U S N E S E N Í
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: A. G., nar. „X“, bytem „X“, proti žalovanému: M i n i s t e r s t v u p r á c e a s o c i á l n í ch v ě c í, se sídlem v Praze 2, ul. Na Poříčním právu č. p. 376/1, PSČ 120 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2015, č. j. MPSV-UM/16202/15/9S-ÚSK,
t a k t o :
I. Žaloba s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou podanou k poštovní přepravě dne 18. 12. 2015 a zdejšímu soudu doručenou dne 22. 12. 2015 ve znění jejího doplnění, které soud obdržel dne 6. 1. 2016, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 9. 2015, č. j. MPSV-UM/16202/15/9S-ÚSK, kterým bylo zamítnuto její odvolání vůči rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 27. 7. 2015, č. j. 191614/15/LN, jímž jí byla zamítnuta žádost o přiznání dávky sociální podpory – příspěvku na bydlení.
Předmětná žaloba tedy směřovala proti rozhodnutí správního orgánu, na což dopadá právní úprava upravená v ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V této souvislosti je ale třeba uvést, že k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. je legitimován ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s. pak platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odst. 4 téhož ustanovení zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Odst. 2 citovaného ustanovení pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh (žalobu) odmítne, jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně.
Jelikož žalobkyně v předmětné žalobě neuvedla, kdy jí bylo doručeno žalobou napadené rozhodnutí, soud vyzval žalovaného, aby mu zaslal žalobou napadené rozhodnutí případně i s vyznačenou doložkou právní moci spolu s dokladem o doručení rozhodnutí žalobkyni.
Soudní výzvě žalovaný v tomto směru vyhověl a zaslal soudu kopii žalobou napadeného rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci spolu s kopií dokladu o doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalobkyni, na němž je mj. uvedeno, že žalobkyně převzala žalobou napadené rozhodnutí dne 23. 9. 2015, což stvrdila svým podpisem na doručence.
Z dokladů předložených soudu žalovaným ohledně zachování lhůty pro podání žaloby soud přitom prokazatelně zjistil, že předmětná žaloba byla podána opožděně. Žalobou napadené rozhodnutí, tj. rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2015, č. j. MPSV-UM/16202/15/9S-ÚSK, totiž bylo žalobkyni řádně doručeno do vlastních rukou skutečně již dne 23. 9. 2015, jak vyplývá z otištěného razítka dodací pošty a vlastnoručního podpisu žalobkyně na doručence. Tento den je pak zapotřebí považovat za den oznámení dotyčného rozhodnutí žalobkyni ve smyslu běhu lhůty pro podání správní žaloby podle ust. § 72 odst. 1 s.ř.s.
Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců byla tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí středa 23. 9. 2015 a dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby tak skončila v pondělí 23. 11. 2015.
Z předmětné žaloby ovšem soud zjistil, ostatně jak již bylo poznamenáno shora, že žaloba soudu byla podána žalobkyní prostřednictvím pošty až dne 18. 12. 2015. Z právě uvedeného je tak zřejmé, že lhůta k včasnému podání žaloby nebyla zachována, když žaloba nebyla v poslední den lhůty předána soudu nebo mu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence.
S ohledem na výše uvedená příslušná ustanovení s. ř. s. nezbylo soudu nic jiného než vyslovit, že předmětná žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání. Z tohoto důvodu pak soud s odkazem na ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tuto žalobu pro opožděnost odmítl.
V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ústí nad Labem dne 28. dubna 2016
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
Iva Tovarová