č.j. 61Az 6/2015-19
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: T.T., státní příslušnost Ukrajina, t.č. PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov – Dolní Suchá, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.9.2015 č.j. OAM-747/ZA-ZA05-ZA15-2015, ve věci udělení mezinárodní ochrany,
t a k t o :
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ze dne 29.9.2015 č.j. OAM-747/ZA-ZA05-ZA15-2015 žalované Ministerstvo vnitra ČR zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni podle ust. § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb. zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. b) téhož zákona. Tímtéž rozhodnutím žalovaný určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobkyně podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 je Španělské království.
Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, ve které žalovanému vytýkala porušení správního řádu a to ust. § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 50 odst. 4, § 52 a § 4 odst. 2. Současně žalovanému vytýkala porušení čl. 5 Dublinského nařízení, neboť s ní žalovaný neprovedl osobní pohovor. Poukázala v této souvislosti na odst. 2 uvedeného článku upravujícího možnost upuštění od osobního pohovoru. K tomu dodala, že pokud by žalovaný s ní provedl řádně pohovor, zjistil by, že její manžel má v České republice nevlastní sestru I. J., nar. X, která zde žije téměř 10 let na základě povolení k trvalému pobytu a je schopna jim poskytnout potřebnou podporu. Žalobkyně dodala, že pochází z Doněcké oblasti Ukrajiny, kde v současné době probíhá válečný konflikt a na to, že měla v zemi původu potíže kvůli svým politickým názorům.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.
Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29.9.2015 č.j. OAM-747/ZA-ZA05-ZA15-2015 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vycházel přitom z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s).
Z hlediska skutkových zjištění vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 2.9.2015. V žádosti sepsané formou pohovoru uvedla, že Ukrajinu opustila dne 10.8.2015, velice se tam bála, neboť je pronásledovali a chtěli je zabít. Osočovali je, že pomáhají ukrajinské armádě, namísto toho, aby vojáky zabíjeli. Nejdříve jim jen nadávali, poté začali vyhrožovat. Manželovi psali na plot sprostá slova, že je fašista a v květnu jej zbili. Výhrůžky se týkaly nejdříve jejího muže, avšak poté, kdy uzavřeli sňatek, vyhrožovali i jí a její rodině. Na Ukrajině je válka, nic tam normálně nefunguje, stále se střílí. Z cestovního pasu žalobkyně č. X krajský soud zjistil, že jí bylo uděleno schengenské vízum č. X vydané Španělským královstvím dne 13.7.2015 v Kyjevě s platností ode dne 19.7.2015 do dne 1.9.2015 s počtem 30 dnů pobytu a vícenásobným vstupem. Správní spis obsahuje vlastnoručně psané prohlášení žalobkyně, ve které žádá o azyl v ČR, protože v jejich zemi jim hrozí smrt. Není tam možnost normálně žít, učit se, pracovat a mít děti. Neexistuje možnost, aby žili v jiné části Ukrajiny. S manželem chtěli odjet na Zakarpatii, ale tam řekli, ať přijedou, ale jen v rakvi. Ti, co jim vyhrožují, řekli, že si je najdou na celé Ukrajině. Chtěla by zůstat v České republice, protože manžel tady má sestru, která jim pomůže. Žalobkyně by zde chtěla studovat, pracovat a mít děti, velmi se bojí jet zpět. Součástí správního spisu je vyplněný formulář žádosti ze dne 14.9.2015 určené Španělskému království o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně a odpověď španělského úřadu ze dne 24.9.2015, že Španělské království uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu. Na to žalovaný dne 29.9.2015 vydal žalobou napadené rozhodnutí.
Žalobkyně ve své žalobě především poukázala na to, že žalovaný porušil shora uvedená ustanovení správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb. v platném znění). Tato údajná porušení však v žalobě vylíčila ve zcela nekonkrétní a toliko všeobecné podobě, že tento žalobní bod krajský soud nemohl blíže přezkoumávat. Navíc, jak bude uvedeno dále, z obsahu správního spisu žádná porušení profesních pravidel nevyplývají. Jediným přezkoumatelným žalobním bodem bylo to, že žalovaný v rozporu s čl. 5 Dublinského nařízení neprovedl s žalobkyní osobní pohovor a že pokud by žalovaný tento pohovor řádně s žalobkyní realizoval, zjistil by, že má její manžel v České republice nevlastní sestru, zde žijící téměř 10 let na základě povolení k trvalému pobytu, která je jim ochotna a schopna poskytnout potřebnou podporu. Další žalobní námitkou bylo to, že v zemi žalobkyně probíhá válečný konflikt a že tam měla žalobkyně potíže kvůli svým politickým názorům. Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 za účelem usnadnění určování příslušného členského státu, uskuteční členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu podle tohoto nařízení, osobní pohovor s žadatelem. Pohovor musí žadateli rovněž umožnit, aby správně pochopil informace, které mu byly poskytnuty v souvislosti s čl. 4. Podle odst. 2 téhož ustanovení od osobního pohovoru lze upustit, pokud žadatel uprchl nebo žadatel po obdržení informací uvedených v čl. 4 již poskytl informace důležité k určení příslušného členského státu jiným způsobem. Z citovaného ustanovení je nutno především dovodit, že žalobkyní namítaný pohovor sleduje jediný účel a tím je určení příslušného členského státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Jak vyplynulo ze správního spisu, otázku příslušnosti Španělského království k posouzení žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, měl žalovaný bezpochyby vyřešenou předložením cestovního pasu žalobkyně, z něhož bylo zjištěno udělení schengenského víza touto členskou zemí EU. Udělení tohoto víza potvrdila žalobkyně i v pohovoru realizovaném dne 2.9.2015, v němž na otázku, kdy, kde a jakým způsobem vstoupila na území členských států Evropské unie, odpověděla, „že automobilem přes Polsko na španělské vízum 11.8.2015“. K uvedenému nutno poznamenat, že účelem tohoto pohovoru je toliko vyřešení otázky příslušnosti členského státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a nikoliv zjišťování skutečností k samotnému posouzení této žádosti.
Se zřetelem ke shora uvedenému krajský soud proto žalobu žalobkyně jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.
Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v tomto řízení úspěch neměla a žalovanému v souvislosti s tímto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení.
Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
V Ostravě dne 19. ledna 2016
JUDr. Petr Indráček
samosoudce