46 A 24/2016 - 20
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., ve věci žalobce V. S., bytem x, zastoupeného JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem Vysoká 92, 269 01 Rakovník, proti žalovanému Městskému úřadu Rakovník, se sídlem Husovo nám. 27, 269 18 Rakovník, o žalobě na určení nezákonnosti zásahu žalovaného,
takto:
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 3. 2016, domáhá určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který spatřuje v zahájení a provedení kontroly žalovaným jako vodoprávním úřadem dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“). Kontrola byla zahájena z moci úřední, oznámení o zahájení kontroly bylo žalobci doručeno dne 1. 7. 2015. Ukončena byla podle žalobce dne 18. 1. 2016, kdy mu bylo doručeno „Vyřízení námitek proti kontrolnímu zjištění“. Žalobce namítal nedostatek věcné příslušnosti žalovaného k provedení kontroly, neboť není jisté, zda se na pozemku žalobce nachází vodní dílo. Dále žalobce namítal procesní pochybení žalovaného při provádění kontroly.
Nejprve se soud zabýval včasností žaloby, která je dle názoru žalobce dána, neboť subjektivní lhůta pro její podání počíná běžet doručením úkonu žalovaného o vyřízení námitek proti protokolu o kontrole.
Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení nelze zmeškání lhůty prominout.
Z předloženého správního spisu soud zjistil, že oznámením ze dne 1. 7. 2015 žalovaný zahájil kontrolu, zaměřenou na plnění povinností dle § 59 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z kontrolovaných byl i žalobce. Toto oznámení mu bylo doručeno dnem 3. 7. 2015 (dle tvrzení žalobce k tomuto doručení došlo již 1. 7. 2015). Kontrola byla ukončena protokolem ze dne 26. 11. 2015, v němž byly shrnuty kontrolní zjištění. Protokol byl žalobci doručen dne 7. 12. 2015. Proti tomuto protokolu žalobce podal námitky, jež byly úkonem žalovaného ze dne 13. 1. 2016 vyřízeny, což bylo žalobci sděleno dne 18. 1. 2016.
Soud se s názorem žalobce o zachování lhůty k podání žaloby neztotožňuje. Žalobce nezákonný zásah spatřuje v samotném zahájení a následném provedení kontroly žalovaným, přičemž vyčerpání právních prostředků k ochraně nebo nápravě (jak jej předpokládá § 85 s. ř. s.) spatřuje právě ve vyřízení námitek žalobce žalovaným, což je podle něj také skutečnost rozhodná pro počátek běhu lhůty k podání žaloby. V tom se však žalobce mýlí, neboť dle § 13 odst. 1 kontrolního řádu může kontrolovaná osoba podat námitky proti kontrolnímu zjištění, které dle 12 odst. 1 písm. h) obsahují zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí. Tyto námitky tedy nejsou prostředkem k ochraně proti zákonnosti samotné kontroly, nýbrž proti skutkovým zjištěním, které správní orgán během kontroly učinil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 98/2015-32, dostupný na www.nssoud.cz). Proti úkonům v průběhu kontroly zákon o kontrole žádné prostředky ochrany či nápravy neposkytuje a žalobce tak měl už v okamžiku, kdy se o zahájení kontroly dozvěděl, popř. po provedení úkonu žalovaného, v němž nezákonný zásah spatřoval, možnost domáhat se ochrany před nezákonným zásahem správní žalobou, což však neučinil.
O úkonech kontrolujícího subjektu v průběhu kontroly, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost, se žalobce mohl nejpozději dozvědět z protokolu o výsledku kontroly, který mu byl doručen dne 7. 12. 2015. Subjektivní žalobní lhůta dvou měsíců tak uplynula nejpozději dnem 7. 2. 2016. Žaloba však byla podána až později, je proto opožděná.
Není tak pochyb, že žalobu je třeba odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., což soud učinil prvním výrokem tohoto usnesení. V druhém výroku bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a to v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 20. května 2016
Olga Stránská, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Vlasáková