U S N E S E N Í
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D.,
v právní věci žalobce: S. A., nar. „X“, trvale bytem „X“, Slovenská republika, adresou
pro doručování „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2015, č.j. „X“,
takto:
I. Žaloba s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení, ze dne 11. 12. 2015, č.j. „X“, jímž mu byl od 13.10.2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně v prozatímní výši 3.925 Kč, a dále mu bylo sděleno, že o definitivní výši invalidního důchodu bude rozhodnuto po skončení mezistátního důchodového řízení prováděného podle čl. 47 a násl. nařízení č. 987/2009 se slovenskou kompetentní institucí.
Ze žaloby tedy vyplývá, že žalobce se domáhá zrušení správního rozhodnutí žalovaného správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“).
Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného, než podanou žalobu s odkazem
na některé písmeno odst. 1 ust. § 46 s.ř.s. usnesením odmítnout.
Při vyhodnocování existence překážek bránících o žalobou napadeném rozhodnutí věcně rozhodnout soud předně vycházel z ust. § 6 s.ř.s., dle něhož platí, že pokud nestanoví tento nebo zvláštní zákon jinak, jsou z rozhodování soudů ve správním soudnictví vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo zvláštní zákon.
Obecně stanovený důvod pro vyloučení návrhu v ust. § 6 s.ř.s. je rozveden v následujících ustanoveních s.ř.s., např. v ust. § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s ust. § 70 s.ř.s. v návaznosti na § 68 písm. e) s.ř.s.
Podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný,
přičemž ust. § 68 písm. e) s.ř.s. stanovuje, že žaloba je nepřípustná tehdy, pokud se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle ustanovení § 70 písm. b) s.ř.s., jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.
V daném případě přitom soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je třeba odmítnout, a to s poukazem právě na ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. v návaznosti
na ust. § 68 písm. e) s.ř.s. Soud při posuzování žaloby vycházel z žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém je uvedeno, že „invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně v prozatímní výši činí 3.925 Kč měsíčně. Tato platba se považuje za prozatímní, může-li být výše poskytnuté částky ovlivněna výsledkem zpracování žádosti. Definitivně bude o výši důchodu účastníka řízení rozhodnuto po skončení mezistátního důchodového řízení prováděného podle čl. 47 a násl. nařízení 987/2009 se slovenskou kompetentní institucí.“
Soud dále vycházel z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 27.10.2009, č.j. 2 Afs 186/2006-54: „O rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle § 70 písm. b) SŘS se jedná, pokud ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno v již zahájeném řízení
o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.“
Ze soudního přezkoumání je vyloučen úkon správního orgánu, který sice naplňuje materiální znaky rozhodnutí podle § 65 odst. 1 SŘS, nicméně je předběžné povahy. Nepředstavuje proto konečné rozhodnutí ve věci subjektivních práv a povinností.
To je případ i žalobou napadeného rozhodnutí, které je toliko rozhodnutím předběžné povahy, neboť bude ve věci vydáno ještě konečné rozhodnutí, kterým bude definitivní výše důchodu žalobce stanovena. Z celé škály možných úkonů správních orgánů, které obecně podléhají soudnímu přezkumu, jsou vyčleněny případy, ve kterých by soudní přezkum byl předčasný, neboť bude možné brojit žalobou proti konečnému rozhodnutí správního orgánu.
Za současného skutkového a právního stavu tak soudu nezbylo nic jiného než vyslovit, že žaloba je ve smyslu ust. § 68 písm. e) s.ř.s. nepřípustná, a proto ji podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. ve výroku usnesení ad I. odmítl, když žalobce napadá toliko prvoinstanční rozhodnutí žalované předběžné povahy ze dne 11. 12. 2015, č.j. 428 590 529 6661.
Z důvodu odmítnutí žaloby současně v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. soud ve výroku usnesení ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
O soudním poplatku soud nerozhodoval, neboť je řízení od soudního poplatku osvobozeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních
u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Ústí nad Labem dne 17. května 2016
JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
Gabriela Zlatová