[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: V. V., bytem H. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 16.4.2015 proti rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2015 č.j. X o invalidní důchod,

t a k t o :

 I.  Žaloba  s e   z a m í t á.

 II.  Žádný z účastníků    n e m á    právo na náhradu nákladů řízení.         

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou následně doplněnou podáním ze dne 4.6.2015 se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2015 č.j. X, protože s ním nesouhlasí, neboť dle ní zdravotní stav, který popsala, odpovídá invaliditě třetího stupně podle lékařských zpráv odborných lékařů, proto nebyl správně posouzen, zhoršil se; závěrem navrhla zrušení rozhodnutí ČSSZ a uložit žalované, aby znovu rozhodla, dožadovala se přiznání invalidity třetího stupně. (K žalobě až na další výzvu soudu zaslala i kopii napadeného rozhodnutí.)

Napadeným rozhodnutím ze dne 2.4.2015 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 13.2.2015, jímž byla zamítnuta její žádost o změnu výše invalidního důchodu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-sever ze dne 29.1.2015 není invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 2.4.2015 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 26.3.2015 bylo zjištěno, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, ale není invalidní pro invaliditu třetího stupně, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 8a) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro něž byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti horní hranicí 60% v rozmezí 40-60%, proto nebylo možno námitkám žalobkyně vyhovět.

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-sever vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 29.1.2015 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 26.3.2015 soud zjistil, že žalobkyně byla nadále uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona pro invaliditu druhého stupně, ale nebyla uznána invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 8a) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60%, která ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna (den vzniku invalidity 13.3.2012; doba platnosti posudku: trvale).

Žalovaná ve vyjádření k žalobě dne 13.7.2015 navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) a rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze soudu. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 2.4.2015 bylo žalobkyni doručeno dne 8.4.2015.

K žádosti soudu PK MPSV-pracoviště v Plzni vypracovala po jednání konaném dne 6.10.2015 posudek, když jednání byla přítomna i žalobkyně za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, v jehož závěru uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu druhého stupně, ale nešlo o invaliditu třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%. Dále komise uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace a z vyšetření neurologem při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je těžká léze n. radialis vlevo, operativně léčená, přetrvávající i po mikrosutuře s autologním štěpem z nervu suralis (24.1.2011, NCH FN v Plzni), stav po fraktuře levého humeru (1.6.2010) léčené osteosyntézou; celkově lze stav hodnotit jako monoplegii levé horní končetiny, na pravé horní končetině a obou dolních končetinách prokázán normální neurologický nález, hybnost bez významnějšího patologického nálezu. Dále je doložena středně těžká artroza palce pravé ruky, ortopedický nález z 25.2.2015 objektivizuje artrotické 1. CMC skloubení, hybnost palce bez omezení, zápěstí bez otoku, hybnost plná, palec bez lupavých fenomenů; RTG pravé ruky prokázalo středně těžké artrotické změny na I. CMC kloubu s naznačenou subluxací, při srovnání s RTG 2013 stav bez významné progrese. Také doloženy chronické vertebrogenní potíže, neurologický nález z 19.12.2014 objektivizuje dynamickou dysfunkci v C/Th přechodu, blokové držení Th4/8, L úsek váznoucí do AF a RF. Neurologický nález při jednání komise objektivizuje krční páteř v ose, volně se rozvíjející všemi směry, předklon v bederním úseku možný do 90 st., Thomayer 20 cm, lehký blok v bederním úseku při záklonu a inklinaci oběma směry. Ortopedický nález z 25.2.2015 objektivizuje poruchu dynamiky L páteře, RTG vyš. prokázalo listhesu L4/5 I. st. je objektivizován stoj jistý, chůze jistá, bez opěrných pomůcek. PK MPSV konstatovala, že u žalobkyně se jedná o monoplegii levé horní končetiny uvedenou v kapitole VI., položce 8a) přílohy vyhlášky, pro kterou stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti při rozmezí 40-60% horní hranicí 60% zvolenou s přihlédnutím k dalším steskům žalobkyně, zejména k vertebrogenním obtížím a artralgii palce pravé ruky při středně těžké artroze 1. CMC skloubení, proto je v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ i námitkového řízení. Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odstavce 1, a není ani důvod pro použití § 4 odstavce 1 citované vyhlášky. Dle komise žalobkyně není schopna práce se zvýšenými nároky na hybnost a obratnost horních končetin, práce fyzicky namáhavé, manipulace s těžkými břemeny, v chladu a vlhku; je schopna lehčí práce s dodržením uvedených omezení, po vzniku invalidity II. stupně je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)

Ústního jednání u zdejšího soudu dne 5.11.2015 se žalobkyně bez omluvy nezúčastnila a žalovaná neúčast písemně omluvila.

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující:

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

           (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení nebyly shledány, jak uvedeno shora.

 Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přiznání invalidity třetího stupně upravené v citovaném § 39 zákona. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky).

 Subjektivní pocit žalobkyně o tom, že by jí měl být přiznán vyšší stupeň invalidity pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro přiznání požadovaného stupně invalidity, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Požadovanou invaliditu lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě v požadovaném stupni přesvědčen.

 Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 2.4.2015. Pokud u žalobkyně dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jejího zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři).

 Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2015 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 6.10.2015 vypracovaného na základě řádně zjištěného jejího zdravotního stavu, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jejích onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobkyni nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Všemi posudkovými lékaři i PK MPSV byl zdravotní stav žalobkyně hodnocen shodně dle kapitoly VI., položce 8a) přílohy vyhlášky 60% míry poklesu pracovní schopnosti, což však nedosahuje potřebných 70% této ztráty pro invaliditu třetího stupně, tudíž žalobkyně byla nadále uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru neurologie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno i ze zjištěných diagnóz.

Žalobkyně neprokázala, že je invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť i dle stěžejního důkazu, jímž je v tomto řízení posudek PK MPSV, je i nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, jelikož míra poklesu pracovní schopnosti činí 60%, nikoli nezbytných minimálně 70%. Nelze také přehlédnout skutečnost, že v roce 2010 došlo k přechodnému navýšení na třetí stupeň invalidity, kdy důvodem bylo neukončené léčení a plánovaná operace LHK a následně došlo ke snížení invalidity na druhý stupeň po posouzení OSSZ dne 13.3.2012 – přiznáno 60% míry poklesu, což bylo potvrzeno i v řízení o námitkách (posouzení zdravotního stavu 17.10.2012). Neznamená však, i když není žádosti pojištěnce o změnu výše invalidity vyhověno, že takové rozhodnutí je nezákonné či vadné, protože bylo vydáno na základě posudku o zdravotním stavu pojištěnce, kdy rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři v souladu s platnou právní úpravou.

 Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2015 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity třetího stupně, a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými proti rozhodnutí ze dne 13.2.2015.  

 Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).  

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 5. listopadu 2015               

                                                                                                                JUDr. Alena Hocká

            samosoudkyně

vyhotovení: