Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: E., a. s., se sídlem x, proti žalovanému: Magistrát města Kladna, se sídlem nám. 17. listopadu 2840, Kladno o žalobě proti rozhodnutí (příkazu) žalovaného ze dne 25. 11. 2015, čj. DP/3569/15/SD-št,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 2. 2016 domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí (příkazu) žalovaného, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč, neboť jako provozovatel vozidla x v rozporu s § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), nezajistil dne 10. 7. 2015, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem, čímž podle uvedeného příkazu naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona o silničním povozu.
Přestože žalobce v žalobě napadený příkaz označil datem 14. 12. 2015, dle čísla jednacího, obsahu žaloby i kontextu jejího odůvodnění je zřejmé, že žalobou napadá příkaz označený shora.
Podle § 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soudní řád správní tak důsledně zavádí žalobní řízení, kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté, co jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení. Nevyčerpá-li přitom žalobce řádné opravné prostředky, je to za podmínek stanovených v § 68 písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti žaloby.
Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivních veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65, č. 672/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
V projednávané věci ze žalobních tvrzení plyne, že žalobce napadá rozhodnutí správního orgánu I. stupně v podobě příkazu, proti němuž je (i podle poučení uvedeného v citovaném rozhodnutí správního orgánu) přípustný odpor (srov. § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Za těchto okolností tedy nelze podle Krajského soudu v Praze považovat podmínku vyčerpání opravných prostředků ze strany žalobce za splněnou, neboť žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky, které zákon připouští. Soud tedy v projednávané věci dospěl k závěru, že podaná žaloba je podle § 68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, a takovou žalobu je tedy třeba odmítnout za užití § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že věcně projednatelná by v dané věci nebyla ani žaloba proti rozhodnutí žalovaného jakožto správního orgánu I. stupně, pokud by žalobce proti napadenému příkazu odpor podal a uvedený správní orgán v řízení pokračoval, neboť obecně přípustným opravným prostředkem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně je odvolání. Pokud by byl žalobce toho názoru, že proti napadenému příkazu podal řádně a včas odpor, čemuž by mohly některé vznesené žalobní argumenty svědčit, je třeba upozornit na to, že v takovém případě není na místě bránit se proti postupu žalovaného žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s., ale využít institutu žaloby proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s. Je-li totiž podán včasný odpor proti příkazu správního orgánu, tento příkaz se podáním odporu ruší, řízení pokračuje a povinností správního orgánu je ve věci rozhodnout v zákonem předpokládaných lhůtách (srov. § 150 odst. 3 správního řádu).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 12. února 2016
JUDr. Milan Podhrázký, v. r.
předseda senátu
Za správnost:
Božena Kouřimová