[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: S. T., nar., zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schr. 21, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci žádosti žalobkyně ze dne 18.2.2013 o vydání povolení k trvalému pobytu,
t a k t o :
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že řízení o její žádosti o povolení k trvalému pobytu ze dne 18.2.2013 doposud nebylo ukončeno rozhodnutím, ačkoliv již uplynula lhůta stanovená k rozhodnutí v § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Uvádí, že je žadatelkou o povolení k trvalému pobytu a její žádost byla rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 9. 2014 zamítnuta. Následně žalobkyně podala proti předmětnému rozhodnutí odvolání, k němuž Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 30. 4. 2015 zrušila rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátila k novému projednání. Žalovaný doposud o žádosti nerozhodl, ačkoliv žalobkyně podala dne 26. 8. 2015 návrh na provedení opatření proti nečinnosti a k tomuto návrhu Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců přikázala žalovanému vydat rozhodnutí do 30 dnů od doručení tohoto opatření. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak neučinil, má žalobkyně za to, že je ve věci nečinný a žalobkyně zároveň bezvýsledně vyčerpala prostředky, které stanoví procesní předpis - § 80 zákona č. 500/2004 Sb., k ochraně proti nečinnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě popírá oprávněnost podané žaloby s tím, že není nečinný, neboť koná úkony pro vydání rozhodnutí. Uvádí, že žalobkyně podala předmětnou žádost dle ustanovení § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců jako rodinný příslušník občana Evropské unie. Proto správní orgán zodpovědně, v přiměřených lhůtách pro účely řízení zjišťuje, zda žalobkyně splňuje podmínky, které stanoví zákon k udělení trvalého pobytu nebo zda existují důvodné pochybnosti o důvodu této žádosti. Poukazuje na to, že původní rozhodnutí o žádosti žalobkyně bylo zrušeno Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců a věc byla vrácena k novému projednání s tím, že v řízení nebylo na jisto prokázáno, že by žalobkyně účelově uzavřela manželství s občanem Evropské unie. K tomuto žalovaný sděluje, že provedl konkrétní šetření a dokazování, a to úkony ze dne 2. 9. 2015 a 23. 10. 2015, jimiž zjišťoval, zda se žalobkyně zdržuje na uváděné adrese se svým manželem, a pro ty účely předvolal žalobkyni k výslechu na den 8. 12. 2015, neboť z odpovědi Krajského ředitelství Policie České republiky ze dne 18. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně sice se svými dětmi pobývá na uváděné adrese, ovšem nebyl získán kladný poznatek o společném pobytu s manželem M. P. Protože žalovaný z těchto důvodů předvolal žalobkyni k výslechu, nelze dojít k závěru, že postup žalovaného lze považovat za nečinnost, ale jde o postup odpovídající složitosti případu a snaze žalovaného zodpovědně rozhodnout o žádosti.
Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Při jednání před soudem zástupce žalobkyně zopakoval, že první úkon po zrušení původního rozhodnutí žalovaného byl učiněn až v září 2015, tj.po 5 měsících. Pokud správní orgán argumentuje, že dne 23. 10. 2015 došlo k předvolání žalobkyně k výslechu, tak tento výslech se neuskutečnil, neboť právnímu zástupci žalobkyně došlo vyrozumění o tom, že správní orgán netrval na tomto výslechu. Žalobkyně má za prokázané, že se žalovaný opravdu dopouští nedůvodných průtahů v řízení ohledně pobytového statusu, což má dopad na psychický stav žadatelky z hlediska nejistoty o její pobytové situaci v České republice.
Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal tvrzení žalobkyně o nečinnosti žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 81 s.ř.s.).
Žaloba je důvodná.
Podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k trvalému pobytu podle § 69, je-li žádost podaná na území, povolení k přechodnému pobytu a povolení k trvalému pobytu podle § 87g a 87h.
Citované zákonné ustanovení stanoví povinnost ministerstva rozhodovat ve věci povolení k trvalému pobytu na území České republiky ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta platí pro řízení o žádosti po dobu řízení až do rozhodnutí ve věci samé. Smyslem stanovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu v zákonném předpise je vymezení časově odpovídající lhůty pro činnost správního orgánu a stanovení okamžiku, do kterého může účastník řízení legitimně očekávat vydání meritorního rozhodnutí. Žalovaný v této lhůtě nerozhodl a ze spisu je zřejmé, že tak neučinil ani po vydání opatření proti nečinnosti, jímž bylo žalovanému uloženo, aby rozhodl o předmětné žádosti do 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti. Opatření proti nečinnosti bylo vydáno dne 26.8.2015, ve správním spise není vyznačeno datum jeho doručení, žalobkyni však bylo opatření doručeno, neboť uvádí, že ke dni podání žaloby lhůta k vydání rozhodnutí dle opatření uplynula, toto opatření připojuje k žalobě a žalovaný tuto skutečnost nezpochybňuje.
Od uvedené doby žalovaný provedl úkony směřující k došetření pobytové situace žalobkyně. Dne 2.9.2015 požádal orgán Policie ČR o pobytovou kontrolu, dne 21.9. 2015 obdržel zprávu o prověření informací v místě hlášeného pobytu žalobkyně od Krajského ředitelství Policie ČR a dne 23.10.2015 předvolal žalobkyni k výslechu na 8.12.2015. O dalších úkonech žalovaného nejsou ve správním spise záznamy, žalovaný nedoložil soudu další průběh řízení, případně skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí a při ústním jednání před soudem soud z výpovědi zástupce žalobkyně zjistil, že žalovaný od výslechu žalobkyně upustil a řízení není dosud ukončeno.
Na základě uvedených skutečností Městský soud v Praze shledal žalobu důvodnou, neboť od podání žádosti žalobkyně uplynula doba stanovená zákonem pro vydání rozhodnutí a od vydání opatření proti nečinnosti také uplynula značná doba, přičemž obsah správního spisu a stav řízení spisu nezobrazuje žádný podstatný posun v rozhodování žalovaného.
Městský soud v Praze proto dle § 81 odst. 2 s.ř.s. žalovanému uložil, aby vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, tedy v přiměřené lhůtě, která není delší, než lhůta stanovená zákonem o pobytu cizinců na území České republiky.
Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s § 60 odst. 1 větou první s.ř.s. žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech právního zastoupení.
Žalobkyně byla v řízení před soudem zastoupena advokátem, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení za toto zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Tato vyhláška stanoví tarifní hodnoty a sazby mimosmluvních odměn; výše tarifní hodnoty a od ní se odvíjející sazba odměny přitom vyjadřuje obtížnost poskytnuté odborné právní služby, za kterou se odměna poskytuje. V daném případě má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby, a to za 1) přípravu a převzetí zastoupení, 2) sepis žaloby a 3) účast při jednání před soudem. Advokát, který podal jménem žalobkyně žalobu na ochranu proti nečinnosti, nicméně zastupoval žalobkyni již ve správním řízení. Při prvním úkonu právní služby ve vztahu k soudu, tedy při přípravě a převzetí zastoupení, tak byl s danou problematikou obeznámen a byl mu znám postup správního orgánu ve věci i obsah spisu. Obsah žaloby ve své podstatě vychází z návrhu opatření proti nečinnosti, který advokát žalobkyně učinil vůči nadřízenému orgánu žalovaného. Podkladem pro druhý úkon právní služby, tj. zpracování žaloby, tak byl jiný, již dříve učiněný a obsahově obdobný úkon téhož zástupce. Při třetím úkonu, při jednání před soudem zástupce žalobkyně jen stvrdil stav nečinnosti a nedokončeného řízení před správním orgánem.
Samotná skutečnost, že stejný zástupce zastupoval žalobkyni již ve správním řízení sice nemůže vést k závěru o tom, že žalobkyni z tohoto důvodu nenáleží žádné náklady řízení za úkon právní služby „převzetí a příprava zastoupení“. Městský soud má však za to, že všechny skutečnosti týkající se zastupování žalobkyně v soudním řízení, které byly popsány výše, je třeba v jejich souhrnu považovat za důvody zvláštního zřetele hodné podle ust. § 60 odst. 7 s.ř.s., které opravňují soud rozhodnout o tom, že účastníkovi řízení se náhrada nákladů řízení zčásti nepřiznává. K tomuto hodnocení přispívá i skutečnost, že žaloba v této věci je standardní žalobou, kterou zástupce žalobkyně podává i v jiných věcech (u zdejšího soudu tak dosud podal více jak 100 žalob proti nečinnosti Ministerstva vnitra či Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců) a jde o typové úkony.
Soud proto rozhodl tak, že žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení pouze zčásti, a to ve výši 50 % částky mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby, která by mu jinak náležela. Žalobkyně by měla právo na náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby po
3 100 Kč, celkem tedy 9 300 Kč; 50 % z této částky pak činí 4 650 Kč. Dále žalobci přísluší náhrada hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 1 165,50 Kč. Žalobkyně má dále právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 715,50 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Praze dne 12. února 2016 JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková