29 A 154/2015-30
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce: T. D. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Běleckým, advokátem se sídlem Rakovník, Dukelských hrdinů 59/II, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2015, č. j. MV-66044-3/SO/sen-2012,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci a shrnutí obsahu rozhodnutí správních orgánů
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra ze dne 2. 4. 2012, č. j. OAM-70083-13/DP-2011. Tímto usnesením ministerstvo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastavilo řízení o žalobcově žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (OSVČ), neboť žalobce ani po výzvě ze dne 4. 1. 2012 neodstranil vady žádosti, nedoložil všechny požadované doklady. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí o odvolání konstatovala, že blanketní odvolání nebylo ani po výzvě doplněno o odvolací důvody. Obecně tedy shledala, že v daném případě byl dán důvod pro zastavení řízení, přičemž napadené usnesení bylo dostatečně a řádně odůvodněno. Žalobce po vydání usnesení o zastavení řízení předložil některé doklady, nejednalo se však o doklady, k jejichž doložení byl vyzván dne 4. 1. 2012. Požadované doklady žalobce nedoložil ani v řízení před odvolacím orgánem.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že je srozuměn s tím, že ve lhůtě stanovené ministerstvem, ani později nedoložil nezbytné doklady jako zákonný předpoklad pro vyhovění jeho žádosti. Má nicméně za to, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby předvídal nečinnost zmocněnce při plnění jeho základní povinnosti oznámit zmocniteli doručení výzvy správního orgánu k odstranění vad podání. Ministerstvo nezasílalo rozhodnutí na vědomí žalobci, ten tak objektivně nevěděl o nutnosti doplnit žádost. Žalobce si uvědomuje, že si zmocněnce zvolil sám ze své svobodné vůle a mohl jej změnit; mohl by se též vůči němu domáhat náhrady škody. V případném soudním sporu s původním zmocněncem již však nemůže dosáhnout navrácení lhůty k odstranění vad jeho žádosti.
[3] Na základě rozhodnutí správních orgánů ministerstvo dne 13. 10. 2015 vydalo výjezdní příkaz č. j. N1505567. Žalobce se tak ocitl v bezvýchodné situaci. Dne 19. 6. 2015 se mu narodil syn, který s ním a s jeho manželkou žije ve společné domácnosti. Žalobcova manželka má na území České republiky povolen trvalý pobyt, ohledně syna je v běhu řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu. Žalobce nemůže rodinu opustit a odcestovat do Vietnamu, manželka je odkázána na jeho každodenní pomoc v péči o nezletilého syna.
[4] Po návratu do země původu by sice žalobce mohl požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, nicméně s ohledem na jeho osobní poměry pro něj zastavení předmětného řízení znamená nepřiměřený zásah do jeho práva na rodinný život. To zejména s ohledem na komplikace spojené s případným vycestováním, časovou náročnost řízení o nové žádosti vyřizované z Vietnamu, a nemožnost pomáhat v mezidobí manželce v péči o nezletilé dítě.
[5] Správní orgány byly oprávněny využít institut správního uvážení. Jedná-li se o případ, v němž by užití správního uvážení mohlo zmírnit nepřiměřeně tvrdé dopady zákonné úpravy, které by byly v rozporu s principy, na nichž je založen právní řád, je zmocnění ke zmírňujícímu správnímu uvážení v zákoně implicitně obsaženo, vyplývá tedy z povahy právní úpravy. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), právě takovou možnost předpokládá.
[6] Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované k žalobě
[7] Ve vyjádření k žalobě žalovaná v prvé řadě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále rekapitulovala průběh správního řízení. K jednotlivým žalobním bodům uvedla, že pochybení žalobcova zástupce nelze přičítat k tíži správním orgánům. Volba zástupce je projevem svobodné vůle účastníka řízení. Správní řád navíc obsahuje instituty, na jejichž základě se mohl i sám žalobce dozvědět o výzvě k odstranění vad žádosti (např. nahlížení do spisu dle § 38, či žádost o informaci o stavu řízení dle § 36 odst. 2). I přes existující zastoupení tedy žalobce mohl svoje procesní práva realizovat přímo. Usnesení o zastavení řízení je rozhodnutím procesního charakteru. V daném případě bylo vydáno v důsledku neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce, jemuž byl k doložení podkladů poskytnut dostatek času. Přiměřenost dopadu do soukromého a rodinného života cizince jsou správní orgány povinny zkoumat pouze v případech rozhodování ve věci samé. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.
IV. Posouzení věci soudem
[8] Zdejší soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalované, jakož i předcházející usnesení ministerstva včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.
[9] Ze správního spisu vyplynuly tyto pro věc podstatné skutečnosti. Dne 21. 9. 2011 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Jednou z příloh byla plná moc udělená žalobcem dne 5. 9. 2011 V. Č. k zastupování ve věci v plném rozsahu; plná moc byla časově omezená do 31. 12. 2013. Dne 4. 1. 2012 ministerstvo vyzvalo žalobce k odstranění vad žádosti, konkrétně k tomu, aby žalobce v souladu s § 46 odst. 1, 7 zákona o pobytu cizinců doložil ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy doklad prokazující jeho příjem, a to platební výměr daně z příjmů za předchozí zdaňovací období a doklad ze správy sociálního zabezpečení o výši zaplaceného pojistného na sociální zabezpečení, doklad o cestovním zdravotním pojištění na celou dobu pobytu na území a doklad o zaplacení příslušného pojistného, potvrzení finančního úřadu, že nemá vymahatelné nedoplatky, a potvrzení správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Výzva byla zástupci žalobce doručena dne 15. 1. 2012. Podáním ze dne 1. 2. 2012, doručeným ministerstvu dne 9. 2. 2012, žalobce požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti do 28. 2. 2012. Ministerstvo usnesením ze dne 10. 2. 2012, č. j. OAM-70083-9/DP-2011, žalobci vyhovělo, a prodloužilo lhůtu k odstranění vad žádosti do 28. 2. 2012. Usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne 14. 2. 2012. Dne 2. 4. 2012 ministerstvo usnesením č. j. OAM-70083-13/DP-2011 řízení o žádosti zastavilo. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné blanketní odvolání. Ministerstvo žalobce dne 9. 5. 2012 vyzvalo žalobce, aby ve lhůtě 5 dnů odvolání doplnil o uvedení důvodů, v nichž spatřuje rozpor napadeného usnesení s právními předpisy nebo jeho nesprávnost či řízení, které jeho vydání předcházelo. Výzva byla žalobci (jeho zástupci) doručena dne 14. 5. 2012, ve stanovené lhůtě, ani později však na ni nereagoval. V průběhu řízení o odvolání pouze doložil výpis z živnostenského rejstříku a oznámil změnu bydliště včetně předložení s tím souvisejících dokladů. Dne 21. 9. 2015 žalovaná vydala nyní žalobou napadené rozhodnutí.
[10] Již z této rekapitulace průběhu správního řízení je zcela zřejmé, že ze svého procesního neúspěchu může žalobce vinit pouze sám sebe. Správní řád v § 33 upravuje zastoupení na základě plné moci. Účastník si tedy může zvolit zmocněnce, přičemž zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Dle § 34 odst. 1 správního řádu zástupce v řízení vystupuje jménem zastoupeného; z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Písemnosti se pak, s výjimkou případů, kdy má zastoupený v řízení něco osobně vykonat, doručují pouze zástupci (§ 34 odst. 2 správního řádu).
[11] Procesní postup účastníka řízení včetně toho, zda se nechá v řízení zastupovat, kým, a jaká je kvalita jejich vzájemné komunikace, souvisí s jeho procesní odpovědností. Pochybení spočívající v tom, že účastník řízení bez zavinění správního orgánu nereaguje na řádně doručenou výzvu k odstranění vad žádosti, nelze přičítat správnímu orgánu. Je to naopak účastník řízení, který takové důsledky musí nést.
[12] V daném případě soud v postupu správních orgánů neshledal žádné pochybení. Naopak, jejich postup lze hodnotit jako vstřícný. Ministerstvo plně vyhovělo žádosti žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, řízení pak zastavilo až poté, co po uplynutí prodloužené lhůty uběhl jeden další měsíc. Žalobce byl pak v souladu se zákonem vyzván též k odstranění vad podaného blanketního odvolání. Písemnosti ministerstvo doručovalo v souladu s § 34 odst. 2 správního řádu.
[13] V postupu správních orgánů nelze shledat ani žádné překročení mezí či dokonce zneužití správního uvážení (které bylo navíc v daném případě užíváno v zásadě pouze při stanovování a prodlužování lhůt k odstranění vad podání). Soud jejich postup považuje též za souladný s principy zakotvenými v § 7 správního řádu, tedy za postup nestranný a zachovávající rovné postavení účastníků řízení při uplatňování jejich procesních práv. Nedostatek součinnosti žalobce se správním orgánem, který byl dle žalobce způsoben nečinností jeho zástupce, je objektivně vzato přičitatelný přímo žalobci. Z tvrzení žalobce neplynou žádné specifické okolnosti (spočívající např. ve střetu zájmů žalobcova zástupce, o němž žalobce dříve nevěděl), k nimž by bylo třeba zvláště přihlížet. S neodstraněním podstatných vad žádosti bránících v pokračování řízení spojuje správní řád v § 66 odst. 1 písm. c) jednoznačný následek. Nelze tedy v tomto ohledu hovořit o příliš tvrdé právní úpravě či o jejích nepřiměřených dopadech, a to zejména ne ve vztahu k důvodům, které k zastavení řízení vedly v daném případě. Nepříznivý procesní následek si žalobce přivodil sám a na zastavení řízení nemohly ničeho změnit ani jeho konkrétní osobní poměry. Ostatně případným negativním dopadům do jeho rodinného života mohl žalobce předejít svojí aktivitou v řízení, resp. přinejmenším volbou vhodné osoby zástupce.
V. Závěr a náklady řízení
[14] Krajský soud v Brně tedy shledal žalobcovy námitky nedůvodnými. V řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, a proto zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný správní orgán, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náhradu nákladů řízení nepožadoval.
[16] K věci nutno ještě dodat, že v rámci žaloby žalobce navrhl, aby jí soud přiznal odkladný účinek. Soud neshledal tento návrh opodstatněným. Důvody v něm uvedené však shledal relevantními pro případné přednostní projednání věci ad hoc dle § 56 odst. 1 část věty za středníkem s. ř. s. Vzhledem k tomu soud rozhodl přímo o věci samé a návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě se již dále nezabýval.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 19. listopadu 2015
JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.
předsedkyně senátu