[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. N., bytem P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 6.5.2015 proti rozhodnutí žalované ze dne 28.4.2015 č.j. X o invalidní důchod,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 28.4.2015 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 10.2.2015  se  z r u š u j í   pro vady řízení a věc se   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.

    II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení. 

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou ze dne 6.5.2015 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalované ze dne 28.4.2015 č.j. X, kterým žalovaná rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 10.2.2015 změnila tak, že se žalobci dle ust. § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), přiznává od 29.9.2014 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6.773 Kč měsíčně, neboť v řízení o námitkách bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 20.3.2015 lékařem ČSSZ zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona a žalobce je od 29.9.2014 invalidní dle § 39 odst. 1 zákona pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, když rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu B, položce 5b) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje procentní rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 25-35% a míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena horní hranicí uvedeného rozmezí, tj. 35 %, a tato hodnota se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nebyla změněna. Dále bylo v odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.4.2015 uvedeno, že rozhodnutím ze dne 10.2.2015 byl žalobci přiznán od 17.12.2015 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6.773 Kč měsíčně, neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 15.1.2015 je invalidní od 17.12.2014 pro invaliditu prvního stupně, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35%.  

Žalobce v žalobě mimo jiné vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím pro nesprávné posouzení jeho zdravotního stavu, protože dle něho invalidita vznikla dříve a žádal o přiznání invalidního důchodu od roku 2010, požadoval nové posouzení zdravotního stavu i zohlednění připojených lékařských zpráv; závěrem požadoval zrušení rozhodnutí ze dne 28.4.2015 a vrácení věci žalované. (K žalobě byla připojena mimo jiné i kopie napadeného rozhodnutí.)

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 15.1.2015 i ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě vypracovaného v řízení o námitkách dne 20.3.2015 ČSSZ pracoviště Plzeň soud zjistil, že žalobce byl uznán invalidní dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona pro invaliditu prvního stupně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu B, položce 5b) přílohy vyhlášky, pro které mu byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35%, která ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna (datum vzniku invalidity dle OSSZ: 17.12.2014 /lékařská zpráva z klinické farmakologie/ a dle ČSSZ: 29.9.2014 /lékařská zpráva z Kliniky prac. lékařství/).

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 23.7.2015 navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV). Z dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce soud pouze zjistil, že napadené rozhodnutí ze dne 28.4.2015 bylo vypraveno dne 30.4.2015, ale nelze zjistit datum doručení rozhodnutí, jelikož ve spisu se nenachází dodejka prokazující jeho doručení žalobci; založena je pouze dodejka o doručení předcházejícího rozhodnutí ze dne 10.2.2015 (13.2.2015).

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 25.9.2015 za účasti odborného lékaře z oboru pracovního lékařství i žalobce. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že od data 2.12.1999 do 31.12.2009 byl částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona  následkem nemoci z povolání hlášené dne 2.12.1999, nebyl plně invalidní podle § 39 zákona ve znění zákona č. 134/1997 Sb., neboť šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postiženi soustavnou výdělečnou činnosti jen za zcela mimořádných podmínek; od data 1.1.2010 byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona ve znění zákona č. 306/2008 Sb., následkem nemoci z povolání hlášené dne 2.12.1999, šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%. Datum vzniku komise na rozdíl od posudku OSSZ i námitkového řízení stanovila datem hlášení nemoci z povolání, to je dne 2.12.1999 (doba platnosti (lhůta KLP): 30.9.2017. Od data 2.12.1999 do 31.12.2009 komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce dle kapitoly IX., oddíl B, položka 6 písmeno b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. (přílohy č. 2) na horní hranici uváděné procentuální ztráty (25-35%), tj. 35%, neboť se jedná o záchvaty postihující distální a střední články prstů, jedná se o středně těžkou poruchu, bez poruchy trofiky, ověřené vyšetřením na klinice pracovního lékařství a od data 1.1.2010 komise v souladu s posudkem OSSZ i posudkem námitkového řízení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti volila rovněž onemocnění cév z vibrací II. stupně, což hodnotila dle kapitoly IX., oddíl B, položka 5b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici uváděné procentuální ztráty (25-35%), tj. 35%, neboť se jedná o onemocnění II. stadia s občasnými záchvaty postihující distální a střední články prstů, jedná se o oboustranně středně těžké cirkulační poruchy bez poruch trofiky. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky komise neměnila, neboť další zdravotní postižení jsou léčená, posudkově bezvýznamná. Dále komise uvedla, že pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není schopen práce fyzicky těžké s přetěžováním obou horních končetin, je neschopen práce s vibračními nástroji a práce v chladu, je schopen fyzicky lehčí práce, bez přetěžování horních končetin, práce mimo vibrací a chlad. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.)

Do 31.12.2009  bylo stanoveno následující:

Podle § 43 zákona má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod, jestliže se stal částečně invalidním

a) a získal potřebnou dobu pojištění, nebo

b) následkem pracovního úrazu.

Dle § 44 odst. 1 věta první zákona je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.  

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující:

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

           (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

 Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Podle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 28.4.2015, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). 

Žalobce se podanou žalobou domáhá přiznání invalidního důchodu od roku 2010 z důvodů v ní uvedených.

Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 25.9.2015 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byl žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně (do 31.12.2009 se jednalo o částečnou invaliditu), ale s datem vzniku invalidity již 2.12.1999 a nikoli až 29.9. či 17.12.2014, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 28.4.2015 i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 10.2.2015 bez jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobce, neboť správní orgán si neopatřil ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle posudku PK MPSV je žalobce rovněž invalidní pro invaliditu prvního stupně, ale s dřívějším datem vzniku této invalidity, když míra jeho poklesu pracovní schopnosti odpovídá 35%. Předmětný nedostatek byl způsoben zejména při vypracování podkladového rozhodnutí na příslušné OSSZ Plzeň-město a poté na ČSSZ.  

Po právní moci tohoto rozsudku bude proto vycházet žalovaná ze zjištění, že žalobce je od 2.12.1999 částečně invalidní následkem nemoci z povolání hlášené dne 2.12.1999 a od 1.1.2010 byl z téhož důvodu invalidní pro invaliditu prvního stupně (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – tj. uznání částečné invalidity od 2.12.1999 dle posudku PK MPSV ze dne 25.9.2015, čímž bude realizován i rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 16Ad 62/2015-27 ze dne 30.11.2015. Pokud však žalobci od 2.12.1999 (vznik invalidity) nelze přiznat výplatu invalidního důchodu, bude tato velmi důležitá skutečnost rovněž obsažena ve výroku a v odůvodnění rozhodnutí budou důvody vyjádřeny takovým způsobem, aby je pochopil i laik, tj.  i žalobce.

O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto mu nebyly přiznány žádné náklady řízení.

Poučení :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 30. listopadu 2015

JUDr. Alena Hocká, v.r.                                                                                                                                   

       samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová