ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D.,
v právní věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem
Legionářská 797/3, Olomouc, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského
kraje se sídlem 28. října 117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK
1705/2013 ze dne 29. 1. 2013, ve věci bodového hodnocení řidiče,
t a k t o :
I. Řízení vedené pod sp. zn. 22 A 31/2013 a řízení vedené pod sp. zn. 22 A
76/2013 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí. Spojené řízení bude
nadále vedeno pod sp. zn. 22 A 31/2013.
II. Žaloby se zamítají.
pokračování - 2 - 22 A 31/2013
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou ze dne 29. 3. 2013 domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalovaného č. j. MSK 1705/2013 ze dne 29. 1. 2013, jímž bylo zamítnuto jeho
odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Opavy č. j. MMOP 124088/2012
ze dne 14. 12. 2012, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o provedení odpočtu tří
bodů v registru řidičů, doložená potvrzením o ukončení školení bezpečné jízdy dne
20. 11. 2012.
Žalobce se posléze další žalobou ze dne 27. 6. 2013 domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 45868/2013 ze dne 23. 4. 2013, jímž bylo zamítnuto
jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Opavy č. j. MMOP
25884/2013 ze dne 6. 3. 2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o provedení
odpočtu tří bodů v registru řidičů, doložená potvrzením o ukončení školení bezpečné
jízdy dne 3. 1. 2013.
Obě žaloby odůvodnil tím, že mezi stranami není sporné, že žalobce v obou
případech absolvoval školení bezpečné jízdy za situace, kdy mu byl zadržen řidičský
průkaz. Sporné je nicméně to, zda může řidič, jemuž je zdržen řidičský průkaz,
absolvovat školení bezpečné jízdy. Žalobce předně zastává názor, že správnímu
orgánu vůbec nepřísluší posuzovat předložené potvrzení o školení bezpečné jízdy,
ale i kdyby mu to příslušelo, měl by dojít k závěru, že zadržení řidičského průkazu
není na překážku absolvování školení bezpečné jízdy. Zadržení řidičského průkazu
je toliko předběžným opatřením, samotným zadržením řidič nepozbývá řidičské
oprávnění. Navíc polygon, na němž školení probíhá, je sice účelovou komunikací,
avšak v uzavřeném prostoru, kde neplatí pravidla provozu na pozemních
komunikacích, tudíž tam neplatí omezení plynoucí ze zadržení řidičského průkazu.
Argumentoval tím, že řada úkonů prováděných na polygonu (náhlé brždění, jízda se
smykem apod.) je v rozporu s pravidly silničního provozu. Ve druhé žalobě žalobce
namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil, jaké předpisy se na polygonu uplatňovaly.
Žalobce má za to, že nárok na odpočet bodů mu ze zákona v obou případech vznikl,
a žalovaný, resp. prvostupňový orgán, neměli zákonnou oporu pro zamítnutí jeho
žádosti. Jejich rozhodnutí je tak v rozporu se zásadou legality zakotvenou v § 2
zákona č. 500/20014 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř.“).
Žalovaný ve vyjádřeních k žalobám předně odkázal na odůvodnění
napadených rozhodnutí, kde vyložil, proč považuje výcvikovou plochu školícího
střediska za pozemní komunikaci, na níž platí pravidla silničního provozu. Uplatnění
postupu dle právního názoru žalobce by dle žalovaného bylo proti smyslu bodového
systému a právní zásadě ex iniuria ius non oritur. Není možné, aby osobě, které bylo
pokračování - 3 - 22 A 31/2013
pro podezření ze spáchání přestupku či trestného činu výslovně zakázáno řízení
motorových vozidel, bylo umožněno řídit vozidlo v rámci školení bezpečné jízdy a
následně dosáhnout odečtu bodů v registru řidičů. Ke druhé žalobě pak uvedl, že
provádění dalších důkazů ke zjištění, jaká pravidla platí v Centru bezpečné jízdy,
považuje za nadbytečné, neboť skutečnost, že tam platí obecně závazná pravidla
silničního provozu, byla prokázána listinnými důkazy – provozním řádem a
bezpečnostními předpisy Centra bezpečné jízdy. Žalovaný též soudu navrhl spojení
obou věcí.
Protože žalobami v obou věcech jsou napadena rozhodnutí, která spolu
skutkově souvisejí, jsou skutkově obdobná a je proti nim brojeno z týchž právních
důvodů, rozhodl soud podle § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) o jejich spojení ke
společnému projednání a rozhodnutí.
Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu
(§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloby důvodné nejsou.
Ze správních spisů bylo zjištěno, že žalobci byl při silniční kontrole
příslušníkem Policie ČR dne 2. 11. 2012 zadržen řidičský průkaz č. X z důvodu
zjištění hodnoty 1,75 g/kg alkoholu v krvi. Dne 26. 11. 2012 podal žalobce u
Magistrátu města Opavy žádost o odečet bodů, k níž připojil potvrzení o školení
bezpečné jízdy uskutečněné dne 20. 11. 2012 ve středisku bezpečné jízdy
společnosti Libros Ostrava, spol. s r. o. Dne 7. 1. 2013 podal žalobce u Magistrátu
města Opavy žádost o odečet bodů, k níž připojil potvrzení o školení bezpečné jízdy
uskutečněné dne 3. 1. 2013 ve středisku bezpečné jízdy společnosti Libros Ostrava,
spol. s r. o. Stav bodového hodnocení žalobce v obou případech činil 7 bodů. V obou
případech byla jeho žádost zamítnuta shora uvedenými rozhodnutími Magistrátu
města Opavy, jež byla následně potvrzena napadenými rozhodnutími žalovaného.
Žalovaný v napadených rozhodnutích uvedl, že dle jeho právního názoru
žádat o odečet bodů může pouze držitel řidičského oprávnění, který nemá v registru
řidičů zaznamenáno více než 10 bodů za porušení právních předpisů ohodnocená
méně než 6 body. V průběhu školení bezpečné jízdy není nutno, aby měl účastník
řidičský průkaz u sebe či aby jeho průkaz nebyl ztracený či neplatný. Avšak jiná
situace je v případě zadržení řidičského průkazu, protože s tímto institutem zákon
spojuje zákaz řízení motorových vozidel v návaznosti na předchozí spáchání
přestupku či trestného činu. Zákon o autoškolách nestanoví taxativní výčet
podmínek, za nichž je možno konat školení bezpečné jízdy, ale tyto podmínky je
třeba aplikovat ze zákona o silničním provozu. Osoba, která řídí motorové vozidlo
v době zadržení řidičského průkazu, čímž porušuje právo, si nemůže v důsledku
bezpráví nárokovat vznik jiného práva, spočívající v odečtu bodů v bodovém
hodnocení řidičů. Správní orgán může sám hodnotit potvrzení o absolvování školení,
neboť takové potvrzení není rozhodnutím, které by podléhalo samostatnému
přezkumu. Skutečnost, že výcviková plocha je účelovou pozemní komunikací, byla
úřadu známa z jeho úřední činnosti (udělení akreditace společnosti Libros Ostrava
pokračování - 4 - 22 A 31/2013
spol. s r. o.), nebylo proto potřeba v tomto ohledu provádět další dokazování.
Výcviková komunikace jakožto účelová komunikace je místem, kde na němž obecně
platí pravidla silničního provozu.
Soud nepřisvědčuje žalobní námitce, podle níž správnímu orgánu nepříslušelo
hodnotit předložené potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy. Potvrzení
školícího střediska není rozhodnutím o předběžné otázce, kterou by byl správní
orgán ve smyslu § 57 s. ř. vázán, či závazným stanoviskem ve smyslu § 149 s. ř. či
veřejnou listinou ve smyslu § 53 s. ř. Je to listina vydaná soukromou osobou, která
tvoří jeden z podkladů rozhodnutí, a nic nebrání správnímu orgánu posuzovat
obsahovou správnost takovéhoto podkladu. Správní orgán je totiž určitým podkladem
vázán jen tehdy, pokud tak zákon výslovně stanoví (§ 50 odst. 4 s. ř.). V případě
potvrzení střediska bezpečné jízdy žádné zákonné ustanovení o tom, že by správní
orgán měl být takovýmto potvrzením vázán, neexistuje.
Pokud se týče bodového hodnocení a odečítání bodů, toto je upraveno
v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „ZSP“). Odečítání bodů je vázáno buďto na uplynutí zákonem určených lhůt,
spojené s jízdou bez deliktu zařazeného do bodového hodnocení, nebo na
absolvování školení bezpečné jízdy. Podmínky odečtu bodů v případě druhé
alternativy jsou v § 123e odst. 4 a 5 ZSP normovány takto: „Příslušný obecní úřad
obce s rozšířenou působností rovněž provede záznam v registru řidičů o odečtení 3
bodů z dosaženého počtu bodů řidiči, který podal písemnou žádost o odečtení bodů
a a) doložil žádost potvrzením o ukončeném školení bezpečné jízdy ve středisku
bezpečné jízdy podle zvláštního právního předpisu4), které není starší než 1 měsíc
od podání žádosti, a b) neměl ke dni ukončení školení bezpečné jízdy ve středisku
bezpečné jízdy v registru řidičů zaznamenáno více než 10 bodů za porušení
právních předpisů ohodnocená méně než 6 body. Příslušný úřad obce s rozšířenou
působností provede záznam o odečtení bodů ke dni ukončení školení ve středisku
bezpečné jízdy, a to nejpozději do 3 pracovních dnů od podání žádosti. Příslušný
úřad obce s rozšířenou působností může provést záznam o odečtení bodů řidiči na
základě potvrzení o ukončeném školení bezpečné jízdy pouze jednou za kalendářní
rok.“
Žalobce argumentuje, že hypotézu shora citované normy naplnil, neboť v době
absolvování školení bezpečné jízdy nepozbyl řidičské oprávnění.
Podle ZSP je odborná způsobilost základním předpokladem pro získání řidičského oprávnění, které osvědčuje řidičský průkaz.
Podle § 118b odst. 1 ZSP je policista oprávněn zadržet řidičský průkaz
mj. tehdy, jestliže řidič řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové
látky. Podle § 118b odst. 2 ZSP po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel
řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo.
pokračování - 5 - 22 A 31/2013
Jádrem sporu mezi stranami je posouzení, zda zákaz řízení motorových
vozidel dle § 118b odst. 2 ZSP se vztahuje i na řízení motorových vozidel v rámci
školení bezpečné jízdy na výcvikové ploše střediska bezpečné jízdy.
Podle § 1 ZSP se tento zákon vztahuje na všechny pozemní komunikace
podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „ZPK“). Výcviková plocha školícího střediska je pozemní
komunikací, která není veřejně přístupná (srov. § 52i odst. 2 ve spojení s § 52f
odst. 1 písm. e) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné
způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění pozdějších předpisů). Je tedy
účelovou komunikací ve smyslu § 7 odst. 2 ZPK, stanovícího, že „účelovou
komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která
slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato
účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví
vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu.“
Správní orgán z listin, které měl k dispozici z řízení o udělení akreditace
předmětného střediska bezpečné jízdy, spolehlivě dovodil, že provozovatel polygonu
nestanovil nic, co by umožňovalo žalobci řídit motorové vozidlo přes zákonný zákaz
uvedený v § 118b odst. 2 ZSP. Navíc dle názoru soudu by provozovatel ani
k stanovení oprávnění žalobce k jízdě na polygonu nebyl oprávněn. Určení osob
oprávněných k řízení motorových vozidel nespadá pod určení „rozsahu a způsobu“
přístupnosti účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 2 ZPK. Oprávnění k řízení
motorových vozidel na všech komunikacích totiž vymezuje § 3 odst. 3 ZSP, který
pamatuje i na žáky autoškol a osoby přezkušované z odborné způsobilosti. Žádné
zvláštní ustanovení o osobách absolvujících školení bezpečné jízdy neobsahuje.
Takovéto osoby tedy musí možnost řídit motorové vozidlo odvíjet toliko od toho, že
jsou držiteli řidičského oprávnění. Avšak právě ustanovení § 118b odst. 2 ZSP
znemožňuje držiteli řidičského oprávnění toto oprávnění vykonávat, tedy řídit
motorové vozidlo.
Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce – ač formálně držitel řidičského
oprávnění – nebyl v důsledku zadržení řidičského průkazu oprávněn řídit motorové
vozidlo na jakékoli komunikaci, na níž se vztahuje ZSP, tedy ani na polygonu
školícího střediska bezpečné jízdy.
Nadto je třeba přisvědčit žalovanému, že celá právní konstrukce žalobce se
příčí smyslu a poslání zákonné úpravy bodového hodnocení. Bodové hodnocení
představuje administrativní opatření na posílení kázně řidičů motorových vozidel, a to
jednak hrozbou pozbytí řidičského oprávnění pří dosažení počtu 12 bodů, jednak
motivací k bezúhonné jízdě odčítáním bodů v důsledku plynutí času či motivací ke
zlepšení jízdních schopností absolvováním školení bezpečné jízdy (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 19/2009-93 ze dne 10. prosince 2009).
Odečet bodů je tedy dán buď plynutím času a bezúhonnou jízdou nebo
školením, které svou intenzitou částečně vyvažuje dlouhodobost zkušeností
získávaných v silničním provozu. Nadto je možnost školení limitována jen na případy
pokračování - 6 - 22 A 31/2013
méně závažných deliktů (ohodnocených méně než 6 body). Naopak zadržení
řidičského průkazu je opatření vztahující se na nejzávažnější porušení pravidel
silničního provozu. Veřejný zájem na vyřazení takto nebezpečného řidiče ze
silničního provozu umožňuje zabránit mu v řízení motorových vozidel ještě dříve, než
je mu pravomocně uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. Bylo by proti
smyslu celé úpravy, aby právě takový řidič mohl využívat dobrodiní odečtu bodů za
absolvované školení bezpečné jízdy, které je vyhrazeno toliko pro pachatele méně
závažných deliktů v dopravě.
Krajský soud proto žaloby jako nedůvodné podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1
s. ř. s., neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly
v tomto řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Krajský soud v Ostravě
dne 23. října 2014
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu