47A 18/2013-130
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce: F. J., bytem V., zastoupeného JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem Jandova 208/8, Praha 9, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2012, č. j. 003925/2012/KUSK,
takto:
O d ů v o d n ě n í
Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 20. 3. 2013 u Městského soudu v Praze a tímto soudem postoupenou dne 2. 8. 2013 Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2012, č. j. 003925/2012/KUSK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitelky Vyšší odborné školy a Střední odborné školy v Březnici (dále jen „škola“) ze dne 13. 12. 2011, č. j. 935/2011, jímž byl žalobce vyloučen ze školy.
V žalobě ze dne 6. 3. 2013 doplněné následně podáním ustanovené zástupkyně ze dne 4. 2. 2014 žalobce uvedl, že jako důvod vyloučení bylo dáno, že je autorem tisku „Studentský humor“, který hrubě slovně útočí na školu a její zaměstnance, předal tento tisk spolužačce k vytištění a šířil ho po škole, a to ve zkušební době podmíněného vyloučení ze studia. Žalobce namítl, že tento tisk vytvořil, ovšem učinil tak již v březnu 2011, tedy před začátkem zkušební lhůty podmíněného vyloučení. Žalobce dále namítá, že nebylo prokázáno, že v listopadu 2011 tento tisk do školy přinesl, dával ho číst spolužákům nebo žákům nižších ročníků. Jednalo o soukromý materiál, který neměl se školou nic společného a byl použit jako záminka k vyloučení. Dále obecně namítl, že v odůvodnění rozhodnutí o vyloučení jsou uvedeny lži a matoucí informace, které zřejmě ovlivnily rozhodování žalovaného. Poukázal na nesprávné označení orgánů Policie ČR a Přestupkové komise Městského úřadu Březnice a namítl, že ředitelka školy neuvedla v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí výsledky šetření, které tyto orgány vedly. Dále namítl, že ředitelka založila rozhodnutí na sdělení spolužačky, které není ve spise doloženo. Výslechy dvou spolužáků, o nichž byly pořízeny záznamy založené ve spise, byly provedeny dne 5. 1. 2012. Žalobce s obsahem těchto záznamů nesouhlasí a namítá, že byly vyhotoveny až po vydání rozhodnutí ve věci samé a jeho zákonný zástupce neměl možnost se s těmito podklady seznámit. Žalobce také vytkl správním orgánům nesprávnost závěru o tom, že útočí na školu, neboť v textu není škola označena. Dále namítá, že ve spise je založena jen fotokopie jeho výtvoru „Studentský humor“, považuje proto za protizákonné, že v seznamu listin byl uveden jako originál. Rovněž ho to uráží, neboť by takový „šlendrián“ nevytvořil. Důvod nezákonnosti spatřuje také v tom, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že přihlédl k povaze dosavadních kázeňských přestupků žalobce, ačkoliv ve správním spise nejsou tyto skutečnosti doloženy a žalovaný se jimi neměl zabývat. Žalobce dále uvádí, že zápis z jednání konaného dne 11. 11. 2011, během něhož se doznal k autorství, sice podepsal, avšak s jeho obsahem nesouhlasil. Měl za to, že podpisem jen potvrzuje svoji přítomnost. Závěrem uvedl, že se domnívá, že je vše namířeno proti němu účelově, neboť nebyl ředitelce pohodlný kvůli jeho názorům a objektivní kritice. Počínání státních zaměstnanců je podle jeho názoru neslučitelné s dobrými mravy v demokratickém státě a jedná se o opovážlivost, když pracovníci na straně žalovaného a ředitelka školy píší lži v rámci své pravomoci.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, mj. uvedl, že v napadeném rozhodnutí odkázal na skutkové závěry vyplývající z obsahu správního spisu. Důvodem vyloučení byla skutečnost, že žalobce byl autorem listu „Studentský humor“, který byl zajištěn ve škole dne 10. 11. 2011 a obsahuje hrubé útoky na školu, jídelnu, vedení školy, pedagogické a nepedagogické pracovníky. Bylo zjištěno opakované šíření mezi ostatní žáky od dubna do listopadu 2011. Důvodem pro vyloučení bylo hrubé porušení školního řádu ve zkušební době, přičemž by dostačovalo i další zaviněné porušení povinností stanovených zákonem, školním řádem nebo vnitřním řádem školy. V odůvodnění jsou zachyceny skutečnosti zjištěné ze zápisu z jednání ze dne 11. 11. 2011, který žalobce podepsal. Pokud s tímto projednáním nesouhlasil, pak mohl nesouhlas vyjádřit přímo na místě.
Krajský soud nejprve usnesením ze dne 3. 11. 2014, č. j. 47 A 18/2013-102, žalobu odmítl pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby podal žalobce kasační stížnost, kterou shledal Nejvyšší správní soud důvodnou a rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. 8 As 178/2014-36, usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, přičemž uložil krajskému soudu žalobu projednat věcně.
Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce byl rozhodnutím ředitelky školy ze dne 25. 7. 2011, č. j. 630/2011, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2011, podmíněně vyloučen ze školy, a byla mu stanovena zkušební lhůta v délce do 30. 6. 2012. Z odůvodnění plyne, že důvodem podmíněného vyloučení byla skutečnost, že žalobce umístil na internetové stránky facebook fotografii pedagogického sboru školy, na níž učitele „oblékl“ do německých a sovětských uniforem a fotografii označil názvem Sbor dozorčích pracovníků pracovního tábora Březnice, čímž porušil školní řád, neboť takové jednání nese znaky rasismu a snižuje důstojnost jednotlivých učitelů a celé školy.
Podle školního řádu, účinného od 1. 9. 2009, je povinností žáka mj. zachovávat pravidla společenského chování, dodržovat školní řád a pokyny a předpisy školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, plnit pokyny pedagogických pracovníků vydané v souladu s právními předpisy a školním řádem, chovat se tak, aby jeho chování odpovídalo základním etickým zásadám [3. článek, písm. a) body 3 a 4]. Žákům je zakázáno ubližovat svým spolužákům a snižovat jejich důstojnost, jakýmkoliv způsobem projevovat rasovou nesnášenlivost nebo diskriminovat jednotlivce či skupinu [3. článek, písm. b) bod 6].
Dne 11. 11. 2011 se konalo ústní jednání za přítomnosti žalobce, ředitelky školy, třídní učitelky a další pedagožky, o němž byl sepsán záznam č. j. 4/11. V záznamu je uvedeno, že „[v]e škole se objevil časopis ‚Studentský humor‘, který vytvořil F. J. Poslal jej spolužačce. Neví, kdo jej vytiskl. K vytvoření tohoto časopisu se přiznal. Zpracoval jej před 4-5 měsíci – asi v dubnu. Časopis obsahuje urážlivé výrazy na fungování školy.“ Žalobce záznam podepsal pod předtištěným textem „Souhlasím s uvedenými skutečnostmi, což stvrzuji dne …. svým podpisem.“
Součástí spisu správního orgánu prvního stupně je též příloha č. 10 - záznam z jednání ze dne 22. 11. 2011, č. j. 5/11, o výpovědi žákyně K. P.. Žákyně byla vyslechnuta za přítomnosti ředitelky školy, výchovné poradkyně a třídní učitelky, přičemž uvedla, že list dvakrát vytiskla na žádost žalobce. V dubnu 2011 ho žalobce po přečtení ve třídě mezi žáky oboru Agropodnikání odnesl do prvního ročníku. V polovině října jí žalobce řekl, aby časopis znovu vytiskla, aby ho mohli předat žákům 1. ročníku. Odnesla tedy časopis do 1. AV, byť se bála, a říkala žalobci, že už má podmíněné vyloučení.
Podle oznámení ze dne 23. 11. 2011, č.j 908-1/2001, jehož písemné vyhotovení bylo doručeno otci žalobce dne 7. 12. 2011, bylo zahájeno řízení o vyloučení žalobce ze školy. Dne 23. 11. 2011 se konalo ústní jednání za přítomnosti žalobce, otce, ředitelky školy, zástupkyně ředitelky školy a třídní učitelky. Podle záznamu z jednání č. j. 7/11 otec potvrdil, že byl informován o podmíněném vyloučení žalobce ze školy a toto rozhodnutí osobně převzal. Otci byl následně sdělen důvod zahájení řízení o vyloučení ze studia. V reakci na to otec mj. navrhl „konfrontaci s dalšími studenty.“ Poté byly čteny důvody směřující k vyloučení žalobce ze studia. Otec a žalobce poté opustili jednání, přičemž otec odmítl převzít oznámení o zahájení správního řízení. V písemném vyjádření ze dne 9. 12. 2011 sepsaném při nahlédnutí do spisu prvostupňového orgánu otec uvedl, že ve spise chybí odůvodnění, kvůli kterému bylo zahájeno řízení o vyloučení. Záležitost se odehrála minulý školní rok, byla předána policii, následně MÚ Březnice. F. byl potrestán a nelze jej trestat 2x za tutéž věc. Dále uvedl, že žalobce nic nešířil, netiskl, nikam nenosil, nikoho k ničemu nenutil, nic nepublikoval. Vše měl pouze pro svoji potřebu a umožnil nahlédnout pouze jedné spolužačce.
Rozhodnutím ředitelky školy ze dne 13. 12. 2011, č. j. 935/2011, byl žalobce vyloučen ze školy. V odůvodnění ředitelka školy uvedla, že žalobce je autorem listu „Studentský humor“, který se ve škole objevil ve čtvrtek dne 10. listopadu 2011. Jedná se o text, který hrubými slovními útoky napadá a uráží školu, školní jídelnu, vedení školy a pedagogické i nepedagogické pracovníky školy. V tomto listu se objevila fotografie pedagogického sboru upravená žalobcem, která byla umístěna v červnu 2011 na facebooku žalobce. Její upravení a umístění bylo prošetřováno Českou policií a na přestupkové komisi Městského úřadu Březnice. Za umístění fotografie na facebook obdržel žalobce podmíněné vyloučení ze školy. Ředitelka dále konstatovala, že žalobce se k autorství listu přiznal dne 11. 11. 2011 a sdělil, že ho poslal kamarádce. Dle sdělení této žačky list nazvaný „Studentský humor“‘ tiskla a žalobce jej předal svým spolužákům a zároveň žákům prvních a druhých ročníků školy. První výtisk vytiskla v dubnu 2011 a v letošním školním roce někdy v polovině října 2011 (přesné datum si nepamatuje) vytiskla tento list na požádání žalobce znovu. Ředitelka školy dospěla k závěru, že uvedený list obsahuje hrubé slovní útoky na zaměstnance školy a školu jako celek a že jednání žalobce bylo prokázáno. Toto jednání představuje hrubé porušení školního řádu školy účinného od 1. 9. 2009, a to čl. 3 odst. 3a) a odst. 6b) [míněn 3. článek písm. a) bod 3 a písm. b) bod 6 – pozn. soudu]. Ředitelka školy dále uvedla, že o vyloučení ze školy rozhodla proto, že se jedná již o několikátý incident žalobce, který navíc žádným způsobem neshledává na svém jednání nic závadného.
Žalobce zastoupen zákonným zástupcem podal dne 2. 1. 2012 proti rozhodnutí o vyloučení ze školy odvolání, v němž namítl, že řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci. Žalobce nebyl řádně vyslechnut, nebylo mu ani jeho zákonnému zástupci umožněno se k věci vyjádřit a navrhovat důkazy. Bylo vycházeno z výpovědi jediného svědka. Žalobce podepsal záznam z jednání ze dne 11. 11. 2011, v němž je uvedeno, že list „Studentský humor“ hrubě uráží zaměstnance školy, ale v listu se o březnické škole nic nepíše. Dále namítl, že nebyl seznámen s obsahem výpovědi studentky a má za to, že skutečnosti, které tato studentka uvedla, byly v důsledku psychického vypětí pozměněny nebo přidány. Zápis z jednání dne 23. 11. 2011 nebyl žalobci, ani jeho otci předložen, otci bylo předloženo pouze cosi k převzetí, což odmítl převzít a podepsat. Žalobce dále uvedl, že v říjnu roku 2011 o vytištění listu nepožádal a že výtisk založený ve spise byl pořízen již více než před půl rokem.
Dne 5. 1. 2012 byli vyslechnuti v souvislosti s věcí žalobce dva žáci školy, Václav Bartoš a Michal Vaněk. Žalobce ani jeho zákonný zástupce nebyli výslechu přítomni, nebyli ani vyrozuměni. O obou úkonech byly sepsány záznamy č. j. 1/2012 a č. j. 2/2012, které byly předloženy žalovanému jako přílohy spisu spolu s odvoláním.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 2. 2012, č. j. 003925/2012/KUSK, zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí ředitelky školy potvrdil. V odůvodnění uvedl, že při rozhodování přihlédl k podkladům předloženým ředitelkou školy a k povaze kázeňských přestupků žalobce. Konstatoval, že ředitelka jednala v rámci svých kompetencí podle § 165 odst. 2 písm. i) školského zákona. Dospěl k závěru, že žalobce v průběhu zkušební doby podmíněného vyloučení ve školním roce 2011/2012 poskytl své spolužačce k vytisknutí list „Studentský humor“. Následně nechal tento list přečíst svým spolužákům a zároveň žákům prvních a druhých ročníků školy. V průběhu odvolacího řízení otec žalobce popřel autorství listu, jeho šíření a distribuci. Popření autorství je ovšem v rozporu s vyjádřením žalobce ze dne 11. 11. 2011, kdy se k autorství přiznal. Žalovaný posoudil jednání žalobce jako hrubé porušení školního řádu a naplnění podmínky podmíněného vyloučení ze školy, neboť se dopustil porušení školního řádu v průběhu zkušební lhůty.
Krajský soud v Praze přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) rozhodnutí žalovaného, proti němuž žaloba směřuje, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle § 31 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), ředitel školy nebo školského zařízení může v případě závažného zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem rozhodnout o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení. V rozhodnutí o podmíněném vyloučení stanoví ředitel školy nebo školského zařízení zkušební lhůtu, a to nejdéle na dobu jednoho roku. Dopustí-li se žák nebo student v průběhu zkušební lhůty dalšího zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem, může ředitel školy nebo školského zařízení rozhodnout o jeho vyloučení. Žáka lze podmíněně vyloučit nebo vyloučit ze školy pouze v případě, že splnil povinnou školní docházku.
Podle odst. 3 uvedeného ustanovení zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vůči pracovníkům školy nebo školského zařízení se vždy považují za závažné zaviněné porušení povinností stanovených tímto zákonem.
Podle odst. 4 uvedeného ustanovení o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka či studenta rozhodne ředitel školy nebo školského zařízení do dvou měsíců ode dne, kdy se o provinění žáka nebo studenta dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy se žák nebo student provinění dopustil, s výjimkou případu, kdy provinění je klasifikováno jako trestný čin podle zvláštního právního předpisu. O svém rozhodnutí informuje ředitel pedagogickou radu. Žák nebo student přestává být žákem nebo studentem školy nebo školského zařízení dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyloučení, nestanoví-li toto rozhodnutí den pozdější.
Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.
Podle § 52 správního řádu účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.
Podle první věty § 137 správního řádu k prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní orgán nezbytná vysvětlení. Podle odst. 2 se o podání vysvětlení pořizuje záznam, který obsahuje údaje umožňující identifikaci osoby, která skutečnost sděluje, uvedené v § 18 odst. 2, vylíčení předmětných skutečností, datum, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podle odst. 4 záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
Klíčový žalobní bod uplatněný žalobcem spočívá na tvrzení, že se nedopustil jednání, pro které byl vyloučen ze školy, a že toto jednání nebylo prokázáno, tedy namítá vadu řízení spočívající v nesprávně zjištěném skutkovém stavu [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Žalobce konkrétně tvrdí, že list „Studentský humor“ vytvořil již v březnu nebo dubnu 2011, kdy jej dal k dispozici pouze jedné spolužačce, v průběhu zkušební lhůty podmíněného vyloučení v listopadu 2011 tento list do školy nepřinesl a nedával ho číst spolužákům ani žákům nižších ročníků.
Jak vyplývá z třetí věty § 31 odst. 1 školského zákona, důvodem vyloučení ze školy může být v případě podmíněně vyloučeného studenta pouze takové jednání, které představuje 1) zaviněné porušení povinností stanovených školským zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem, 2) kterého se žák nebo student dopustil v průběhu již probíhající zkušební lhůty. Ze znění předmětného ustanovení je zřejmé, že na rozdíl od uložení podmíněného vyloučení podle první věty § 31 odst. 1 školského zákona se v případě opakovaného porušení povinností ve zkušební lhůtě nevyžaduje zvýšená závažnost takového jednání a postačí „prosté“ porušení povinnosti vyplývající ze školského zákona a vnitřních předpisů školy. Vedle sankcí vyloučení a podmíněného vyloučení ze školy nicméně umožňuje školský zákon uložit za porušení povinností žáka a studenta i jiná méně přísná kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro žáka nebo studenta (§ 31 odst. 1 školského zákona). Kázeňská opatření lze uložit pouze za porušení povinností žáka nebo studenta, tzn. že plnění těchto povinností musí souviset se vzděláváním nebo poskytováním školských služeb (srov. Rigel, F., Bahýľová, L., Kudrová, V., Moravec, O., Puškinová, M.: Školský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014). Účelem uvedeného deliktu je ochrana závazného řádu, kázně a pořádku uvnitř školského zařízení, a svou povahou se tedy jedná o disciplinární delikt, který lze např. srovnat s obdobným deliktem, který je výslovně označen jako disciplinární přestupek podle § 64 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon vychází z předpokladu, že nejpřísnější sankci vyloučení ze školy, lze uložit pouze v případech nejzávažnějších porušení povinností nebo v případě opakovaného porušení povinností za podmínek uvedených v § 31 odst. 1 školského zákona. Volba kázeňského opatření v každém konkrétním případě je ovšem do značné míry věcí volné správní úvahy. Orgán rozhodující o disciplinárním deliktu žáka či studenta je však limitován principy, jimiž se řídí právní stát. Volba uloženého trestu se tak nemůže zcela vymykat ze zásad spravedlnosti, přiměřenosti, zákazu diskriminace a libovůle (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, publ. pod č. 906/2006 Sb.NSS).
V kontextu projednávané věci je třeba zdůraznit, že byť se jedná o disciplinární delikt, jsou splněny znaky trestního obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Trestní povaha obvinění vyplývá z naplnění tzv. Engelových kritérií vyslovených v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí ve věci Engel a ostatní proti Nizozemí ze dne 8. 6. 1976, stížnosti č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72, 5370/72, dále srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2006, č. j. 4 As 2/2005-62, publ. pod č. 847/2006 Sb. NSS). Těmito kritérii jsou kromě povahy ustanovení, jež má být aplikováno, povaha stíhaného deliktu a dále povaha a tvrdost uplatnitelné sankce. Do oblasti „trestních obvinění“ ve smyslu Úmluvy obecně nespadají sankce, které svou povahou, délkou či způsobem výkonu nemohou postihovanému subjektu způsobit podstatnou újmu. Rozhodující je materiální stránka deliktu, nikoliv pouze to, zda skutek, o němž se vede řízení, je právními předpisy (resp. doktrínou) formálně označen jako trestný čin, přestupek, správní delikt případně disciplinární delikt. V daném případě závažnost uložené sankce, která představuje podstatný zásah do práva žalobce na vzdělání (čl. 33 Listiny základních práv a svobod), obecná aplikovatelnost deliktu na všechny osoby přijaté ke studiu ve školském zařízení (studenti a žáci), jakož i preventivně-represivní charakter potrestání svědčí o tom, že uvedená kritéria jsou splněna. Z tohoto důvodu je třeba i v řízení o vyloučení studenta nebo žáka ze školy podle § 31 odst. 1 školského zákona dbát práv obviněného, která jsou zakotvena v čl. 6 odst. 3 Úmluvy, jakož i ustanovení dodatkových protokolů k Úmluvě. Žák nebo student podezřelý ze spáchání disciplinárního deliktu, v jehož důsledku by mohlo dojít k vyloučení nebo podmíněnému vyloučení ze školy má, obdobně jako např. obviněný v přestupkovém řízení nebo řízení o jiném správním deliktu, mj. právo vyjádřit se ve věci samé, právo být přítomen projednání věci, právo navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům, právo být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky atd. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 – 135, publ. pod č. 1338/2007 Sb., ze dne 22. 9. 2005, č. j. 6 As 57/2004-54, publ. pod č. 772/2006 Sb.NSS)
V daném případě správní orgány opřely rozhodnutí o vyloučení ze studia o skutkový závěr, že žalobce v průběhu zkušební lhůty podmíněného vyloučení poskytl spolužačce k vytisknutí list „Studentský humor“, který sám vytvořil a který svým obsahem a textem vykazuje hrubé slovní útoky na vedení školy, pedagogický sbor, školní jídelnu, domov mládeže atd., a následně nechával tento list přečíst svým spolužákům a žákům nižších ročníků. Jak vyplývá z obsahu spisu, tato skutková zjištění se opírají pouze o záznamy z jednání s žalobcem ze dne 11. 11. 2011 a jeho spolužačkou K. P. ze dne 22. 11. 2011, které byly pořízeny před zahájením řízení o vyloučení ze školy. Obsahem těchto záznamů je zápis výpovědí, jejichž účelem bylo prověření podezření, zda se žalobce v průběhu zkušební doby podmíněného vyloučení dopustil vytýkaného jednání. Záznamy byly pořízeny ještě před zahájením řízení o vyloučení ze studia. Z hlediska formy i obsahu tedy výpovědi zjevně představují podání vysvětlení ve smyslu § 137 správního řádu, čemuž odpovídá i obsah obou záznamů, které mají náležitosti uvedené § 137 odst. 3 správního řádu.
Podle § 137 odst. 4 správního řádu nelze záznam o podání vysvětlení použít v navazujícím správním řízení jako důkazní prostředek. Podání vysvětlení je úkonem, který slouží pouze k ověření skutečností, jež by mohly být podstatné z hlediska rozhodnutí, zda zahájit řízení ve věci samé. Tento závěr potvrzuje judikatura Nejvyššího správního soudu, kterou lze vztáhnout na disciplinární řízení, byť se týká záznamů v přestupkovém řízení. V rozsudku ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 ‑ 115, publ. pod č. 1856/2009 Sb., uvedl Nejvyšší správní soud, že „obsahem úředního záznamu je jen jakási předběžná informace o věci, která slouží správnímu orgánu ke zvážení dalšího postupu. […] dokazování nemůže spočívat pouze na úředních záznamech, je-li možné vyslechnout ve věci svědka“. Po zahájení správního řízení tedy nemůže záznam o vysvětlení nahrazovat výpověď svědka nebo projednání věci s účastníkem v průběhu řízení. Lze jej využít pouze jako podklad rozhodnutí, např. při hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí.
Jak vyplývá z § 50 odst. 3 správního řádu, který se uplatní i v projednávané věci, neboť se jedná o řízení o uložení sankce, je povinností správního orgánu i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (srov. Vedral, J.: Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 518). Skutková zjištění nelze založit výhradně na záznamech o podaném vysvětlení, které byly v dané věci pořízeny před zahájením správního řízení. Bylo proto povinností ředitelky i bez návrhu žalobce po zahájení řízení věc projednat s žalobcem a jeho zákonným zástupce, znovu vyslechnout svědkyni K. P., případně další svědky, tak aby byl řádně zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Jako klíčový se v této souvislosti jeví svědecký výslech K. P. s ohledem na to, co uvedla při vysvětlení. Je však třeba zdůraznit, že dokazování lze provádět výhradně postupy uvedenými v § 51 a násl. správního řádu. Výslech svědka musí odpovídat požadavkům podle § 55 správního řádu, zejména musí být svědek řádně poučen ve smyslu § 55 odst. 5 správního řádu, účastníku (tj. žalobci) musí být dána možnost účastnit se výslechu (§ 51 odst. 2 správního řádu), vyjádřit se k výpovědi a klást svědkovi otázky. Případné nedostatky výslechu mohou vést k tomu, že takový důkaz nebude použitelný v důsledku nezákonnosti (§ 51 odst. 1 správního řádu, první věta).
V daném případě ředitelka školy přistoupila po zahájení řízení pouze k projednání věci s žalobcem a jeho zákonným zástupcem, a to dne 23. 11. 2011. Tímto dnem došlo k zahájení řízení, neboť oznámení o zahájení řízení bylo sděleno ústním prohlášením zákonnému zástupci žalobce (§ 46 odst. 1 správního řádu). Skutečnost, že zákonný zástupce odmítl převzít písemné oznámení, nemá žádný vliv na termín zahájení řízení. Stejně tak nelze přičítat k tíži správního orgánu, že k projednání věci uvedeného dne fakticky nedošlo, neboť zákonný zástupce žalobce opustil i s žalobcem jednání. Ředitelka školy dala žalobci a jeho zákonnému zástupci možnost řádně se k věci vyjádřit, a rozhodl-li se zákonný zástupce i žalobce jednání opustit, pak nese pouze žalobce negativní následky s tím spojené. Nicméně ani uvedené jednání zákonného zástupce žalobce nezbavuje správní orgán povinnosti zjistit řádně skutkový stav, o němž není důvodných pochyb a na jehož základě lze o věci rozhodnout.
Ředitelka školy se nikterak nevypořádala s tvrzením žalobce, že se nedopustil předmětného jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Toto tvrzení přitom žalobce uvedl nejen při podání vysvětlení dne 11. 11. 2011, ale i jeho zákonný zástupce je zopakoval v písemném vyjádření ze dne 9. 12. 2011. Ředitelka školy na tato tvrzení nikterak nereagovala a bez dalšího převzala skutečnosti uvedené spolužákyní žalobce při podání jejího vysvětlení, aniž provedla po zahájení řízení řádný výslech. Navíc ředitelka školy ani neuvedla jakýkoliv důvod, proč považuje odchylující se tvrzení žalobce a jeho zákonného zástupce za nepravdivá. Opřela-li ředitelka školy rozhodnutí o vyloučení ze školy pouze o skutkové okolnosti, k nimž dospěla na základě uvedených záznamů o vysvětlení (formálně označené jako záznamy o jednání), které byly pořízeny před zahájením správního řízení, pak nemohou důvody vyloučení, které uvedla v prvostupňovém rozhodnutí obstát. Jedná se totiž o skutečnosti, které nemají oporu v podkladech obsažených ve správním spise.
Uvedenou vadu neodstranil ani žalovaný v průběhu odvolacího řízení. Při přezkumu prvostupňového rozhodnutí byl žalovaný oprávněn zjišťovat i nové skutečnosti a provádět nové důkazy. Koncentrace podle § 82 odst. 4 správního řádu se totiž neuplatňuje ve věcech uložení sankce, což je i případ rozhodování o vyloučení ze školy, obdobně jako je tomu v přestupkovém řízení (k tomu viz Vedral, J.: op.cit., a shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115). Žalovaný však toliko převzal skutkové a právní závěry, k nimž dospěla ředitelka školy v prvostupňovém rozhodnutí, aniž se zabýval otázkou, zda je skutkový stav řádně zjištěn, a navíc se ani nevypořádal s námitkami, kterými žalobce brojil proti skutkovým závěrům ředitelky školy. Žalobce totiž výslovně v odvolání uvedl, že ředitelka vycházela z výpovědi jediné svědkyně, k níž se nemohl vyjádřit, a některé skutečnosti, které uvedla, byly „pozměněny nebo přidány.“ Žalovaný na tuto námitku nikterak nereagoval, v odůvodnění napadeného rozhodnutí se omezil pouze na stručnou rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a bez dalšího převzal závěry ředitelky školy, přičemž dospěl závěru, že se žalobce dopustil porušení školního řádu v průběhu zkušební lhůty. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, a to pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 – 84, dostupný na www.nssoud.cz).
Ostatním uplatněným žalobním námitkám naopak krajský soud nepřisvědčil.
Žalobce namítal, že neměl možnost se seznámit s obsahem výpovědí dvou žáků, jejichž výslechy byly provedeny až dne 5. 1. 2012, tedy po vydání prvostupňového rozhodnutí. Je třeba zčásti souhlasit, že takový postup je nestandardní a nemá oporu ve správním řádu, podle něhož se postupuje při rozhodování o vyloučení žáka. Zákonný zástupce žalobce nebyl o těchto úkonech vyrozuměn, nebyl jim přítomen ani neměl možnost se k výpovědím žáků vyjádřit. Pokud bylo cílem ředitelky doplnit tímto způsobem další podklady pro své rozhodnutí, pak by se zjevně jednalo o nezákonný postup, neboť takovýmto způsobem nelze dodatečně doplňovat podklady pro rozhodnutí. To se ovšem nestalo, neboť ke skutečnostem, které žáci uvedli, správní orgány ve svých rozhodnutích nepřihlížely a nevzaly je za podklad svých skutkových závěrů. Nejedná se proto o vadu, která by sama o sobě mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
Žalobce dále namítal, že písemný záznam o jednání ze dne 11. 11. 2011 podepsal proto, aby potvrdil svoji účast na jednání, nikoliv proto, že by s jeho obsahem souhlasil. Soudu v prvé řadě není zřejmý účel této námitky, když skutečnosti uvedené v tomto záznamu žalobce v podstatě shodně uvedl i v žalobě, když připustil, že tisk „Studentský humor“ vytvořil již v dubnu či březnu 2011. Údaj o tom, že časopis obsahuje urážlivé výrazy na fungování školy, zjevně představuje pouze hodnotící soud ředitelky školy. Nejde tedy o to, že by se měl žalobce k tomuto hodnocení „přiznávat“. I v případě této námitky je však rozhodující, že záznam o jednání není použitelný jako důkazní prostředek a bylo by možné ho využít pouze pro účely hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce, pokud by byl znovu řádně vyslechnut. Pro posouzení věci není tedy rozhodné, co je v záznamu uvedeno, neboť nemůže tvořit základ pro jakákoliv skutková zjištění správních orgánů. Z toho důvodu není třeba ani posuzovat otázku, jaký význam má podpis žalobce, neboť zodpovězení této otázky by na závěr o nezákonnosti napadeného rozhodnutí nemohlo mít žádný vliv.
Žalobce dále označil za nesprávný závěr, že tisk „Studentský humor“ útočí na školu a její pedagogické pracovníky a jiné zaměstnance. V tomto mu však nelze přisvědčit. V textu nejsou uvedena jména pedagogických pracovníků, ani jiných zaměstnanců školy, avšak obrana, že není v textu označena konkrétní škola, je zjevně neodůvodněná a naivní. Jednak proto, že v textu je opakovaně uváděno jméno města Březnice, kde škola sídlí, a žalobce zjevně právě tuto školu navštěvoval v době, kdy tisk připravil. Nemohou tedy vzniknout jakékoliv pochyby o tom, které školy se tisk týká. I kdyby snad žalobce při vytvoření tisku psal o zcela fiktivní škole, pak v kontextu s tím, že tuto školu navštěvoval, by si každá rozumně uvažující osoba musela z textu časopisu „Studentský humor“ dovodit, že se jedná právě o tuto školou a její zaměstnance. Jde přitom o text, který útočným, hrubým a často vulgárním způsobem napadá chod školy a její zaměstnance. Obsahem tisku není pouhá kritika poměrů na škole, jak se snažil žalobce obsah listu „Studentský humor“ prezentovat. Jedná se o formu nadnesené recese a humoru, který však zjevně překračuje eticky únosné meze a přerůstá ve vulgární urážky zacílené na pedagogický sbor a zaměstnance školy. Je zde napadána důstojnost a autorita vedení školy, učitelského sboru a zaměstnanců školy, což jsou hodnoty, které by měly být zvláště v prostředí školství chráněny. Pokud žalobce dále tvrdil, že ve spise je založena jen fotokopie jeho časopisu „Studentský humor“, nikoliv jeho originál, nemění to nic na závěrech ohledně obsahu tohoto tisku. Žalobce ani nepopsal, v čem by se měl originál lišit od „šlendriánu“, který je založen ve správním spise. Nelze tedy dovodit, že by hodnocení obsahu tisku bylo nesprávné. Především ale není pravdou, že by v seznamu listin bylo uvedeno, že ve spise byl založen originál časopisu. Ve spisovém seznamu ke správnímu spisu správního orgánu prvního stupně je pod č. 4/11 uvedeno, že ve spise je založen „Záznam z jednání + časopis“. Uvedené námitky proto soud shledal nedůvodnými.
Na zákonnost rozhodnutí nemůže mít žádný vliv ani nesprávné, či spíše neúplné označení policejních orgánů a Komise k projednávání přestupků Městského úřadu Březnice v odůvodnění rozhodnutí ředitelky školy, na které poukazoval žalobce. Jedná se pouze o nesprávné označení správních orgánů, které není způsobilé ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Důvodnou není ani dílčí námitka směřující proti tomu, že žalovaný přihlédl při rozhodování o odvolání žalobce k povaze dosavadních kázeňských přestupků. Záznamy o disciplinárních prohřešcích jsou zaznamenány v přílohách, které byly žalovanému předloženy spolu s odvoláním. Zákonný zástupce žalobce měl možnost se s těmito listinami před vydáním rozhodnutí seznámit a nahlédnout do nich, což ostatně učinil i za přítomnosti žalobce, jak vyplývá ze záznamu o nahlížení ze dne 15. 2. 2012. Z hlediska hodnocení přiměřenosti uloženého kázeňského opatření, je hodnocení dosavadního chování žalobce jedním z podstatných kritérií a povinností správních orgánů. Žalovaný měl dostatek podkladů, aby si o chování žalobce učinil vlastní úvahu, a její závěry promítl do hodnocení zákonnosti prvostupňového rozhodnutí. Uvedenému postupu žalovaného proto nelze nic vytknout.
Přiléhavou není ani námitka, že tisk „Studentský humor“ je jen soukromým materiálem žalobce, který nemá se školou nic společného. To by platilo, pokud by si žalobce vytvořil tisk pro svoji potřebu a ponechal si ho pro sebe. Avšak pokud by žalobce aktivně tento tisk předával ostatním žákům anebo k tomu kohokoliv nabádal, pak se již zjevně nemohlo jednat výlučně o jeho soukromý tisk či časopis. Žalobci ostatně není vytýkáno, že časopis vytvořil, nýbrž to, že jej šířil a dával k dispozici jiným žákům. O tom, že se nejedná o soukromou tiskovinu vytvořenou jen pro potřeby žalobce, svědčí, že již na úvodní stránce časopisu je uvedeno, že „je určen pro potěchu a zábavu studentů“. I v tomto případě však platí, že dosud nebylo správními orgány řádně objasněno, zda žalobce v době poté, co mu bylo pravomocně uloženo podmíněné vyloučení, rozšiřoval tento tisk mezi studenty, či nikoliv. Proto je nezbytné, aby se žalovaný touto otázkou znovu zabýval.
Namítá-li žalobce obecně, že v odůvodnění rozhodnutí o vyloučení jsou uvedeny lži a matoucí informace, pak lze pouze zopakovat, že v důsledku pochybení správních orgánů nebyl skutkový stav dostatečně zjištěn. Bude tedy na žalovaném, aby v dalším řízení obstaral relevantní podklady a důkazy, kterými by byl skutkový stav náležitě objasněn. Teprve poté lze postavit najisto, zda skutkové okolnosti uvedené v rozhodnutích orgánů obou stupňů se zakládají na pravdě.
S ohledem na shora uvedené závěry soudu nezbylo, než zrušit napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2012, č. j. 003925/2012/KUSK, a to bez nařízení ústního jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V dalším řízení bude třeba, aby žalovaný řádně zjistil skutkový stav a objasnil, zda se žalobce skutečně dopustil jednání, v němž je spatřován disciplinární delikt vedoucí k vyloučení ze školy. Zároveň se řádně vypořádá s odvolacími námitkami vznesenými proti zjištěnému skutkovému stavu a postupu při jeho zjišťování. Za tímto účelem bude třeba doplnit dokazování, zejména výslechem tehdejší spolužačky žalobce K. P., na jejímž vysvětlení dosud správní orgány založily svá skutková zjištění, případně výslechy jiných osob, nebo provést jiné důkazy, které mohou skutkový stav dostatečně objasnit. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, náležela by mu tedy plná náhrada nákladů řízení. S ohledem na to, že byl osvobozen od soudních poplatků a byla mu ustanovena bezplatná zástupkyně z řad advokátů, mu však žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce byl usnesením krajského soudu ze dne 16. 12. 2013, č. j. 47 A 18/2013-80, osvobozen v plné výši od soudních poplatků a zároveň mu byla k ochraně jeho práv ustanovena zástupkyně z řad advokátů. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanovenou advokátkou platí v takovém případě stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s., věta první za středníkem). Soud přiznal ustanovené zástupkyni celkem částku 10.200,- Kč, kterou tvoří odměna ve výši 9.300,-Kč za zastupování za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení vč. nahlížení do spisu, písemné podání ze dne 4. 2. 2014, kasační stížnost) podle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) a náhrada hotových výdajů ve výši 900,- Kč za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupkyně žalobce uvedla, že není plátcem daně z přidané hodnoty, náhrada za tuto daň jí proto nenáleží. Uvedená částka bude zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze, dne 22. března 2016.
JUDr. Věra Šimůnková
předsedkyně senátu