58A 52/2013-25
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce J. P., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.9.2013 sp. zn. DSH/27608/2013/Lip, č.j. MSK 125474/2013, o dopravním přestupku,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ze dne 5.9.2013 sp. zn. DSH/27608/2013/Lip, č.j. MSK 125474/2013 žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Bruntál, správního odboru ze dne 18.7.2013 č.j. MUBR/47699-13/mor-SO-MP_7322/2013/mor, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 125c odst. 1, písm. f), bod
2) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 30.4.2013 v 11.34 hod na silnici I. tř. č. 46 v obci Lipina, ve směru jízdy na obec Opava, jako řidič osobního automobilu Audi A4 rz X překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/hod o více než 20 km/h, když mu silničním radarovým rychloměrem byla naměřena rychlost jízdy 112 km/hod, po odečtení tolerance ± 3% - 4km/h byla radarem zjištěna rychlost 108 km/hod, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 58 km/hod. Žalobce tím porušil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a naplnil tak skutkovou podstatu shora uvedeného přestupku, za který mu byla uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč a sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Zároveň byl žalobce zavázán k zaplacení nákladů správního řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč.
Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že se přestupku nedopustil v obci, ale mimo obec. Nepřekročil tedy rychlost jízdy o 58 km/hod, ale jen o 18 km/hod mimo obec. Nikde není zaznamenáno, že se jednalo o měření rychlosti v obci. Policisté předkládají svou verzi, se kterou žalobce nesouhlasil a chtěl, aby byli vyslechnuti jako svědci a předložili důkazy o tom, že se jednalo o měření v obci. Když policisté jeho vozidlo zastavili, tak mu nepředložili žádný důkaz, že bylo měřeno v obci, pouze sepsali nějaký tiskopis a žádali ho, aby jej podepsal. Žalobce své námitky chtěl uplatnit při dokazování u ústního jednání, avšak jeho právo „na účinnou obhajobu“ bylo znemožněno. Jenom jednou v době dovolených se omluvil a požadoval přeložení ústního jednání na jiný termín, což správní orgán neakceptoval a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Nebyla mu tedy dána možnost se k předloženým důkazům vyjádřit a jeho omluva nebyla akceptována.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby žalobce jako nedůvodné.
Krajský soud provedl důkaz rozhodnutím žalovaného ze dne 5.9.2013 sp. zn. DSH/27608/2013/Lip, č.j. MSK 125474/2013, jakož i připojeným správním spisem téhož čísla jednacího a připojeným správním spisem Městského úřadu Bruntál, odboru SO sp. zn. SO-PM_7322/2013/mor a dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1,2 s.ř.s.).
Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu Městského úřadu Bruntál, odboru SO vzal v daném případě krajský soud za prokázány následující skutečnosti, které mají bezprostřední vztah k jednotlivým žalobním bodům:
- z oznámení přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (rychlost), že žalobci dne 30.4.2013 v 11.34 hod v Lipině byla měřičem rychlosti AD9T naměřena rychlost jízdy motorovým vozidlem zn. Audi A4 rz X 112km/hod, po odečtení maximální chyby přístroje 108 km/hod. V uvedeném úseku je povolena rychlost jízdy 50 km/hod. Oznámení obsahuje vlastnoruční podpis žalobce bez toho, že by uvedl své vyjádření k přestupku a podpis policisty R. V. a uvedení svědka npor. D.;
- z úředního záznamu ze dne 30.4.2013 podepsaného nstržm. R. V., že obsahuje uvedení stejného přestupku žalobce. K tomuto záznamu byl připojen snímek motorového vozidla žalobce Audi A4 rz X a záznam měření radarem – naměřená rychlost 112 km/hod v době 11:34.54 hod. Současně k uvedenému záznamu byl připojen ověřovací list silničního radarového rychloměru AD9T, z něhož je zjistitelné, že měl platnost ověření do 25.11.2013;
- z oznámení přestupku ze dne 2.5.2013, že přestupek policie ČR, Dopravní inspektorát Olomouc oznámila Městskému úřadu Šternberk;
- z usnesení Městského úřadu Šternberk ze dne 24.6.2013, že tento úřad postoupil přestupkový spis ve věci přestupku žalobce Městskému úřadu v Bruntále;
- z předvolání k ústnímu jednání ze dne 27.6.2013, že je doručoval Městský úřad Bruntál, správní odbor žalobci s tím, že jej předvolal na den 18.7.2013 v 9.00 hod. Toto předvolání žalobce převzal oproti vlastnoručnímu podpisu na doručence dne 1.7.2013
- z přípisu žalobce, který byl podán na poště Bruntál 1 dne 4.7.2013, že žalobce správnímu orgánu I. stupně oznámil, že v době konání ústního jednání bude na plánované dovolené a že žádá, aby mohl být nařízen nový termín ústního jednání. Není schopen doložit žádný doklad o zakoupeném pobytu na dovolenou, protože tato dovolená není zprostředkovaná přes žádnou cestovní agenturu;
- ze záznamu o telefonickém hovoru sepsaného referentem dopravních přestupků správního odboru Městského úřadu v Bruntále dne 10.7.2013, že bylo hovořeno telefonicky s žalobcem, který na dotaz, kdy skutečně jede na dovolenou uvedl, že prozatím neví. Žalobci bylo sděleno, že jeho omluvu nelze akceptovat, že není včasná, řádná ani důvodná a že proto platí termín ústního jednání dne 18.7.2013. Žalobce dále sdělil, že se může dostavit k ústnímu jednání již dne 15.7.2013, na což mu správní orgán sdělil, že termín ústního jednání dne 15.7.2013 v 10.00 hod je možný a pokud se k tomuto jednání nedostaví, jednání proběhne v řádném termínu 18.7.2013 v 9.00 hod;
- ze sdělení správního orgánu I. stupně ze dne 10.7.2013, že žalobci byl potvrzen písemně telefonický domluvený termín 15.7.2013;
- z úředního záznamu ze dne 15.7.2013, že se v tento den v 10.00 hod žalobce k ústnímu jednání nedostavil, aniž by se jakýmkoliv způsobem omluvil;
- z protokolu o ústním jednání správního orgánu I. stupně ze dne 18.7.2013, že byl projednán přestupek žalobce bez jeho přítomnosti.
Součástí správního spisu správního orgánu I. stupně je rozhodnutí ze dne 18.7.2013, kterým byl za shora uvedené jednání žalobce shledán vinným spácháním přestupku podle ust. § 125c odst. 1, písm. f), bod 2) zákona o silničním provozu pro porušení ust. § 18 odst. 4 téhož zákona. Za spáchání tohoto přestupku mu byla uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Správní spis obsahuje odvolání žalobce ze dne 1.8.2013, o kterém, jak shora uvedeno, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V odvolání žalobce namítal, že správní orgán I. stupně jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce se z ústního jednání stanoveného na den 18.7.2013 řádně a včas omluvil a to dne 8.7.2013. Následně jej telefonicky dne 10.7.2013 kontaktoval Ing. M., který mu řekl, že omluvu neuznává a že jeho žádosti nevyhoví. Žalobce jmenovanému sdělil, že jede na pobyt, který si soukromně zajišťuje na místě a že nemá čím doložit, že skutečně na dovolenou jede. Měl za to, že když omluvu doloží s dostatečným předstihem, tak bude písemně obeslán o novém termínu ústního jednání. Jednání se chce zúčastnit, aby mohl uplatnit svá práva a taktéž se seznámit se spisovou dokumentací. Pokud se v rozhodnutí uvádí, že byl stanoven termín ústního jednání 15.7.2013, pak s tímto termínem žalobce nesouhlasil, jakož i nesouhlasil, aby přestupek byl projednán v jeho nepřítomnosti.
Krajský soud se nedjříve zabýval otázkou oprávněnosti žalobní námitky žalobce a to, že správní orgán I. stupně rozhodl o přestupku v jeho nepřítomnosti, čímž mu neumožnil se k vytýkanému jednání osobně vyjádřit. Žalobce namítal, že se chtěl u ústního jednání vyjádřit k dokazování, což mu nebylo umožněno. Jen jednou se v době dovolených omluvil a žádal ústní jednání přeložit na jiný termín. Jeho omluva tak nebyla akceptována.
Podle ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, o přestupcích koná správní orgán v I. stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.
Podle ust. § 59 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb. v platném znění), správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při výkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně 5ti denním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se z uvedených důvodů správnímu orgánu omluvit. Co se týče této omluvy, je možná skutečně jen ze závažných důvodů, přičemž tyto důvody jsou zpravidla povahy objektivní, neovlivnitelné vůlí účastníka řízení. Právě takovýmto závažným důvodem je zejména pracovní neschopnost uznávána lékařem, ošetřování člena rodiny, dovolená plánovaná a objednaná s časovým předstihem, události rodinné povahy či účast na jiném řízení před správním orgánem či soudem apod. Důvody nepřítomnosti je předvolaný správnímu orgánu prokazatelným způsobem povinen sdělit, ať už po převzetí předvolání nebo poté, co se dozvěděl o překážce bránící dostavení se na toto předvolání. Pokud jde o formu této omluvy, za tuto je možno považovat podání ve smyslu § 37 správního řádu, které podle 4 odstavce tohoto ustanovení je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu nebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5ti dnů potvrzeno, popř. doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu. Zákon tedy připouští i další formy podání, jakož např. faxové, dálnopisové, elektronické bez zaručeného elektronického podpisu, zvukové či obrazové na audio nosičích apod.
Z výše uvedených zákonných ustanovení je tedy nutno vycházet při posouzení žalobní námitky, tedy toho, zda žalobcova omluva byla včasná a důvodná. Jak vyplynulo z obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně, žalobce oznámil, že v době konání ústního jednání bude na plánované dovolené a že není schopen doložit žádný doklad o zakoupeném pobytu na tuto dovolenou. Existenci takové překážky mohl ovšem prokázat jinými prostředky než listinným důkazem o zakoupení dovolené. Žalobce v přípisu oznamujícím, že se nedostaví z důvodu dovolené ani neuvedl termín této dovolené a později při telefonickém hovoru s pověřenou úřední osobou sdělil, že prozatím neví, zda na dovolenou pojede. Navíc (jak ostatně podotýká zcela oprávněné žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě) mohl překážku spočívající v dovolené prokázat až dodatečně po návratu, což neučinil. Nutno dodat, že následně podal žalobce odvolání na poště v Bruntále dne 2.8.2013. Z uvedených skutečností činí krajský soud závěr, že žalobcova omluva nebyla náležitá a že nebyl prokázán důležitý důvod této omluvy. Za této situace žalovaný právem projednal přestupek žalobce ve smyslu shora citovaného ust. § 74 odst. 1, věty druhé zákona č. 200/1990 Sb., v platném znění v jeho nepřítomnosti.
Dalším žalobním bodem bylo to, že žalobce chtěl, aby byli vyslechnuti policisté jako svědci a předložili důkazy o tom, že se jedná o měření v obci. K této žalobní námitce krajský soud především podotýká, že zpochybnění, že vozidlo žalobce bylo měřeno v obci, uvedl žalobce až v podané žalobě. Tuto námitku tedy neuplatnil ani v rámci odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Přitom obviněný z přestupku může uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy i v odvolání; omezení stanovené v § 82 odst. 4 správního řádu nařízení o přestupku nedopadá. Právo obviněného na obhajobu zakotvené v § 73 odst. 2 zákona o přestupcích tedy vylučuje uplatnění striktní zásady koncentrace v přestupkovém řízení. Nutno však zdůraznit, že pokud jde o správní soudnictví, jeho cílem není nahrazovat řízení před správním orgánem a soudní přezkum správních rozhodnutí není možno vnímat jako odvolací řízení v plné apelaci. Znamená to, že účastník správního řízení nemůže svoji liknavost zhojit až v řízení soudním (srov. rozsudek NSS ze dne 23.4.2015 č.j. 2As 215/2014-43). Z uvedeného činí krajský soud závěr, že pokud měl žalobce za to, že měření rychlosti bylo provedeno nikoliv v obci, ale mimo obec, mohl v tomto směru uplatnit svou obranu v odvolacím řízení, což neučinil.
Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.
Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
V Ostravě dne 20. srpna 2015
JUDr. Petr Indráček
samosoudce