22 Af 57/2013 – 49
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce R.B., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.4.2013 č.j. 9709-8/2013-900000-304.5, ve věci daně z lihu,
t a k t o :
I. Žaloba se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo způsobem uvedeným ve výroku změněno rozhodnutí Celního úřadu Karviná (dále jen CÚ) ze dne 3.12.2012 č.j. 12834-4/2012-146100-024, jímž byla žalobci vyměřena daň z lihu.
Žalobce namítl v žalobě, že 1) v odvolání uvedl, že rozhodnutí CÚ je nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění, není jasné, jakými úvahami se CÚ řídil při hodnocení důkazů a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Žalovaný pak pouze odkázal na výzvu k podání přiznání a na vyjádření k žádosti, což je nedostatečné, takže i napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Dále namítl, že 2) celními orgány nebylo zjištěno přesné složení kapaliny. Žalobce jako laik nebyl v době odběru vzorků schopen vyhodnotit postup orgánů, ale později diskutoval s osobou s odbornými znalostmi, a proto požádal celní orgány o umožnění odběru nových vzorků, nebylo mu však vyhověno. Podle žalobce nedošlo při odběru vzorků k řádnému promísení kapaliny.
Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci z napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 18.6.2012 řídil vozidlo VW CRAFTER, byl kontrolován CÚ, ve vozidle byly 3 plastové nádrže, každá o objemu 1000 litrů. Žalobce uvedl, že koupil tekutinu od neznámého muže, bez dokladu, k vytápění rodinného domu. Pracovníci CÚ odebrali vzorky tekutiny, žalobce obdržel kontrolní vzorky a podepsal protokoly o odběrech, v nichž je mj. uvedeno: „Po řádném promísení tekutiny cca 1000 litrů v plastovém barelu odebrány vzorky.“ Z rozboru vzorků, provedeného příslušnou celně technickou laboratoří, vyplynulo, že žalobce převážel líh, který nesplňoval požadavky na obecně denaturovaný líh (obsahoval menší množství denaturační směsi, než měl mít podle předpisů). Žalobce byl dne 18.10.2012 vyzván k podání řádného daňového přiznání k dani z lihu za červen 2012 s odůvodněním výše uvedenými okolnostmi. Dne 6.11.2012 byla CÚ doručena žalobcova žádost o další informace, na ni CÚ odpověděl podáním z 12.11.2012, kde se konkrétně vyjádřil k obsahu každé z nádrží a také k tomu, jaké důsledky a podle kterých ustanovení právních předpisů z toho pro žalobce vyplývají. Dne 3.12.2012 pak CÚ vydal platební výměr na spotřební daň z lihu za červen 2012, v němž vyměřil žalobci daňovou povinnost ve výši 823.080,- Kč. Výměr obsahuje podrobné a konkrétní odůvodnění po stránce skutkové i právní. Dne 10.12.2012 byla CÚ doručena žalobcova žádost o umožnění nového odběru vzorků za účelem zpracování chemické analýzy, když žalobce vyjádřil pochybnosti o řádném promísení tekutiny při odběru vzorků. K žalobcovu odvolání bylo rozhodnutí CÚ částečně změněno (formulace, že daň byla stanovena podle pomůcek, byla nahrazena formulací, že k tomu došlo ve vyměřovacím řízení) a ve zbytku potvrzeno.
První žalobní námitku neshledal soud důvodnou. Nejen, že žalobce byl o důvodech jednání CÚ podrobně a srozumitelně informován v době před vydáním platebního výměru (výzva, odpověď na žádost), ale také rozhodnutí správního orgánu 1. stupně obsahuje podle názoru soudu řádné odůvodnění skutkových i právních okolností, z něhož je jasně seznatelné, z jakých důvodů byla žalobci daň vyměřena. Žalovaný pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí znovu vše žalobci objasnil a rozvedl (srov. především str. 4 rozhodnutí), takže žalobcova námitka o nepřezkoumatelnosti je zcela lichá.
Ke druhé žalobní námitce je třeba především uvést, že žalobce byl přítomen odběru vzorků, podepsal bez jakýchkoliv výhrad protokoly o odběru, obdržel kontrolní vzorky pro vlastní potřebu. Žalobce neuvedl žádnou okolnost, která by mu bránila v průběhu správního řízení, aby sám nechal provést rozbor vzorků v jím zvolené laboratoři a pak argumentoval výsledky takového oponentního rozboru. Žalobce neuvedl v žalobě nic konkrétního ke svému tvrzení, že při odběru nebyly podle něj podmínky pro řádné promísení tekutiny. Není úkolem soudu domýšlet za účastníky jejich tvrzení a odporovalo by to zásadě podle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle níž soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný velmi pečlivě a srozumitelně vypořádal s žalobcovým požadavkem na nový odběr vzorků. Soud se s tímto vysvětlením zcela ztotožňuje a připomíná, že žalobce neuvedl v žalobě nic, čím by napadal závěry žalovaného uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Proto také soud považoval za nadbytečný žalobcův návrh na výslech pracovníků CÚ, kteří byli přítomni u odběru vzorků. Ani druhou žalobní námitku neshledal soud důvodnou.
Soud proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu soudního spisu náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
V Ostravě dne 15. září 2015
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu