Číslo jednací: 43Ad 79/2014 – 55
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Dalilou Marečkovou v právní věci žalobce F. Š., nar. x, bytem x, zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále čp. 397, 468 31 Malá Skála, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2014, č. j. x,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í
Žalobce se žalobou podanou dne 3. 11. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2014 č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalobce shrnul, že napadeným rozhodnutím byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2014, č. j., jímž mu byl od 18. 9. 2013 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invaliditu třetího stupně. Žalobce zopakoval svou argumentaci v námitkovém řízení proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalované, v níž odkázal mimo jiné na znalecký posudek soudního znalce Doc. MUDr. E. H., CSc., MBA, ze dne 27. 3. 2014, který žalobcovu invaliditu třetího stupně výslovně hodnotil v přímé souvislosti s jeho pracovním úrazem dne 26. 4. 2010. Žalobce konstatoval, že nehodlal hodnotit, kdo z lékařů je „větší odborník“, zda posudkoví lékaři - konkrétně posudkoví lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení Rakovník (dále jen „OSSZ“), či Lékařské posudkové služby ČSSZ (dále jen „LPS ČSSZ“), nebo lékař v oboru pracovního lékařství, tj. praktikující lékaři FN Královské Vinohrady a současně soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, zdůraznil však, že do kompetence znalce Doc. MUDr. H., CSc., MBA, zcela nepochybně náleží posouzení, zda určitá událost má povahu úrazu ve smyslu úrazového děje a k jakému zdravotnímu postižení následkem úrazu u zaměstnance došlo. Žalobce tak se závěrem žalované vyslovil nesouhlas, neboť podle jeho názoru vznikla invalidita třetího stupně v souvislosti s pracovním úrazem dne 26. 4. 2010. S ohledem na uvedené navrhl, aby soud rozhodnutí žalované, jakož i prvoinstanční rozhodnutí, zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k žalobě omezila na návrh, aby zdravotní stav žalobce přezkoumala posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť žalobní body se soustřeďují výlučně do posouzení zdravotního stavu žalobce.
Při ústním jednání konaném dne 7. 9. 2015 žalobce odkázal na žalobu a repliku na vyjádření žalované. Zástupce žalobce v závěrečném přednesu konstatoval, že posudková lékařka LPS ČSSZ zcela nesprávně dala do souvislosti postižení žalobce po pracovním úrazu se skutečností, že jmenovaný byl vyšetřen až po uplynutí několika měsíců po pracovním úrazu. K tomu dodal, že podstatné a objektivizující vyšetření je možné pouze magnetickou rezonancí, avšak k tomuto typu vyšetření je třeba vždy posečkat určitou dobu, než se postižený na toto vyšetření vůbec dostane, což i žalobci se skutečně povedlo až po několika měsících od pracovního úrazu. Pokud se týká otázky procesní (tj. otázky, jak má vypadat rozhodnutí žalované), pak podle jeho názoru skutečně již v prvoinstančním rozhodnutí chybí jakoukoliv zmínka o tom, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobce došlo v souvislosti s pracovním úrazem dne 26. 4. 2010. Současně požádal o přiznání práva na náhradu nákladů řízení.
Pověřená pracovnice žalované v závěrečném přednesu odkázala na posudek PK MPSV, podle něhož došlo ke změně invalidity a to v souvislosti (resp. jako následek) pracovního úrazu ze dne 26. 4. 2010. S ohledem na uvedené ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.
Krajský soud v Praze po zjištění, že rozhodnutí napadené žalobou je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. s. ř. s., že žalobce podal žalobu po vyčerpání řádného opravného prostředku před správním orgánem a žaloba byla podána v otevřené lhůtě podle § 72 odst. 1 s. ř. s., tj. před uplynutím dvou měsíců od oznámení napadeného rozhodnutí žalobci, přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobce a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí. V poměrně velmi rozsáhlém odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná citovala posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovým lékařem LPS ČSSZ, který potvrdil závěr OSSZ, podle něhož byl žalobci zvýšen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně od data 18. 9. 2013. Podle posudkového lékaře LPS ČSSZ nelze přehlédnout, že žalobce byl ošetřen prakticky až 14 dní po úrazu, že po úrazu nedošlo k jeho hospitalizaci či pracovní neschopnosti, že žalobce dokonce nebyl ani intenzivně ambulantně léčen. Podle závěru posudkového lékaře došlo k operaci žalobce, ale datum vzniku invalidity třetího stupně lze spojovat až s datem zavedení neuromodulace dne 18. 9. 2013, dle lékařské dokumentace s reaktivním prudkým zhoršením obtíží, bez posudkového průkazu souvislosti s pracovním úrazem dne 26. 4. 2010. Posudkový lékař tak nepřisvědčil závěru znaleckého posudku soudního znalce Doc. MUDr. E. H., CSc., MBA, ze dne 27. 3. 2014, který měl k dispozici.
Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo invalidním následkem pracovního úrazu.
Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.
Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně (§ 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).
Pracovní schopností se podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Za zdravotní postižení se podle § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.
Podle § 41 odst. 3 věta první zákona o důchodovém pojištění se při změně stupně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity.
Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek.
Řízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky důchodového pojištění se podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zahajuje na základě písemné žádosti nebo z moci úřední orgánem, který je příslušný k rozhodnutí o této změně, není-li stanoveno jinak.
Proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (§ 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb.) ve věcech důchodového pojištění lze podle § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. jako řádný opravný prostředek podat písemné námitky do třiceti dnů ode dne jeho oznámení účastníku řízení.
Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Žalobními body žalobce brojí výlučně proti závěru ohledně data vzniku invalidity třetího stupně. Žalobce tak odkázal na závěr znaleckého posudku soudního znalce Doc. MUDr. E. H., CSc., MBA, ze dne 27. 3. 2014, který žalobcovu invaliditu třetího stupně hodnotil v přímé souvislosti s jeho pracovním úrazem dne 26. 4. 2010.
Z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašovaného pracoviště v Praze ze dne 23. 4. 2015 (dále jen „PK MPSV“), soud zjistil, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl stav po operaci bederní páteře s těžkým funkčním postižením (postlaminektomický syndrom s parézou dolní končetiny středního stupně, zejména v oblasti akra, hemisyndromem kaudy vlevo s postižením sfinkterů a sexuálních funkcí). Jednalo se o postižení srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole XIII., oddílu E, položce 1 písm. d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s procentní mírou poklesu pracovní schopnosti žalobce v rozmezí 50 – 70 %, kdy vzhledem k tíži zdravotního postižení PK MPSV zvolila horní hranici procentního rozpětí, tj. 70 %.
PK MPSV konstatovala, že se neliší od posouzení posudkového lékaře v námitkovém řízení ohledně procentního hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti. Konstatovala však, že k datu napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu třetího stupně následkem úrazu ze dne 26. 4. 2010. PK MPSV dodala, že měla možnost upřesnit zdravotní stav žalobce jeho přešetřením při jednání komise, a to odborným neurologem, podle něhož se u žalobce jednalo o invaliditu třetího stupně následkem úrazu ze dne 26. 4. 2010.
Správní soud si nemohl učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění PK MPSV. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 6 Ads 11/2013).
Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 9 Ads 253/2014).
Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda je posudek příslušné posudkové komise úplný a přesvědčivý. Je nezbytné, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží [§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity)]. Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozhodujícího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se přitom považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity. Zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k uvedené vyhlášce a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 9 Ads 205/2014).
Žalobce nenamítal nesprávnost složení PK MPSV a taková vada se nepodává ani z obsahu spisu. Soud proto přistoupil k posouzení úplnosti a přesvědčivosti posudku PK MPSV, která se sice nelišila od posouzení OSSZ a LPS ČSSZ v námitkovém řízení ohledně procentního hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti, avšak přisvědčila žalobci, že k datu napadeného rozhodnutí se jednalo o invaliditu třetího stupně následkem pracovního úrazu ze dne 26. 4. 2010, jak si při jednání komise ověřila u přítomného odborného neurologa.
Z posudku PK MPSV, kterým soud doplnil dokazování, je zřejmé, že zdravotní stav žalobce sice byl posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace správně, ale datum vzniku invalidity nebylo hodnoceno správně, pokud nebylo dáno do souvislosti s datem pracovního úrazu dne 26. 4. 2010. Posudek PK MPSV, která si zmíněný závěr ověřila při jednání po vyšetření žalobce přítomnou odbornou neuroložkou MUDr. Ž., soud hodnotí jako úplný a přesvědčivý. Soud uzavírá, že ač závěr žalované v napadeném rozhodnutí odpovídal zjištěné procentní míře poklesu pracovní schopnosti žalobce, neboť při poklesu o nejméně 70 % se jedná o třetí stupeň invalidity [§ 39 odst. 2 psím. c) zákona o důchodovém pojištění], přesto datum vzniku invalidity bylo stanoveno nesprávně, neboť podle PK MPSV se datum invalidity pojilo výslovně s následkem pracovního úrazu dne 26. 4. 2010. S ohledem na uvedené proto soud postupem podle § 78 odst. 3 s. ř. s. využil možnosti zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo, podle § 78 odst. 4 s. ř. s. pak současně vyslovil, že se věc žalované vrací k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaná přihlédne k závěru PK MPSV a znovu ve věci rozhodne.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy plně procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to dle vyúčtování zástupce žalobce ze dne 8. 9. 2015, v celkové výši 14.722,- Kč. Předmětná částka se skládá z částky 6.050,- Kč za znalecký posudek soudního znalce Doc. MUDr. E. H., CSc., MBA, ze dne 27. 3. 2014, dále z částky 5.200,- Kč [tj. 4.000,- Kč za čtyři úkony právní služby po 1 000 Kč podle § 7 bod 3 a § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), konkrétně za převzetí zastoupení, sepsání žaloby, sepsání repliky k posudku PK MPSV a za účast na jednání konaném dne 7. 9. 2015, 1.200,- Kč za čtyři režijní paušály po 300,- Kč], dále z částky 1.967,- Kč za cestovné osobním vozem na jednání soudu, tj. 1.367,- Kč za jízdu 214 km Malá Skála – Praha 5 a zpět po 6,39 Kč a z částky 600,- Kč za ztrátu času, to vše navýšeno o částku 1.505,- Kč, tj. DPH 21 %, z přiznané částky, neboť advokát soudu prokázal, že je plátcem daně. Přiznaná částka bude žalovanou vyplacena k rukám zástupce žalobce v přiměřené, soudem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 7. září 2015
JUDr. Dalila Marečková, v. r.
samosoudkyně
Za správnost:
Božena Kouřimová