními předpisy.
Podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech ve znění do 22. 1. 2009, zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou vytěžených zemin a hlušin, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, vyhovujících limitům znečištění pro jejich využití na zemědělském půdním fondu, k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám), stanovených prováděcím právním předpisem.
Podle § 2 odst. 3 zákona o odpadech ve znění do 22.1.2009, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství stanoví vyhláškou podrobnosti nakládání a limitní hodnoty koncentrací škodlivin ve vytěžených zeminách a vytěžených hlušinách, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, na které se nevztahuje zákon o odpadech.
Podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech ve znění zákona č. 9/2009 Sb., který nabyl účinnost 23.1.2009, zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou vytěžených zemin a hlušin, včetně sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků, vyhovujících limitům znečištění pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám), stanoveným v příloze č. 9 tohoto zákona, a sedimentů z rybníků, vodních nádrží a vodních toků používaných na zemědělském půdním fondu podle zvláštních právních předpisů.
Odstavec 3 § 2 zákona o odpadech byl novelou provedenou zákonem č. 9/2009 Sb. zrušen. Zároveň byla uvedenou novelou do zákona o odpadech vložena nová příloha č. 9 – nazvaná Limitní hodnoty koncentrací škodlivin ve vytěžených zeminách a vytěžených hlušinách, včetně sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků.
Žalobce odpady ze své činnosti (z jím prováděných hrubých terénních úprav v areálu spol. HELLA AUTOMECHANIK NOVA s.r.o.) shromáždil v DP Haňovice II. Do protokolu o uložení zeminy č. 2 ze dne 26. 3. 2009 potvrdil, že ve dnech 8.-11. 12. 2008 došlo k uložení 12 364 tun zeminy na sklad zeminy v dobývacím prostoru Haňovice II, a dále s odkazem na novelu zákona o odpadech č. 9/2009 Sb. a na provedené rozbory vzorků konstatoval, že zemina bude použita jako materiál pro rekultivaci DP Haňovice II, neboť na základě uvedené novely není zemina odpadem ale materiálem (surovinou) vhodnou pro rekultivaci a nevztahují se na něj požadavky zákona o odpadech. Na str. 5 a 6 podané žaloby se žalobce dovolává zkušebního protokolu č. 96/2009 z odběru vzorku odebraného v Haňovicích dne 12.12.2008, včetně protokolu o odběru a předání vzorku odpadu ze dne 12.12.2008 a plánu vzorkování z téhož dne provedených Vodními zdroji Holešov, akreditovanou laboratoří, jimiž podle žalobce bylo potvrzeno, že rozbory zeminy ze stavby HTÚ v Mohelnici vyhovují limitům stanoveným vyhl. č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, v rozsahu přílohy č. 10; žalobce tak podle svého mínění postupoval v souladu se zákonem o odpadech ve znění do 22.1.2009, když zeminy odtěžené z HTÚ v Mohelnici dočasně uložil v zařízení neučeném k využití odpadů podle § 14 odst. 2 zákona jako materiál vhodný pro následnou likvidaci lomu v DP Haňovice II.
Argumentace žalobce je tedy podle soudu rozporná, neboť se dovolává znění zákona o odpadech před i po jeho novelizaci zákonem č. 9/2009 Sb.
K uložení 12 364 tun zeminy, resp. odpadu, v dobývacím prostoru Haňovice II došlo podle potvrzení žalobce v protokolu ze dne 26.3.2009, ve dnech 8. až 11.12. 2008, výrok rozhodnutí l. stupně však stanoví dobu spáchání správního deliktu od 8.12.2008 do doby kontroly 1.7.2009 (pod bodem I. písm. a/ výroku je sice uvedeno datum 1.7.2010, jde však nepochybně o písařskou chybu, jak vyplývá z další části tohoto rozhodnutí; tato písařská chyba nemá vliv na zákonnost rozhodnutí l. stupně).
Správní orgán do doby spáchání správního deliktu zahrnul i dobu, po kterou byl odpad „ponechán na skladu“ (uložen na místě, které nebylo zařízením určeným k uložení odpadu), jak uvedl žalovaný na str. 22 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.
Ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech ve znění před novelizací provedenou s účinností od 23.1.2009 zákonem č. 9/2009 Sb., vyjímalo z režimu nakládání s odpady nakládání s vytěženými zeminami a hlušinami, které vyhovovaly limitům znečištění pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám) stanoveným prováděcím právním předpisem. Vyhláška, která měla podle § 2 odst. 3 zákona o odpadech stanovit podrobnosti nakládání a limitní hodnoty koncentrací škodlivin ve vytěžených zeminách a vytěžených hlušinách, na které se nevztahuje zákon o odpadech, však nikdy nebyla vydána. Stanoví-li právní předpis, že některé jeho ustanovení bude možno použít až v okamžiku, kdy k němu bude vydán prováděcí předpis, znamená to, že do té doby takové ustanovení použít nelze. Pravidlo zde obsažené je totiž dosud nehotové; není tedy natolik přesné a jednoznačné, aby mohlo upravovat právní vztahy. Zákonodárce do § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech vtělil určitou možnost, zároveň však stanovil, že této možnosti budou moci subjekty nakládající s odpady využívat až poté, co budou ve vyhlášce stanoveny limity znečištění; tato podmínka však nikdy nebyla splněna. Vyloučení odpadů z působnosti zákona o odpadech podle § 2 odst. 1 písm. i) tohoto zákona ve znění do 22.1.2009 proto nebylo proveditelné.
S účinností k 23. 1. 2009 byl z ustanovení § 2 zákona o odpadech vypuštěn odstavec 3, a do nového znění odstavce 1 písmena i) byl zahrnut odkaz na přílohu č. 9 zákona, upravující limity znečištění pro využití vytěžených zemin a hlušin; zákon o odpadech se tak po provedené novelizaci nevztahoval na nakládání s těmi vytěženými zeminami, které vyhovovaly limitům znečištění stanoveným v příloze č. 9 zákona. Vyloučení odpadu z působnosti zákona o odpadech v době po 23.1.2009 by tedy muselo být prokázáno postupem stanoveným v příloze 9 zákona o odpadech, nikoli rozbory provedenými podle přílohy č. 10 vyhl. č. 294/2005 Sb., jimiž argumentuje žalobce. Nebylo zjištěno a žalobce to nikterak nedoložil, že by zemina, resp. odpad žalobcem uložený v dobývacím prostoru Haňovice II (DP Haňovice II), splňoval limity znečištění stanovené v příloze č. 9 zákona o odpadech.
Žalobce z uvedených důvodů nemohl se zeminou (odpadem) nakládat tak, jako by se na ni nevztahoval zákon o odpadech. Tento závěr ostatně potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 152/2014-32.
Žalobce setrvává na názoru, že se v jeho případě jednalo o odpady katalogové číslo 17 05 04 – zemina a kamení neuvedená pod číslem 17 05 03. Soud však je naopak toho názoru, že ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v případě odpadů ukládaných v předmětném dobývacím prostoru se jedná o odpady spadající pod katalogové číslo 20 03 01 – směsný komunální odpad. Provedené důkazy (svědecké výpovědi, znalecký posudek) potvrzují, že došlo ke smíchání odpadu o hmotnosti 12.364 t, který žalobce do DP Haňovice II navezl, s odpadem, který se v daném prostoru (v podstatně menším množství) nacházel, což jde na vrub žalobce.
Zařazení odpadu pod katalogové číslo 20 03 01 vyplývá z vyjádření žalovaného ze dne 15.5.2009, č.j. 31312/ENV/09-2903/720/09, jímž bylo současně nahrazeno původní vyjádření MŽP ze dne 27.3.2009. Není pravdivé tvrzení žaloby, že podkladem rozhodnutí byla dvě naprosto rozdílná vyjádření Ministerstva životního prostředí ve stejné věci. Podle § 5 odst. 2 zákona o odpadech, v případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit podle Katalogu odpadů, zařadí odpad ministerstvo na návrh příslušného úřadu obce s rozšířenou působností. Na toto řízení se nevztahuje správní řád. Zařazení odpadu pod katalogové číslo upravuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). Ministerstvo životního prostředí se ke katalogovému zatřídění odpadu uloženého v dobývacím prostoru Haňovice II. vyjadřovalo k žádosti Městského úřadu Litovel. Stanoviska ministerstva nejsou závazná, tj. nejsou ani rozhodnutím ani aktem podle části čtvrté správního řádu (např. závazným stanoviskem podle § 149 správního řádu). Těmito přípisy ministerstvo nerozhodovalo autoritativně, vrchnostensky a závazně o právních poměrech fyzických nebo právnických osob. Pouze sdělilo žadateli svůj nezávazný právní názor na problematiku, kterou předestřel. První z přípisů tak nebyl vůbec způsobilý vystavět překážku věci rozhodnuté. Pokud tedy správní orgány k druhému z přípisů při svém rozhodování přihlížely, nemohlo se jednat – jak tvrdí žalobce – o vážnou vadu správního řízení, která způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 2 As 152/2014-32 k nahrazení původního vyjádření vyjádřením ministerstva ze dne 15.5.2009 uvedl, že se jednalo o postup souladný se zákonem a konstatoval, že pozdější vyjádření vyplývá z doplnění skutkových zjištění oproti vyjádření předcházejícímu.
K žalobní námitce, že nebylo prokázáno, že v místě stavby hrubých terénních úprav nové haly firmy HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. v Mohelnici byla v minulosti skládka tuhého komunálního odpadu, soud poukazuje na již shora zmíněné rozhodnutí MěÚ Mohelnice ze dne 24.9.2008, čj. VÝST-719/08/Kr-sou, které uvádí, že hlavním záměrem HTÚ je odtěžení neulehlé navážky skládající se z komunálního odpadu, a na souhrnnou technickou zprávu k této stavbě, která zmiňuje, že pod úvodní vrstvou se nachází do hloubky cca 6,00 m komunální odpad, s tím, že skládka komunálního odpadu je nezařazena a její složení bude známo po odkrytí; komunální navážka vytěžená v rámci HTÚ měla podle souhrnné technické zprávy být odvezena na skládku komunálního odpadu do Medlova. Přisvědčit nelze ani tvrzení žalobce, že neexistence skládky byla potvrzena Městským úřadem v Mohelnici, neboť ve skutečnosti MěÚ v Mohelnici ve svém sdělení ze dne 12.5.2010 sdělil České inspekci životního prostředí pouze to, že se dokumentaci týkající se provozování bývalé skládky TKO Mohelnice nepodařilo vyhledat.
K poukazu žalobce na to, že v blízkosti místa, kam odpady v dobývacím prostoru ukládal, se nachází bývalá skládka komunálního odpadu města Litovel, soud uvádí, že se shoduje se správními orgány v závěru, že tato skutečnost nemá s projednávanou věcí přímou souvislost; předmětem řízení bylo posouzení, zda žalobce dodržoval povinnost nakládat s odpady v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena (§ 12 odst. 2 zákona o odpadech). V případě pozemku, na který žalobce odpad umísťoval, se však nepochybně o takové zařízení nejedná, souhlas k provozu zařízení podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech (dle něhož zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů lze provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem (dále jen „souhlas k provozování zařízení“), žalobci udělen nebyl.
Žalobce rovněž nemohl provozovat zařízení dle § 14 odst. 2 zákona o odpadech (dle něhož v zařízeních, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. K provozování takovýchto zařízení není požadován souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1). Odpady, s nimiž žalobce v DP Haňovice II nakládal, požadavky pro vstupní suroviny nesplňovaly. Zároveň žalobce neměl žádné oprávnění provádět v dobývacím prostoru činnost spočívající v jeho rekultivaci či přípravě k rekultivaci, resp. existenci takového oprávnění neprokázal.
Rozhodnutím Obvodního báňského úřadu Brno č.j. 08-2985/04-511 ze dne 27.6.2001, o povolení hornické činnosti-otvírka, příprava a dobývání v DP Haňovice II, jímž byl schválen i Plán rekultivace cihelny Nasobůrky v částech týkajících se DP Haňovice II, byl stanoven termín dokončení rekultivace dobývacího prostoru k datu „12/r.2004“. Z Plánu rekultivace zak. č. 62-2000, a to jeho části C, bodu 4. Bilance zemin a materiálů, vyplývá, že množství ornice a zeminy, které bylo k dispozici, převyšovalo jejich potřebu, dovoz materiálu z jiných lokalit nebyl navrhován ani schválen. Rozhodnutím Obvodního Báňského úřadu v Brně ze dne 26.9.2005, č.j. 3644/05-III.vyř. byla nařízena likvidace hliniště umístěného v DP Haňovice II, a to do 31.10.2005, s odůvodněním, že již několik let na ložisku neprobíhala těžba, žádost o povolení hornické činnosti – likvidace (nebo zajištění) hliniště v DP Haňovice II však podána nebyla; proto OBÚ zahájil ve věci nařízení likvidace hlavního důlního díla v DP Haňovice II. řízení z vlastního podnětu a vyzval organizaci k předložení projektové dokumentace, která však předložena nebyla. Z přípisu OBÚ v Ostravě ze dne 27.7.2009, zn.: 5895/2009-511.4./Ing.Sj/Mi vyplývá, že žalobce dne 3.7.2009 OBÚ ohlásil zahájení hornické činnosti v DP Haňovice II. od 13.7.2009. OBÚ však toto ohlášení považuje za bezpředmětné - organizace je na základě rozhodnutí ze dne 26.9.2005, č.j. 3644/05-III., které nařizuje likvidaci hliniště v rozsahu celého DP Haňovice II, povinna zpracovat příslušnou dokumentaci a tuto předložit OBÚ spolu s žádostí o povolení hornické činnosti (likvidace důlních děl a lomů ve smyslu § 2 písm. c/ zákona č. 61/1988 Sb.); do doby vydání povolení je veškerá hornická činnost prováděná v DP Haňovice II. považována za nepovolenou (platnost vydaných povolení byla časově omezena).
Je tedy zřejmé, že žalobce v rozhodné době neměl žádné oprávnění provádět v dobývacím prostoru činnost spočívající v jeho rekultivaci či přípravě k rekultivaci. K poukazu žalobce na to, že je držitelem oprávnění k činnosti ze dne 12.1.2009, zn.: S0004/2009-3 vydaného OBÚ v Ostravě, soud poukazuje na protokol ze dne 9.3.2009 sepsaný obvodním báňským inspektorem OBÚ v Ostravě, který toto žalobcovo oprávnění ze dne 12.1.2009 zmiňuje, zároveň však konstatuje, že žalobce v současné době nemá, vzhledem k uplynulým lhůtám platnosti dříve vydaných rozhodnutí, povolenou hornickou činnost. Podle obsahu uvedeného protokolu zástupce žalobce (P. H., závodní lomu) vyslovil s obsahem protokolu souhlas a uvedl, že bude zpracován prováděcí projekt k původnímu plánu rekultivace a bude požádáno o povolení k hornické činnosti.
Žalovaný v závěru napadeného rozhodnutí uvedl, že o existenci zařízení dle § 14 odst. 2 zákona o odpadech účastník řízení nepředložil jediný důkaz, ačkoliv toto opakovaně tvrdil a inspekce existenci takového zařízení ani přes obsáhlé dokazování a vyjádření báňského úřadu nezjistila. Z tohoto důvodu je naprosto nerozhodné, zda tedy došlo k využití odpadu v rámci likvidace lomu či nikoliv, neboť se jednalo právě o nakládání s odpadem, kdy současně nešlo o případ zařízení dle § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Soud se s touto argumentací žalovaného ztotožňuje.
K námitce žalobce, že fotodokumentace pořízená na místě dobývacího prostoru Haňovice II, fotodokumentace pořízená pracovníky MěÚ Litovel při místním šetření dne 11. 12. 2008 v počtu 16 fotografií a videozáznam ze dne 9. a 10. 12. 2008 pořízený starostou obce Haňovice A. V., nemohly být použity jako podklad rozhodnutí, soud uvádí, že správní orgány v odůvodnění rozhodnutí opakovaně uvedly, že tyto dokumenty důkaz ve správním řízení použity nebyly. Soud nesouhlasí s žalobcem v tom, že svědecké výpovědi jsou nezákonné proto, že svědkům byly tyto dokumenty předkládány k vyjádření, a že ze stejného důvodu je nezákonný i znalecký posudek. Svědkové vypovídali o skutečnostech, s nimiž sami byli obeznámeni, znalkyně Š. pak hodnotila především svá zjištění na místě samém. Žalobce ostatně nekonkretizoval, v jakém směru měly být svědecké výpovědi a znalecký posudek předložením uvedených dokumentů negativně poznamenány.
Důvodné nejsou ani žalobní námitky napadající znalecký posudek Ing. I. Š. a dovolávající se potřebnosti revizního posudku.
Žalobce tvrdí, že znalecký posudek Ing. Š. správní orgány hodnotily v neprospěch žalobce, ačkoli jeho obsah hovoří zcela ve prospěch žalobce, neboť jím bylo na základě doložených protokolů o zkoušce nepochybně prokázáno, že v odebraných vzorcích nebyly zjištěny žádné nebezpečné látky a nebylo prokázáno znečištění. Toto tvrzení žalobce však platí jen ve vztahu k prosté zemině, jak plyne ze str. 18 tohoto posudku. Jinak se na téže straně posudku uvádí, že „původní záměr provést kvalifikovaný odběr vzorků navezených odpadů nebylo možno provést, poněvadž se jedná o heterogenní odpad, složený z různých složek komunálního odpadu. Pro orientační možné znečištění byly odebrány dílčí vzorky pouze zeminy-viz protokol o odběru vzorků č. 1/2009/DP Haňovice 29.7.2009.“
Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že textová část znaleckého posudku, která popisuje výskyt především plastů, obalů a stavebního odpadu neodpovídá zachycené fotodokumentaci. Soud naopak po porovnání textu a fotografií obsažených v posudku (str. 8-17), dospěl k závěru, že na fotografiích se skutečně nacházejí plasty, textilní materiály, obaly, pneumatiky, PET láhve atd., jak je uváděno i v textové části znaleckého posudku. Žalobce nekonkretizoval, v čem podle něj tvrzený rozporu spočívá. Měl-li žalobce za to, že bylo zapotřebí vyjít z posudku znalce Ing. P. B., který na str. 12 dole - 13 nahoře, konstatuje, že z fotodokumentace kopaných rýh nevyplývá poměr 70% výskytu komunálního odpadu a 30% výskytu zeminy, pak soud uvádí, že znalkyně ve svém posudku takovéto poměry výskytu nekonstatovala u kopaných rýh, ale toliko u kopané sondy C (str. 17).
Dále žalobce namítal, že znalecký posudek nepracoval s prokázanou informací, že v místě dobývacího prostoru Haňovice II byla v minulosti provozována skládka komunálního odpadu města Litovel a že před převodem dobývacích práv na žalobce se zde hojně vyskytovaly tzv. černé skládky, přičemž však znaleckým posudkem nebylo určeno, který odpad ze sond pochází z černých skládek. K této námitce soud shodně jako již shora uvádí, že existence bývalé skládky komunálního odpadu města Litovel s projednávanou věcí nesouvisí, neboť předmětem řízení bylo posouzení, zda žalobce dodržoval povinnost nakládat s odpady v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle zákona určena. Jednalo se o posouzení činnosti žalobce v místě jím ukládaných odpadů, nikoli o posouzení situace na místě jiném (byť nedalekém), tj. na místě bývalé skládky komunálního odpadu města Litovel. Pokud jde o možné černé skládky v místě samotného návozu uskutečněného žalobcem, správní orgány dospěly k závěru, že nakládáním s odpadem pocházejícím z těchto černých skládek došlo ke smísení obsahu černých skládek s odpadem, který na místo navezl žalobce, přičemž takovýto způsob likvidace černých skládek odporuje zákonu o odpadech. Správní orgány tedy dospěly k závěru, že žalobce nakládal s odpady černých skládek v rozporu se zákonem o odpadech, shodně jako v případě jím provedených návozů odpadů. Těmto závěrům správního orgánu nemá soud co vytknout. Z uvedeného pak mimo jiné plyne, že znalkyně neměla důvod zkoumat, který odpad v místě návozu navezl žalobce a který zde byl již v minulosti (a návozem došlo k jeho smísení s navezeným odpadem).
Pokud žalobce dále znaleckému posudku vytýká, že formálně nesplňuje požadavky na vypracování znaleckého posudku, neboť v něm chybí přesná identifikace míst, kde byly prováděny sondy, pak soud poukazuje na to, že na str. 8-17 posudku Ing. Š. a z plánku lokality, který tvoří přílohu č. 2 posudku, jsou místa uskutečněných sond popsána, resp. zakreslena.
Žalobce dále namítá-li, že znalecký posudek je tendenční a obsahuje spekulativní subjektivní tvrzení, jako např. „mohou se v lokalitě vyskytovat i nebezpečné odpady a zemina, která bude kontaminována“, soud však neshledal a ani žalobce to konkrétně netvrdí, že by k takovým tvrzením správní orgány přihlížely a vycházely z nich.
K námitce, že znalecký posudek nepravdivě konstatuje, že žalobce neprovedl v místě stavby vytřídění odpadu, a tedy nepostupoval podle schválené stavební dokumentace, soud uvádí, že ze skladby odpadu navezeného do předmětného dobývacího prostoru z místa stavby je patrné, že vytřídění odpadu neproběhlo důkladně.
K námitce, že znalecký posudek obsahuje právní závěry, soud uvádí, že právní závěry znalci nenáležejí, ale taková vada nečiní posudek jako takový nepoužitelným.
Soud shrnuje, že byť znalecký posudek Ing. Š. obsahuje některé dílčí nedostatky, správní orgány z něj mohly opodstatněně vycházet, přičemž zjištění posudku o skladbě odpadu bylo v souladu s ostatními provedenými důkazy.
Ani žalobní námitka, že se správní orgány nevypořádaly s požadavkem žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku, není důvodná. Žalovaný na str. 22 napadeného rozhodnutí uvedl: „Závěry soudního znalce, ing. I. Š., ve znaleckém posudku považuje odvolací orgán za věrohodné, stejně tak jako svědecké výpovědi svědků, které odvolatel napadá a nazývá nevěrohodnými … Odběru vzorků provedených Ing. B. nebyl přítomen zástupce inspekce, tím je tedy jejich průkaznost zpochybněna, tyto vzorky nebyly dávány do souvislosti s odběrem vzorků Ing. Š. za účelem konfrontace (viz protokol o výslechu svědka Ing. B.), tato argumentace odvolatele je tedy lichá.“ S tímto hodnocením se soud ztotožňuje. Posudek Ing. B. skutečně není konfrontační k posudku Ing. Š. Zadáním znal. posudku Ing. Š. (viz. usnesení ČIŽP ze dne 22.7.2009) bylo odebrat dne 29.7.2009 vzorky odpadů v DP Haňovice II, posoudit druh, kvalitu a případně kontaminaci těchto odpadů a zhodnotit vhodná nápravná opatření. Účelem posudku znalce B. ze srpna 2009 bylo posoudit, zda vzorky odpadu odebrané v lokalitě (znalkyní Ing. Š. dne 29.7.2009) reprezentují pouze odpad uložený žalobcem nebo zda mohlo dojít k ovlivnění provedených odběrů odpady uloženými na lokalitě před zahájením prací žalobce, a dále posoudit soulad Protokolu o vzorkování odpadů (zpracovaný Ing. Š.) s platnými předpisy. Znalec B. v závěru svého znal. posudku ze srpna 2009 konstatoval soulad Protokolu o vzorkování s Metodickým pokynem MŽP s výjimkou chybějící dokumentace přesného rozmístění rýh a sond. Po věcné stránce Protokolu vytkl subjektivní popis těžených zemin s evidentním zdůrazněním příměsí, který nekoresponduje s přiloženou fotodokumentací; v podstatě jediný polemický bod se objevuje na str. 12-13 bod d), kde znalec konstatuje, že z fotodokumentace kopaných rýh nevyplývá závěr znalkyně Ing. Š. o 70% výskytu komunálního odpadu a 30% výskytu zeminy – k tomu však soud již výše uvedl, že znalkyně ve svém posudku takovéto poměry výskytu nekonstatovala u kopaných rýh, ale toliko u kopané sondy C (str. 17).
Mezi posudky tedy nejsou v relevantních otázkách rozpory takového charakteru, aby vyžadovaly zpracování dalšího znaleckého posudku. Z uvedených důvodů soud nevyhověl žádosti žalobce o vypracování revizního znaleckého posudku k posouzení charakteru navážky na předmětném pozemku.
Žalobce dále namítá, že zhodnocení důkazu předloženého žalobcem ve formě zkušebního protokolu č. 69 o odběru a rozboru vzorku odpadu, který byl odebrán dne 12. 12. 2008 v dobývacím prostoru Haňovice, je nelogické, poukazuje na to, že dvanáct laboratorních zkoušek jednoznačně vylučuje ekotoxicitu a potvrzuje, že vzorky byly odebrány z vytříděné zeminy a způsob úpravy vzorků homogenizace a kvartace byla provedena na zemině nikoliv na komunálním odpadu. Soud k této námitce uvádí, že žalobce opomíjí, že správní orgány vyšly se závěru znalkyně, že „původní záměr provést kvalifikovaný odběr vzorků navezených odpadů nebylo možno provést, poněvadž se jedná o heterogenní odpad, složený z různých složek komunálního odpadu. Pro orientační možné znečištění byly odebrány dílčí vzorky pouze zeminy.“ Soud poukazuje na to, že závěr ohledně složení odpadu je podpořen nejen fotodokumentací znaleckého posudku, ale i výpověďmi některých svědků.
Žalobce dále namítá, že podkladem rozhodnutí nemůže být protokol o průběhu kontroly provedené ČIŽP v dobývacím prostoru Haňovice ze dne 17. 8. 2009, neboť námitky, které proti němu vznesl žalobce jako kontrolovaný subjekt, nebyly vyřízeny zákonem předpokládaným způsobem. Žalobce uvedl, že podle § 18 odst. 3 (správně má být odst. 4 – pozn. soudu) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v platném znění, lze o námitkách proti kontrolnímu protokolu rozhodnout v zahájeném správním řízení, pokud je takové správní řízení zahájeno ve lhůtě třech měsíců od doručení námitek. Žalobce uvedl, že rozhodnutím ČIŽP č. j. ČIŽP/48/OOH/0908580.012/09/OZS ze dne 15. 9. 2009 inspekce k jednotlivým námitkám k protokolu o kontrolním zjištění ze dne 17. 8. 2009 rozhodla, že s nimi vypořádá v řízení o uložení pokuty. Toto správní řízení bylo zahájeno na základě oznámení ze dne 4. 12. 2008 (správně má být 2009 – pozn. soudu), které bylo žalobci doručeno dne 8. 12. 2008 (správně má být 2009 – pozn. soudu). Správní řízení tedy nebylo zahájeno včas, námitky proto nebyly vypořádány v souladu se zákonem, kontrolní protokol ze dne 17.8.2009 včetně dílčího kontrolního protokolu ze dne 1.7.2008 podle žalobce nemůže být podkladem rozhodnutí, a pokud se jím stal, jde o podklad nezákonný.
K uvedenému soud konstatuje, že podle § 18 odst. 4 zákona o státní kontrole platí: Jestliže je do tří měsíců od doručení námitek zahájeno s kontrolovanou osobou správní řízení o uložení sankce nebo opatření v přímé souvislosti se skutečností obsaženou v protokolu, může kontrolní pracovník nebo vedoucí kontrolního orgánu namísto postupu podle odstavce 1 nebo 2 rozhodnout, že se námitky vyřídí v rámci tohoto správního řízení; je-li ke správnímu řízení příslušný jiný správní orgán než kontrolní orgán, může kontrolní pracovník nebo vedoucí kontrolního orgánu rozhodnout o tom, že se námitky předávají tomuto správnímu orgánu. Jestliže je však správní řízení zahájeno v přímé souvislosti s pouze některými skutečnostmi obsaženými v protokolu, které lze od ostatních skutečností obsažených v protokolu oddělit, postupuje se podle věty první pouze ohledně námitek, které se týkají skutečností, k nimž je správní řízení zahájeno. Proti těmto rozhodnutím není opravný prostředek přípustný.
Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá, že námitky žalobce proti kontrolnímu protokolu byly správnímu orgánu doručeny dne 7. 9. 2009 a řízení ve věci bylo zahájeno (oznámení o zahájení řízení bylo žalobci doručeno) dne 8. 12. 2009. Lhůta předvídaná v § 18 odst. 4 zákona o státní kontrole byla skutečně překročena, a to o 1 den. Za situace, kdy námitky proti kontrolnímu protokolu byly v odůvodnění rozhodnutí podrobně vypořádány, nepovažuje soud překročení lhůty o pouhý jeden den za pochybení natolik závažné, aby mohlo mít vliv na možnost použít kontrolní protokol jako podklad rozhodnutí, příp. na zákonnost vydaného rozhodnutí.
Žalobní námitku, že správní orgán v odůvodnění rozhodnutí řádně nezhodnotil výslechy svědků, ačkoli si vzájemně odporují, a že nebyly vypořádány námitky žalobce proti těmto výpovědím, nepovažuje soud za důvodnou. Správní orgán prvního stupně se hodnocením jednotlivých svědeckých výpovědí zabýval velice podrobně, a to právě v reakci na námitky žalobce (str. 20-34 rozhodnutí prvního stupně). Pokud jde o obsah jednotlivých svědeckých výpovědí a námitek, které ve vztahu k nim vznesl žalobce, soud odkazuje na zhodnocení svědeckých výpovědí obsažené v odůvodnění rozhodnutí prvního stupně, s nímž se ztotožňuje. Stručně lze uvést, že návoz odpadu (a nikoli pouze „čisté“ zeminy) do DP Haňovice II shodně potvrzují svědkové A. V., Ing. P.N. a P. K., kteří zároveň navážený odpad i obdobně popisují, a to tak, že se neobsahoval jen čistou zeminu, ale i igelity, dráty, kamení, betony apod., a kteří rovněž uvedli, že byl vsypáván do jam nebo do zadní části dobývacího prostoru. Soud neshledal nic, co by zpochybňovalo věrohodnost těchto svědků a ani žalobce na žádné takové skutečnosti konkrétně nepoukázal. Oproti tomu v případě svědků, kteří byli v pracovním, či obchodním vztahu k žalobci, je jistě zapotřebí k této okolnosti přihlížet při hodnocení jejich věrohodnosti, což správní orgán l. stupně učinil. Svědecké výpovědi svědků V., N. a K. jsou v souladu se zjištěními a fotodokumentací znaleckého posudku Ing. Š. Podle soudu byla povaha odpadů ve správním řízení spolehlivě zjištěna. Ostatně i Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 2 As 152/2014-32 konstatoval: „Povaha odvezeného materiálu byla zjištěna svědeckými výpověďmi a znaleckým posudkem“.
Žalobce rovněž namítá, že navrhl téměř 1,5 strany A4 důkazů, ale správní orgán se jimi vůbec nezabýval a bez dalšího odůvodnění je odmítl. Ani tato námitka není důvodná. Správní orgán prvního stupně na str. 37 svého rozhodnutí konstatoval: „Shora navržené důkazy inspekce neprováděla, neboť pokládá skutkový stav za spolehlivě zjištěný a nemá o něm tedy důvodné pochybnosti, když i některé účastníkem řízení tvrzené skutečnosti potvrdili jím navržení svědci, čili by bylo nehospodárné tutéž prokázanou skutečnost dokazovat opětovně.“ Správní orgán tedy považoval provádění dalšího dokazování za nadbytečné a s tímto závěrem se soud ztotožňuje. Podle ust. § 52 správního řádu, na které žalobce poukazuje, není správní orgán povinen provést všechny důkazy navržené účastníkem, ale je oprávněn i povinen vážit, které důkazy je zapotřebí provést a posoudit důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Tuto povinnost správní orgán neporušil. Soud má zato, že souhrn shromážděných a do sebe zapadajících důkazů (zejména znalecký posudek Ing. Š. a svědecké výpovědi osob sledujících navážení odpadů do dobývacího prostoru Haňovice II) ukazují, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn a další dokazování již nebylo zapotřebí. Ostatně i Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 2 As 152/2014-32 konstatoval: „Odůvodněním zjištěného skutkového stavu se žalovaný zabýval velmi pečlivě. Podrobně popsal, které skutečnosti vzal z provedených důkazů za prokázané a které nikoli. Pokud se provedené důkazy ocitly v rozporu, například výpovědi jednotlivých svědků, žalovaný přesvědčivě a srozumitelně vysvětlil z jakých důvodů je třeba důkaz odmítnout jako nevěrohodný a jaký naopak o skutkovém stavu svědčí. Návrhy na doplnění důkazů se žalovaný ve svém rozhodnutí velmi podrobně zabýval. Vysvětlil, proč pro zjištění skutkového stavu již nebylo nutné další důkazy provádět. Z tohoto hlediska je správný závěr napadeného rozsudku týkající se průběhu a výsledku dokazování provedeného ve správním řízení, a to včetně úvahy o závěrech znaleckého posudku.“
Dále žalobce namítl vady výroku rozhodnutí s tím, že správní orgán ve výroku rozhodnutí uvedl, že žalobce se měl správního deliktu dopustit v období od 8. 12. 2008 do 1. 7. 2009, avšak řízení bylo jednoznačně prokázáno, že k uložení rekultivační zeminy ze stavby prováděné v areálu provozovny HELLA AUTOTECHNIK NOVA s. r. o. došlo ve dnech 8. 12. 2008 - 11. 12. 2008; přesné určení data je přitom relevantní pro stanovení rozhodné právní úpravy. Žalobce dále namítl, že nadto správní orgán ve výroku rozhodnutí uvádí rozdílné datum spáchání protiprávní činnosti – v části I. budu a) od 8.12.2008 do 1.7.2010, v části I. poslední odstavec od 8.12.2008 do 1.7.2009. Uvedené podle žalobce vede k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, správní orgán „podle své potřeby“ aplikuje různá znění zákona o odpadech. Soud již shora uvedl, že pod bodem I. písm. a) výroku rozhodnutí l. stupně je sice uvedeno datum 1.7.2010, je však nepochybné, že se jedná o písařskou chybu, neboť kontrola inspekce na místě samém se konala 1.7.2009 nikoli 1.7.2010. Z napadeného rozhodnutí (str. 22) je přitom zřejmé, že správní orgán považuje za dobu trvání správního deliktu dobu od uložení odpadu na místě, které není k tomu určeným zařízením, do provedení kontroly inspekce, s čímž se soud ztotožňuje. Žalobní námitka, že správní orgán aplikuje různá znění zákona o odpadech podle své potřeby, je zcela obecná, žalobce nijak nespecifikuje, v kterém případě správní orgány svévolně aplikovaly zákon v jiném než rozhodném znění, ani jak jej to poškodilo. Soudu tak nezbývá než rovněž v obecné rovině konstatovat, že neshledal, že by si správní orgány svévolně vybíraly právní úpravu, dle níž postupovaly.
K žalobní námitce, že žalovaný ve vztahu k přechodu dobývacích práv na žalobce z jeho právního předchůdce provedl chybný výklad zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, přičemž k takovému výkladu není ani kompetentní, soud konstatuje, že žalobci je kladeno za vinu porušení zákona o odpadech, nikoli porušení zákona o hornické činnosti. Žalobce blíže nekonkretizuje, jakým způsobem se podle něj tvrzený chybný výklad promítl do závěru o porušení zákona o odpadech. Pokud žalobce (na straně 16 žaloby) uvádí, že byl oprávněn v DP Haňovice II působit od 10.11.2008 (kdy byla uzavřena smlouva o převodu dobývacích práv) a nikoli až od 10.12.2008 (kdy došlo k přeevidování u OBÚ v Brně – viz. str. 2 žaloby), pak pomíjí, že vzhledem k uplynulým lhůtám žalobce v uvedené době nedisponoval platným povolením k provádění hornické činnosti.
Protože soud neshledal žalobu důvodnou, zamítl ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a úspěšnému žalovanému náklady řízení před soudem nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 26. června 2015
JUDr. Eva Pechová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Jana Válková