41A 15/2014-19
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce M. J., narozeného ……., bytem ………….., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2014, sp.zn. S-JMK 5373/2014/OD/St, č.j. JMK 5373/2014,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru dopravně správních činností ze dne 26.8.2013, č.j. ODSČ-10646/13-28, byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a byla mu uložena pokuta ve výši 40.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě podal žalobce odvolání. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 4.2.2014, č.j. JMK 5373/2014 bylo jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 26.8.2013 zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno a dnem jeho doručení obě rozhodnutí nabyla právní moci, tedy dne 4.3.2014.
Podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí vydané Magistrátem města Brna pod body I. až IV. své žaloby.
Pod bodem IV. žaloby uvedl:
Podle ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Projednáním přestupku se ve smyslu všeobecně platné judikatury a správní praxe rozumí, že rozhodnutí o přestupku musí do 1 roku od jeho spáchání nabýt právní moci.
Projednávaný přestupek se stal dne 1.3.2013. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 4.2.2014, č.j. JMK 5373/2014, kterým bylo jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu Města Brna, odboru dopravně správních činností ze dne 26.8.2013, č.j. ODSČ 10646/13-28 zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, byl žalobci doručen dne 4.3.2014, jak vyplývá z doručenky a tímto dnem obě rozhodnutí nabyla právní moci. Rozhodnutí, kterým byl uznán vinným z přestupku, tedy nabylo právní moci po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty podle ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Odpovědnost za přestupek ve smyslu ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích zanikla uplynutím jednoroční prekluzivní lhůty podle ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích dne 1.3.2014, a proto je rozhodnutí žalovaného, které nabylo právní moci dne 4.3.2014, v rozporu s uvedeným ustanovením. Bylo tedy porušeno ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.
V této souvislosti poukázal na skutečnost, že dne 3.2.2014, tedy před vydáním rozhodnutí žalovaného, podle ust. § 19 odst.3 zákona č.500/2004 Sb. (správní řád) v řízení uvedl adresu pro doručování: ………….. a požádal o doručování na tuto adresu z důvodu, že v lednu se odstěhoval ze svého trvalého bydliště k přítelkyni do ….., a taky z pracovních důvodů, a že na adrese trvalého bydliště v …………. se nezdržoval a nemohl jsem si tam přebírat poštu.
Ust. § 20 odst.1 správního řádu stanovuje pořadí adres, na které lze fyzické osobě doručovat písemnosti, neuvádí však datovou schránku, která má podle ust. § 19 odst. 1 správního řádu a ust. § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. přednost před všemi ostatními způsoby doručování. Adresa pro doručování podle ust. § 19 odst.3 správního řádu je v ust. § 20 odst. L správního řádu uvedena na prvním místě. Podle odborné literatury (Správní řád komentář, JUDr. Josef Vedral, PhD., BOVA POLYGON, Praha, leden 2012) „Fyzické osobě, která nemá datovou schránku, se mohou písemnosti doručovat na adresu pro doručování podle § 19 odst. 3, což by mělo z hlediska pořadí jednotlivých způsobů doručování zahrnovat i elektronickou adresu, pokud uplatnila takový požadavek a správní orgán mu vyhověl“. Teprve jako další v pořadí je v ust. § 20 odst. l správního řádu uvedena adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel a teprve až za ní je jako další v pořadí uvedena adresa trvalého pobytu.
Podle ust. § 20 odst.1 správního řádu má tedy doručování na adresu pro doručování podle ust. § 19 odst.3 správního řádu jasnou přednost před doručováním na adresu trvalého pobytu. Platné tedy bylo rozhodnutí žalovaného doručeno jen na adrese pro doručování podle ust. § 19 odst.3 správního řádu, a to ………….. Toto byl jeden z důvodů, pro který žalobce navrhoval, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2014, č.j. JMK 5373/2014 zruší a věc vrátí žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Navrhoval, aby rozhodl také tak, že se současně ruší i rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 26.8.2013, č.j. ODSČ-10646/13-28.
V písemném vyjádření k žalobě k tomuto žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že zaslal žalobou napadené rozhodnutí žalobci na adresu jeho trvalého pobytu, kdy rozhodnutí bylo vypraveno dne 5.2.2014, zásilku si žalobce nepřevzal, tato tedy byla uložena a po uplynutí úložní doby, během níž nebyla adresátem vyzvednuta, byla vložena do schránky adresáta (19.2.2014), jak plyne z doručenky založené ve spise.
Dne 19.2.2014 obdržel žalovaný od správní orgánu I. stupně přípis o doplnění odvolání žalobcem, včetně podání žalobce datovaného dne 1.2.2013 (správní orgán I. stupně obdržel dne 3.2.2014), v němž žalobce mimo jiné sdělil adresu pro doručování ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu. Vzhledem k tomu, že adresu pro doručování sdělil žalobce před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí (vydáno v souladu s ust. § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu dne 5.2.2014), zaslal žalovaný rozhodnutí poté, co se o sdělení adresy pro doručování dozvěděl, rozhodnutí rovněž na adresu pro doručování (vypraveno 26.2.2014), kde žalobce rozhodnutí osobně převzal dne 4.3.2014 a převzetí potvrdil svým podpisem na doručence. Žalovaný uvedl, že je přesvědčen o tom, že v řízení před správním orgánem nedošlo k porušení práv žalobce, žalobce nebyl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech a navrhoval proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Z připojených správních spisů bylo zjištěno, že v podkladech Policie ČR, Obvodní oddělení Brno-Žabovřesky je uváděna adresa trvalého pobytu žalobce M. J. …………, žádná jiná adresa zde uváděna není a na tuto adresu bylo žalobci zasíláno také např. rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, Magistrátu města Brna, č.j. ODSČ-10646/13-28, vydané dne 26.8.2013, do něhož žalobce podával odvolání a uváděl v tomto odvolání rovněž adresu ………………..
8.10.2013 byl sepsán s žalobcem protokol u Magistrátu města Brna, kdy žalobce uváděl rovněž adresu bydliště ……………………….
3.2.2014 bylo doručeno ze strany žalobce Magistrátu města Brna, odboru dopravně správních činností doplněné odvolání, v němž mimo jiné žalobce uváděl, že v lednu se odstěhoval ze svého trvalého bydliště k přítelkyni do Zlína, kde také pracuje. Na adrese trvalého bydliště v ………….. se v současné době nezdržuje, jak sdělil, a nepřebírá si zde písemnosti. Uvedl, že sděluje novou adresu pro doručování, a to …………….. a žádá, aby mu veškerá korespondence byla doručována na tuto adresu.
19.2.2014 bylo doručeno na podatelnu Krajského úřadu Jihomoravského kraje podání Magistrátu města Brna, odbor dopravně správních činností, v němž Magistrát města Brna zasílal Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, jako odvolacímu orgánu, doplnění odvolání žalobce doručené Magistrátu města Brna na podatelnu 3.2.2014, a na odbor dopravně správních činností 4.2.2014, a kde je uvedena i doručovací adresa žalobce …………… a žádost žalobce, aby mu byla veškerá korespondence doručována na tuto adresu.
Ze spisu pak bylo zjištěno, že Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy vydal pod č.j. JMK 5374/2014 rozhodnutí, které je předmětem tohoto soudního přezkumu. Z připojených doručenek je zřejmé, že toto rozhodnutí bylo původně zasíláno na adresu žalobce ………………., kdy toto rozhodnutí žalobce osobně nepřevzal, na doručence je uvedeno nevracet, vložit do schránky, uložit jen 10 dní a k tomuto rozhodnutí je pak připojena ještě další doručenka, z níž je patrno, že žalobci bylo zasíláno rozhodnutí žalovaného č.j. JMK 5373/2014 vydané 4.2.2014 ještě na adresu …………….., kdy tato zásilka, jak z doručenky vyplývá, byla připravena k vyzvednutí dne 27.2.2014 a žalobce ji osobně převzal 4.3.2014. Na rozhodnutí žalovaného ze 4.2.2014 je uvedeno, že bylo vypraveno 5.2.2014 a nabylo právní moci dne 4.3.2014 a pod tím je podpis úřední osoby.
Podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.
Podle § 19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu jemu naroveň postaveného správního orgánu (dále jen „obecní úřad“) nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie.
Podle odst. 2 § 19 není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti.
Podle odst. 3 § 19 nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.
Žalobce ještě před vydáním rozhodnutí žalovaného sdělil správnímu orgánu I. stupně adresu, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, a to ……..
Správní orgán I. stupně však tuto skutečnost žalovanému nesdělil okamžitě, ale až 19.2.2014.
Správní orgán II. stupně však dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že doručovací adresa byla sdělena žalobcem před vydáním rozhodnutí žalovaného, zaslal rozhodnutí žalovaného, jež je předmětem soudního přezkumu žalobci na doručovací adresu, kterou sdělil, a to …………. a žalobci bylo na tuto adresu rozhodnutí žalovaného doručeno 4.3.2014 a tohoto dne je na rozhodnutí žalovaného vyznačeno, že rozhodnutí nabylo právní moci.
Žalovaný tedy dle názoru soudu uznal, že žalobci je třeba doručit rozhodnutí na adresu doručovací, kterou žalobce sdělil v souladu s ust. § 19 odst. 3 správního řádu, což učinil a rozhodnutí nabylo právní moci 4.3.2014, když k přestupkovému jednání, z něhož byl žalobce uznán vinným, došlo dne 1.3.2013.
Podle rozhodnutí Nejvyšší správního soudu č.j. 7As 61/2010-89 postih za přestupek je možný, jen jestliže rozhodnutí o něm nabylo ve lhůtě dle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, právní moci.
Rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci, jak vyplývá ze správního spisu, 4.3.2014, když k přestupkovému jednání žalobce, z něhož byl obviněn, mělo dojít 1.3.2013. Tedy v době, kdy rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci, uplynula již jednoroční prekluzivní lhůta stanovená v ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V takovém případě tedy postih za přestupek již není možný.
Z těchto důvodů soud rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2014 zrušil a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.
Dle § 78 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) za dané situace nezbyde žalovanému, než aby bylo řízení o přestupku žalobce zastaveno, tímto názorem soudu je žalovaný vázán.
Pokud jde o náklady řízení, ve věci měl žalobce úspěch, proto má povinnost dle § 60 odst. 1 s.ř.s. žalovaný zaplatit žalobci vzniklé mu náklady řízení, jež představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 15. dubna 2015
JUDr. Jana Kubenová
samosoudkyně