57A 71/2015-50
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: statutární město Plzeň, nám. Republiky 1/1, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2015, č.j. 6341/1.30/14-3,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
I. Napadené rozhodnutí
Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2015 č. j. 5341/1.30/14-3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 13. 10. 2014 č. j. 14951/5.30/14, kterým byl žalobce ustanoven dle ust. § 32 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“) opatrovníkem v řízení o správním deliktu vedeném proti J.B., nar. … a to z důvodu, že se účastníkovi nedaří prokazatelně doručovat podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu.
II. Žaloba
Žalobce v žalobě uvedl následující skutečnosti. Žalobce tvrdil, že žalovaný v napadeném rozhodnutí částečně doplňuje chybějící argumentaci v odůvodnění správního orgánu I. stupně týkající se vhodnosti ustanovení opatrovníka právě žalobce, když např. uvádí, že provozování podnikatelské činnosti na území obce vytváří úzké vazby mezi podnikatelem a obcí, v níž podniká. Žalovaný však již neuvádí, jaké konkrétní vazby má žalovaný na mysli, zda takové vazby skutečně existují a rovněž neuvádí ani to, jakým způsobem by tyto vazby mohly zakládat vhodnost ustanovení obce opatrovníkem účastníka správního řízení.
Závěr žalovaného, že žalobce je tzv. jinou osobou vhodnou ve smyslu ust. § 32 odst. 4 správního řádu, jelikož je mezi ním a účastníkem řízení vztah založený existencí trvalého pobytu a sídla účastníka řízení na území města Plzně, je nesprávný. Trvalý pobyt často nekoresponduje s jejím pobytem skutečným a je tak pouze pobytem formálním. Taková vazba osoby na obec je tedy spíše teoretická a nelze v ní v žádném případě dovodit její faktický vztah k obci a tím pádem ani vhodnost žalobce k výkonu opatrovnictví.
Žalobce je toho názoru, že obec je povinna pečovat o občany obce jako celku, tj. vždy se musí jednat o veřejnoprávní zájem. Hájení práv (byť jen třeba procesních) účastníka správního řízení nemůže být nikdy považováno za veřejný zájem, neboť se z logiky věci jedná čistě o osobní zájem tohoto účastníka, který v konkrétním případě, navíc o řízení vedeném vůči své osobě, prokazatelně věděl. Navíc by při takto účelovém pohledu na věc mohlo být za veřejný zájem označeno prakticky úplně cokoli.
Žalobce dále namítal, že žalovaný nechal téměř bez povšimnutí argument žalobce uvedený v odvolání o nevhodnosti jeho výběru opatrovníkem účastníka řízení v situaci, kdy účastník řízení je zcela prokazatelně jeho dlužníkem. S vypořádáním této námitky se žalovaný příliš nezabýval, když pouze konstatoval, že tento důvod nelze považovat za vážný, aniž by uvedl důvod, proč se tak domnívá a jakými úvahami se při hodnocení této odvolací námitky řídil.
Žalobce rovněž namítal, že ani správní orgán I. stupně ani žalovaný správní orgán, se nepokusily ustanovit opatrovníkem účastníkovi řízení některou z osob jemu blízkých. Správní orgány se touto možností vůbec nezabývaly a bez dalšího ustanovily opatrovníkem obec (žalobce). Za nedostatek považuje žalobce i argumentaci založenou na úvahách o hájení práv opatrovance, neboť v situaci, kdy účelem ustanovení opatrovníka je prakticky výhradně doručení rozhodnutí, nemůže být o jakémkoli řádném hájení práv účastníka řízení řeč.
Žalobce má za to, že jeho ustanovením opatrovníkem účastníkovi řízení nejsou v daném případě hájeny zájmy a práva opatrovance, nýbrž spíše zájem správních orgánů obou stupňů na rychlém vyřízení věci. Žalobce navrhl, aby bylo napadeného rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
Žalovaný navrhl, aby soud rozsudkem žalobu zamítl. Žalovaný před samotným ustanovením žalobce jako opatrovníka dle ust. § 32 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 32 odst. 4 správního řádu vyčerpal všechny možnosti doručování. Podle správního řádu není souhlas opatrovníka s ustanovením do funkce podmínkou takového ustanovení. Žalovaný je toho, názoru, že s žalobcem, jakožto opatrovníkem, bylo zacházeno stejně jako s každou jinou osobou. Žalovanému se nepodařilo zjistit osobu blízkou panu J.B., a proto z důvodu existence trvalého pobytu i sídla účastníka řízení na území města Plzně ustanovil právě žalobce. Podle žalovaného nebyly v řízení prokázány závažné důvody, pro které by žalobce nemohl činnost opatrovníka vykonávat. Skutečnost, že má účastník řízení pohledávku cca ve výši 1.200,- Kč, není závažný důvod, pro který by nemohl být žalobce opatrovníkem. Co se týče možného střetu zájmů při zastoupení, žalovaný uvedl, že žalobce disponuje administrativním aparátem pro zajištění zastoupení. Úkony v řízení činí právnická osoba prostřednictvím konkrétní fyzické osoby. Vyloučení a priori všech zaměstnanců úřadu z důvodu existence pohledávek, nepovažuje žalovaný za důvodné. I kdyby žalovaný připustil, že u žalobce nejsou v současné době zaměstnanci, kteří by mohli vykonávat činnost opatrovníka objektivně, pak je na žalobci, aby např. využil možnost nechat se zastoupit, když správní řád tuto možnost nevylučuje. Žalovaný odmítá názor, že účelem ustanovení opatrovníka bylo výhradně doručení rozhodnutí. Žalovaný má za to, že žalobce mohl hájit práva účastníka správního řízení podání opravného prostředku proti příkazu, který byl ve správním řízení vydán, popř. dále hájit jeho práva v pokračujícím řízení. Žalobce je vhodným opatrovníkem i z toho důvodu, že zná místní poměry a může získávat informace od dalších orgánů státní správy.
IV. Posouzení věci krajským soudem
Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).
Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými bylo rozhodnutí správního orgánu řádně a včas napadeno (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).
Dle ust. § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu platí že, správní orgán ustanoví opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat.
Dle ust. § 32 odst. 4 správního řádu opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Tato osoba je povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody. Účastníku, který v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat projevil vůli, aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem, ustanoví správní orgán opatrovníkem s jejím souhlasem osobu označenou za opatrovníka v předběžném prohlášení. Opatrovníkem nelze ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za to, že má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy opatrovance.
Krajský soud shledal žalobu důvodnou.
Při posuzování důvodnosti žaloby vycházel krajský soud z následujících nesporných skutečností vyplývajících z obsahu správního spisu. Správnímu orgánu I. stupně se nedařilo účastníkovi správního řízení, panu J.B., doručit příkaz, kterým byla účastníkovi řízení uložena pokuta za spáchání správního deliktu. Ze správního spisu vyplývá, že příkaz byl doručován panu B. doporučeně do vlastních rukou na adresu sídla účastníka řízení a poté, co bylo provozovatelem poštovních služeb sděleno, že adresát je na uvedené adrese neznámý, byl příkaz zaslán na adresu bydliště účastníka řízení. Provozovatelem poštovních služeb bylo však správnímu orgánu I. stupně opětovně sděleno, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Správní orgán následně přistoupil k doručování prostřednictvím Policie České republiky, která se pokoušela písemnost doručit na adresu trvalého bydliště účastníka řízení, avšak tento pokus byl rovněž neúspěšný. Policie České republiky podala správnímu orgánu I. stupně dne 17. 9. 2014, ve které bylo mimo jiné uvedeno, že v neveřejné databázi Policie České republiky byl na pana B. zjištěn telefonní kontakt, na který se ho snažili opakovaně kontaktovat, avšak toto číslo je trvale nedostupné. Dále bylo správnímu orgánu Policií České republiky sděleno, že by si měl účastník řízení, dle neveřejné databáze Policie České republiky, svou poštu přebírat na pobočce České pošty na adrese Habrmannova 2, 326 00 Plzeň. Správní orgán I. stupně následně vydal dne 2. 10. 2014 usnesení č. j. 14951/5.30/14, kterým ustanovil panu J.B. v souladu s ust. § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu opatrovníka město Plzeň jako tzv. jinou vhodnou osobu dle ust. § 32 odst. 4 správního řádu. Žalobce podal dne 23. 10. 2014 proti shora uvedenému usnesení odvolání, ve kterém se domáhal, aby toto usnesení bylo zrušeno, a to především z toho důvodu, že žalobce není tzv. jinou vhodnou osobou ve smyslu ust. § 32 odst. 4 správního řádu. O odvolání rozhodl žalovaný dne 25. 2. 2015, když odvolání žalobce zamítl a napadené usnesení potvrdil.
Krajský soud považuje za důvodnou námitku žalobce, že se správní orgány nepokusily ustanovit opatrovníkem některou z účastníkových osob blízkých. Správní orgány na danou věc aplikovaly shora citované ust. § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, když měly za to, že se účastníkovi řízení, panu B., nedaří prokazatelně doručovat. Krajský soud je toho názoru, že v daném případě není pro ustanovení opatrovníka ve smyslu ust. § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu splněna podmínka, kterou toto ustanovení vyžaduje, a totiž, že se prokazatelně nedaří účastníkovi řízení doručovat. Správní orgán I. stupně se sice pokoušel účastníkovi doručovat jak na místo bydliště, tak na sídlo uvedené v živnostenském rejstříku, a rovněž za účelem doručení písemnosti požádal o součinnost i Policii České republiky, avšak k doručení písemnosti resp. ke zjištění místa jeho pobytu nevyužil žádných dalších dostupných možností. Správní orgán I. stupně se ani nepokusil písemnost účastníkovi řízení doručit na adresu Habrmannova 2, 326 00 Plzeň, kterou mu sdělila Policie České republiky jakožto adresu, na které je určitá možnost, že si účastník řízení písemnost vyzvedne. Správní orgány se spokojily s informací Policie České republiky, že se nepodařilo zjistit současný výskyt účastníka řízení, aniž by samy po bydlišti účastníka řízení pátraly či se pokusily dohledat jinou vhodnou osobu ve smyslu ust. § 32 odst. 4 správního řádu. Ze správního spisu rovněž není ani patrné, že by správní orgán využil svých možností a za účelem zjištění bydliště účastníka provedl dotaz na např. na Centrální evidenci obyvatel vedené dle zákona č. 133/2000 Sb. či na Evidenci vězněných osob vedené ve smyslu zákona č. 555/1992 Sb. Žalovaný se ani nepokusil dohledat účastníkovy osoby blízké, které by mohl ve smyslu ust. § 32 odst. 4 správního řádu ustanovit opatrovníkem, jakožto osoby pro daný případ vhodnější, namísto osoby žalobce. Krajský soud má za to, že správní orgány nesplnily povinnost zjistit pobyt účastníka řízení a rovněž nesplnily povinnost určit okruh osob vhodných pro výkon funkce opatrovníka. K tomuto se vyjádřil i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 9. 12. 2014 č. j. 4 As 26/2013-57, ve kterém je uvedeno následující: „Správní orgán nesmí v případě obtíží při doručování písemností automaticky rezignovat na zjišťování faktického pobytu účastníka řízení a určení okruhu vhodných osob pro výkon funkce opatrovníka. Institut opatrovnictví nebyl zákonem stanoven, aby usnadňoval činnost správních orgánů tím, že mají kam odesílat písemnosti. Byl vytvořen proto, aby opatrovník důsledně hájil zájmy nepřítomného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. IV. ÚS 811/05). Navíc správní řád obec neoznačuje přímo jako osobu, která bude ustanovena opatrovníkem v případě, že nelze ustanovit osobu jinou (na rozdíl od role advokáta v občanském soudním řízení). Obec je tak možné ustanovit opatrovníkem až po pečlivém, a nikoliv formálním zjišťování okruhu všech vhodných osob a při zvážení případných překážek ze strany obce.“ K povinnosti správního orgánu vyčerpat před ustanovením opatrovníka všechny dostupné možnosti ke zjištění pobytu účastníka řízení se vyjádřil rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 6. 2008 sp. zn. I. ÚS 3267/07, když trval na tom, že správní orgán se nesmí při zjišťování pobytu účastníka řízení omezit na ryze formální postup např. pouze vyžádáním výpisu z Centrální evidence obyvatel, který navíc není v tomto případě ani ve správním spisu obsažen, ale musí před ustanovením opatrovníka vyčerpat všechny dostupné možnosti. Ze všech shora uvedených důvodů je nutno konstatovat, že v daném případě nebyly splněny zákonné předpoklady pro ustanovení opatrovníka ve smyslu ust. § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, když správní orgány nevyčerpaly všechny své možnosti zjistit současný pobyt účastníka řízení resp. okruh osob blízkých, a správní řízení tak trpí vadou, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.
Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Současně soud zrušil i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, které trpí stejnými vadami.
Vzhledem k existenci shora uvedené vady řízení dle ust. § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního, pro kterou krajský soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nezabýval se krajský soud z důvodu nadbytečnosti dalšími žalobními námitkami žalobce.
V. Náklady řízení
Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Žalobci, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, soud přiznal k jeho návrhu náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč. Tato náhrada je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000,- Kč. Náhradu jiných nákladů řízení žalobce nežádal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Plzni dne 31. května 2016
JUDr. Václav Roučka, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Helena Kováříková