20Ad 87/2014-28
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: nezl. K. S. , zast. opatrovnicí Mgr. G. S., oba bytem T. 307/65, H. S., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.10.2014 č.j. MPSV-UM/18561/14/4S-MSK o příspěvek na péči,
t a k t o:
O d ů v o d n ě n í :
I.
[1] Žalobci byl snížen příspěvek na péči z 12.000,- Kč na 9.000,- Kč od června 2013.
[2] Zákonná zástupkyně podala u zdejšího soudu dne 22.12.2014 žalobu proti v záhlaví označeném rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítnuto a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě č.j. MPSV-UP/723055/13/AIS-SSL ze dne 7.5.2013, o snížení příspěvku na péči z Kč 12.000,- na Kč 9.000,-, potvrzeno. Uvedla, že dle 10ti ucelených a věcně souvisejících oblastí každodenního života žalobce nezvládá základní životní potřeby mobilitu, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologických potřeb, osobní aktivitu a nyní nově i péči o zdraví. Nezvládá tak 7 základních životních potřeb. Ačkoliv posudková komise MPSV v závěru svého posudku konstatuje, že projev psaný v přijatelném standardu nezvládá, ale je schopen použít PC, je schopen použít seniorský mobilní telefon s předvolbami, pak tuto základní životní potřebu zvládá. Není tak dostatečně zhodnocen ve smyslu závěru rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 38Ad 35/2013 ze dne 16.5.2014 úkon komunikace. Žalobce není schopen psaného projevu a tvrdí, že když napíše tiskacím písmem své jméno, je schopen i tiskacím písmem napsat krátkou zprávu, jedná se jen o domněnku. Písmo je kostrbaté a výsledek obtížně čitelný. Také je zavádějící, že doma píše na PC s upravenou klávesnicí. Není schopen zvládat žádné běžné dotykové komunikační prostředky, nepodepíše se a nevyplní formulář apod. Při žádosti o vydání občanského průkazu byl osvobozen od podpisu. Má přiznaného osobního asistenta proto, že za něj provádí ve vyučování záznamy, neboť nezvládá formu diktátu či zapsání jakékoliv jiné poznámky. Navrhla zrušit napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
II.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21.10.2014 č.j. MPSV-UM/18561/14/4S-MSK odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 7.5.2013 č.j. MPSV-UP/723055/13/AIS-SSL, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení § 7 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSS), snížit příspěvek na péči z Kč 12.000,- na Kč 9.000,- měsíčně od června 2013, potvrdil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že vycházel především z posudku posudkové komise MPSV ČR, která na svém jednání 24.6.2013 dospěla k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s vážným narušením mobility a není schopen samostatně zvládat 6 základních životních potřeb a) mobilitu, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesnou hygienu, g) výkon fyziologické potřeby, i) osobní aktivity. Jako nezvládanou nezhodnotila životní potřebu c) - komunikaci. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10.7.2013 bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.5.2014 č.j. 38Ad 35/2013-25 zrušeno a věc vrácena k novému projednání z důvodu nepřesvědčivosti posudku posudkové komise MPSV ČR. Došlo k novému posouzení závislosti dne 25.9.2014 se závěrem, že není schopen zvládat 7 základních životních potřeb a tento stav byl i k datu 2.5.2013. Jednání komise proběhlo za přítomnosti jeho zákonného zástupce i samotného žalobce, který byl přešetřen přítomnou neuroložkou. Při jednání komise spolupracoval, odpovídal adekvátně, přiměřeně věku. Žalovaný se v odůvodnění vypořádal i s výtkou soudu ohledně absence důvodu změny v posouzení stupně závislosti.
[4] Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě popřel oprávněnost námitek uvedených v žalobě. Zopakoval obsah posudku PK MPSV ČR, který považuje za úplný a přesvědčivý a navrhl žalobu zamítnout.
III.
[5] Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb,
a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
[6] Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:
a) mobilita,
b) orientace,
c) komunikace,
d) stravování,
e) oblékání a obouvání,
f) tělesná hygiena,
g) výkon fyziologické potřeby,
h) péče o zdraví,
i) osobní aktivity,
j) péče o domácnost.
[7] Podle § 9 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb. schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.
[8] Podle § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
[9] Podle ust. 9 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb. pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
[10] Podle přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., která blíže vymezuje posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby:
a) Mobilita:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.
b) Orientace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.
c) Komunikace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.
d) Stravování:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.
e) Oblékání a obouvání:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
f) Tělesná hygiena:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
g) Výkon fyziologické potřeby:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
h) Péče o zdraví:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky.
i) Osobní aktivity:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.
j) Péče o domácnost:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.
V.
[11] Z obsahu správního spisu soud zjistil, že
VI.
[12] Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
[13] Vzhledem k tomu, že zdejší soud rozhodnutí žalovaného ze dne 10.7.2013 č.j. MPSV-UM/10127/13/9S zrušil a vrátil žalovanému k dalšímu řízení z důvodu nepřesvědčivosti posudku posudkové komise MPSV, a to ve vztahu k základní životní potřebě h) - péče o zdraví a c) - komunikace a nevysvětlení důvodu ve snížení stupně závislosti, žalovaný proto v dalším řízení požádal o doplnění posudku uvedený posudkový orgán. Posudková komise při novém posouzení dne 25.9.2014 dospěla k závěru, že žalobce skutečně potřebuje pomoc i při životní potřebě péče o zdraví, avšak setrvala nadále na stanovisku, že zvládá životní potřebu c) - komunikace s facilitujícím prostředkem PC. K tomuto úkonu uvedla, že je komunikativní, mluvenému i psanému slovu rozumí, je lehká dysartrie, mluví srozumitelně, projev psaným písmem v přijatelném standardu nezvládá, je schopen použít PC jako facilitátor pro svůj handicap, je schopen porozumět používaným základním obrazovým symbolům i zvukovým signálům, je schopen použít seniorský mobilní telefon s předvolbami a SOS tlačítkem, umí si zavolat.
[14] Žalovaný převzal pro své rozhodnutí bezezbytku závěr posudkové komise MPSV ze dne 25.9.2014, a pokud se týká důvodu změny v posouzení stupně závislosti, s tím se podrobně vypořádal na straně 5 svého rozhodnutí.
[15] Posudková komise v posudku vyjmenovala zdravotní dokumentaci včetně konkrétních lékařských nálezů, ze kterých vycházela. Mimo jiné také uvedla, že měla k dispozici zprávu ze speciálně pedagogického a psychologického vyšetření ze dne 7.1.2014, která byla předložena u jednání komise. Soud odkazuje v této zprávě na část věnovanou písemnému projevu, kde je uvedeno: „Píše levou rukou. Úchop prstový, nesprávný. Psaní křečovité. Přítlak na psací list nadměrný a je nutné jej přidržovat asistentkou, aby se současně neposouval. Užívá hůlkové písmo větší velikosti. Na lince jej neudrží. Jednotlivá písma vyhotovuje spojováním předem vytvořených bodů jejich základní konstrukce, přesto jsou tvary písmen deformované. Písmo je poznamenáno výrazným tremorem. Mezi slovy dodržuje mezery. Při přepisu bez doprovodné asistenční dopomoci ukazovátkem musí vyvodit velké úsilí, aby se v textu orientoval. Při přepisu nechybuje. Píše nepřiměřeně pomalým tempem a psaní je pro něho vyčerpávající činností. Písemný projev je obtížně čitelný. Na PC píše pomocí ukazováku levé ruky s občasným zapojením ukazováku pravé ruky. Používá písmo velikosti 16 až 20 bodů. Rychlost psaní je pomalá. Pro pořizování zápisů, i při doplňovacích úlohách a grafických činnostech, potřebuje asistenční dopomoc.“ Posudková komise sama uvedla, že projev psaným písmem v přijatelném standardu nezvládá, avšak se písemně domluví psaním na PC, který používá jako facilitátor. Jak vyplynulo ze samotného protokolu o jednání komise, žalobce není schopen se podepsat, pokud za podpis nepovažujeme hůlkovým písmem napsáno jméno a příjmení ve velikosti jedné třetiny stránky A4. Žalobce ve školní výuce není schopen si sám činit poznámky, neboť psaní nezvládá. Ač posudková komise sama vyslovila závěr, že psaní nezvládá, uznala zvládání komunikace z důvodu, že pro psaní jako facilitátor může použít počítač. Soud tento názor nesdílí. Vymezení základní životní potřeby komunikace, tak jak je uvedeno pod písm. c) v příloze 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., rozlišuje psanou zprávu od používání běžných komunikačních prostředků. Dle soudu mezi běžné komunikační prostředky v současné době bezesporu patří mobilní telefony a počítače. Dle specifikace jednotlivých úkonů, které v souhrnu charakterizují základní životní potřebu komunikaci, jak je uvedeno pod písm. c) přílohy 1 vyhl.č. 505/2006 Sb., se rozlišuje mezi psanou zprávou a používáním počítače. Dle názoru soudu tak nelze zaměňovat pro hodnocení schopnosti dorozumět se psanou zprávou použití počítače.
[16] S odkazem na ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, krajský soud neměl možnost v této právní věci vyžádat od posudkové komise doplňující posudek, jehož úkolem by bylo vyjádření se právě k uvedenému v odstavci [14] tohoto rozsudku. Toto je v kompetenci toliko žalovaného správního orgánu, který má právo od posudkové komise toto jako doplňující posudek vyžadovat či i zvážit, zda by bylo vhodné si vyžádat posudek od jiné posudkové komise.
[17] Krajský soud s ohledem na výše uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle odst. 4 téhož ustanovení. Žalovaný v dalším řízení bude povinen odstranit vady řízení, které spočívají v neúplnosti, a tím i nepřesvědčivosti posudku posudkové komise MPSV ČR ze dne 25.9.2014.
[18] Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšný žalobce právo náhrady nákladů řízení neuplatňoval (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ostravě dne 17. září 2015
JUDr. Jana Záviská
samosoudkyně