22 Af 28/2013 – 39
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce J. Č., zastoupeného JB s.r.o., se sídlem Barvy 600/6, Brno, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 31, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 10.12.2012 č.j. 5174/12-1302-804941, ve věci náhrady za neuplatnění daně,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě (jehož působnost přešla s účinností od 1.1.2013 na Odvolací finanční ředitelství – dále jen žalovaný), jímž bylo způsobem uvedeným ve výroku změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Kopřivnici (dále jen správce daně) ze dne 23.4.2012 č.j. 73758/12/376920803630, jímž byla žalobci stanovena náhrada za neuplatnění daně při nesplnění povinnosti registrovat se k dani z přidané hodnoty (dále také náhrada).
Žalobce namítl v žalobě, že 1) nebyla správně zjištěna výše žalobcových příjmů za rok 2007, nebylo prokázáno překročení obratu a tím nebyly splněny podmínky pro nutnost registrace k DPH. Dále namítl, že 2) důkazní břemeno v řízení o náhradě bylo na správci daně, nikoli na žalobci. Žalobce v řízení rozporoval částky od BK BASKETBALL BRNO s.r.o., navrhoval výslech osob jednajících za BK, ale správce jeho návrhu nevyhověl. Žalobce také tvrdil, že podpisy na některých listinách nejsou jeho, na to správce nedbal. Žalobce dále v žalobě vyjádřil výhrady ke způsobu, jakým žalovaný hodnotil skutečnost, že tentýž zástupce zastupoval v daňovém řízení žalobce i BK BASKETBALL BRNO s.r.o.
Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci z napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Z obsahu správních spisů soud zjistil, že u žalobce proběhla daňová kontrola na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 a roku 2009, byly vydány dodatečné platební výměry, proti nimž žalobce nepodal opravný prostředek. Jedním z výsledků daňové kontroly bylo zjištění, že žalobcovy příjmy v roce 2007 překročily hranici 1.000.000,- Kč. Žalobce působil jako hráč basketbalu, jeho příjmy byly z této činnosti, při daňové kontrole sám uvedl, že do příjmů nezahrnul nepeněžitá plnění. Jako plátce daně z přidané hodnoty byl žalobce registrován až od 1.11.2010.
Podle § 6 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., v příslušném znění (dále jen ZDPH), osoba povinná k dani, která má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1.000.000,- Kč, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 94).
Podle § 95 odst. 1 ZDPH, osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, jejíž obrat překročil částku uvedenou v § 6, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit.
Podle § 98 odst. 1 ZDPH, nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1, je povinna uhradit správci daně částku ve výši 10 % z celkových příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění jako náhradu za zdanitelná plnění, která uskutečnila bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na základě rozhodnutí správce daně.
Pokud jde o žalobní námitku 1), tu soud neshledal důvodnou, neboť rozhodný předpoklad pro registraci plátce DPH a potažmo pro stanovení náhrady při nesplnění povinnosti registrace je v tomto případě prokázán výsledkem daňové kontroly za rok 2007, uzavřené pravomocným rozhodnutím správce daně. S ohledem na charakter žalobcových příjmů není sporu o tom, že by snad některé jeho příjmy nebyly zároveň zdanitelnými plněními ve smyslu ZDPH. Správce daně tedy postupoval správně, když při zkoumání předpokladů pro stanovení náhrady vycházel ze závěrů zjištěných při daňové kontrole, které nebylo nutno nijak revidovat.
Charakterem ustanovení § 98 ZDPH se zabýval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 12.8.2010 č.j. 1 Afs 59/2010-49, v němž jednoznačně uzavřel, že náhrada podle § 98 ZDPH při neregistraci k DPH je sankčním ustanovením. S ohledem na § 92 odst. 5 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., v příslušném znění (dále jen daňový řád) spočívá důkazní břemeno v případě stanovení náhrady na správci daně, jak správně poukazuje žalobce.
Z obsahu správních spisů soud zjistil, že náhrada byla žalobci stanovena za období od 1.5.2009 do 31.10.2010. Při zjištění žalobcových příjmů v roce 2009 vycházel správce daně z údajů dle daňové kontroly. Pokud jde o příjmy v roce 2010, správce daně měl k dispozici výpisy z žalobcova bankovního účtu, seznam příjmů a žalobcovo vysvětlení k nim (vše zaslal žalobce správci daně). Na žádost žalobcova zástupce zaslal správce daně žalobci tabulku se seznamem příjmů pro stanovení náhrady, s tím, že pokud se podle žalobce některé plnění uskutečnilo jindy, nechť to žalobce prokáže. Žalobce v odpovědi nezpochybnil žádný z údajů, pouze uvedl, že není schopen prokázat listinami, kdy se jednotlivá plnění uskutečnila, a navrhl výslech osob jednajících za BK BASKETBALL BRNO s.r.o. Správce daně v rozhodnutí o náhradě uvedl v tabulce příjmy, z nichž vycházel, tyto údaje se shodují s původní tabulkou (s výjimkou 4 částek, které se týkaly příjmů od BK Pardubice, zde správce daně použil informace, jak mu byly poskytnuty zmíněným klubem). V odvolání žalobce uvedl, že nikdy netvrdil, že uskutečnil ona zdanitelná plnění. Dále tvrdil, že mimořádné odměny, které byly započítány, nebyly hráčem (tj. žalobcem) řádně odsouhlaseny. Napadené rozhodnutí uvádí v odůvodnění, že za rok 2010 vycházel správce daně z výpisů z bankovního účtu a seznamu příjmů od žalobce. Všechny příjmy se týkaly hráčské činnosti, datum uskutečnění plnění bylo vždy nejpozději posledním dnem zdaňovacího období (s ohledem na opakovanost plnění). Odvolací orgán uvedl, že je s podivem, že žalobce navrhoval výslech svědků ohledně příjmů od BK Brno, když tento subjekt – zastoupen stejným zástupcem jako žalobce – doložil v odpovědi na výzvu ze dne 22.10.2010, že nepeněžitá plnění byla žalobcem přijata.
Nejprve je třeba zdůraznit, že žalobní námitka 2) – ostatně jako celá žaloba – je dílem velmi obecná a dílem matoucí, neboť směšuje jak řízení o daňové kontrole, tak řízení o náhradě. Vzhledem k tomu, že údaje za rok 2009 jsou uzavřeny na základě pravomocných výsledků daňové kontroly, soustředil se soud na to, jak byly zjištěny podklady pro příjmy za rozhodnou část roku 2010. Správce daně vycházel z podkladů předložených samotným žalobcem (výpisy z bankovního účtu, seznam příjmů, vysvětlení), a pokud po žalobci žádal „prokázání“ nějaké skutečnosti, pak se to týkalo pouze případného dopřesnění data uskutečnění plnění – pokud by se snad lišilo od dosud předložených dokladů. Žalobce nesdělil, že by se podle něj některé plnění z těch, která sám předložil správci daně, neuskutečnilo, či že by se uskutečnilo jindy. Sdělil pouze, že nemá listinné doklady, kterými by informace dále potvrdil. A že by je mohly potvrdit osoby z BK. Podle názoru soudu správce daně unesl v tomto případě své důkazní břemeno, vycházel z podkladů přímo od žalobce, a tyto shledal dostatečnými, stejně jako je nyní shledává i soud. Za situace, kdy žalobce netvrdil nic jiného, než bylo uvedeno v jeho dokladech, považuje soud za nadbytečné doplňovat dokazování výslechem svědků z BK Brno. Podle obsahu spisů není pravda, že by žalobce v řízení o náhradě rozporoval částky přijaté od BK Brno. Podle obsahu spisů není pravda, že by žalobce v řízení o náhradě namítal něco ke svým podpisům na listinách. Soud může mít výhrady k některým formulacím v odůvodnění napadeného rozhodnutí (stejný zástupce žalobce a BK Brno), avšak z hlediska přezkoumávané věci to není podstatné : odpověď na výzvu ze dne 22.10.2010 se týkala roku 2009, uzavřeného daňovou kontrolou, a pro výslech svědků za BK Brno ohledně roku 2010 nebyl důvod (viz výše). Podle názoru soudu tedy napadené rozhodnutí po přezkumu z hlediska žalobních bodů obstojí.
Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
V Ostravě dne 14. dubna 2016
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu